Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Všehochuť

Životní styl 2
Sekce Životní styl 2..   Pokračujte v rubrice Životní styll 3 napravo nahoře.......
 

Upozornění pro čtenáře:

Vedu tuto webovou stránku od roku 2008  a po celou dobu je volně přístupná pro všechny čtenáře bez rozdílu.  Domnívám se, že se jedná o kvalitní články, které často ručně přepisuji a velmi často jsou doprovázené mými komentáři a úvahami. Navíc v rubrice „Povídky z arabštiny“ jsem původně poskytla k přečtení své vlastní překlady.

Kdo z českých čtenářů může přispět libovolnou částkou, jako odměnu za mé dlouholeté úsilí, které na články vynakládám a na následnou jejich editaci, může ji poslat na účet:   460904/3500

 

Lenka Černá

Desatero rozvodové komunikace

 

1. Brzděte emoce

Rozvod je po smrti blízkého druhou nejvíce stresovou životní událostí. A to hlavně díky emocím, které jsou s partnerstvím úzce spojeny. I když to není jednoduché, snažte se v době rozvodu emoce krotit. Vždy si připomeňte, že se rozvádíte pro váš budoucí lepší život. Je to změna k lepšímu, nikoliv k horšímu. Jednoho dne budete mít vše za sebou a budete se zase cítit dobře. Odejděte z manželství jako královna, nikoliv jako plačící troska.

2. Nevracejte se do minulosti

Neroztáčejte stále znovu kolo výčitek a hádek. Pokud chce váš partner stále znovu probírat příčiny rozpadu vašeho manželství, nepřilévejte olej do ohně a prostě se s ním o minulosti a již učiněných chybách nebavte. Máte přece jasno v tom, co činíte, a nepotřebujete stále znovu hodnotit, zda jste se rozhodli správně.

3. Nenechte sebou manipulovat

Málokterý manželský pár se v dnešní době rozvádí přátelskou formou bez emočních projevů jednoho či druhého. Je možné, že na vás partner použije manipulační techniky, které však můžete odhalit. Vždy, když ve vás druhý vzbuzuje pocit viny nebo pocity strachu, jste jím manipulována. Nenechte se tedy zahnat do kouta a v manipulaci mu zabraňte.

4. Scházejte se v neutrálním prostředí

Pokud se s partnerem domlouváte na dělení majetku, budoucí výchově dětí nebo pokud mu zrovna oznamujete své rozhodnutí, nikdy to nedělejte doma. Vezměte ho do restaurace nebo kavárny, na veřejné místo. Díky tomu váš partner nesklouzne k emočním výlevům a neutrální půda vám tak pomůže se lépe dohodnout.

5. Rozvádíte se, neumíráte

Zdá se vám, že rozvod je tím nejhorším, co vás mohlo potkat? Zastavte se a začněte zhluboka dýchat. Rozvod neznamená konec života. Vaši rodiče se dále mohou stýkat s vaším exmanželem, vaše děti mají stále svého tátu, jednoduše rozvodem život nekončí!

6. Nevysvětlujte svá stanoviska

Nevíte, jak příbuzným a společným známým oznámit rozvod? Nechtějte každému vysvětlovat, proč jste se rozhodla tento krok učinit. Je to vaše rozhodnutí a určitě jste k němu nedošla zkratkovitě během několika dní.

7. Je to váš život

Mnozí zůstávají v nefunkčním vztahu jen kvůli svým rodičům nebo názoru okolí. Uvědomte si, že s partnerem žijete vy, nikoli vaši rodiče nebo kamarádky. Pokud se snaží vás zviklat a stále častěji od nich slyšíte větu: „Vždyť on nebyl zas tak špatný“, nabídněte vašeho partnera jim. Pokud se kamarádkám zdá tak báječný, třeba s ním budou spokojené ony, nemyslíte?

8. Jednejte s dětmi na rovinu

Děti jsou sice malé, ale nejsou hloupé. Aniž si to uvědomujete, velice citlivě vaši komunikaci s partnerem vnímají, jsou všímavé a cítí dusno či příjemnou atmosféru stejně jako vy. Buďte k nim tedy otevřená a jednejte na rovinu.

9. Stanovte si s dětmi dohody

Chaos ve výchově v období rozvodu může mít na vaše děti neblahé následky. Stanovte si s nimi tedy dohody fungování, které vám pomohou je lépe zvládnout. Dohody stanovujte v příjemném okamžiku.

10. Dejte jim najevo jejich důležitost

Děti potřebují vědět, že rozvodem neztrácejí rodiče ani zázemí. V období rozvodu jim proto dávejte více lásky a náklonnosti než obvykle. Potřebují prostě vědět, že s nimi i do budoucnosti počítáte.

A nezapomeňte na sebe…

Naplánujte si budoucnost

Začíná vám nové životní období a je dobré do něj vstoupit s osobním plánem. Napište si, čeho chcete letos dosáhnout ve čtyřech životních oblastech – v práci, ve zdraví, ve financích a konečně ve vztazích. Zároveň si stanovte, jak vašich cílů dosáhnete.

Relaxujte, odpočívejte

Máte za sebou perné období, zasloužíte si více relaxovat a odpočívat. Otužujte se v sauně, choďte na procházky, dopřejte si pár dní s knihou u moře nebo na horách.

Začněte na sobě pracovat

Rozvod je jedinečnou šancí, jak začít žít znovu od začátku s čistým štítem. Nechtějte však se starou hlavou zažívat novou budoucnost. Začněte se vzdělávat v osobním růstu, choďte na přednášky, čtěte knihy nebo si najměte odborníka, který vám pomůže s vyrovnáním minulosti a nastavením budoucnosti ve váš prospěch.

 

 

Jóga

Jóga je prastará nauka, která propojuje tělesné a duchovní cvičení. Chcete se dozvědět více o tomto speciálním učení?

Jóga se zrodila před více jak 5000 lety v Indii. Slovo jóga pochází ze sanskrtu (jazyk, ve kterém je napsáno mnoho posvátných textů jogínů) a znamená sjednocení. Jóga je velmi široká nauka, používá se pro tělesná a duchovní cvičení.

Pod slovem jóga se také rozumí určitý styl života. Pomocí jógy lze porozumět vlastnímu já a naučit se naslouchat. Je to způsob očišťování a otevírání svého nitra. Jóga zpomaluje stárnutí, pomáhá nás udržet stále vitální, zlepšuje psychiku, koncentraci, pomáhá k tvarování a udržení linie.

Tradiční druhy jógy vznikly v Indii a využívají se po celém světě.

 

Výrok z Bible:

Proste a budete vyslyšeni.

Tlučte a bude vám otevřeno.

Pane Bože odpusť nám naše hříchy.

Zeptali jsme se PhDr. Šárky Slabé, klinické psycholožky - Z časopisu ZDRAVÍ PLUS  
Co mám dělat, když se dostanu do stresu? Je nutné si uvědomit, že vše nemůžu zvládnout dokonale. Možná je lepší zvládnout situaci jen do určité míry a více myslet na sebe, protože tím uchráním svou psychiku lépe než např. pomocí léků. Obecně platí, že se méně hroutíme nad tím, že jsme všechna svá předsevzetí či povinnosti nesplnili dokonale, právě tehdy, když nepracujeme na „doraz".

 

Zpráva z 26.9.2012

Více než polovina seniorů čelí v Česku týrání 

U každého druhého případu je mučí vlastní děti nebo vnoučata.

Příští týden toto sdružení spustí kampaň, která má na tuto problematiku upozornit.

Počet starých lidí, které někdo týrá, rok od roku stoupá. „Zneklidňující počet lidí týrání snáší a neřeší ho. Často ho oběti ani nedovedou rozpoznat. To chceme změnit, „, říká ředitel občanského sdružení Život 90 Jan Lorman. V Česku podle odborných odhadů více než tři čtvrtiny případů týrání a domácího násilí zůstávají skryty.

Násilí má často ekonomické příčiny či jde o nevyřešené křivdy z minulých let.

Velmi časté je také násilí mezi seniory partnery.

Občanské sdružení Život 90 provozuje bezplatnou linku 800 157 157 a čísla o týrání získává z jejich monitoringu.

Na linku se obracejí senioři od šedesátníků až po devadesátileté.

Ročně se na ně obrací 200 obětí domácího násilí. Další tři stovky jsou obětí různých druhů týrání nebo zanedbání péče.

Linky využívá stále více seniorů.

Sebevražedné tendence má ročně okolo 300 volajících.

 

Nový výzkum belgických psychologů:

Myšlenky na peníze snižují radost ze života

My, příslušníci „vyspělé“ západní civilizace, trávíme velkou část života ve snaze zajistit sobě i svým blízkým co nejvíce peněz. Jsme však šťastnější než chudí Afričané či žebraví mniši? Podle výzkumu belgických psychologů snižuje naši schopnost užívat si života už jen pouhá myšlenka na peníze. Zkrátka – myšlenky na peníze je nejlepší držet si co nejdále od těla. K větší radosti ze života vám rozhodně nepomohou.

Můj komentář: To je sice poučné zjištění, ale není to zrovna univerzální rada. Člověk nejen v západní civilizaci nemůže přežít bez peněz. Nežijeme v Africe, a nevěřím že velká chudoba dělá lidi šťastnějšími, to není zrovna šťastné srovnání. A zrovna tak ani u nás nejsou žebraví mniši, jedině žebraví bezdomovci, a také nevěřím, že by zrovna ti  byli štěstím celí bez sebe.  Peníze k životu potřebujeme, ať chceme či nechceme. Mít prostředky na jídlo, drogerii,  na oblečení, na lékaře a léky, bez toho se neobejdeme. Ovšem je rozdíl mezi jídlem a skromným jídlem, sama jsem přesvědčená, že čím skromnější jídlo, tím je zdravější, oblečeni musíme mít, hlavně v zimě to teplejší,  ale je také rozdíl jestli má být jen to zásadní a ne ho neustále střídat. A také musíme dodržovat správnou životosprávu, abychom toho lékaře a léky potřebovali co nejméně. Ale jak člověku přibývá let, není vyloučeno, že lékařskou pomoc bude potřebovat více než dříve. A někdy se v každém případě neobejdeme například  bez nové zubní korunky či můstku, což je drahá záležitost. Jen je potřeba si do hloubky uvědomit správné úsloví: Všeho moc škodí (Viz velmi zajímavý článek na podobné téma v rubrice Životní styl 1: „Kdy a kde jsou lidé šťastnější“

Ke všemu ministr Kalousek nás nechce nechat chvíli v pohodě. Neustálé reformy, zvyšování DPH, světové zvyšování cen potravin, cen benzínu a tím i následně všeho dalšího zboží, to denně posloucháme neustále ve zprávách, jako kdyby nevěděli, že Češi mají náklonnost stěžovat si a podléhají rychleji pesimismu. A ministr financí nás „obšťastňuje“ výroky jako „bude hůř, bude hůř“ „jsme v recesi“ „světová krize“ atd. atd. Přitom se stále dozvídáme, jak mnozí politici a  podnikatelé si nezákonně nahrabali peníze.  Ustavičné strašení světovou krizí a následné podstatné snížení životní úrovně se ovšem netýká členů vlády a  poslanců, ale jen jejich oveček, zhoršení jejich úrovně podle jejich tvrzení v současnosti nelze zabránit. Stát všechno prohospodařil závratnou korupcí, a tak to občané, co chybí v státní kase pěkně zaplaťte ze svých kapes. 

A ještě jedno srovnání, proč muslimský stát jako Turecko i přes světovou krizi dobře prosperuje? A proč zrovna my ne? (Viz článek v rubrice Zajímavosti 2: „Zajímavosti o Turecku“ a „Jak sladit islám se západní modernou“.

Proto je lepší ty pesimistické zvěsti a předpovědi Kalouska a spol  neposlouchat a najít si vlastní zábavu či koníček, který nám dá zapomenout na těžkou dobu a sice skromně, ale přece jen ten nás potěší.

 

100+1 – Duševní zdraví - kráceno

Osamělost škodí zdraví

Vyčerpání, stres nebo větší náchylnost k chřipkám. To jsou jen některé negativní dopady „nemocí“ zvané osamělost, kterou trpí čím dál víc lidí ve vyspělých zemích. Nové studie odhalily, co všechno se s člověkem děje, když se cítí být „mimo tlupu“.

Řeč statistik je nesmlouvavá. Osamělí lidé se dožívají nižšího věku a čelí vyššímu riziku vzniku kardiovaskulárních a infekčních chorob a duševních nemocí, zejména deprese. Ze statistik vyplývá že osamělost zkracuje život, podobně jako kouření a dokonce více jak obezita a nízká fyzická aktivita.

Ve stavu celkové mobilizace organismu pak mají tito jedinci velké problémy s odpočinkem, relaxací nebo regenerací duševních a fyzických sil.

Člověk postižený samotou také těžko hledá jakékoli rozptýlení.

Stres a vyčerpání

Psychika osamělých lidí vykazuje celou řadu příznaků typických pro prožívání silného stresu. V těle mají například zvýšené koncentrace látek, jako ke kortizol nebo epinefrin – tedy hormonů významně se podílejících na stresové reakci organismu. Situace, jejichž řešení je pro rodinu či přátelé obklopeného jedince hračkou, může pro samotáře s tělem zaplaveným těmito hormony představovat silný stres.

Strach a utlumení

Osamělí lidé mají také více aktivováno „centrum strachu“ v části mozku zvané amygdala. Celkem nevinné podněty, kterých si jiní lidé ani nevšimnou, v nich pak mohou způsobit pocit ohrožení. Samota působí tlumivě i na kůru v přední části mozku, kde probíhají procesy klíčové pro logické uvažování.

 

 

Iva Adlerová – trochu kráceno

Namísto antidepresiv botanická zahrada

Kdy a proč může být dobré strkat do něčeho nos? Určitě v případě, že se jedná o rozkvetlý květ, ve kterém momentálně není hmyz. Většinu aromatických látek z květů vnímáme jako příjemné vůně a některé z nich mají i příznivé účinky na naše duševní a neoddělitelně tedy i na tělesné zdraví. Aktuální klinické studie ukazují, že vůně mohou účinně působit v některých případech jako lék nebo jako doplňková léčba.

Gardénie a GABA

Němečtí vědci testovali mnoho aromatických látek, mezi nimi i jednu pocházející z gardénie a zjistili, že právě ona (komerčně nazývaná Vertacetal)  a její varianta , označená PI24513 mají stejný molekulární mechanismus působení a stejně silné účinky jako běžně předepisované barbituráty nebo hypnotikum používané pro anestezii a zklidnění, propofol. Zvyšují aktivitu GABA, která hraje důležitou roli při regulaci vybuditelnosti nervových spojů. Zvyšují ji podle výsledků více než šestkrát a mohou tedy působit stejně silně jako známá léčiva, která uklidňují, zmírňují úzkost a podporují spánek.

Umíte si vybrat afrodisiakum?

V několika minulých letech byla publikovaná řada lékařských studií, které se zabývají účinky aromatických látek z rostlinných olejů na centrální nervový systém. Většinu jejich zdrojů, - stromů, keřů a květin – známe od vidění, ale možná nevíme, co všechno nám nabízejí. Například cedrol, který je hlavní složkou esenciálního oleje z cedrového dřeva, má prokázaný zklidňující účinek, nedoporučuje se však jeho aplikace u depresivních pacientů, protože v některých případech jejich stav prohlubuje. Vonné látky, tvořící charakteristické aroma jasmínu pravého (Jasminum grandiflorum), mají při vdechování utišující, relaxační, zklidňující účinek, mohou působit i jako afrodisiakum. Aroma dalších bylin, např.jalovce, zázvoru, růže nebo třeba majoránky, působí také jako afrodisiakum – jen je třeba dobře odhadnout, jestli se právě hodí vůně pro uvolnění nebo spíše vůně s povzbuzujícími účinky pro oba partnery současně.

Obláčky modrofialové pohody

Známou a oblíbenou vůni par excellence je levandulový esenciální olej. Jedna jeho hlavních složek, linalool, může při inhalaci snižovat stavy napětí a působit proti depresím. Levandulová esence je také použitelná při léčbě menopauzálních symptomů, tlumí bolest, uvolňuje křeče, může výrazně pomoci při léčbě chorobných stavů úzkosti, její účinky jsou uklidňující relaxační, zklidňující díky úlevě od napětí a stresů pacienti vnímají její účinky jako psychickou stimulaci. Podobné účinky má levandulová esence i při použití pro masáže, kde se vhodně spojuje s účinkem masáže samotné. Vonné esence z jednoho druhu levandule prokázala zajímavé účinky při tišení bolestí inhalačním podáním bez nežádoucích tlumících účinků. Stejně tak se dá pro zmírnění úzkostných stavů inhalovat vůně meduňky nebo rozmarýnu.

Vůně, které bakteriím nevoní

Těkavé látky vonných esencí mají v mnoha případech i protibakteriální a dezinfekční účinky. V tom smyslu lze vonné esence používat i jako doplňkovou léčbu nebo přírodní léčbu tam, kde má dostatečný účinek. Obecně známé je takové působení eukalyptového aroma. Inhalace esence máty peprné byla navržena jako doplněk kombinované terapie u pacientů s plicní tuberkulózou.  Těkavé složky skořice a hřebíčku také při odpařování prokázaly schopnost inhibovat různé patogenní bakterie. Hlavní hřebíčková silice, eugenol, je už dlouho známá svými antiseptickými i místně anestetickými účinky, používá se tradičně v zubním lékařství.

Dvě strany jedné mince

Pro domácí inhalaci se používá většinou odpařování silic pomocí vodní páry. Je třeba ale pamatovat na to, že každý člověk je jinak vnímavý vůči působení účinných složek, záleží i na typu, množství a intenzitě vůně, kterou inhalujeme. Jemný závan vůně může být stimulující, intenzivnější inhalace pak tlumivá a v nadměrném množství může vyvolávat nevolnost a bolest hlavy.

Hlavní vedlejší efekt¨

Vedlejší ale také důležitý a podporující efekt domácí aromaterapie spočívá v tom že pokud se pro ní někdo rozhodně, začne vyvíjet vlastní aktivitu pro uzdravení. Hledá informace, byliny, zkouší vůně ať už z obchodu nebo v lepším případě i při procházkách v parku nebo v lese. Uklidňující účinek chůze, čerstvého vzduchu i vůní se násobí.

Naši předkové si prokládali ložní prádlo levandulí. Pytlíčky s bylinkami prý sloužily jako amulety proti zlým bytostem. Možná měly účinek, že tlumily napětí a stres. Proč se tedy vyhýbat rozumnému užívání něčeho, co je současně velmi příjemné a velmi užitečné.....

 

 

Citát Ralfa Waldo Emersona

“Smyslem života není být šťastným. Smyslem života je být užitečným, čestným, soucitným a dosáhnout nějaký pozitivní důsledek své existence.“

 

Iva Adlerová – trochu kráceno

Láska a přátelství jsou lék bez předpisu

Studie mezilidských vztahů prokázaly, že lidé se silnějšími a pevnějšími sociálními vazbami se dožívají v dobrém zdraví vyššího věku. Nová studie sociálních vtahů mezi paviány dokázala totéž. Výzkum tak potvrzuje hypotézu, že schopnost vytvářet přátelské vztahy je adaptace s hlubokými evolučními kořeny.

Proč se sociální chování a jeho širší souvislosti nyní dostalo do středu pozornosti vědeckých studií a vědců mnoha oborů? Patrně to souvisí s tím, že schopnosti vytvářet zdravé přátelské vztahy se vytrácí z rozvinuté lidské společnosti. Lidé jsou stále izolováni, cítí se sami uprostřed davu, dostávají se do konfliktu se svými instinktivními potřebami. Ukazuje se však současně, že to má prokazatelně nepříznivé důsledky pro tělesné a duševní zdraví. Vědci nyní intenzívně hledají příčiny a souvislosti tohoto znepokojujícího jevu.

Mláďatům přátelských matek se daří lépe

Už dříve krátkodobé studie zvířat ukázaly, že sociální vazby zvyšují reprodukční úspěšnost. Samičky paviánů, které měly nejsilnější a nejdéle trvající přátelské vztahy s ostatními samičkami, žily podstatně déle než ty jejichž sociální vazby byly křehčí, nejistější a krátkodobější.

Nepřátelští lidé škodí i sami sobě

Výzkumy ukazují, že přátelství pomáhá zmírnit dopad stresu a zvýšit aktivitu fyziologických opravných mechanismů. Lidé neschopní sami vytvářet přátelské vztahy trpí více např. vysokým krevním tlakem, onemocněním srdce a poruchami spánku.

Už staré latinské přísloví praví: „Věrný přítel je medicínou duše“.

Proč u některých láska k bližnímu nefunguje? Vzájemně provázaných příčin je více – strach dotknout se něčeho/někoho neznámého, úzkostné stavy, ne(sebe)důvěra, přílišná racionalita. Dříve slovo „týkat se, dotýkat se“ znamenalo mít vztah k něčemu, dnes mnoho lidí vnímá obrat „dotknout se“ ve smyslu urazit, obtěžovat.

„Když se lidé vzdávají vzájemných doteků, vzdávají se toho základního a nejpřirozenějšího jazyka lidských bytostí“, tvrdí španělská neuroložka Maria Luisa Ferréros. „Polibky, objímání či hlazení posilují sebevědomí a snižují krevní tlak. Lidé, kteří se dotyku bojí, bývají nespolečenští a agresivní.“

Něco podobného – „Přátelství může být jen mezi dobrými“, tvrdil prý už Cicero.

Hormon lásky a přátelství

Má tedy samotná schopnost navazovat blízké přátelství  i nějakou skutečně hmatatelnou souvislost se zdravotním stavem? Samozřejmě že má – dotyky vnímáme kožními receptory, stejně jako teplo blízkého člověka.

Jeden z hormonů , oxytocin, je označován dokonce za „hormon lásky a přátelství“ Oxytocin hraje důležitou roli při porodu, ale přispívá i k vytváření sociálních vazeb mezi milenci, přáteli i kolegy a jeho koncentrace je stimulována i dotyky a pozitivními emocemi mezi lidmi. Poslední výzkumy potvrdily jeho roli i v rodičovství.

Kasta nedotknutelných

Léčivá a potřebná blízkost mizí z lidských vztahů čím dál rychleji. S internetem jste blízko všem, ale jen virtuálně. Vzájemné dotyky tak dostávají šanci snad jen v největší zamilovanosti nebo když se narodí dítě. Jinak vítězí odstup, rezervovaná vzdálenost a následné osamění. Španělská antropoložka dr. Juan Pujadas vysvětluje:“ Myslím si, že se dnes dotýkáme stále méně, má co dělat i s naší konzumní společností, kdy nám je zboží cennější než kontakt s jinými lidmi.

TERAPEUT NA BATERKY

 

Dr. Takanori Shibata z Národního institutu pro pokročilý výzkum a technologie v Japonsku, je otcem bílého tuleně Paro – mechanické hračky, která pod plyšovým kožíškem skrývá dokonalou elektroniku – hýbá, vrní se a mrká očima. Reaguje na jméno, které mu vyberete, pozná váš hlas a „chápe“ změny intonace Jeho předností je to, že na rozdíl od živých zvířat  má přístup do nemocnice. Objevuje se na dětských odděleních, v domech s pečovatelskou službou nebo v domovech důchodců. Pozitivní účinky terapie plyšovým tuleněm se pak projevily i v pravidelných fyziologických testech. Např. u starších osob prokázaly testy statisticky významný pokles stresových hormonů. Podle EEG křivek se i u dementních pacientů zvýšila neuronová aktivita v mozku. Tak jako u všech léčebných metod i zde prý byly nejlepší hodnoty naměřeny u lidí, kteří si Para nejvíce zamilovali. Jeho autor tvrdí, že léčí schopností budit v lidech lásku. Neobvyklý je jen fakt, že je k tomu mezi lidmi zapotřebí elektronický plyšový tuleň. 

 

 

 

Zeptali jsme se PhDr. Šárky Slabé, klinické psycholožky- Z časopisu ZDRAVÍ PLUS

 

Hana Seyčková, zakladatelka Centra životní energie a zvyšování sebedůvěry

 

ENERGIE ROSTE Z RADOSTI

K zřízení Centra ji vedla hlavně osobní zkušenost. Má za sebou nepodařené partnerské vztahy, výchovu dvou synů v pozici samoživitelky i ztrátu zaměstnání a existenční nejistotu. Je výtvarnice a život vnímá velmi emociálně. Rozhodla se, že na základě jejího životního příběhu a zkušenosti vytvoří program. Dává ho k dispozici všem, kteří potřebují najít svůj směr, potřebují vítr do plachet, aby se mohli začít radovat z jízdy zvané život.

Není divu, že se občas cítíme vyždímaní, vysátí a totálně vyčerpaní. Zkrátka potřebujeme znovu sebrat zbývající síly, abychom mohli dál plnit své pracovní povinnosti i pěstovat přátelské vztahy a koníčky.

Grónské přísloví: Když jste došli tak daleko, že už nemůžete udělat jediný krok, pak jste právě v polovině vzdálenosti, kterou jste schopni překonat.

PRVNÍ KROK: VĚDĚT

Program centra spočívá především v předání informací, které ukážou, kde nejčastěji děláme chyby – díry, jimiž energie uniká. Dochází k tomu obvykle ve špatné „hygieně duše i těla. Na přednáškách odborníků s nimiž Hana Seyčková spolupracuje, se hovoří o tom co jíst, jak se hýbat, jak mezi sebou komunikovat, ale také třeba o změně image.. Věří, že pracovní výkonnost a zdraví souvisejí se spokojeným osobním životem. Lidé, kteří si uvědomují vlastní hodnoty a mají zdravé sebevědomí, dokážou využít svůj potenciál ve všech oblastech.

POSLOUCHAT SIGNÁLY TĚLA

Centrum životní energie nabízí rovněž individuální poradenství dietoložky, vizážistky, kineziologa, odborníků na vztahy, změny v životě nebo předávání vitální energie metodami reiky, které patří ke starým japonským technikám.

Ale i evropské tradice mají účinné recepty, jež můžou pomoci v obdobích, kdy se cítíme na dně.  Mnoho lidí neumí odpočívat . Tělo jim vysílá signály, jenže oni je buď neslyší, nebo si jich nevšímají. Aby se organismus nesesypal, je třeba napětí kompenzovat relaxací.

(Má poznámka: Návod na ní je ve stejné rubrice Životní styl 2 – Duševní zdraví a relaxace a též Životní styl 1 – Umění odpočívat.)

Důležitý je také dostatečný a kvalitní spánek, který ovšem právě psychická vyčerpanost často zásadně narušuje.

Pocit, že se necítíme dobře, může rovněž způsobit nevhodná strava či špatný pitný režim. K rozproudění energie je ideálním lékem pohyb. Stačí hodinka rychlé chůze a už se vám zvedne nálada (Má poznámka: viz článek v Životním stylu 1 – Dostatek pohybu)

V některých společnostech, například v Německu, ale třeba také v Turecku a JAR docenili „energetický potencionál“ a ve svých budovách zřídili pro zaměstnance koutky na protažení nebo dokonce fitka.

PŘIBRZDĚME

Největší žrout životní energie je kromě nepřiměřené aktivity nuda. Jako šedá deka pokryje dny, a to je jen tehdy, kdy nemáme co na práci, ale i pokud nevidíme její smysl, nebaví nás. Pocit marnosti se samozřejmě prohlubuje, když nás nenaplňuje ani osobní život, nemáme přátele, koníčky. Energie je totiž jako kytka, která koření v pozitivním naladění a potřebuje být zalévána radostí. Zvláště v dnešní době plné nejistoty, nenávisti, násilí, stresu a strachu o existenci potřebujeme přibrzdit a vrátit se zpět k základním, obyčejným hodnotám. Ocenit intimitu povídání si u prostřeného stolu, vychutnávat si krásu mezilidských vztahů a radovat se ze zdánlivých samozřejmostí.

.
 

Citáty:

"Cílem života je sebezdokonalování a naším posláním je zdokonalovat sami sebe.“

Oscar Wilde

„Člověk se stává bohatým tím, že se rozdává.“

„Kdo ví, kolik slz je ukryto za jediným úsměvem. Kdo ví, kolik bolesti je ukryto za kouskem radosti.“

„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“

(Gilbert Pierre Cesbron)

„Jeden den života má větší cenu než hora zlata.“

Kenko Yoshhida

„Úspěšný člověk je ten, který z kamenů, jež po něm ostatní házejí, dokáže stavět pevné základy.“

Brinkley David

„Smysl života je radovat se ze života a činit jej pro každou lidskou bytost krásnějším.“

David Ben Gurian

„Svůj život tvoříme svými myšlenkami a vnitřními obrazy. Vědomě tak ovlivňujeme vlastní budoucnost. Za výsledek jsme zodpovědní my sami.“

A. Lippertová

„Smích se může stát nádherným uvedením do stavu nemyšlení.“

Osho

„Chudák není ten, kdo nemá ani vindru, ale ten, kdo nemá sny.“

Harry Kemp

„Starajíce se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.“

„Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.“

Jan Amos Komenský

„Štěstí je umění být spokojen.“

Ingmar Bergman

„Nikdo nemůže vládnout, neovládá-li sám sebe.“

Seneca

 

 

 

Z časopisu Moje zdraví - autorka Mgr.Pavla Kurková, fytoterapeutka a aromaterapeutka

Fytoterapeuti znají zvláštní skupinu léčivých rostlin, které díky biologicky účinným látkám zvyšují nespecifickou odolnost organismu vůči širokému spektru nepříznivých faktorů. Rostlinné adaptogeny nám umožňují lépe překonávat únavu, stres, vyčerpání a některé nepříjemné procesy stárnutí.

Každý z nás určitě zažil situaci, kdy se cítil přetížený a jeho organismus hlásil poplašný stav. Koneckonců, chodíme do zaměstnání, učíme se, pečujeme o své blízké a někdy nám začnou docházet síly. Příroda nám však v zátěžových situacích nabízí pomocnou ruku. Rostlinné adaptogeny můžeme nasadit v těchto případech:
1. Změny ročních období kladou na náš organismus zvýšené nároky, cítíme se více unaveni. Zejména přechody ze zimy na jaro a z léta na podzim, kdy se ještě ke všemu mění čas, jsou pro nás zatěžkávající zkouškou.
2. Zvýšené nároky v zaměstnání (například uzávěrky, předvánoční období) a při studiu (zkouškové období, státnice).
3. Stres z pracovních nebo soukromých záležitostí, enormní vypětí. Zde ovšem rostlinné adaptogeny fungují pouze k posílení fyzické stránky, dodají nám více síly a energie, nevyřeší však negativní psychické stavy (strach, úzkost, žárlivost, nedostatek sebevědomí, pocity viny a podobně). K tomu nám poslouží Bachovy květové esence, jež můžete s rostlinnými adaptogeny kombinovat.
4. Zdravotní stav – rekonvalescence po operacích a dlouhodobých onemocněních.

Rostlinné adaptogeny se nedají užívat neustále.

Schizandra čínská (Schisandra chinensis) Opadavá dřevitá liána reguluje určité fyziologické procesy nebo tělesné funkce takovým způsobem, že zvyšuje nespecifickou odolnost organismu vůči stresorům. Lehce stimuluje centrální nervový systém, kdy zesiluje i zrychluje reflexy a zvyšuje pracovní výkonnost. Díky vitaminu C a E slouží jako dobrý antioxidant. Posiluje kardiovaskulární systém a prohlubuje dýchání. Klanopraška (u nás hojně užívaný název) detoxikuje játra a léčí poškozené jaterní buňky (například při hepatitidě a tukové degeneraci). Vzhledem k tomu, že stav jater ovlivňuje kvalitu zraku, zlepšuje se také ostrost vidění. Kontraindikace platí v případě hypertoniků a epileptiků.

Leuzea (Leuzea carthamoides)

Již první ruští osadníci na Altaji viděli, že jeleni maralové na podzim vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požírají, aby měli dostatek sil na zimu. Trvalka připomínající náš bodlák působí proti syndromu postvirové únavy, EB viróze a zlepšuje adaptaci organismu na stres. Aplikujeme ji při astenii, vyčerpanosti, v rekonvalescenci po operacích a na doléčování lymeské borreliózy a mononukleózy. Ukazuje se, že leuzea má také pozitivní vliv na centrální nervovou soustavu, kdy zlepšuje zásobování mozku kyslíkem, a tím pádem i schopnost učení.

Eleuterokok (Eleutherococcus senticosus)

Jeho mimořádných schopností využívají například ruští kosmonauti pro lepší adaptaci na podmínky ve vesmíru, neboť působí na různé druhy stresu, včetně stresu způsobeného intenzivní pracovní činností. Výtažky z kořenů pomáhají tělu při zvykání si na měnící se životní podmínky, zejména na ty, které způsobují mentální a fyziologický stres (zima, teplo, změny atmosférického tlaku, časového pásma). Kromě eliminace stresových hormonů zlepšuje prokrvení srdečního svalu, mozku a vedení vzruchu nervovými vlákny. Zaznamenáme i větší ostrost vidění. Projeví-li se vyčerpání nebo stres v pohybovém aparátu (křeče, bolesti, zatuhnutí, snížená pohyblivost), bude eleuterokok správnou volbou. Vyvarovat by se ho však měly osoby tři měsíce po infarktu a s vysokým krevním tlakem.

Ženšen (Panax ginseng)

Ženšen se jako rostlinné tonikum používá v Číně ke znovuobnovení energie již přes 5000 let. V 17. století předala delegace siamského krále Ludvíkovi XIV. vzácný dar – kořen této rostliny pro léčebné účely. Extrakt z kořenů, kterému se říkalo „pentao“, pila především šlechta. Ženšen má velmi omezený prostor přirozeného výskytu (roste mezi 40. a 48. stupněm severní šířky a mezi 125. a 127. stupněm východní délky), navíc je citlivý na okolní prostředí. Jeho relativně malý areál je ovlivněn i dlouhodobým a častým sběrem, takže se „všehoj“ dostal do „Mezinárodní červené knihy rostlin ohrožených vyhynutím“. Jelikož poptávka převyšuje nabídku, byly zaznamenány snahy o plantážní pěstování. To však vůbec není jednoduché (mimo jiné jej lze sklízet až čtvrtým rokem), což dokazuje čínské přísloví „Je lehčí vycvičit starého tygra než vypěstovat kořen ženšenu“.

Účinné látky působí protistresově, zlepšují koncentraci, paměť, fyzickou výkonnost a vykazují antioxidační aktivity. Ocení je i muži, kteří v důsledku stresu ztrácí libido či mají potíže s erekcí. Do rekonvalescence ho zařazujeme po chirurgických zákrocích a cévních mozkových příhodách. Některým lidem může „kořen života“ způsobit žaludeční nevolnost (pocit „žaludku na vodě“) podrážděním nervových zakončení žaludku. Tento fakt zjistíte během tří dnů a je nutné ihned užívání přerušit, neboť s největší pravděpodobností nebudete obsahové látky ženšenu snášet. Stejně tak není vhodná jeho kombinace s mlékem a mléčnými výrobky. Všechny výše jmenované rostliny mají velmi silné účinky, proto by se jich měly vyvarovat těhotné a kojící ženy, děti do 12 let a onkologičtí pacienti s právě probíhající chemoterapií či radioterapií (po dokončení léčby každopádně zkonzultujte užívání s fytoterapeutem a lékařem). Senioři pak užívají specifické dávky (dle zdravotního stavu a léků), které stanovuje opět fytoterapeut.

Žijete-li v dlouhodobém stresu, nevyřeší jej tonika z bylin, nýbrž změna vašeho životního stylu! Bohužel si většina lidí myslí, že když budou užívat rostlinné adaptogeny, mohou stále žít hekticky, bez odpočinku a vystavovat své tělo neustálému přílivu stresových hormonů. To je však mylný názor. Rostlinná tonika nám slouží jako pomocníci k překonání přechodné únavy, vyčerpání, stresu či ve specifických životních situacích. Užíváme je během dne jen do šestnácté hodiny (pozdější dávky by již organismus příliš nastimulovaly a mohlo by dojít k nepříjemné vzrušenosti a nespavosti) a maximálně po dobu jednoho měsíce.

Jana Kynclová, specialistka na reflexní masáže – Spinal Touch

 

I masáž podporuje detoxikaci

Jedním ze způsobů detoxikace těla je lymfatická masáž, která má své zákonitosti a je potřeba ji provádět odborně. Pro laickou veřejnost je jednoduší masáž reflexní – metoda používaná několik tisíc let.

Reflexní masáž je založena na principu aktivace nervového zakončení ve vašem těle, především na dolních a horních končetinách. Působením talkau na jednotlivé body se posilují nejen vnitřní orgány, ale uvolňuje se i pohybový aparát. Tím se odstraňují různé blokace a zlepšuje se krevní oběh i oběh lymfatického systému.  Lymfatické masáže lze provádět prakticky na všech částech těla.

Kromě lymfy je při masáži vhodné posilovat i činnost jater a ledvin a zajistit dostatečný příjem tekutin pro odvod škodlivin z těla.

Pravidelnou masáží se tělo nejen detoxikuje, ale posiluje se i imunitní systém a psychika. Masáž je vhodná pro všechny věkové kategorie. Při preventivní masáži je možné odhalit choroby, které se ještě neprojevily a zabránit jejich rozvoj

Oldřich Borovec

Vakuové rázy, které vznikají v aplikátoru přístrojů Niodé Vac III a Niodé Qantero způsobují v ošetřované oblasti aktivaci buněk, které vytvářejí kolagenová vlákna a tím utahují pokožku. Dále oddělují tukové buňky z celulitických shluků. Metabolity, které jsou v mezibuněčných prostorách, se následně odplavují lymfatickým systémem do krevního systému a za pomoci ledvin, jater a sleziny se neutraizují, nebo odplavují z těla. Tímto způsobem lze dosáhnout kvalitní detoxikace relativně v krátké době.

Kamila Herdinová z Letňanského Centra Magic Wrap

 

Detoxikovat lze i pomocí zábalů

Novinkou v oblasti detoxikace jsou zábaly Magic Wrap. Jedná se o zábalení těla do osi bandáží, které jsou předem namočené ve speciální teplé lázni obsahující směs mořských jílů a řas. Tato metoda výborně působí na detoxikaci organismu a navíc přispívá k redukci obvodu, zeštíhluje zóny, ve kterých se nejvíce tuk ukládá. Taktéž zpevňuje uvolněnou pokožku, obnovuje její elasticitu a v neposlední řadě úspěšně působí na redukci celulitidy.

Detoxikační kůra, která obsahuje tři zábaly, stojí 2100 korun.

 

Můj komentář: Věřím, že dobře provedená masáž může uvolnit svaly a ovlivňovat pozitivně  psychiku.  U vakuových rázů vznikajících v uvedených aplikátorech a  zrovna tak u uvedených zábalů  bych předpokládala jen kosmetické účinky, jako uvedené zeštíhlení, obnovení elasticity a redukci celulitidy.

 

O detoxikaci si u všech způsobů  dovoluji silně pochybovat.  Aby se ospravedlnily  „mastné ceny“ přidává se k tomu tolik omílaná detoxikace. Žádné zázraky se nedějí a o detoxikaci se musí přičinit každý sám (viz příslušné články ve Správné výživě: „Léčivé houby“  „Hlíva ústřičná“ a  „Jaro je ideální doba pro očistu organismu“.  Dostatečný příjem tekutin, částečně  i ve formě bylinných čajů a zrovna tak pravidelné aspoň půlhodinové cvičení a svižné procházky v klidném prostředí  pomáhají jak k udržení fyzické kondice tak zlepšení psychiky, protože při pohybu se uvolňuje v mozku látka endorfin, který na ně příznivě  působí (Viz v této rubrice Životní styl 1 článek „Dostatek pohybu“).  Spolu se zdravou  životosprávou (hlavně bez uzenin a s konzumací jen občasného tzv. bílého masa) s dostatkem vitamínů a minerálů (s dostatečným příjmem zeleniny a ovoce a ovšem i mléčných výrobků, hlavně kefírů a jogurtů)  podle mého přesvědčení pomáhá k detoxikaci (prakticky k odplavování metabolitů, což jsou většinou přirozené látky) dostatečně dobře.

 

Doporučovala bych též masáž chodidel krouživými pohyby, ta se dá praktikovat i při sledování televize. Chodila jsem jeden čas na Tai-thi a cvičitelka  nám ji doporučovala jako velmi účinný způsob.

 

Myšlenky

“A ten, kdo nezahlédl anděly a ďábly

v zázracích a nesnázích života,

toho srdce zůstane bez poznání

a jeho duše bez porozumění.”

Khalil Gibran

 

Neptejte se sebe, co svět potřebuje. Ptejte se sebe,

co vás probere k životu, a potom to udělejte.

Svět potřebuje aktivní lidi.”

Howard Thurman

 

Pár slov k meditační praxi

“Půl hodina na meditaci je pro mne dost dlouhá a jedna hodina to už je příliš”

Když nemůžete půl hodiny, neměli byste se nutit. Pokud nemůžete meditovat jednu hodinu, neměli byste to dělat.

Pokud můžete meditovat jen jednu minutu, pak udělejte perfektní minutu! Pak je jedna minuta jen mezi vámi a Bohem, mezi vámi a vaším pravým Já (Yourself) – tak si to užijte!

Je to lepší, než meditovat celý den a nedosáhnout ničeho!

 

ČTK

NUTNOST SNÍŽENÍ SPOTŘEBY MASA

Lidé by měli v příštích 40 letech snížit spotřebu masa o polovinu, jinak se nevyhnou přírodní katastrofě. Tvrdí to studie vědců, kterou zveřejnil britský deník GUARDIAN.

Má poznámka: Proč by se musela snížit spotřeba masa  až za 40 let a ne hned v současnosti? Češi se doslovně přejídají masem a uzeninami, přitom je všeobecně známé, že červené maso způsobuje rakovinu střev a uzeniny jsou ještě více nezdravé.  Proto také Češi vedou v prvenství v onemocnění rakoviny střev. Existuje tolik bezmasých jídel, hlavně ze zeleniny. Každá zelenina chutná jinak, ale maso má stále stejnou chuť. Nemusí jeden být zapřísáhlý vegetarián, hlavně by měl omezit maximálně červené maso a používat více tzv. bílé maso, ale i ty ne často a vždy se zeleninou.

Přikládám velmi zajímavý obsah e-mailu, který jsem dostala od mé známé na stejné téma:

JÍTE MASO?  VRAŽDÍTE ZVÍŘATA. ZABÍJÍTE SAMI SEBE, CELÉ LIDSTVO

Odkud není návratu ww.suprememastertv.com

Kolik peněz můžeme zachránit, jestliže celý svět přejde na vegetariánství? 80% globálního oteplování způsobuje chov hospodářských zvířat na maso. K záchraně planety musí všichni lidé přejít na bezmasou stravu.. Více lidí může změnit svá srdce, být vstřícní žít v harmonii. Země bude krásnější, očistí

se. K podobným závěrům došli i vědci a klimatologové celého světa.

Když nebudeme jíst maso, zbude pro lidi úroda, kterou jinak konzumují zvířata, aby se vykrmila a pak byla zavražděna…

 

Jarmila Boudová, seniorka – redakcí Náš region zkráceno

Senioři do úsporného režimu

Další ze zajímavých názorů na životní úroveň seniorů u nás

„Jak se žije seniorům u protinožců“

 

Měla jsem možnost navštívit Austrálii. Tam má národ na důchod každý, kdo má australské občanství dosáhl 65 let, žije v Austrálii 10 let. VŠICHNI důchodci mají stejný důchod a to ať pracovali či nikoliv. Důchod se počítá na týdny, vyplácí se každých 14 dnů pozadu. Vyplácejí se důchody pro jednotlivce a pro dvojice. V současné době má důchodce, tzv. single 680 dolarů za týden, dvojice něco přes 1000 dolarů týdně.

Důchodci mají různé výhody – neplatí lékaře, pouze specialisty, a to tak, že tam zaplatí celou částku a potom jdou na úřad, předloží účet a 50 % i více jim okamžitě proplatí. Výjimku tvoří zubaři. Nemocnici mají rovněž zdarma,  zrovna tak neplatí léky, pouze paušál 5 dolarů.

Kromě toho mají slevy na elektřinu, plyn, telefon. Mají tři volné jízdenky na vlak. Většina cestovních kanceláří jim poskytuje slevy na zájezdy, bývá to kolem 25 %. Ten kdo nebydlí ve svém domě, dostává příspěvek na úhradu činže,  a to zpravidla ve výši 40 % týdenního nájmu.

Důchodci se na důchod těší, neboť nastává čas jejich klidu. Většina z nich má svůj domek, zaplacený dříve hypotékou. Nastává doba, kdy ve velkém cestují, a to nejen po celém světě ( jde o 4 i více týdenní zájezdy), ale také po Austrálii. Velmi oblíbené jsou jejich karavan parky, které jsou velmi dobře vybavené a cenově dostupné.

Lodní cesty jsou zde velmi oblíbené. Absolvovala jsem jednu takovou z Nového Zélandu do Brisbane a celou dobu jsem si říkala:“Jeden den bych přála každému našemu důchodci“. Životní náklady jsou natolik příznivé že většina důchodců při tomto stylu života bez problémů vyjde z důchodu. O tom, že si spoří, není pochyb. Jak jsem se již zmiňovala většina seniorů žije ve svých domech. Ty mají velmi pěkně upravené, s bazény a posezením venku.

Pokud dojde k tomu že jeden odejde nebo jsou oba nemocní nebo moc staří a potřebují péči, řeší to tím, že dům prodají a odstěhují se do komplexu. Ten je dvojí. Buď jako samostatná jednotka bez služeb, jednotku si kupují.  Tam jsou zpravidla možnosti jídelen, sálů pro zábavu, knihovny s počítači…. Vždy je k dispozici bazén. Druhá možnost je pro nemohoucí. To jsou opět jednotky, kde jsou lidé pod stálou lékařskou péčí. Platí se, tj. lidé si je kupují, pokud na ně mají. Pokud ne, náklady nese stát. Tyto komplexy jsou velmi pěkné, čisté, samá kytička, něco co si zaslouží každý starý člověk.

 

Průměrný věk žen je 86 let, muži přibližně 80 let. Viděla jsem, jak v tomto věku obě pohlaví jezdí bez problémů auty. Velmi zajímavé jsou postřehy srovnání českého a australského seniora. Přála bych všem nastávajícím generacím, aby se měly alespoň částečně jako důchodci  v Austrálii.  

Čeští senioři jsou pasivní. Na aktivní stárnutí nemají peníze

Aktivní účast na životě společnosti, kvalitní bydlení, dostupná lékařská péče a možnost pracovat do věku, kdy senior chce. Tak nějak by podle odborníků mělo vypadat aktivní stárnutí, tedy závěrečná etapa života člověka.

Jenže tyto záměry začínají v Česku narážet na tvrdou realitu. Stále více Čechů stárne pasivně – doma, bez možnosti přivýdělku, se zmrazeným důchodem, ale s rostoucími cenami.

Průměrný důchod dosahuje v ČR 10,5 tisíce korun. Z 2,2 miliónu starobních důchodců jej ale pobírá jen zhruba 650 tisíc seniorů. Většina ostatních důchodů je menších. „S nějakým výrazným zvýšením penzí se v nejbližších letech nedá počítat. Co ale roste, jsou životní náklady,“ řekl nedávno předseda Senátu Milan Štěch na konferenci Aktivní stárnutí a mezigenerační solidarita.

Dražší jsou podle statistiků bydlení, léky, potraviny, ale i sociální služby. Například pobyt seniora v kvalitním zařízení přijde měsíčně na 20 i více tisíc korun. Ne každý penzista má tak dobře situovanou rodinu, aby mohla přispívat měsíčně částkou přesahující 10 tisíc korun.

Neberte seniorům práci, zní jeden z receptů

Jednou z možností, jak zlepšit situaci seniorů, je možnost zachovat a rozšířit možnosti, aby senior podle svých schopností mohl pracovat, a to i poté, co mu oficiálně skončí jeho „povinnost“ pracovat.

 

                                                                  *************

„Přítel je ten, kdo ví o nás všechno a přesto nás má rád.“

                                                                                       *************

Aiša Raja Adonay:

“Nejkrásnější v nás všech je láska, kterou můžeme rozdávat.”

                                                                                        *************

CH.W.MILLS – CITÁT:

"Manželství je jediné skutečné nevolnictví, které zákon připouští."
 
                                                 
                                                  *************

Z bulletinu 2012

Nebuďte single

Dnes je moderní žít sám. Používá se pro to anglický výraz – single. Primářka Kotásková k tomu říká:“Když jste mladí, máte pocit, jak všechno zvládáte, střídáte partnery, nezavazujete se… Ale pak přijde doba, kdy člověk zjistí, že je opravdu sám. Nemá komu zavolat, za kým zajít. A najednou vnímá strašný stesk.“

Jak z toho ven, když nechci nebo nemohu najít životního partnera?  „Existuje nepsaný zákon: pro kamaráda si udělám čas vždycky. Přátelství je vysoká hodnota, ale musí se živit řadu let. Pak se máme i ve stáří o koho opřít. Je důležité udržovat společenské styky, protože člověk je chtě nechtě stádní typ. Je definován jako homo sapiens sociální – člověk moudrý sociální. Navíc, kdo zůstane single, bude brzo dementní. Předčasný vznik demence – především té cévní, aterosklerotické – nejlépe odkloníte právě komunikací s druhými, vyprávěním, diskusí,“ uzavírá lékařka.

ČTK

Závislost na internetu

Závislost na internetu působí podobné změny v mozku jako alkohol nebo drogy

Návyk na internet zřejmě vytváří v lidském mozku podobné změny jako závislost na alkoholu nebo kokainu či hašiši. Podařilo se to prokázat díky výzkumu čínských vědců, kteří skenovali mozek lidí diagnostikovaných s psychickou poruchou způsobenou závislostí na internetu. Jak uvedl britský list The Independent, výsledek tohoto výzkumu by mohl pomoci při terapii poruch chování a sociálních problémů lidí, kteří tráví mnoho času u počítače.

Podle odhadů je na internetu závislých až deset procent jeho uživatelů. Většinou jde o účastníky počítačových her. Dokážou se do této aktivity ponořit natolik, že zapomínají po dlouhá období jíst a pít. Dávají této aktivitě přednost před studiem nebo rodinou.

Henrietta Bowdenová Jonesová, která pracuje na jediné britské klinice pro gamblery a lidi závislé na internetu, říká, že jejím pracovištěm prošly osoby, které kvůli internetu přestaly chodit na univerzitní přednášky, nedostudovaly nebo se rozvedly, protože se citově nedokázaly připoutat k ničemu jinému než ke hře. Její pacienti se přiznávají, že tráví hraním internetových her i 14 večerních a nočních hodin vcelku a nedokážou se odpoutat.

Vědci ze šanghajského střediska duševního zdraví podrobili skenerovému vyšetření mozky 17 dospívajících osob s touto závislostí a srovnali je se 16 snímky jejich zdravých vrstevníků. U závislých se v mozkových centrech kontrolujících citové reakce, pozornost, rozhodování a učení objevila bílá vlákna. Podobné změny jsou pozorovány v mozcích lidí závislých na alkoholu nebo kokainu.

Internet může být příčinou i důsledkem

Autoři studie vypracované na základě výzkumu uvedeného v časopise Public Library of Science One upozornili, že nevědí, zda jsou tyto změny příčinou nebo důsledkem internetové závislosti, protože je také možné, že lidé s těmito změnami internetu podlehnou snáz než ostatní.

Existují případy dokládající závažnost problému závislosti na internetu. Dvacetiletá Chris Staniforthová ze Sheffieldu zemřela v důsledku komplikací způsobených krevní sraženinou po 12 hodinách strávených nad internetovou hrou. Její komplikace byly podobné žilní trombóze, jíž jsou ohroženi pasažéři dlouhých letů.

Další případ je z Nového Mexika. Matka malého dítěte tam byla odsouzena k 25 letům vězení, protože kvůli hodinám stráveným hrou na internetu nechala svou dceru hladovět. Colleen Christieová byla natolik zaměstnaná hrou World of Warcraft, že si ani nevšimla, že její dcera umírá hladem. Tříletá holčička, která byla převezena do nemocnice v bezvědomí, vážila pouze deset kilogramů.

Tento týden byla Britka Lucienne Maineyová odsouzena k 16 měsícům vězení za krádež 76 tisíc liber (2,4 miliónu korun), které potřebovala k financování své hráčské vášně. Na internetové bingo se dala, když se jí rozpadlo manželství.

Z časopisu Nový prostor

Martina Križková

Mladí Vietnamci si v Česku vysloužili pověst jedničkářů

kteří bezproblémově zapadli do české společnosti. U vedlejšího stolu v kanceláři je ale zatím asi nepotkáte.  

Přijeli do Česka jako male děti nebo se tu už narodili. Chodili do českých škol, pilně studovali a obvykle i dobře prospívali. Pomáhali svým rodičům ve večerkách nebo na tržnici, tlumočili při úředních jednáních a překládali nejen slova, ale i gesta a chování. Odmalička byli prostředníky. Nyní jsou ve věku, kdy si začínají hledat práci. V běžných zaměstnáních je ale spíše nenajdete. Pokud nezamíří do zahraničních firem, pracuji v sekcích pro vietnamské zákazníky, nabízejí servis Vietnamcům, nebo učí Čechy, jak třetí největší minoritě v zemi porozumět. I v práci jsou především spojkami.

„Jsme generace mezi,“ říká dvaadvacetiletá Trinh Thuy Duong o sobě a svých vrstevnicích. Nebo také generace tzv. banánových děti, jak se sami někteří nazývají. Vypadají jako Vietnamci, ale diky prostředí se cítí jako Češi. Navrch žlutí, vevnitř bílí. Rodiče by se jednou třeba ještě rádi vrátili do Vietnamu, oni už své sny spojuji spíše s Evropou. Kořeny jsou ale někde na pomezi. Na jednu stranu plni ještě vietnamská očekávání  komunity, ve které vyrostli, na druhou se etabluji v majoritě, která s nimi ovšem (pokud nepočítáme večerky a montovny) nemá zkušenosti, alespoň ty pracovní ne.

ZLATE DNO

Rodiče přišli do Česka většinou kvůli zlepšeni ekonomice situace. Prostor se jim otevřel v maloobchodě, tak ho také využili. „Nepřišli se sem bavit,“ podotýká student vietnamistiky Mai Noc Mih. Naopak tvrdě pracovali a nyní chtějí, aby jejich děti nemusely dělat to samé. „Chtějí, abychom uspěli, dostali se co nejvýše a nemuseli se živit manuální prací jako oni,“ vysvětluje Trinh Thuy Duong. Ve vietnamských rodinách se proto klade důraz především na vzdělaní. Rodiče ovšem taje touží, aby si děti zvolily povolaní, které jim zaručí určitou perspektivu, a to za jakýchkoliv okolnosti. Je to jakási sofistikovanější obdoba českého řemesla,  které ma zlaté dno.

Ve Vietnamu jsou některá zaměstnaní prestižní více a jiná méně. Věnovat se obchodu, právům nebo medicíně je hodno oceněni. Zato například umělecké profese jsou chápany jako rizikové a nevýdělečné . Mladí Vietnamci v Česku tak směřuji především na obchodní a technické školy (v Praze typicky Vysoká škola ekonomická či ekonomické obory na zemědělce a České vysoké učeni technické).V kurzu jsou též pochopitelně práva a medicína..

Ruku v ruce s tradici ovlivňuji vstup mladých Vietnamců na trh práce take češti zaměstnavatelé. „Nejsou zvyklí zaměstnávat cizince,“ říká Trinh Thuy Duong. Podobně jako vietnamští rodiče hledají i zaměstnavatele jistotu  a první generace vietnamských vysokoškoláků je pro ne do určité míry malou neznámou. Pokud současnímladí Vietnamci po vysoké škole nezamíří do zahraničních firem, kde jsou na cizince zvyklí, soustředí se obvykle na podnikání či služby, které nějak souvisí s životem komunity. Zjednodušeně to znamená, že kdo vystuduje například informační technologie, nabízí pak správu sítí u vietnamských firem.

VIETNAMSKE AMBICE

Trinh Thuy Duong i Mai Ngoc Minh, kteří zatím mají oba trochu jiné ambice, se shoduji v tom, že pracovat pro komunitu je pro mladé i v mnohem jednodušší. Narážejí na fakt, který pojmenovává jejich vrstevnik Hoang Do Duy: „Vietnamci v práci často ´bojují´ se stereotypy u spolupracovníku. Nutí je pracovat bud málo, aby se nezvyšovaly normy, nebo naopak více a za ne a čeští šéfové se jich pak většinou nezastanou.“

Mimo práci v komunitě a klasické zaměstnání se ale otvírá pro mladé Vietnamce ještě jeden specificky obor podnikaní. I když jsou třeba čeští zaměstnavatelé z nové kvalifikované pracovní sily zatím trochu bezradní, určitě mají zájem o prostředníky. Vietnamská komunita je v současnosti třetí největší menšinou v zemi. A určitě jednou z nejuzavřenějších. Velké i menší firmy si uvědomily, že je pro ně skvělým potencionálním odbytištěm služeb a výrobků. Samy se ale k Vietnamcům kvůli jazykové barieře generace rodičů neumějí dostat. Zaměstnávají proto jejich děti. Mobilní operátoři tak již dávno mají v Česku vietnamské sekce, které obsluhují vietnamsky hovořící zákazníky a globální značkové nápoje do večerek nabízejí mladí vietnamští cesťáci. Spojky ale nepotřebují jen firmy. Využívají je také úřady nebo neziskové organizace. Mladí Vietnamci tomu chtě nechtě přizpůsobují i své ambice. Trinh Thuy Duong sice při škole pracuje v pražské právní kanceláři, je ale zase zaměřena na Vietnamce. Mai Ngoc Minh přednáší na školách o vietnamské kultuře a Hoang Do Duy poučoval o tomtéž policisty.

 

„Myslím si, že se to rychle změní, bude stačit pár let a všichni si zvyknou. Komunita se více otevře, děti začnou studovat i jiné obory a podaří se jim proniknout i do dalších zaměstnání,“ věří Trinh Thuy Duong. Sama ve volném čase zatím provází spolu s oblíbeným blogerem panem Cuketkou návštěvy v největší pražské vietnamské tržnici Sapa a připravuje vlastní blog o jídle. Samozřejmě vietnamském.


 

Zdraví plus 

ZUMBA, KAM SE PODÍVÁŠ

„Zumbománie“ zasáhla celý svět! Tak by mohl znít novinový titulek o novém fitness programu s názvem zumba, který v oblasti aerobního skupinového cvičení způsobil doslova revoluci. Tato unikátní forma energického pohybu kombinující prvky latinskoamerických tanců a aerobiku vznikla vlastně náhodou.

Všechno „způsobil“ kolumbijský trenér aerobiku Alberto Perez, přezdívaný Beto, a to tím, že si na svou pravidelnou hodinu cvičení zapomněl vzít kazetu s doprovodnou hudbou.

A aby své klienty nemusel poslat domů, pustil svou oblíbenou latino muziku, kterou měl vždy při sobě, a velmi improvizovaně začal předcvičovat. Tato lekce měla úžasný ohlas, nadšení cvičenci chodili za Betem s prosbami, že si hodinu chtějí zopakovat. Tak zumba spatřila světlo světa.

Brzo se ukázalo, že zumba dává radost všem, kteří si ji aktivně zacvičí. Tak poměrně rychle obletěla Kolumbii, celou Latinskou Ameriku a nakonec se přes oceány úspěšně rozšířila do dalších světadílů.

Cvičení opravdu pro každého

Zumba vychází z latinskoamerických tanců, jakými jsou samba, mambo, salsa, merengue, cha cha, ale i flamengo či tango, z nichž také čerpá. Zatímco v původním pojetí se jedná o párové tance, ve kterých se klade důraz na estetickou složku, v zumbě jde především o individuální a a uvolněný pohyb na podmanivou hudbu. Úkolem instruktora přitom není dohlížen na správné technické provádění jednotlivých kroků, ale je spíše průvodcem či partnerem, který udává hodině směr. Začít se zumbou může bez ohledu na věk kdokoliv. Není k tomu zapotřebí žádná zvláštní průprava ani znalost latinskoamerických tanců, s nimiž zumba pracuje. Jediné zdravotní omezení existuje pro ty, kdo mají problémy s klouby nebo páteří. Některé cviky, různé výkopy nebo švihy totiž tyto partie nadměrně zatěžují. Tento problém lze ale vyřešit tak, že se před začátkem kurzu domluvíte s instruktorem, které cviky bude ve vašem případě lepší vynechat.

Co se týká oblečení, postačí jakékoliv vhodné na cvičení a pevná obuv. Pak už vám zbývá jen patřičné odhodlání a pečlivý výběr místa, resp. instruktora a úrovně či druhu lekce zumby. To jsou naprosto zásadní okolnosti, přičemž jejich špatná volba vás od tohoto zábavného a spontánního cvičení může rychle odradit.

Při zumbě spálíte až 1000 kalorií, odbouráte napětí a stres, zpevníte svalstvo celého těla, posílíte imunitu a kardiovaskulární systém.

Na co dbát ještě předtím, než se na zumbu vydáte

Na adrese  http://search.zumba.com/instructors si ověřte odbornou způsobilost vašeho instruktora – aby mohl správně a kvalitně lektorovat, musí projít speciálním školením od společnosti Zumba®HollywoodLTD, po jehož absolvování obdrží certifikát.

Styly zumby, se kterými se můžete setkat v České republice

Zumba Basic Steps Level 1

Základní kroky zumby, vhodné pro začátečníky i mírně pokročitlé.

Zumba Basic Steps Level 2

Rychlejší a náročnější cvičení s větším počtem tanečních kroků, vhodné pro pokročilé.

Zumba Gold

Mírnější přístup ke cvičení, vhodné pro starší nebo lidi s nadváhou.

Zumba Toning

Kombinace posilovacích a tanečních prvků za účelem spalování kaloríí a zároveň tvarování těla, při cvičení se používají malé činky.

Aqua Zumba

Vhodná například pro lidi po nemoci nebo jako rehabilatace, jelikž cvičení ve vodě je pro tělo příjemnější.

Zumbatonic

Cvičení určené detem od 4 do 12 let, existují ale také kurzy pro starší děti.

 

Martin Kubišta

Zumba má být pořádný odvaz

říká Hanka Kynychová, známá cvičitelka a propagátorka fitness.

V čem spočívá kouzlo zumby?

Na zumbě se mi velice líbí už samotná kombinace latinskoamerické hudby, tanečních prvků a earobiku. Zejména hudební složka může za to, že se všichni dokážeme spontánně odvázat a vyřádit se. O tom má totiž zumba být. Není potřeba řešit, jak vypadám nebo jestli dělám kroky správně.

Je pro začátečníka důležitá praktická znalost latinskoamerických tanců, z nichž zumba čerpá?

Určitě to je výhoda, nikoli však bariéra. Se zumbou může začít úplně každý, proto je také tak rozšířená a populární. Kroky z jednotlivých tanců se každý postupně naučí na hodinách zumby, Citlivý instruktor zpočátku zařazuje lehčí prvky a obtížnost postupně zvyšuje.

Jaké jsou nejčastější reakce lidí po hodině zumby?

Část klientů říká, že zumba je zmatek. K tomu dodávám: Zumba má být zmatek! Nikdo ji ale nezatracuje, i když někomu může připadat příliš aerobiková, jinému zase příliš taneční. Téměř každý se na zumbu vrací, a co víc, když se před hodinou zeptám, kdo je tady nový, tak se pravidelně přihlásí tak deset lidí.

Co byste doporučila lidem, kteří chtějí chodit cvičit zumbu?

Zejména to, aby si vyzkoušeli dvě, tři cvičení, a pak chodili k té, která jim vyhovuje nejvíce. Jen tak si lze zumbu pořádně užít.

Kolik průměrně hodina zumby stojí?

Myslím si, že pokud má být lekce skutečně kvalitní, tak by se její cena neměla pohybovat pod 100 korunami.

 

Zdraví plus – MUDr.Marin Matoulek ,Ph,D. 3.interní klinika 1.LF UK a VFN Praha

Mgr..Renata Větrovská VŠTJ MEDICINA PRAHA

Kancelářský život

 

Klidné, nebo rizikové povolání?

Kancelářský způsob života, ač to nemusí být na první pohled zřejmé, představuje pro lidský organismus celou řadu ohrožení. Ať už na úrovni mezilidské, pracujeme-li s lidmi, s nimiž si nerozumíme, nebo hygienické, jelikož v kancelářích přežívají celá „hejna“ nejrůznějších bakterií.

Správná životospráva je především o pravidelném stravování a také jisté dávce pohybu. Tomu může v některých případech administrativní práce, jednou monotónní, jindy zase časově náročná a ve stresu, klást překážky. Vždy je ale potřeba správnou životosprávu co nejvíce dodržovat. Vyplatí se to.

Jak se pravidelně a zdravě stravovat (nejen) v administrativním zaměstnání.

Vydatně se nasnídejte – v ranních a dopoledních hodinách je lidský organismus nejlépe z celého dne připraven na příjem energie a umí ji také nejlépe využít. Vyvážená snídaně by měla obsahovat sacharidy, bílkoviny v ideálním případě kousek zeleniny nebo ovoce.Nezapomínejte také na pitný režim.

Zhruba po dvou hodinách si dopřejte svačinu, například jogurt, ovoce nebo pečivo se sýrem nebo šunkou.

Po dalších dvou až třech hodinách se naobědvejte – pokud nemáte tuto možnost v závodní jídelně či v okolí pracoviště, připravujte si oběd doma.

Po dalších dvou až třech hodinách, zhruba hodinu před odchodem ze zaměstnání, se ještě jednou najezte – dejte si například celozrnný rohlík, kelímek cottage sýra a zeleninu nebo jogurt a ovoce či jogurtový nápoj.

Tímto způsobem výrazně napomůžete udržovat svůj organismus v kondici, díky čemuž budete lépe zvládat i stresové situace.

Práce s počítačem

Vlivem každodenní práce s počítačem trpí zejména naše oči, což nejčastěji projevuje jejich únavu, pálením či rozostřeným viděním. Příčinou je dlouhodobé soustředění oka na velmi malé objekty na monitoru, a nikoliv záření, jak se někdy traduje. V důsledku toho, že potlačujeme mrkání, může docházet také k osychání povrchu očí. Tím jsou více ohroženi lidé s kontaktními čočkami.

Jak chránit své oči před monitorem

Osychání povrchu očí výrazně zredukujeme častějším mrkáním nebo

   používáním očních kapek.

● Pravidelně odvracejte svůj zrak od monitoru a podívejte se do dálky – oko

   tak nebude monotónně zaostřovat jen na krátkou vzdálenost.

● Unaveným očím nejvíce prospívá spánek – při jeho nedostatku budou oči

   mnohem dříve unavené.

●  Nastavte si optimální hodnoty jasu, kontrastu a rozlišení monitoru.

●  Dbejte na to, aby vaše pracovní plocha byla řádně osvětlena.

●  Vzdálenost očí od monitoru by měla být cca 50 cm a horní okraj monitoru

    nastavený na výšku očí.

CHODIT, CHODIT A ZASE CHODIT

Při sedavém zaměstnání je potřeba se pravidelně zdravě hýbat. Popřemýšlejte, kde, kdy a jak byste v rámci pracovního dne mohli více zapojit aktivní pohyb, třeba choďte pěšky tam, kde jste dosud používali výtah, eskalátory či dopravní prostředky. Při sedavém zaměstnání dochází k porušení svalové rovnováhy, proto bystě si měli alespoň 2x týdně kompenzačně zacvičit, to znamená posílit oslabené svaly a protáhnout ty zkrácené. Obnovováním svalové rovnováhy se můžete vyhnout nepříjemným bolestem páteře, které jdou ruku v ruce s celodenním sezením v kanceláři.

Během dne byste si měli protáhnout alespoň svaly kolem krční páteře, a to jednoduchými úklony hlavy, celkovým vyhrbením páteře pak protáhnete oblast beder.Tyto úkony, při nichž si vaše záda (ale i hlava) dostatečně odpočinou, vám zaberou jen několik minut.

V pohybových aktivitách je samozřejmě užitečné pokračovat ve volném čase, vždy tak svému tělu (ale i duši) velmi prospějete.

Stačí i půlhodinová procházka na čerstvém vzduchu. Svižnější chůze je navíc nejlepší metodou, jak redukovat nadbytečné kilogramy.

Jen podle uvedených skutečností lze kancelářský život směle označit za velmi rizikový. Většinu nástrah můžeme ale významně ovlivnit vlastními silami, zejména dodržováním zdravého životního stylu, tj. správnou životosprávou a dostatkem pohybu.

 

 

Listy

Právo na život beze strachu

Počet případů vykázání kvůli domácímu násilí v hlavním městě přibývá. Domácí násilí bylo mnoho let považováno za okrajový jev, často bagatelizováno názorem, že jde o soukromou záležitost, kterou si musí každý vyřešit sám. Od roku 2007 má Policie ČR oprávnění vykázat násilníka z bytu nebo domu na deset dní.

(Má poznámka: Takové řešení mi připadá naprosto nešťastné. Když se takový násilník vrátí domů, musí si nutně vylít nepříčetnou zlobu opět na oběti.

Pokud vím, v Austrálii každý člen rodiny, pokud spáchá v rodině násilí na druhém členu, je vykázán z domova už navždy a zákonem je určené, že se ani k domu nebo bytu nesmí na několik km ani přiblížit.)

V této souvislosti vznikla i v Praze nová služba sociální prevence Intervenční centrum, které je výhradně zaměřeno na pomoc osobám ohroženým domácím násilím. „Všem, kteří váhají a stydí se za to, co se doma děje, doporučujeme, aby se přišli anonymně poradit do Intervenčního centra,“, doporučuje jeho vedoucí Marie Šustrová. K návštěvě se lze objednat každý pracovní den na telefonu 281 911 883.

Více na WWW.csspraha.cz/intervencnicentrum.

 
 

 

Konec konců, jak praví perský mudrc, láska je choroba, již se nikdo nechce zbavit. Ten, koho postihne, se nesnaží zotavit, a kdo trpí, netouží po vyléčení.                                                                                       *****

Z magických praktik v severním Mexiku:

Adaptace: v životě vždycky nastává událost, která způsobí, že se náš vývoj zastaví. Nějaké trauma, zvlášť trpká prohra, zklamání v lásce, ba dokonce vítězství, jemuž dobře neporozumíme, nás nakonec natolik zastraší, že už nejdeme dál. Kouzelník se během růstu svých okultních schopností musí nejprve zbavit „adaptačního bodu“, a proto je třeba, aby znovu přehlédl svůj život a zjistil, kde se právě nachází.

            *****

Rozhovor s ženou, která právě vydala knihu o lásce.

Novinář se ptá, jestli člověk může dosáhnout štěstí jedině tím, že si najde milovanou bytost. Žena to popírá.

„Představa, že láska vede ke štěstí, je novodobý vynález z konce 17.století. Od té doby se lidé učí věřit, že láska musí vydržet navždy a nejlépe se ji daří v manželství. V minulosti nebyli lidé tak optimističtí, pokud jde o dlouhověkost milostné vášně. Příběh Romea a Julie není šťastný, je tragický. V posledních desetiletích se od manželství jakožto cesty k osobní realizaci očekává ještě víc. Současně s tím vzrostlo zklamání a nespokojenost.“

              *****

Každý muž a každá žena jsou spojeni s energií, které se běžně říká láska, ale ve skutečnosti je to prvotní látka, z níž je utvořen vesmír. S touto energií nelze svévolně zacházet – to ona nás jemně vede, v ní spočívá naše životní poučení. Pokusíme-li ji zaměřit tam, kam chceme, propadneme nakonec beznaději, pocitu zmaru a zklamání – protože ta energie je svobodná a nezkrotná.

Až do konce života pak budeme říkat, že tu či onu osobu milujeme, ale ve skutečnosti budeme trpět, protože místo abychom přijali sílu té energie, budeme se ji pokoušet oslabit, aby se vešla do světa, v němž podle svých představ žijeme.

             *****

Jestliže si bude každý ráno opakovat, že je s životem spokojen, určitě tomu nakonec uvěří sám a přesvědčují nás  o tom všichni kolem nás.

                                                               *****

Utrpení podle mě plyne z našeho očekávání, že druzí nás budou milovat tak, jak si představujeme, a ne tak, jak je lásce vlastní – volně, bez omezování, aby nás láska vedla svou silou a bránila nám ustrnout.

                                                                   *****

Dnes jsem byl na nádraží a tam jsem zjistil, že vzdálenost mezi kolejnicemi činí 143,5 centimetru. Když se začínaly vyrábět první železniční vagóny, používaly se stejné nástroje jako při výrobě vozů. Podle této míry se stavěly cesty a jenom tak mohly vozy projíždět. Kdo rozhodl, že se mají cesty stavět podle této míry? A tu jsme se najednou vrátili do velice dávné minulosti: rozhodli o tom Římané, první velcí stavitelé silnic. A jaký byl důvod? Válečné vozy táhli dva koně – a když postavíme vedle sebe dva koně oné rasy, jakou v té době používali, zaujmou prostor široký 143,5 centimetru.

Takže vzdálenost mezi kolejnicemi používanými pro dnešní velice moderní vysokorychlostní vlaky, určili Římané. To ovlivnilo dokonce i stavbu kosmických transportérů; američtí inženýři byli toho názoru, že cisterny by měly být širší, ale protože se vyráběly v Utahu, musely být dopravovány do Kosmického střediska na Floridě po železnici a do tunelů se nic jiného nehodilo. Závěr: museli ustoupit a přijmout to, co Římané označili za ideální míru.

A co to má společného s manželstvím?

Má to opravdu hodně společného s manželstvím. V určitém okamžiku dějin někdo vystoupil a řekl: po svatbě se ti dva lidé nesmějí změnit až do konce života. Půjdou jeden vedle druhého jako dvě kolejnice, poslušní tohoto přesného vzoru. I kdyby jeden z nich někdy potřeboval být o něco dál nebo blíž, je to proti pravidlům. Pravidla říkají: Buďte rozumní, myslete na budoucnost, na děti. Už nikdy se nesmíte změnit, musíte být jako kolejnice: mají mezi sebou stejnou vzdálenost ve výchozí stanici, uprostřed cesty i v cílové stanici. Nedopusťte, aby se láska změnila, ani aby vzrostla na začátku, ani aby se zmenšila uprostřed – je to velice nebezpečné. Proto když pomine nadšení prvních let, udržujte stejnou vzdálenost, stejnou pevnost, stejnou funkčnost. Sloužíte k tomu, aby vlak přežití druhu jel směrem k budoucnosti: děti budou šťastné jen v případě, že zůstanete stejní jako vždy – vzdálenost jeden od druhého 143,5 centimetru. Nejste-li spokojeni s tím, co se nikdy nemění, myslete na ně, na děti , které jste přivedli na svět.

Myslete na sousedy. Ukažte, že jste šťastni, že v neděli jíte pečeni, díváte se na televizi, pomáháte obci. Myslete na společnost: oblékejte se tak, aby všichni viděli, že mezi vámi nejsou žádné rozpory. Nerozhlížejte se kolem sebe, někdo se na vás může dívat a to je pokušení, mohlo by to znamenat rozvod, krizi depresi.

Na fotografiích se usmívejme. Sekejte trávu, sportujte – především sportujte, abyste vydrželi dlouho beze změny. Nikdy nezapomeňte: v určité chvíli byla tato pravidla stanovena a vy je musíte dodržovat. Kdo tato pravidla stanovil? Na tom nezáleží, takhle se nikdy neptejte, protože budou platit navždy, i kdybyste s nimi nesouhlasili.

                                *****

Čekala jsem všelijak. Jako zoufalá žena, která ví, že její muž nikdy nepochopil její kroky, že nikdy nepřijde až sem, a je tedy třeba sednout do letadla a vrátit se,  při další krizi zase odjet a vrátit se, odjet a vrátit se…“

Začínal jsem chápat, co jsem nechtěl pochopit, a uznávat, co jsem uznat nechtěl.

                          *****


Dostala jsem e-mailem v angličtině a přeložila do češtinyy
Psí smysl (od šestiletého chlapce)

Jako veterinář jsem byl zavolán k irskému vlčáku, který se jmenoval Belker. Vlastníci psa, Ron a jeho žena Liza a jejich malý chlapec Shane, byli všichni odanní Belkerovi a očekávali zázrak.

Prohlédl jsem Belkera a zjistil jsem, že umírá na rakovinu. Řekl jsem rodině, že nemůžeme pro Belkera nic udělat a navrhl jsem provést tomuto starému psu  entanázii přímo v jeho domě.

Když jsem hovořil o přípravě, Ron a Liza mi řekli, že si myslí, že by bylo dobré  pro Shana, aby sledoval proceduru, že by to pro něho mohla být nějaká zkušenost.

Příští den se mi sevřelo hrdlo,  když jsem uviděl, jak rodina obklopovala  Belkera. Shane se zdál velmi tichý a do poslední chvíle hýčkal  starého psa.  Napadlo mě, zda vůbec chápe, co se stane.

Za několik minut Belker pokojně navždy usnul. Vypadalo to, že malý chlapec přijal jeho odchod bez tíživého zmatku. Po Belkerově smrti jsme společně chvíli poseděli a hlasitě uvažovali, jaká je to smutná skutečnost, že zvíře má kratší život než lidská bytost. Shane, který tiše nastouchal se ozval:  „Já vím proč.“ S podivem jsme se všichni otočili k němu, a to co vyšlo z jeho úst mě ohromilo. Nikdy bych nečekal tak utěšující vysvětlení. To způsobilo změnu způsobu mého vidění.

Řekl. „Lidé se narodí a musí se teprve naučit jak žít dobrý život, jak mít každého rád a být laskavý, není to tak?“ Šestiletý pokračoval: „No, a psi hned vědí, co mají dělat. Proto nežijí tak dlouho.


Pamatuj si, jaké věci  by ses mohl od psa přiučit:

Když přijde domů ten, koho má rád, vždy ho běží přivítat.

Zdřímne si.

Denně běhá a hraje si.

Upoutává pozornost a dovolí, aby se ho lidé dotýkali.


V teplých dnech si lehne na záda na trávu.

V horkých dnech hodně pije a leží ve stínu stromu.

Když má radost, běhá kolem a vyjadřuje ji celým tělem.

Těší se z obyčejné dlouhé procházky.

 Nechá čistý vzduch a vítr působit na sebe jako přírodní extázi.

Je věrný.

Nikdy nepředstírá že je něčím čím není.

Když má někdo špatný den, seďí tiše v jeho blízkosti a něžně se k němu tulí.

Vždy se raduje z každé chvíle.

 

 

 

Robert Fulghum –  několik kratších úryvků z jeho knih

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.

Že mýty mají větší moc než historie.

Že sny jsou mocnější než skutečnost.

Že naděje vždy zvítězí na skutečností.

Že smích je jediným lékem na zármutek.

A věřím, že láska je silnější než smrt.

                                  ***

OBŽIVNUTÍ

Mezi první nadechnutí při narození a poslední vydechnutí při smrti se vejde spousta drobných smrtí a obživnutí. Něco v nás umírá neustále.

Když jsem odmaturoval a odešel z domova, celý jeden svět pro mě zemřel, přestal existovat. Dobře to znají lidé, kteří opustí svou zemi a usadí se jinde. Znají to také lidé rozvedení.

Část naší minulosti zahyne také, když změníme politické nebo náboženské přesvědčení. Stejně tak když skončí láska – první a bláznivá, pubertální románek, láska, která vyprchala v manželství, nebo jen přátelský vztah. Nastane smrt.

Stejně to je v případě potratu – zemřela možnost. A veřejný dokonce ani soukromý pohřeb se nekoná. Většinou jsou u toho jenom lítost a nostalgie.

Většina z nás nicméně tyto drobné smrti tvrdošíjně přežívá. Vždycky se zase postavíme na nohy a nějak to zvládneme. Pereme se – hledáme si nové věci, nové přátele, místa a důvody, proč se plahočit dál.

Na podstatě člověka mě nic nefascinuje tak, jako tato schopnost obživnout.

Nikdy nepodceňujme lidskou schopnost vstřebat všechno, co na nás život nahází, a jít dál. Je to zvláštní – víme, že nakonec stejně všichni umřeme, a přece přese všechno usilujeme o co nejlepší život. Přes všechny drobné smrti vzdorujeme osudu a ožíváme – znovu a znovu.

Rituál obživnutí nazýváme různě – například „je jako znovuzrozený“, „vyléčil se“, nebo prostě „uklidil si v sobě“. Na metaforách nezáleží. Obživnutí mohou být malá i velká, ale nutkání sesbírat útržky života do jednoho celku je v tom obsaženo vždycky.

                                                                   ***

Věda chaosu je něco pro mě. Mám rád pocit, že ať se děje, co chce, vždycky existuje ten kosmický zmatek , nepředvídatelnost, mutační dispozice, které do středu bytí vnáší záhadu a údiv.

Chaos. To je moje. Většina mého života je chaos. Žiji v souladu s vesmírem. Cítím se v něm jako doma.

                                                                   ***

Vzpomněl jsem si na jednu paní. Šla se svými problémy za psychiatrem. Ten ji vyslechl a napsal předpis. Žádal, aby se nevracela, dokud ten předpis nepoužije. Lékárník si předpis přečetl a vrátil jí to se slovy „Tohle nevedeme, ale vy si to můžete zařídit sama“. Bylo tam napsáno:“V neděli ráno se na hřbitově dívejte hodinu na východ slunce“.Ta paní to udělala. A zase navázala spojení s tím ohromným řádem věcí. Do kostela přišla poprvé po mnoho letech. Teď chodí několikrát za rok. Do nebe se díky tomu nedostane, ale její život na Zemi už není takové peklo.¨

                                                                      ***

Ty si myslíš, že všechno víš, jenže nerozeznáš rozdíl mezi nepohodlím a problémem. Když si zlámeš vaz, když nemáš co jíst, když ti hoří dům – tak to je problém. Všechno ostatní je nepohodlí. Život je nepohodlný. Život je hrbolatý. Nauč se rozlišovat mezi nepohodlím a skutečnými problémy. Dožiješ se vyššího věku. A taky nebudeš otravovat lidi.                         

                                                                        ***

Na vnučku Sáru nejvíce zapůsobili holubi, kteří se motali kolem kiosku s občerstvením. Líbilo se jí, že se jich mohla skoro dotknout, ale ne úplně. I když se přibližovala velice opatrně, pomalinku a potichu, holubi pokaždé o malinký krůček popošli. Vzdálenost mezi ní a holuby se neměnila. Mohla k nim tak blízko, a přece tu vzdálenost nemohla nikdy úplně překlenout. Většinu času v ZOO strávila právě tímhle zkracováním pohyblivé vzdálenosti, která byla mezi ní a houby.

Na nájezdu k domu jejich rodičů jsem dlouze seděl v autě a dlouho se za ní díval. Kdo je to dítě? Přemítal jsem, chci je poznat. Teď když jsem starší a moudřejší a mám čas a trpělivost, které jsem neměl jako otec, budu se k ní přibližovat tak jako ona k těm holubům – opatrně, pomalinku a potichu, a také vytrvale.. A budu žasnout, tak jako ona, jak je možné být tak blízko a zároveň tak nekonečně daleko. Sára není „moje“ a nikdy nebude. Dva lidé o ní smýšlejí jako o s „své“ dceři. Přinejmenším čtyři další lidé jako o „své“ vnučce. Ale Sára patří jedině sobě. Mezi námi bude vždy pohyblivý prostor – nepřekročitelná zóna, ke které je třeba přistupovat s úctou. Sára neví, co by udělala, kdyby toho holuba chytila. A já nevím, co bych udělal, kdyby se mi podařilo někdy Sáru chytit. Něco milovat a něco vlastnit – to není totéž.                        

                                                            ***

„Co má člověk z toho, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“                                        

                                                                            ***

Jak tomu tak bývá u mnoha manželů, kteří byli spolu velice dlouho v manželství je taková směsice. Lásky i averze. Tolerance i zprotivení. Úcty i strachu. Triumfu i tragedie… Měla ho plné zuby. A také si nemohla představit, jak by dál žila bez něho….

                                                                              ***

Ve světě i v nás je násilí. V nás všech. Bude tam vždy a je na nás, abychom mu – dokud tu jsme – čelili.  Pokud jsme děti a slepě sledujeme, jak nás násilí vábí, nutně to vede ke konfrontaci s našimi matkami. A když jsme dospělí a necháme se násilím slepě unášet, tak se všichni pozabíjíme.

                                                               ***

Co je na komkoliv z nás vlastně pravda? Často o tom přemýšlím. Psychiatři, životopisci, poroty – dokonce i blízcí příbuzní – vědí, jak pravda záležitost prchavá. Oko, které na nás hledí a oko, které hledí z nás, není jedno a to samé. Většina z nás vytváří svou vlastní osobu – aranžují životní skutečnosti jako květiny ve váze – tady přistřihnout, tady trošku přihnout, něco zakryjí, něco odhalí a podle potřeby vyplní prázdná místa něčím zeleným. Skutečnosti se stává všechno, co si jen dokážeme představit. Jsme pohádkáři. Slovo nasazuje tu nejlepší tvář všemu, co děláme. Pohádkáři. Vypravěči příběhů. Herci v mnoha komediích a průběhu života. Vždycky hlavní hvězda na v našem představení. A jak odpovíme na otázku:“Vymyslel sis to anebo to je pravda?“ Takhle: „Ano a ne a já někdy sám nevím“.Ze všech hor se nejhůř překonává vlastní práh.

 

AFRICKÉ PŘÍSLOVÍ:

Nevracej se ke starým napajedlům jenom pro vodu – čekají tam na tebe přátelé a sny.

 

 

Britské listy, Monitor Jana Paula (z mého archivu, články od tohoto autora se mi velmi líbí)

My máme maso, ó jak se máme!    

Popeleční středou přichází podle křesťanské tradice čtyřicetidenní půst, který uzavírají velikonoční svátky. Dnešní situace je jiná, vyjádřil bych ji třemi slovy: maso, maso a zase maso. Kam se jen pohnu, všude je mi nabízeno maso a nebo výrobky, či pochoutky z masa. Mám pocit, že jeho konzumací je současná společnost posedlá a spotřebovávané množství neuvěřitelně nadměrné. Už nejde o nutnou potřebu, ale o přejídání a nehumánní hromadné vybíjení zvířat, neboť výroba a zpracovávání masa ve velkochovech odpovídá této potřebě.     

Nejsem vegetarián, vegan, jogín, ani přísný asketa, ale cosi mezi tím vším. Jdu vlastní cestou, ortodoxie mi nevyhovuje, stejně jako falešná morálka. Snažím se naslouchat vlastní přirozenosti a fakt je, že tím co jím, jak to jím a v jakém množství - s důrazem na skrovný a odříkavý způsob stravování - mě postupně a přirozeně vede stále dál od masa. Kromě občasných ryb, převážně slanečků z domácí produkce, ho už nevyhledávám. Nekonzumuji průmyslově vyráběné potraviny, ani červené a bílé maso z hromadných jatek. 

Mé „vegetariánství“ ale nemá etický základ, nedostal jsem se k němu a priory skrze morální konflikt kvůli zabíjení zvířat, ale orientací na jiný způsob života. Ten mě ale vede k tomu, že si stále více uvědomuji nabývání smyslu etického rozměru svého chování.  

Zatím ještě ve výjimečných a velmi vzácných případech přijmu i jiné maso, téměř výhradně skopové, avšak zvíře musí být chované individuálně pro soukromou potřebu a to jen za podmínek, že znám nejen prostředí v němž žilo, ale i chovatele a toho, kdo a jakým způsobem zvíře usmrtil.  

Kahlil Gibran napsal v knize Prorok ve stati o jídle a pití mimo jiné, že když je zabíjeno (pojídáno) zvíře, mělo by k němu být promluveno v našem srdci takto: „Stejnou silou, jaká zabíjí tebe, jsem zabíjen i já; a také já budu pozřen. Neboť zákon, jenž mi svěřuje tebe do mých rukou, svěří i mě do rukou mocnějších. Tvá krev a má krev není ničím jiným,než mízou vyživující nebeské stromy." Podle Gibrana by měl být náš stůl oltářem, na němž jsou čisté a nevinné dary lesa a plání obětovány za to, co je v člověku ještě čistší a nevinnější.

Odpůrci masa obvykle nerozlišují mezi zabitím zvířete na jatkách a jeho individuálním usmrcením pro občasnou soukromou potřebu, jak je tomu převážně na venkově, pro mne však rozdíly mezi těmito způsoby zatím ještě existují a počátek této odlišnosti spatřuji už v chovu, jež je na venkově přece jen stále jistým pozitivním výrazem vztahu ke zvířeti. Zvíře je lépe krmeno, má mnohem větší volnost a je s ním lépe zacházeno.  Myslím, že hromadné       zabíjení zvířat v soudobém rozsahu nemá opodstatnění v duchovních a kulturních dějinách.  

Libanonský básník Kahlil Gibran (1883-1931 ) třeba nerozlišuje mezi světem živočišným a rostlinným: „Když drtíte jablko svými zuby, promluvte k němu ve svém srdci takto: tvá jádra budou žít v mém těle a květy tvého zítřka vykvetou v mém srdci a tvá vůně se stane mým dechem. A na podzim, když sesbíráte hrozny ze svých vinic pro vinný lis, promluvte k nim ve svém srdci takto: I já jsem vinicí a mé plody budou sesbírány pro vinný lis, a jako nové víno budu uchován v nádobách věčnosti."  

Příznivci masa argumentují, že člověk je všežravec a že maso obsahuje nenahraditelné a pro život nutné látky, především vitamin B12. Příliš se o to nestarám, soudě podle sebe, mám pocit, že člověk byl napřed sběrač. Vitaminy skupiny B nahrazuji z jiných zdrojů, k nimž jsem došel naprosto intuitivně. Hlavní složkou mé potravy jsou ořechy, ovoce a zelenina. Paradoxní je, že tepelnou úpravou se hodnota masa téměř zničí, zatímco u syrové, tedy živé rostlinné stravy, je využitelnost hodnot téměř stoprocentní.   

(Má poznámka: Má se jíst  jak syrová tak i  vařená zelenina. Ze syrové se totiž nezískají rostlinné bílkoviny. Navíc vitaminy A a E jsou rozpustné v tucích a vitaminy B a tak zvané fytolátky zůstávají i při vaření.. V syrové zelenině a ovoci jde samozřejmě  hlavně o vitamin C, který se vařením znehodnotí a také o větší množství vlákniny.)     

Spor o konzumaci živého se tak stává absurdním. Lidé napřed mrtvou živočišnou hmotu musí znehodnotit úpravou, pak ji musí osolit a okořenit, aby ji mohli pozřít a nechat obtížně posunovat ve střevech. Na to vše spotřebuje tělo velké množství energie, k trávení masa nejvíce. Živé rostlinné plodiny jsou „usmrceny“ přímou konzumací, bez nutnosti chuťové úpravy a morální aspekt jejich „zabíjení“ se nestává tak dominantní. Z tohoto pohledu je zřejmé, že rostlinná strava je pro člověka přirozenější a je i stravitelnější.    

Nikomu nic nevnucuji a neodsuzuji druhé. Nebyl jsem jiný, přejídal jsem se, byl jsem také na mase závislý, jako ostatně na mnoha jiných věcech v životě. Člověk ale nepotřebuje mnoho jídla k životu, ani jiných věcí k tomu, aby byl šťastný. To, co dnes ovšem nepovažuji za normální a za přirozené, je způsob stravování, neboť tomu pak také odpovídá i způsob výroby a zpracování masa. Čím více ho lidé jedí, tím více nutí výrobce k rychlejší a bezohlednější produkci. Jsem přesvědčený, že lidé konzumují nezdravé maso.  

Jeho obrovské dávky již ani nekompenzují přirozené ztráty živin v extrémních podmínkách náročného života, v němž si lidé museli pracně zajistit svoji existenci. Zvíře už není nejcennějším partnerem člověka, z jehož masa přechází na člověka životodárná energie. Maso ztratilo vyšší smysl, zvíře se stalo jen formálním sytičem žaludku, pouhou pochutinou, nadužívanou drogou chvilkového uspokojení. Právě aspekt zabíjení zvířat za tímto účelem je už pro mě osobně eticky nepřijatelný.

 

 

malvaj

Úvaha ke katastrofickými událostem

Člověk jako takový je strašný ničitel, jak se říká, jedná podle „po mě potopa“.  Četní lidoví ekologové apelují na lidi, aby začali sami od sebe. Dělají  s velkým zápalem všechno možné  pro udržitelnost prostředí.  Pro záchranu vybíjených žraloků,  proti drancování oceánů nadměrným rybolovem, k problému znečištění oceánů, pěstování monokultur  pro dobytek, „ekopaliva“ atd. atd.

Ke kolika  ekologickým pohromám došlo, které způsobil a dál způsobuje člověk, je to skutečně sled otřesných událostí,. Ke všem těm tragédiím došlo jen kvůli ziskům soukromých společností (kromě Černobylu, kde šlo o lidské selhání s hrozivými následky) a šetření na bezpečnosti, a přitom dotyčným nezáleželo na lidech, co jim to způsobí za trvalé a děsivé zdravotní následky včetně následných hromadných úmrtí  jako v Bhopálu v Indii po úniku jedovatých chemických látek  a v Minesojském zálivu v Japonsku po vylévání rtuti z továrny  přímo do moře, lhali obyvatelům, že začali používat filtry a nebyla to pravda. Lidi se neuvěřitelně třásli a nemohli udržet rovnováhu, protože jejich hlavní potrava byly ty otrávené ryby. Začalo to u koček, které páchaly sebevraždu z nesnesitelných bolestí utopením v moři!

Dokázali jsme za poměrně krátkou dobu vydrancovat přírodu a hodně poničit naši krásnou modrou planetu. Nikdo nemyslel na příští generace. Člověk nemůže přežít bez přírodních ekosystémů, jsme na nich závislí a jsme bez nich velmi zranitelní, stejně jako živočišná říše. Nejsme v přírodě  žádnou výjimkou , kromě té sebeničivé síly. Jsme součástí přírody a za každou změnu, kterou způsobujeme,  tvrdě platíme. Nepřipadá mi, že  jde  tolik o omílané globální oteplování, ale totálně změněné klima. Drancování a znečišťování oceánů, spotřebitelské šílenství, bezohlednost, to všechno má strašné následky.

 

Dostala jsem mailem:

Zkuste hádat, kolikrát za den se směje čtyřleté dítě....300x.

A kolikrát se zasměje průměrný dospělý člověk? ...15x...
Smích je lékem duše. William James jednou řekl:"Nesmějeme se proto, že jsme šťastní. Jsme šťastní, protože se smějeme."
Tak zkuste zahájit svůj zítřejší den tím, že potěšíte sami sebe, a každý den bude pro vás dokonale úspěšný.
 

 

Asertivní práva

asertivní práva mluví o vnitřní svobodě jedince

za každým právem uvádíme manipulativní pověru, která žije v podvědomí lidí.

  1. Mám právo sám posuzovat své vlastní jednání, myšlenky a pocity a být si za ně a za jejich důsledky zodpovědný.

Manipulativní pověra: „Neměl bys nezávisle na jiných posuzovat sám sebe nebo svoje chování. Musíš být posuzován a hodnocen vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší než ty sám.“

     2. Mám právo neposkytovat žádné výmluvy, vysvětlení, ani ospravedlnění svého jednání.

Manipulativní pověra: “Za své chování jsi zodpovědný druhým lidem, máš jim skládat své účty a měl bys všechno, co děláš, zdůvodňovat a omluvit.“

  1. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za řešení problému jiných lidí.

Manipulativní pověra: „Vůči některým institucím a lidem máš větší závazky než vůči sobě. Měl bys obětovat své vlastní hodnoty a přizpůsobit se.“

     4. Mám právo změnit svůj názor.

     Manipulativní pověra:“Jakmile sis už jednou udělat určitý názor, nikdy bys  ho neměl měnit. Musel bys obětovat své vlastní hodnoty a přizpůsobit se.“

5. Mám právo dělat chyby a být si za ně zodpovědný.

Manipulativní pověra:“Nesmíš dělat chyby. Pokud je děláš, musíš mít pocit viny.“

      6. Mám právo říci – Já nevím!

Manipulativní pověra: „Měl bys znát odpověď na každou otázku, týkající se následků tvého chování. Jsi nezodpovědný.“

     7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli jiných lidí.

     Manipulativní pověra: „Lidé se kterými přicházíš do styku, by k tobě měli mít kladný vztah. Je důležité, aby tě měli všichni rádi.“

    8. Mám právo činit nelogická rozhodnutí.

    Manipulativní pověra: „Měl by ses držet logiky, zdravého rozumu, racionality a umět jimi zdůvodnit vše, co děláš. Pokud něco logicky

    zdůvodnit nemůžeš, není to rozumné a dělat bys to neměl. Nejsi přece malé dítě.“

    9. Mám právo říci – Já ti nerozumím.

    Manipulativní pověra: „ Musíš být vnímavý a citlivý a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat co potřebují, i když to jasně neřekli.“

   10. Mám právo říci – Je mi to jedno.

    Manipulativní pověra:Musíš se snažit být stále lepší, dokonalejší. Když ti někdo naznačí, jak by ses měl vylepšit, máš povinnost ho poslechnout.“

 


Mudr Jan Cimický - kráceno

 

Rozvrat v rodině   

Bylo by asi správné, kdy by si mladí a zamilovaní říkali upřímně: miluji tě, ale nevím, jak dlouho to vydržím! I do pevného vztahu může někdy vstoupit cosi iracionálního. Proto je správné prožívat štěstí ihned, vážit si ho a jistě udělat všechno pro to, aby se pohoda udržela. Není to snadné a vyžaduje to oboustranné úsilí, nic není předem dáno a nikde není psáno, že ani ta největší láska se jednou nevyčerpá.

Nezájem může vést k odcizení

Mladí lidé dnes ovšem dělají jednu zásadní chybu – chtějí prožívat svůj pocit, svou lásku od prvního okamžiku, a zapomínají, že může existovat i rozchod ze vzájemného přesycení. Jestliže totiž lidé žijí jen pro sebe, zbaví se neuváženě svých zájmů a koníčků, odvrhnou přátele a domnívají se, že navždycky si vystačí jen oni dva – mohou se trpce zmýlit. Vlastně pak ani nebudou vědět proč, ale nejdůležitější vzájemné pojítko se rozleptá, prožívají cosi jako ponorkovou nemoc a zcela zákonitě se rozejdou, protože vztah je už nenaplňuje radostí, ale unavuje.

Jiní zase pokládají za základ vztahu jen sexuální přitažlivost, a když ta poněkud zchladne, nevědí, co si dál počít, a proto hledají jiný vztah.

Z jedné nevěry nebývá rozvod

Muž v tomto směru nedospěje, má stále pocit, že by mohl cosi opravit, prožít svůj život jinak, lépe, už na čisto. Nedokáže však obvykle, když jeho partnerka neudělá zásadní chybu, úplně spálit mosty. Není-li to úplný asociál, prožívá silné výčitky svědomí a vlastně není zcela jednoznačně schopen říci, co chce a co hledá.

 

 

Petr Wagner – Britské listy

Důchodová reforma: Kde vezmeme pracovní místa navíc?

Bude se nám zvyšovat odchod do důchodu na 67 i více let. Řada komentátorů se soustředí na fyzické aspekty možností práce v tomto věku, ale na tu nejpodstatnější věc neupozorňují. Ta práce totiž především musí vůbec existovat. Proto například ve Francii protestovali proti zvyšování věku odchodu do důchodu především mladí s obtížným uplatněním po absolvování solidního vzdělání.

Pokud předpokládáme - a to je přijatelná simplifikace - že každý rok odchází do důchodu cca 2/3 těch co se narodí, tak prodloužení odchodu o 4 roky povede k potřebě cca 200 - 400 tisíc pracovních míst navíc. To skutečně nezní v dnešních Čechách příliš realisticky. Skončí na podpoře mladí, nebo si uchovají pracovní místo staří? A co vlastně vyjde stát levněji? A jaká je produktivita třicetiletého a šedesátiletého?

Hrát si s čísly demografického rozvoje a měnit okrajové podmínky tak, abychom vyšli v nějakém roce, sice může vypadat dobře, ale ve skutečnosti jde opomenutím nezanedbatelných aspektů a důsledků o řešení zcela jiného problému, než nejen tento stát čeká.

Má poznámka : Pokud vím aspoň v USA může každý pracovat do jak vysokého věku chce, nikdo ho nemůže proti jeho vůli poslat do důchodu. To je počítáno jako diskriminace starých lidí. Ovšem naopak do důchodu může odejít každý kdo chce když má na něj nárok.

Další informace jsem získala od přítelkyně, která V USA žije dlouhá léta:

„V USA byl důchodový věk (muži i ženy) 65 let, teď je to ale 67 let. Jinak se může jít do penze dříve,  ale dostane se menší penze (srážejí se určitá procenta).  Většina lidí ale pracuje dál pokud mohou, protože penze jsou malé a při dnešní drahotě by jim vůbec nestačila na živobytí. Anebo jdou do penze a najdou si jinde nějakou práci, aby měli další příjem. Teď se o tom hodně diskutuje, protože stát má velký dluh a může se za pár let stát, že nebudou peníze na žádné penze!“

 

Úryvek z mého archivu

Co znamená být Mužem a Otcem

Stále se vracíme k tématu, kterým je mužský vzor, a v podtextu pak otázka mužské identity, resp. hledání odpovědi na otázku, co to znamená být Mužem a co to je být Otcem, coby přirozené fáze života cca 85 – 90 % mužů, kteří se pro manželství a výchovu dětí hodí nebo kteří nezvolili jinou životní cestu (intenzivní služba lidem, vědě, státu, Bohu), která se s manželstvím a s investicí do rodiny neslučuje

V západních zemích začali muži svoji identitu a zpochybněné, „obsoletní“ či ponížené „mužství“ řešit v reakci na ženské a lidsko-právní hnutí šedesátých let, kdy se v průběhu sedmdesátých letech zformovala řada hnutí reprezentujících zájmy mužů, hledajících novou identitu a toužících po definici nového muže, který nebude autoritářský, moci-chtivý, násilnický, chladný a odtažitý, ale který si zachová mužskou hrdost a identitu, aniž by utlačoval druhé či škodil svému okolí i sobě samému (nelze opravdu mít rád své bližní, aniž by měl člověk zdravě rád sám sebe)..

 

Došlo mi e-mailem

Dopis lidem proti katastrofám

Všichni máme na tom, co se na světě děje poslední dobou za katastrofy, svůj podíl. Otrávili jsme si vlastní planetu, matka Země je nemocná a takto nám to dává najevo. Člověk je jediný tvor, který produkuje neuvěřitelné množství odpadu. Nemusíte sami vyrábět jedy a těžkou chemii, ale určitě i vy osobně používáte igelitové sáčky, vyhazujete kelímky od jogurtů, k tomu jsou přece obaly zboží vyrobeny. Tam hledejte původní příčiny, začněte od sebe. Moderní civilizace je v rozporu s přírodou a nedokážeme si představit současný život bez objevů vědy a technických vynálezů, ano i vynálezů zkázy, přiznejme si to. Oheň či nůž je dobrý sluha, ale může být zlý pán, jak se  říká, tak je to se vším, co se může obrátit proti nám. Nakolik je člověk rozumný? Nechceme války a zbytečné konflikty. Zamysleme se všichni nad tím, jak matce Zemi pomoci, aby všechny obyvatele uživila, jak předejít dalším pohromám, je-li to ještě v našich lidských možnostech.

Uvědomme si však jaké jsou v posledních letech všude přírodní katastrofy, to nebývalo, to se týká všech států, každého člověka. Hledejme a realizujme  řešení,

Zachraňme co se dá. Snažme se společně předejít dalším škodám. Zachraňme naši Matku Zemi, nemáme zatím jiné místo pro život, ledaže by nám pomohli mimozemšťané.

Raději postižené lidi podpořte aspoň pozitivní myšlenkou solidarity, pokud nemůžete finančně, nejde jen o Japonsko. Nevíte co se může stát vám, žijeme na jedné planetě.

(c) L.Ur

 

 

Z mého archivu

CO JE TO MORÁLKA

Je morálka něco, co máme všichni společné, nebo k ní přicházíme výchovou? Kde se naše morální zásady vzaly? Podle definice je morálka systémem hodnotových představ a příkazů, který třídí jednání podle dobra a zla. Je součástí kulturních systémů, a proto se liší jak v jednotlivých společnostech, tak v různých historických obdobích, mezi různými skupinami jediné společnosti a dokonce i v jednotlivých rodinách. To, co jedni pokládají za nemorální, druzí mohou pojímat jako prostý boj o přežití, který je naprosto nezbytný a s morálkou nemá nic společného.

Morální soudy jsou sice pro různé společnosti a skupiny historicky dané, ale rozlišování dobrého a špatného je instinktivní záležitostí a mají na něm velký podíl naše emoce a náš osobní systém hodnot vytvořený výchovou i prostředím. Podle vědců se dá o morálce hovořit tehdy, když se naši předci stali vědomými bytostmi, začali se dorozumívat řečí a vtělili své představy o morálce do zásad, které pak předávali dětem.

Dnes lidé činí morální soudy tak spontánně, že většinou nevědí, proč určitý přístup mají. Morální soudy jednotlivých lidí se vůbec nemusí shodovat. Morální zásady se utvářejí po celý život, ale jejich základ je položen již v dětství a ovlivňuje je kultura i prostředí v němž člověk žije. Tam, kde jeden klade důraz na poctivost, bude druhý zdůrazňovat nezávislost. Někteří lidé považují za nemorální potraty, jiní to, že ženy chodí na veřejnosti odhalené. Nejen geny, ale i vlastní zkušenost mohou mozková spojení uspořádat do osobitých vzorců, které pak určité kultury sdílejí. Lidskou vlastností je věřit tomu, že pouze vlastní vzorec morálních zásad je ten jediný správný.

 

Z mého archivu

Problémy, o kterých se mlčí

Celosvětově populace stárne. Stále častěji se v této souvislosti používá pojem šedá exploze. Ví se, že v roce 2050 bude v rozvinutých zemích čtvrtina obyvatel starší než pětašedesát let, z toho čtyřicet procent překročí osmdesátku.

O ekonomických dopadech stárnoucí populace bylo napsáno mnoho studií a stejně na to svět není připraven. Podobně se začíná vyvíjet i situace v původně chudých zemích. Děti, které se dnes rodí v Thajsku nebo na Jamajce, mají předpokládanou dobu dožití sedmdesát let, daleko vyšší než jejich rodiče. Totéž probíhá v Indii a Číně. Do roku 2050 vzroste počet obyvatel starších než osmdesát let v Indii na pětinásobek dnešního stavu a v Číně dokonce šestinásobně. Důvody? Základní předpoklady pro zdravý a dlouhý život se soustavně zlepšují. Svůj podíl na tom má i rostoucí úroveň lékařské péče.

O čem se nemluví, je problém, jak lidé umírají. Zatímco lide pod šedesát let obvykle zemřou na nějakou nemoc, jako je mozková příhoda či infarkt, u lidí starších kategorií je situace jiná.

Umírají většinou věkem na choroby stáří nebo na rakovinu, která je velmi častou příčinou úmrtí po pětašedesáti letech.

K chorobám stáří patří například Alzheimerova nemoc, demence, opakované infarkty či chronické selhávání orgánů. Pokud tedy lidé budou zdravě žít, přestanou kouřit a vyvarují se nezdravých návyků, čeká je sice dlouhý život, ale mnohdy nepříliš kvalitní. Například demence je velmi tragickým závěrem života. 

Zatím se o těchto problémech s podstatě nemluví. Jako by neexistovaly. A zatím ani na ně většinou není řešení. To vyžaduje levnou, účinnou a lehce dostupnou péči o lidi trpící chorobami stáří či různými bolestmi. Vybudování široké sítě kvalitních zařízení, která by se o tyto lidi postarala, zajistila jim péči zdravotní i fyzickou a přitom je neomezovala jako při pobytu v léčebném zdravotnickém zařízení. Žádná země to zatím nedokázala. Podobné ústavy jsou jen pro ty, kdo si to mohou finančně dovolit. Ale počet velmi starých lidí z chudých a nejchudších vrstev bude narůstat. Co s nimi? Pro jistotu se o této stránce problému stárnoucí populace nemluví.

Má poznámka: Na zdravotní cvičení v Sokolovně blízké od mého bydliště chodí ženy různého věku, ponejvíce však starší. Dvě ženy tam drží ve věku rekord, jedné je 86 let a druhé dokonce 90 let. Vím, že stáří může být velmi smutné, ale někdy i staří lidé se udržují v kondici. Pokud se dostatečně pohybují,  zásobují tím mozek tak důležitým kyslíkem. A vždy, dokud jednomu nohy slouží, může docházet i  na jiné různé aktivity a udržovat si tak i psychickou kondici. Jak se správně říká, všechno co v organizmu zahálí, rychleji chátrá. Pokud starý člověk jen sedí a má negativní myšlení, jeho stáří bude smutnější. Určitě na to není žádné pravidlo, zvláště pokud se jedná o nějakou těžší nemoc, bude situace jistě jiná. Na druhou stranu je každý člověk vyhraněnou osobností, a to platí ve stáří stejně. Nedá se nic zevšeobecňovat. Někdy dokonce devadesátiletí lidé jsou soběstační a vystačí jen s určitou pomocí rodiny.

Pokud člověk skončí v Domově důchodců  na pokoji s intenzivní péči, většinou to už je pak jen živoření a někdy jen  dlouhé čekání na smrt jako na vysvobození. Žádné řešení  v podobné situaci nesmí být tabu a mělo by se respektovat přání přestárlého člověka, který ze života či jen doslovného fyzického přežívání už vůbec nic nemá.

 

Má poznámka na úvod k sérii článků o typech lidi: Zveřejňuji níže články s popisem různých typů  lidí. Logicky nemůže všechno stoprocentně platit pro určitý typ. Každý člověk je velmi individuální a nevejde se do žádných určených šablon. Pokládám uveřejněné články na toto téma pouze jako orientační. Některé typy mi připadají velmi věrohodně výstižné, na druhé straně mi připadá, že se některá část popisovaného typu může hodit i do jiného typu. Právě podle mého názoru je člověk všestranná osobnost, a proto se nemůže vejít čistě jen do jednoho popisu. Nejvíce se mi líbí články popisující Zodpovědné a Starostlivé.

 

Aisa

Bezstarostní zůstávají šťastnými dětmi

Bezstarostní jsou optimisté, kteří si dokážou každou chvíli zpestřit něčím novým a zajímavým. Rozhodují se často bezprostředně podle okamžité nálady. Hlavně se nechtějí v životě nudit. Proti šedi a všednosti bojují zkoušením věcí, které zrovna frčí. Když se baví, pak nikdy sami. Vždycky kolem sebe chtějí mít partu podobně postižených lidí.

O novinkách obvykle mají dobrý přehled – nejsou úplnými inovátory, ale často se vezou na aktuální módní vlně. Protože vnímají vždy hlavně to pozitivní, starosti tak trochu házejí za hlavu. Změny je baví, ke všemu novému nebo neznámému mívají méně předsudků než ostatní. Nejsou nedůvěřiví. V každém věku tak zůstávají duchem mladí.

Jak jsou sami otevření nejrůznějším podnětům z vnějšku, tak otevřeně jednají se svým okolím. Nemají zábrany, říct, co si myslí. Přestože nikdy nejdou hlavou proti zdi, vědí, jak si bez větších omezení dělat, co je napadne.

Důležitou roli v jejich životě hraje umění a tvořivost. Inspiruje je, nabíjí, dává jim nové podněty. Rádi čtou. Hodně poslouchají hudbu a nezůstávají při tom u jedné kapely nebo interpreta – jejich vkus se stále vyvíjí a jde s dobou. Velmi často komunikují na internetu – a nejen tam. Nasávají informace ze všech možných zdrojů a posílají je nejrůznějšími kanály dál. Upovídanější lidi mezi Čechy nenajdete.

Bezstarostní žijí rychle. Ani když vaří, nechtějí se většinou moc zdržovat a udělají si jen něco rychlého (a nápaditého), nebo rovnou sáhnou po instantním jídle, které třeba zatím neochutnali.

Do práce se podle nich nechodí jen pro peníze. Jejich zaměstnání je musí hlavně bavit a musí se v něm najít dobrá parta. Bezstarostní na korunu tolik nekoukají. Možná i proto, že často platí kartou. Přehnaně se neženou za slevami, spíš si koupí, co ještě nezkusili, ale už to někde viděli. Kvalitu ocení, ale tradice značky pro ně tolik neznamená.

Krize jejich nákupní chování příliš nezměnila a asi ani nezmění, i kdyby trvala dál. Bezstarostní jsou prostě optimisté.

 

 

Aisa

Družní jsou týmoví hráči

Družní si nestavějí vzdušné zámky, zpravidla jsou praktičtí a stojí oběma nohama na zemi. Ctí tradiční hodnoty a role, revolta je jim cizí. Vědí, kde je jejich místo a nedávají si vzdálené nebo těžko dosažitelné cíle. Umějí se radovat z běžných věcí a spokojí se s relativně obyčejným životem.

Středobodem jejich vesmíru je jejich širší rodina a přátelé. Nejsou vůdci, snadno mezi ostatními zapadnou. Nepředvádějí se, jsou přirození. Neumějí předstírat, že jsou někým, kým nejsou. Důležité pro ně je své menší i větší životní radosti sdílet se svými blízkými.. Když sportují, hrají převážně kolektivní hry. Nedávají góly, ale přihrávají na ně. Jsou připraveni pomáhat – i cizím lidem. Sami ovšem taky nespoléhají jen na svoje síly. Pokud se jim něco nedaří, očekávají, že jim ostatní budou stejnou oporou. Práce není jejich životním posláním, snaží se ji držet v rovnováze se vším ostatním. I když dávají důraz na mimopracovní život, na vlastní koníčky si moc času neudělají, věnují jej spíš společným aktivitám s rodinou nebo přáteli. Jednou z jejich nejoblíbenějších jsou společné výlety. Rádi taky (i s dětmi) koukají na filmy z DVD. Sami si občas přečtou nějakou knihu.

Péče o blízké se u družných projevuje i v tom, že se častěji věnují náročnějšímu vaření a neodbývají rodinu jen rychlovkami. Často jsou to oni, kdo doma uklízí a udržuje pořádek, ať už se to týká vysávání nebo mytí nádobí. Kromě toho, že obstarávají každodenní nákupy, nakonec družní ještě nakrmí domácí mazlíčky a zalijí květiny.

Novinky přijímají opatrně, věří spíš tomu, s čím mají zkušenosti. Na druhé straně sami přiznávají, že reklama na ně má vliv a snadno se jí nechají přesvědčit. Peníze neutrácejí bezhlavě, nechávají si nákupy projít hlavou. S krizí změnili družní značně své spotřební chování a začali kupovat některé levnější alternativy. Přesto stále dávají přednost tradičním osvědčeným značkám.

Aisa

Starostlivým je dobře v jejich světě

Starostliví se drží spíš stranou shonu moderního světa. Dávají přednost klidu a pohodlí domova nebo úniku do přírody, kde jim tolik nehrozí zvýšená hladina adrenalinu, nebo dokonce nebezpečí. Zázemí je pro ně velmi důležité.

Nejsou příliš otevření novinkám, ani navazování nových vztahů. Vystačí si z velké části se svojí nejbližší rodinou a další kontakty udržují zřídka. Těžce nesou, když někdo zradí jejich důvěru. Touží po spokojeném a harmonickém soužití, po světě, v němž si lidé nelžou a neubližují si. Rádi nějaký takový sami pro sebe (a své nejbližší) vytvářejí a zavírají se v něm.

Vadí jim, když se věci nevyvíjejí podle jejich představ, ale změny a zvraty je nelákají – mohlo by být ještě hůř. V práci nejsou moc ambiciózní, nerealizují se v ní – chybí jim ostré lokty, odvaha a sebevědomí. Raději strpí, co se jim nelíbí, než by na sebe zbytečně upozorňovali, nebo vyvolávali konflikt. Nepředřou se, rodinný život je pro ně vždy důležitější než úspěch v zaměstnání.

Přestože se občas nudí, nemají sílu s tím něco zásadního udělat a zůstávají pasivní. Nedostatek vlastních zážitků si vyrovnávají sledováním osudů hrdinů českých i zahraničních televizních seriálů nebo čtením ženských časopisů a bulvárního tisku.

Před nákupy si moc informací nezjišťují. O to snadněji se nechají prodávajícím ovlivnit a někdy se stane, že koupí něco, co ani neměli v úmyslu. Před důležitými rozhodnutími se radí s ostatními.

Snaží se kupovat levně a v souvislosti s krizí si ještě častěji vybírají levné obchody. Kvůli nižší ceně jsou ochotní slevit na kvalitě. Značka pro ně není důležitým kritériem výběru. Obecně prohlášením výrobců moc nevěří, ale větší důvěru mají v české výrobky než v cizí.

O moderní elektroniku se zajímají méně a tolik za ni neutrácejí. Místo toho si peníze dávají stranou, protože jejich příjmy nejsou vysoké a ani do budoucna nečekají velké zlepšení.

 

Aisa

Zodpovědní budují

Zodpovědní rozhodně nejsou lenoši, neustále na sobě pracují a rozvíjejí se. Moc dobře si uvědomují, že nic na světě není zadarmo a že strůjci vlastního štěstí jsou oni sami. Vědí, čeho chtějí dosáhnout a umí zaměřit veškerou svou pozornost a úsilí na jednu věc.

Jsou velmi nároční na sebe i na ostatní. Nikdy se sebou nejsou úplně spokojení, stále hledají nové možnosti zlepšení. Přestože si dobře uvědomují svůj potenciál a schopnosti, nesnaží se vyniknout hned a za každou cenu. Umějí být trpěliví. Vědí, že všechno má svůj čas a že dovedou věci dotáhnout do konce. Jsou zásadoví a řídí se tím, co si myslí, že je správné.

Často mají pocit, že mají určitou misi, kterou musí naplnit. Tímto posláním je často jejich práce, která je tak povoláním v pravém slova smyslu. V práci jsou pilní, respektují její pravidla a danou hierarchii, kterou se postupně posouvají. Přestože jsou spíše individualisti, vědí o tom, co se děje okolo nich. Zajímají se o celospolečenská témata, jako je například ekologie. Rádi se stanou součástí budování něčeho důležitého, už proto, že se považují za odborníky, kteří mají co nabídnout.

Ve svém volném čase se často soustředí na několik vybraných aktivit, kterými se ale zabývají opravdu do hloubky.

Nejsou tak často v kontaktu s rodinou a přáteli. Komunikují spíše ohledně práce, ať už osobně, nebo prostřednictvím mobilního telefonu či internetu. V rodině jsou to ti, kteří zařizují styk s úřady a další formální záležitosti.

Hledají věci, které jsou efektivní. Mají rádi nové technologické produkty a aplikace, které jim ušetří čas a pomohou lépe organizovat práci. Při výběru zboží nedají moc na doporučení, sami si raději zjistí všechny potřebné informace a vyberou produkt, který nejlépe odpovídá všem požadavkům, které si sami předtím vymezili.

 

Aisa

Sebevědomé žene touha uspět

Mantrou sebevědomých je úspěch a vysoký status. Těmto dvěma věcem jsou schopni mnohé podřídit. Soustředí se v první řadě na sebe. Péče o rodinu, úklid nebo například příprava jídla pro druhé jsou činnosti, kterými neztrácí víc času, než musí. Přestože jim hodně záleží na sobě samých, nutně kolem sebe potřebují i jiné lidi – aby se s nimi mohli poměřovat. Proto také mají množství známých, ale jen málo skutečných přátel. Nedílnou součástí jejich života je sebeprezentace, rádi chodí oblečeni podle poslední módy – dva dny po sobě je v tom samém nepotkáte.

Studium i práce jsou pro ně důležité, protože je považují za klíčové pro získání dobrého postavení ve společnosti. V práci chtějí být nejlepší a vydělávat co nejvíce peněz. To je ale stresuje. Mohou být konfliktní vůči svým kolegům a přísní a autoritativní ke svým podřízeným.

Mají vysoké nároky na všechny věci, které je obklopují. Při nákupu výrobku dají hodně na značku a na kvalitu produktu. Pečlivě si vybírají a informují se. Chtějí přece pro sebe to nejlepší. Značka je pro ně symbolem postavení, proto čím více je nápaditá a působí luxusně a světově, tím lépe.

Vyhledávají zejména produkty a služby, které jen tak nìkdo nemá. Obklopují se moderní technikou – ploché televize s velkými úhlopříčkami, iPhony, GPS a další chytré přístroje u nich najdete nejčastěji ze všech šesti typù Čechù.

Výdaje si nehlídají tolik jako ostatní. Relativně snadno peníze vydělávají i utrácejí. Často si kupují, co se jim zrovna líbí. Neženou se tolik za slevami. Rádi využívají možnosti platby kartou.

Všechno chtějí hned, a proto se raději podívají na aktuální dění na internetu, než aby čekali na večerní televizní zpravodajství. Když už si k televizi sednou, před českým seriálem dají přednost americkému filmu. Upřednostňují světovou hudbu a módní hudební styly.

 

Aisa

Troufalí jsou nekonformní

Troufalí nikdy nejdou slepě s ostatními. Žijí si po svém a nedají si do toho moc mluvit. Když si myslí, že se má něco dělat jinak – a to je často, nenechají si to pro sebe. Aktivně vyhledávají vzrušení a často riskují. Jsou optimisté – věří, že všechno dobře dopadne.

Rádi se předvádějí a přitahují je jiní výrazní lidé. Často se to projevuje v jejich osobitém oblékání. Svoje „jiné“ názory se snaží prosadit, i když to znamená nepříjemnosti. Zákonitě tím na sebe přitahují pozornost. Věří si a rádi vedou. Naopak nechat se řídit je jim proti mysli.

Mají rádi změny a novinky, nechtějí se nudit. Konvence a konformita jsou pro ně málem sprostá slova. Na jedné straně jsou tvůrčí, na druhé si nedělají moc starostí s pravidly a nařízeními.

Pro práci se umějí rychle nadchnout, ale ještě rychleji je mùže přestat bavit. Nemají rádi pravidla a hierarchie, které je omezují, proto mohou působit konfliktně. Protože se umějí rychle rozhodnout a jednat, vydělat si slušné peníze pro ně není problém.

Podobně snadno je ale umí i utratit. Práce není jejich celoživotní náplní, je pro ně spíše prostředkem jak získat prostředky na financování zážitkù ve volném čase. Nevadí jim peníze vydávat, co se jim líbí, si často hned koupí,. Hodně využívají možnosti nakoupit na internetu.

S krizí nijak výrazně nezměnili svoje spotřebitelské chování. Když by měli zrovna hluboko do kapsy, koupí často méně věcí, než by kupovali levnější alternativu.

Jejich sympatie si získá značka, která je originální a nápaditá, která se umí odlišit a odliší i je. Spíš než českým a tradičním, dají proto často přednost cizím.

Obecně se ale snaží doma trávit co nejméně času. Raději ho tráví v pohybu, často společně s přáteli a kamarády. Mezi sporty si vybírají ty náročnější a adrenalinovější. Zodpovědnost není jejich silná stránka – méně často uvidíte Troufalé venčit psa, nebo se starat o někoho blízkého.

TOPlist