Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Všehochuť

Informace 1
  Podsekci Informace 2 najdete vpravo nahoře v růžové barvě - tam jsou novější články a
v  Informace  3 jsou ty nejnovější články

 

Informace

 

Z Grand Expres
Radovat se z každého přistěhovalce

Také jste to slyšeli, že vymíráme? I česká populace stárne a za několik desítek let tady bude hromada čilých důchodců a jen nemnoho jejich mladých výkonných potomků. Aby se populace obnovovala, měl by každý pár mít nejméně tří děti. Jedno za otce, jedno za matku a jedno za ty, které děti mít nemoohou. Jenže tomu tak není, takže nám nezbývá než se spoléhat na pomoc odjinud. Buďme tedy vděční každému, kdo se k nám přistěhuje. Zaprvé pomůže omlazení naší populace a za druhé, i geny je záhodno občas pořádně promíchat!

 

 

Z časoppisu 21.STOLETÍ

Josef Querelle (24. 08. 2010)

Sluneční soustava lehce zestárla
 Odpověď na otázku, kdy se vlastně z obrovitého molekulárního mračna začala vytvářet naše sluneční soustava, podává v první řadě studium meteoritů. Nový průzkum meteoritu NWA 2364, který v roce 2004 dopadl v Maroku, posunul odhady stáří naší soustavy o drobný kousek dozadu.

 
Takzvané inkluze neznamenají pro mineraloga nic jiného, než drobné kousíčky cizorodého materiálu, které zůstaly z nějakého důvodu uvězněny v minerálu jiném. Inkluze  dokonale zakonzervované v některých  meteoritech  mohou poskytnout cenné informace, především o svém vlastním stáří. A jelikož jsou všeobecně považovány za nejstarší kusy pevné látky ve sluneční soustavě, je analýza meteoritů  pro astronomy tradičním vodítkem pro určení jejího stáří. Dřívější odhady, založené na průzkumu meteoritů Efremovka (Kazachstán) a Allende (Mexiko), se pohybovaly kolem čísla 4,56 mld let. A jak vědci vlastně k tomuto číslu dojdou? Princip jejich chronometru je založen na tom, že prvky a jejich izotopy nejsou zcela stabilní, ale v průběhu času se jeden ve druhý samovolně rozpadají. Poté již stačí porovnat poměr koncentrace výchozí látky a produktu rozpadu a odhad stáří je na světě.

 

     Kosmochemička Meenakshi Wadhwa spolu se svou kolegyní z Arizona state University Audrey Bouvierovou pojaly podezření, že data získaná z analýzy meteoritu Allende nejsou příliš spolehlivá, neboť tento minerál během své historie přinejmenším jednou zcela roztál a znovu zatuhl. Zaměřily se tedy na analýzu inkluzí z meteoritu NWA 2364, přičemž k jeho analýze použily dvou metod: určení poměrů dvou izotopů olova a poměru hliníku a hořčíku. Výsledky z obou metod se výjimečně přesně shodovaly: oba určili stáří inkluzí na 4,5682 mld let, oproti dřívějším odhadům tedy o 0,3 – 1,9 miliónu let nazpět. Na první pohled se tento rozdíl nezdá příliš významný. Když si ale uvědomíme, že to podstatné ve formování naší soustavy se seběhlo během 5 – 10 miliónů let, je určení přesného stáří velmi důležité. Jen tak budeme moci přesně odhadnout přesnou posloupnost prvních událostí,“ vysvětluje nezvykle půvabná vědkyně Meenakshi Wadhwa.

 

 

 

Z časopisu 21.STOLETÍ

Jan Weyer (23. 08. 2010)

Přesný pohled do nitra molekul
Prohlížet si jednotlivé molekuly je pro mnohé vědce, kteří pracují na nanoúrovních prakticky denním chlebem. S novou, výrazně rychlejší a přesnější metodou přišli nedávno vědci z výzkumného centra v německém Jülichu.

Pohled na molekulu organické sloučeniny se po dlouhou dobu podobal pohledu do mlhy či mraků. Již v loňském roce se fyzikům v curyšké laboratoře IBM podařilo, aby se z  atomové „mlhy“ vylouply jasné a zřetelné struktury. „Snímek“ jedné molekuly však pořizovali celých 20 hodin, zatímco vylepšení pozorovacích techniky, s nímž přišli vědci z Jülichu umožní pořídit stejný snímek během několika minut. V čemže tedy vlastně spočívá tak významné vylepšení pozorovacích možností? Němci pracovali se zařízením, které ve vědě pochopitelně nové není – skenovacím tunelovým mikroskopem. „Abychom vylepšili citlivost zařízení pro organické molekuly, přidali jsme na hrot mikroskopu senzor a převodník signálu,“ vysvětluje podstatu inovace jeden ze spoluúčastníků projektu dr. Ruslan Temirov. „Obě funkce zastala jediná molekula tvořená dvěma atomy těžkého vodíku, deuteria.“ Za objekt svého zájmu si vědci vybrali organickou molekulu nazývanou perylen tetrakarboxylický dianhydrid. Za tímto velmi krkolomným názvem se skrývá krásně pravidelná molekula, jejíchž 26 atomů uhlíku tvoří 7 propojených jader. Pohled prostřednictvím vylepšeného mikroskopu krásně ukázal jejich šestiúhelníkovou strukturu připomínající pohled na včelí plást. Vědci předpokládají, že jejich vylepšení mikroskopu, které si nechali patentoval, nalezne mít v budoucnu velké využití zejména při studiu organických polovodičů.  

 

 

Z časopisu 21.STOLETÏ

Petr Sobotka (27. 08. 2010)

Některé planetky se rozpadají

Planetky si většinou představujeme jako velké kameny poklidně se pohybující po svých drahách. Ve skutečnosti jde ale o dosti nesoudržná tělesa, od kterých se může část oddělit a najít si svou vlastní dráhu kolem Slunce. Důkazy o tom získal mezinárodní tým astronomů vedený dr. Petrem Pravcem z Astronomického ústavu AV ČR.

Astronomové vědí, že malé planetky se mohou působením slunečního záření silně roztočit, podobně jako větrníky působením větru. Nedávno navíc vědci zjistili, že pokud se planetka otáčí příliš rychle, může se rozpadnout. Oddělí se od ní menší odštěpek a obě tělesa kolem sebe začnou obíhat. Vznikne tak dvojplanetka, kterých dnes známe už několik desítek. Co se s oběma tělesy děje dále? To je předmětem nové vědecké studie, kterou zveřejnil mezinárodní tým vědců vedený dr. Petrem Pravcem z Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i., v prestižním časopise Nature. Astronomové přišli na to, že většina takových planetek nezůstane ve dvojici nadlouho. Malý úlomek se zcela osvobodí z gravitačního pole hlavní planetky a začne Slunce obíhat po své vlastní dráze.

Vědci studovali celkem 35 takto vzniklých planetkových párů. Tělesa v těchto párech mají dnes své vlastní dráhy, ale pokud se vypočítá poloha těles zpět do minulosti, jasně se ukazuje, že dráha obou těles současné dvojice byla tehdy identická. Obě planetky tak musely před miliony let tvořit jedno těleso. Tým astronomů měřil periodické variace jasností těles ve zkoumaném vzorku planetkových párů a odvodil z nich jejich rotační periody, což poskytlo klíčová data pro danou studii. Existenci párů planetek objevil v roce 2008 prof. David Vokrouhlický z  Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Současný článek v Nature objev významně doplňuje, protože vysvětluje vznik těchto párů.         

Vědci našli určité souvislosti mezi tělesy tvořící páry. Menší planetka z páru má vždy méně než 60 % rozměru větší planetky. To odpovídá teoretickým závěrům z roku 2007, které publikoval prof. Daniel Scheers z University of Colorado. Tento poměr rozměrů je nutný k tomu, aby se později úlomek dokázal zcela od větší planetky gravitačně odpoutat

Když se odštěpek od planetky oddělí, je jeho dráha kolem planetky zpočátku velmi chaotická. Pozorováními provedenými v rámci studie Pravce a kol. se podařilo ukázat, že menší úlomek začne odebírat rotační energii větší složky, až nakonec přejde na únikovou dráhu

Tyto výsledky ukazují, že planetky kilometrových velikostí nejsou pevná kamenná tělesa, ale jsou ve skutečnosti složeny z menších kusů, které jsou pohromadě drženy pouze vlastní gravitací. Během času mohou měnit svůj tvar a rozpadat se. Planetky si můžeme spíše než jako velké pevné skály představit jako hromady suti, které jsou drženy pohromadě pouze gravitační silou.

Nová pozorování byla prováděna na několika observatořích v zahraničí. V týmu byli vědci z USA, Chile, Izraele, Slovenska, Ukrajiny, Španělska a Francie. Čeští astronomové získali pozorování pomocí dánského dalekohledu o průměru zrcadla 1,5 metru, který stojí na jedné z nejlepších observatoří světa – na La Silla. Ta patří ESO (Evropská jižní observatoř), jejímž členem je od roku 2007 i Česká republika. Objev byl zveřejněn v nejnovějším vydání prestižního vědeckého časopisu Nature.

 

Z časopisu 21.STOLETÍ

Roman Kopytar (19. 08. 2010)

Mikrofosílie vyprávějí příběh dávné doby ledové
Britští vědci nedávno provedli analýzu planktonních mikrofosílií z konce prvohorního ordoviku a vyčetli tak řadu nečekaných podrobností o zalednění, které pravděpodobně nastartovalo jedno z největších vymírání v dějinách planety.

Po většinu prvohorního období ordoviku (před 488 - 443 mil. let) panovalo na Zemi velmi teplé podnebí, umožněné vysokou koncentrací skleníkových plynů (zejména oxidu uhličitého) v atmosféře. Život byl v té době sice ještě zcela závislý na mořích, proměna atmosférických podmínek, zejména teploty a koncentrace nejrůznějších plynů by s ním dokázala pořádně zamávat. A přesně to se na konci tohoto období stalo. V současné době nejuznávanější teorií o příčině obrovského vymírání zalednění, které podle odhadů geologů a paleontologů proběhlo v období mezi 460 a 445 milióny let. Mezinárodní tým vědců pod vedením Thijse Vandenbroucka z univerzity v britském Leicesteru se nedávno rozhodl, že se o průběhu tohoto zalednění dozví více. Událost se naštěstí poměrně přesně „otiskla“ do stop po živých organismech, mikrofosíliích zvaných chitinozoa. (Jejich původ není dodnes přesně známý, možná se dokonce jedná o vajíčka dnes již vymřelých živočichů.) Fosílie označovaná jménem  Armoricochitina nigerica o velikosti asi 0,3 mm je typickým zjevem pozdního ordoviku. Vědci se proto pokusili porovnat jejich distribuci v období zvaném Sandbian (před 460 mil.)  s distribucí pozdější v období zvaném Hirnantian, během něhož dospělo zalednění ke svému vrcholu (před 440 mil.). Rozdíl v jejich výskytu poměrně přesně naznačil změnu polohy tzv. polární fronty, neboli místa, v němž se chladná polární voda stýká s teplejšími oceánskými vodami. Podle jejich zjištění se tato linie posunula v období největšího zalednění ke 40 rovnoběžce, tedy zhruba do míst, kde se nacházela také při poslední velké době ledové.

 

Menší upozornění - Byla jsem delší čas nemocná a proto jsem dlouho nepřidala  žádné články. Teď již budut články do různých rubrik dávat  a také brzy přeložené povídky, které mám připravené. Děkuji za pochopení - malvaj

 

www.zvedavec.org

Internetoví surfaři dostávají plat za šíření izraelské propagandy 
 
Vášnivá podpora Izraeli vyjadřována čtenáři v různých diskuzích na webových stránkách, fórech, chatech, Twitteru a Facebooku nemusí být tak upřímná, jak vypadá.

Izraelské ministerstvo zahraničí přiznalo, že vytváří utajený tým placených pracovníků, jejichž povinností bude surfovat na internetu 24 hodin denně a šířit pozitivní zprávy o Izraeli.

Mladí Izraelci umějící pracovat s internetem, většinou nedávní absolventi škol a demobilizováni vojáci se schopností hovořit jazykem jiných zemí, jsou najímání izraelským ministerstvem zahraničí, aby psali do diskuzí a vystupovali při tom, jako obyčejní návštěvníci. To, co píší, ovšem musí splňovat pohled státu Izrael na konflikt na Středním východě.

„Pro všechny úmysly a důvody internet je divadlo v izraelsko-palestinském konfliktu, a my musíme v tom divadle aktivně hrát svou roli, jinak ztratíme sympatie publika,“ řekl Ilan Shturman, muž za tento projekt odpovědný.

Existence „internetového válečného týmu“ přišla na světlo, když se v tomto ročním rozpočtu ministerstva zahraničí objevila položka 150 tisíc dolarů určena pro první část projektu s tím, že příští rok se částka zvýší.

Tým bude spadat pod už existující velké oddělení zabývající se tím, co Izraelci popisují slovem hasbara, oficiálně je to přeloženo jako „veřejné vysvětlení“, spíše se ale hodí pojmenovat to slovem propaganda. Do toho spadá nejen oficiální veřejné aktivity ministerstva, ale také více utajena spolupráce s řadou soukromých firem a iniciativ, které propagují obraz Izraele tiskem, v televizi a na internetu.

V interview s ekonomickými novinami Calcalist tento měsíc připustil bývalý ředitel oddělení hasbara, pan Shturman, že jeho tým bude pracovat skrytě.

„Naši lidé se nepředstaví 'ahoj, já jsem z oddělení hasbara izraelského ministerstva zahraničí a chci ti říct toho a tohle'“, řekl a pokračoval: „Dokonce se ani nebudou tvářit jako Izraelci. Budou vystupovat jako obyčejní surfaři na internetu, budou reagovat v diskuzích a jejich reakce budou působit dojmem, že jsou osobní a přirozené. Ve skutečnosti budou vycházet ze seznamu reakcí a odpovědí připravených ministerstvem zahraničí.

Sloupkařka nejpopulárnější izraelské stránky se zprávami Ynet Rona Kuperboim odmítla tuto iniciativu a řekla, že ukazuje na to, že se Izrael stal státem s ideopolicií.

Dodala: „Ani dobré PR nemůže učinit realitu v okupovaných oblastech hezčí. Děti jsou tam zabíjeny, domy bombardovány a rodiny mají hlad.“

Na její článek reagovalo vícero diskutujících, ptali se, jak se mohou na ministerstvu o tuto práci ucházet.

Projekt je formalizací PR metod vytvořených ministerstvem zvlášť s ohledem na izraelský útok v Gaze na přelomu roku.

„V průběhu operace Cast Lead jsme oslovili židovskou komunitu v zahraničí a požádali ji o pomoc. Získali jsme několik tisíc dobrovolníků, kteří se přidali k těm, co už v oddělení hasbara pracují,“ poznamenal pan Shturman.

„Dali jsme jim materiály k nastudování a vnitřní materiály z hasbara a poslali jsme je, aby reprezentovali izraelský pohled na věc v diskuzích na webech, ve fórech a v anketách.“

Také izraelská armáda měla jednu velmi populární webovou oblast na youtube.com a pravidelně sem nahrávala video klipy, nicméně byla později kritizována skupinami lidských práv za matení diváků.

Pan Shturman dále sdělil, že v průběhu války se ministerstvo soustředilo na evropské webové stránky, protože lidé v Evropě byly více nepřátelsky naladěni vůči izraelské politice. Vysoko v žebříčku priorit byla pro hasbara stránka BBC News a arabské stránky.

Elon Gilad, vedoucí internetového týmu, sdělil novinám Calcalist, že v době útoku v Gaze bylo ministerstvo často kontaktováno. „Lidé se pouze ptali na některé věci a my jsme pak viděli, že tyto informace se šíří všude po internetu.“

Gilad přišel s návrhem, aby ministerstvo zahraničí široce spolupracovalo s ministerstvem pro absorpci, které by mohlo dodávat kontaktní informace o stovkách nových imigrantů do Izraele, kteří píší pro-izraelsky na webových stránkách ve svém původním, mateřském jazyce.

Očekává se, že nový tým zvýši už nyní těsnou spolupráci s privátními skupinami příznivců giyus.org (Give Israel Your United Support). Bylo sděleno, že zhruba 50 tisíc aktivistů si stáhlo program Megaphone, který automaticky posílá varování, kdykoliv se někde objeví článek kriticky k Izraeli. Aktivisté pak mají za úkol bombardovat webovou stránku komentáři podporující Izrael.

Nasser Rego z Ilamu, skupiny z Nazaretu monitorující izraelská média, řekl, že mezi pravidelnými cíli, na které se hasbara zaměřuje s úmyslem „likvidace osobnosti“ (jde patrně o pomlouvačnou kampaň vůči konkrétním jedincům, editor), jsou arabské organizace v Izraeli. Měl obavu, že nový tým se pokusí, aby takové útoky vypadaly profesionálněji a byly přesvědčivější.

„Pokud tito lidé budou vystupovat jako někdo jiný, můžeme očekávat, že budou špatně reprezentovat skupiny a konkrétní jedince, o kterých píší. Jejich snaha – a to je jasné – bude diskreditovat ty, kteří usilují o lidská práva a spravedlnost pro Palestince.

Mluvčí ministerstva zahraničí Yigal Palmor na dotaz The National ale popřel existenci internetového týmu, nicméně připustil, že ministerstvo věnuje novým médiím zvýšenou pozornost.

Odmítl říci, který konkrétní komentář pana Shturmana nebo pana Gilada byl hebrejsky píšícími novinami špatně pochopen, dodal ale, že ministerstvo nepodnikne žádné akce proti těmto zprávám (nepopře ani nepotvrdí).

Izrael přistupuje od roku 2005, kdy proběhla kampaň „Brand Israel“, k novým médiím stále sofistikovaněji.

Marketingoví odborníci přesvědčili politiky, že Izrael by měl intenzivnějí šířit dobré zprávy o svých hospodářských úspěších, o objevech ve vědě a medicině, na kterých se podíleli Izraelci.

Pan Shturman řekl, že jeho lidé budou usilovat o takové využití webu, které zlepší pohled na Izrael a vykreslí ho jako stát, který přispívá kvalitě životního prostředí a humanitě.

David Saranga, vedoucí PR týmu na izraelském konzulátu v New Yorku, který často požadoval zvýšení pozitivních zpráv o Izraeli, minulý týden řekl, že Izrael je proti pro-palestinským příznivcům v nevýhodě.

„Na rozdíl od světa muslimů, který disponuje stovkami milionů svých příznivců, kteří přijali palestinský pohled na věc, aby ponížili Izrael, židovský svět má k dispozici pouze 13 milionů,“ napsal na Ynet.

Izrael byl zneklidněn poklesem podpory mezi mladou generací v Evropě a ve Spojených státech.

 

sme.sk  – přeloženo ze slovenštiny

Bratislava

Slovenští vědci odhalují sílu rostlin  u Černobylu

Jak je možné, že v těsné blízkosti havarovaného reaktoru černobylské atomové elektrárny se i v zamořené radioaktivní půdě daří rostlinám? To je jedna z otázek, kterou se v současnosti zaobírají slovenští vědci. O jejich výzkum se zajímá i svět.

„Rok po katastrofě v roce 1986 byly v okolí jen mrtvé stromy, které dostaly velkou dávku radioaktivity. Nyní, 24 roků po havárii, se rostliny dokázali přizpůsobit i životu v kontaminovaných podmínkách, říká vedoucí výzkumného týmu z Ústavu genetiky a biotechnologií rostlin SAV Martin Hajduch. Ukazuje přitom fotografie, na kterých u havarované ukrajinské elektrárny je bujný porost mladých stromů. 

CHRÁNÍ SE SAMI

Cílem vědců je zjistit, jaký mechanizmus si rostliny na přežití vytvářejí. Analyzují proteiny, které tvoří rostliny v kontaminované i čisté půdě. Pět set kilometrů od reaktoru proto vysadili dvě políčka sóji.  Na projekt získali v roce 2007 grant od Evropské komise.

První výsledky se dostavily vloni, informovaly o nich víceré prestižní vědecké časopisy po celém světě.  Hajduchovu týmu se podařilo zjistit, že rostliny v těsné blízkosti elektrárny produkují odlišné množství některých proteinů. Výrazně více bylo například takových, které tvoří látku betain.

Ta se v medicíně používá na ochranu krve před radioaktivním zářením. Zároveň se jim podařilo potvrdit starší zjištění, že rostliny dokáží chránit svoje semena, a jakmile v stonku či listech byly naměřené vysoké úrovně kontaminace, sójová semena byla radioaktviní jen minimálně.  Dřívější zjištění nyní potvrdili i na další plodině – lnu.

„Zjistili jsme, že semena lnu pocházející z radioaktivních rostlin akumulují ještě méně radioaktivity jak sójová semena. Potvrdily se i zvýšené hodnoty betainu,“ informoval na akademické půdě  Hajduch.

Ve výzkumu chtějí pokračovat ještě nejméně rok, dotud mají schválený grant.  Míní se zaměřit  zejména na to, jak se budou ochranné mechanizmy rozvíjet v dalších generacích rostlin. Chystají se testovat i další plodiny, například ječmen.

OČISTA PŮDY A VESMÍRNÉ LETY

„Kdyby se podaříl odhlait mechanizmus, jak přijímají radoaktvní prvky a zvýšit jejich příjem do rostliny, dali by se použít i na odstraňování škodlivin ze znečištěného prostředí,“ vysvětluje členka týmu Katarína Klubicová. Rostliny by tak rádioaktivní látky z půdy jednoduše vytáhly.

Hajduch poukazuje i na závěr článku o jejich výzkumu, který publikoval britský časopis New Scientist. „Zatímco několik farmářů dychtí kultivovat radioaktivní pozemky na Zemi, budoucí meziplanetární cestovatelé mohou potřebovat plodiny, které vydrží kosmické záření,“ napsal magazín v květnu 2009.

Má poznámka: Četla jsem článek, že volně žijící zvěř v evropských zemích, která si vyhledává potravu pod listím, má i v současnosti v organizmu zvýšenou radioaktivitu od výbuchu atomové elektrárny v Černobylu a její maso se nesmí konzumovat. Jak je vidět, rostlinná říše se s radioaktivitou po delším čase dokáže sama vyrovnat. Je to obdobné, jako s oxidem uhličitým , ten člověku  a jeho prostředí vyloženě škodí, a přitom stromy ho dokáží vstřebat obrovské množství a bez jakýchkoli negativních následků.

 

ČTK

Astronomové zaznamenali dosud nejjasnější výbuch hvězdy  

Astronomové zaznamenali dosud nejjasnější výbuch hvězdy ve vzdáleném vesmíru

Záblesk rentgenového záření, který explozi doprovázel, byl natolik silný, že oslepil vesmírný teleskop Swift, který výbuch hvězdy sledoval. Informoval o tom server Space.com.

Záblesk vycházel z hvězdy, která se nacházela ve vzdálené galaxii -  ta zanikla před pěti miliardami let. Kromě rentgenového záření zaznamenaly přístroje také příliv gamazáření i záblesk ve viditelné části světla.
Intenzita rentgenového záření ale vědce překvapila, protože překonala všechny dosud zaznamenané záblesky při výbuchu hvězdy. "Výbuch byl tak jasný, že vyřadil z provozu náš software pro analýzu dat," řekl virtský astronom Phil Evans. "Detektor bombardovalo každou sekundu tolik fotonů, že je nebylo možné dost rychle spočítat. Bylo to jako používat srážkoměr a kbelík na změření rozsahu tsunami," dodal.
Systém vesmírného teleskopu Swift se brzy po záblesku podařilo znovu spustit a vědci ze ze záznamu získali potřebná data o výbuchu hvězdy. Ukázalo se, že v době největší jasnosti výbuch emitoval 143 000 fotonů za sekundu. To je 140krát víc než nejjasnější stálý zdroj rentgenového záření na obloze. Tím je neutronová hvězda, která nepřetržitě vyzařuje 10 000 fotonů za sekundu.

Má poznámka: Jsem samozřejmě naprostý laik,  nemohu však pochopit, jak astronomové mohou se samozřejmostí určit, že zmíněná vzdálená galaxie zanikla před pěti miliardami let. Domnívám se, že ve vesmíru je tolik záhad, že ani astronomové nemohou všemu přijít na kloub, jak se nám snaží v článcích dokázat. Samozřejmě jejich práce je nesmírně cenná, zrovna tak získané informace z teleskopů,  ale ani přesně nevíme, jak vznikla naše modrá planeta a sluneční soustava.  Sice se to nejčastěji zdůvodňuje tzv. Velkým třeskem, ale samotní astronomové nejsou v tomto závěru tak jednotni. Obávám se, že v současné době a při dnešních dostupných technických možnostech, nemusí být  ta ohromná čísla tak zcela směrodatná, spíše může jít o odhad.

  

malvaj

Viděla jsem na Z1 pořad o norské  porodní asistentce, která pravidelně   jezdívá do Ramallahu do porodnice, aby pomáhala Palestinkám rodit v nepředstavitelně  těžkých podmínkách. Na kontrolních stanovištích  izraelští vojáci často nenechají rodičku přejet do porodnice, mnoho žen na stanovišti rodilo,  některé z nich bez pomoci na místě zemřely nebo  na nich umírají  právě narozené děti.  Izraelští vojáci ještě ke všemu mají k rodičkám nemyslitelně  cynicky odporné poznámky,  že tomu úmrtí chtěl bůh!   Ženy, které tento hrůzný porod prodělaly,  prožívají  celoživotní trauma.  

Zmíněná norská asistenka přímo na místě natáčela otřesné podmínky, v jakých Palestinci žijí, pod blokádou za zdí jako nějaká zvířata, takhle přesně se ta Norka vyjádřila, že izraelští vojáci se takhle k nim takto chovají.  Vojáci všechno obyvatelstvo  neustále šikanují,  náhle  uzavírají přechody a  čekající  bezohledně rozhánějí,  neustále je ponižují.  Když se lidé chtějí v pátek  pomodlit v mešitě Al-Aqsa v Jeruzalémě,  pod sluncem dlouho stojí  velký dav lidí.  Pouštějí  jen muže od čtyřiceti let, ale všechny komandují  nepřijatelným způsobem.   Natáčení je všeobecně zakázáno, ale této statečné ženě se kameru podařilo nejen provést, ale i natáčet.

Norská dobrovolnice  soucítí  s Palestinkami,  zvláště těhotným, které žijí v tak  krutých a beznadějných podmínkách .  Pociťuje velké zadostiučinění, že může podle svých sil jim pomáhat.  Natáčela  demonstraci, kde  spolu s Palestinci protestovali  i Židé z organizace Neturei Karta,  proti pokračování stavby zdi.  (O této židovské organizaci jsem  napsala svůj první článek, který byl  kdysi uveřejněn v Britských  listech.   Členové této organizace jsou  proti  represivním postupům izraelské vlády a sympatizují s Palestinci, žijí však většinou v USA,  protože v Izraeli byli oficielními orgány nenáviděni a pronásledováni.)  Jednalo se  o společnou  poklidnou demonstraci  a vojáci k jejímu rozehnání  použili slzný plyn. 

V pořadu  se tato norská žena vyptávala  Palestinky, jak došlo k tomu, že  izraelským vojákem  byl zastřenlen její desetiletý syn.   Tato žena s velkým pohnutím  vyprávěla,  jak se to snad stalo.   Hrál si venku a ztratil jednu botku,  sehnul se pro ní a v tom okamžiku byl zastřelen.  Zřejmě izraelský voják si myslel, že chce po něm hodit kámen.  Je to něco zcela neuvěřitelného, co v dnešní době  izraelské chunta dokáže  udělat  za zrůdnosti dokonce s malými dětmi. To je tak zvaný demokratický stát, který nerespektuje nejzákladnější práva původních obyvatel. Izrael  je jediným  státem na světě s vizí čiště náboženského státu.  Izraelská vládá se již dlouho zaobírá  programem, že arabské obyvatelstvo , které  žije v Izraeli a má tedy  izraelskou příslušnost (20%), vystěhuje  za zeď mezi ostatní Palestince.   V Jeruzalémě, kde  dříve v jedné části  města vždy žilo arabské obyvatelstvo,  snaží se je vyštvat  demolicí jejich domovů, kde pak na stejném místě postaví domy pro židovské obyvatelstvo. Je  rovněž jediným státem, který  nepovoluje smíšený sňatek mezi  arabským izraelským občanem  a izraelskou židovkou. Takový pár není sezdán, ani když mají děti.  Izraelská vláda nechová zášť  jen k muslimským Palestincům,   stejně se tak chová  i ke křesťanským Palestincům. Jeruzalém je městem třech náboženství,  Izrael tento status neuznává a chce,  aby Jeruzalém byl pouze židovským městem.   Betlém, v kterém se narodil Ježíš, se arabsky jmenuje „Bét lahm“ a leží právě v Palestině.   V Česku  většina lidí nemá  ani  tušení,  v jakých otřesných podmínkých  Palestinci žijí a jak se s nimi  nakládá. Byla jsem velmi příjemně překvapena, jak  v pořadu jedna  angažovaná a citlivá Evropanka ze severeské země poukázala  právě  na to, v jak nelidských podmínkách jsou nuceni žít  Palestinci ve své vlastní zemi.  Ovšem není  zdaleka jen sama  světlou vyjímkou. Vždy se našel velký počet  členů ze zahraničních mírových  organizací, kteří jezdili do Palestiny a s nimi demonstrovali proti  izraelské zlovůli.   Nejdříve to proti  kácení olivových stromů, kdy se místní obyvatelé připoutávali  symbolickyřetězy ke kmenům olivovníků, zrovna tak proti neustálým  demolicím palestinských domů  a později proti  stavbě diskriminační zdi.  Někteří z nich za to zaplatili i svými životy,  jako se to stalo naposledy  i na lodi flotily Svoboda, na které  byli příslušníci mnoha národností, a  která vezla potraviny a léky pro blokovanou Gazu. Byla z toho světová ostuda pro Izrael a OSN žádala vyšetření této tragické udáosti.  Noticka na konec: Z palestinské strany je  diskriminační  zeď pomalovaná  velmi výstižnými malbami a hesly.

 

Ze 100+1

JAK ZACHÁNIT PLANETU   (s mými komentáři)

Mezi vážně míněnými plány na ochlazení naší přehřáté platnery se objevují i poněkud fantastické vize. Teprve budoucnost ukáže, zda jejich autoři přece jen neměli pravdu.

Rok od roku vypouští světový průmysl do ovzduší stále více oxidu uhličitého, který je považován za hlavní zdroj skleníkového efektu. V prudce expandující Číně se otevírá každých deset dní nová uhelná elektrárna a největší průmyslová velmoc USA nebere ochranu klimatu příliš vážně.

Situace vyburcovala k činnosti politiky průmyslově vyspělých zemí a vlády hledají nejschůdnější řešení. Mezi návrhy, o kterých by mohly rozhodnout, se objevují i velkoplošné technické postupy (tzv.geo-engineering), které by měly nahradit dosavadní kupčení s povolenkami na emise. A tady je výběr nejzajímavějších nápadů.

SLUNEČNÍKY

Astronom Roger Angel z arizonské univerzity navrhuje mechanickou ochranu před slunečním zářením. Vypustit do okolního vesmírného prostoru miliardy tenkých křemíkových kotoučů o průměru šedesáti centimentrů a vytvořit tak systém jakýchsi slunečníků. Objem dopadajících paprsků by se podle něj snížil o jedno až dvě procenta a to by stačilo k vyrovnání současného trendu oteplování. Angelova představa o vysílání kotoučků do vesmíru pomoci tříkilometrových děl ale nedává tomuto nápadu příliš velkou šanci na realizaci.

S podobnými návrhy přišli i další vědci. Například americký fyzik Edward Teller, který se významně podílel na vývoji vodíkové bomby, požaduje vybudování jednoho velkého slunečníku o průměru tisíce kilometrů. Tvořit by ho měla síť tenkých aluminiových vláken. Podobný efekt by přineslo i množství kovových částeček  nebo miniaturní balony plněné vodíkem.

Má poznámka: Kdo může předpokládat,  v co se takový technický zákrok může zvrtnout? Co když pak slunečního záření bude podstatně méně a bude to mít vliv na neúrodu? Anebo na mimořádně silné ochlazení? Vyhánět čerta ďáblem může mít ještě o hodně horší důsledky, než ty, s kterými se potýkáme dnes...

 ODRAZKY V OCEÁNECH

V USA se objevila myšlenka vypustit do světových moří drobné předměty, které by odrážely zpět sluneční paprsky do vesmíru. Někteří autoři navrhují umístit na hladinu malé kovové odrazky, jiní polystyrénové kuličky nebo pingpongové míčky.

Má poznámka: Připadá mi velice arogantní pomýšlet na taková řešení,  a pak až pozdě zjistit, k čemu nenapravitelnému to vedlo,  například  k dalšímu velkému znečištění moří.  Přitom by se nějak úplně zapomnělo na plankton, na kterém jsou závislé ryby. Než aby průmysloví znečisťovatelé přemýšleli pozměnit svůj vlastní životní styl, nejezdit v super velkých autech, které spotřebují  super velké množství benzínu,   a to  mnohdy v americké rodině jsou aspoň dvě auta pokud ne více.  Místo aby přemýšleli o takových nebezpečných řešeních, měli by se starat  o vybudování přijatelné hromadné dopravy. A  nepoužívat plasty na jedno použití,  protože už všechny oceány jsou zaneřáděné nejenom ohromným množství neustále vytékající ropy při četných nehodách, ale navíc je také doslova děsivě znečištěné  plastickými zbytky, do kterých se zamotávají mořští živočichové, nebo je polykají a tím hynou nebo degenerují. Místo řešení dnešních palčivých problémů se přemýšlí o tom, jak ještě dál oceány a moře zničit pochybnými metodami, a to kvůli omezení slunečnímu svitu. Můžeme přijít  nejen o léčivé sluneční paprsky, ale zároveň můžeme přijít i o světové oceány a důsledky mohou být pro lidstvo nedozírné.  Vědci si zahrávají se samým přírodním koloběhem, domnívají se, že mají právo přímo zasahovat do božích zákonů. To mi připadá jako naprostá ignorance a  takto vedený výzkum je pohráváním si s tím nejhorším, co nás může potkat. Stačí výbuch jedné supersopky a slunce se  zacloní na mnoho měsíců.  Technické zákroky, o kterých se tu píše, pak dokonají naprostou zkázu.   Nakonec lidstvo bez potravin nemůže přežít.  

HNOJENÍ MOŘÍ

Na konci minulého století objevili biologové rozsáhlé mořské pustiny s minimálním množstvím planktonu. Živé organizmy tam byly vzácné, protože trpěly nedostatkem železa. To přivedlo vědce k nápadu vypustit do vody množství drobných železných pilin a podpořit tak růst řas a dalších organizmů. Proveditelnost navrženého postupu prokázal experiment z roku 2002. Myšlenky se chopily některé americké firmy, které chtěly zahrnout své projekty do stávajícího účtování emisních kvót. Firma Planktos dokonce zahájila  na podzim roku 2007 přípravu pvních akcí. Plán počítal s tím, že oxid uhličitý v tělech řas klesne po jejich odumření navždy do hlubin. 

Má poznámka: opravdu „ohromný nápad, nestačí oxid uhličitý v ovzduší, kde nám způsobuje vážné zdravotní problémy, ale ještě navíc může jít  o pokusy ho ukládat do hlubin oceánu. Opravdu hodné jména firmy „Planktos“. Naštěstí se jím tento šílený nápad nepodařilo uskutečnit. 

Studie z nedávné doby však ukazují, že to je pravda jen částečně. Mnoho řas zůstává na povrchu a stává se potravou živočichů. Přemnožení řas navíc vodě odebírá kyslík a ohrožuje přirozené ekosystémy. Po kritice ze strany námořní organizace IMO firma Planktos ukončila činnost.

Stejným směrem však pokračují jiní, například firma Climos, která v roce 2009 chtěla zahájit pokusy s hnojením moře. Badatelé z australské univerzity v Sydney hodlají vypouštět do chudších oblastí moře močovinu jako hnojivo.  Zvýšená produkce řas by podle nich mohla ročně vázat až deset milionů tun CO². Britský ekolog přišel s poněkud komplikovanějším řešením. Navrhuje instalovat v tropických mořích systém dlouhých svislých trubek, které by podnítily výměnu svrchní vyčerpané vody s výživnějšími hlubinnými vrstvami. Podle předních odborníků má jeho řešení zásadní technologické nedostatky a navíc by nemělo žádoucí efekt. S vodou z hlubin by se naopak dostal k povrchu vázaný oxid uhličitý a unikal by zpět do ovzduší.

UKLÁDÁNÍ OXIDU UHLIČITÉHO

Separace a následné uložení CO² ve stlačeném stavu v podzemních prostorách již fungují a s jejich využitím se počítá především v uhelných elektrárnách. Existují i návrhy zařízení na jímání oxidu uhličitéo přímo z ovzduší pomocí rotorů větrných turbín nebo prostřednictvím umělého stromu, v jehož větvích by koloval absopční roztok. Jeden čtveřeční metr plochy by za rok odebral ze vzduchu množství oxidu, které vyprodukuje průměrný Američan.

UMĚLÉ MRAKY

Vliv mraků na oclazení zemského povrchu zná každý, kdo zažil o letní dovolené pár dnů pod zataženou oblohou. K jejich vytvoření často  chybí potřebná vlhkost vzduchu a kondenzační jádra budoucích dešťových kapek. Pokud by na oceány vyrazila speciální flotila lodí, které by vypouštěly do vzduchu množství jemných kapek mořské vody, vytvořily by částečky soli žádoucí kondenzační jádra a nad hladinou by se objevila mračná clona. Podle zastánců této varianty by k vyrovnání skleníkového efektu stačilo zvýšit odraz slunečního záření od mraků o tři procenta.

Má poznámka: Doufejme, že to zůstane u těch třech procent, jinak sbohem slunečným dovoleným u moře a i jinde. A to jak poručit větru a dešti, to už je už hodně stará představa, na tom není zhola nic převratného.... ale aspoň tato metoda vypadá jako nejbezpečnější, protože se dá kdykoliv snadno přerušit. 

KOSMICKÉ ELEKRÁRNY

Podle některých amerických vědců by ohromná sluneční elektrárna v kosmickém prostoru ušetřila velké množství emisí. Kilometrové solární panely by produkovaly energii, která by se do pozemních stanic přenášela pomocí mikrovlnného záření nebo laserem. Bez ohledu na technické problémy, které by takový projekt sebou přinesl, navrhují vojenští odborníci, aby americká vláda umožnila zkonstruovat do deseti let pokusný satelit o výkonu deseti megawatů. 

Má poznámka: Sluneční energie je ta nejčistší a nejbezpečnější, pokud by s nejednalo o kosmickou elekrárnu a o mikrovlné záření k přenosu energie. V Německu jsou první elektrárny na sluneční energii přímo na Zemi. Problém je, že Evropa nemá dostatek potřebného slunečního svitu po celý rok. Viz článek v této rubrice Informace: „Slunce nad Saharou pomůže zásobovat elektřinou Evropu“,  dále „Elektřina se dá získávat i z jedoucích aut a letících letadel“, a také „Energii je možné teleportovat, dokazuje japonský vědec“.

SÍRA VE STRATOSFÉŘE

Nositel Nobelovy ceny za výzkum ozónové vrstvy Paul Crutzen přichází se zdánlivě schůdnějším řešením, Záchranu vidí v rozptýlení aerosolových částeček sulfátu ve stratosféře pomocí balonů. Důsledky takového zastínění jsou známy z minulosti, kdy podobnou situaci vovolaly výbuchy velkých vulkánů. Celá akce by mohla stát 25 až 50 miliard dolarů. Během pěti let by se měla teplota  Země snížit na úroveň, jakou měla v předindustriální éře. Odpůrci návrhu se však obávají, že sulfát vy mohl ještě více narušit ochrannou ozónovou vrstvu v atmosféře. Z minulosti také víme, že účinek zastínění trvá jen několik let. Obsah síry ve stratosféře by se proto musel průběžně doplňovat. Není jasné, jaké důsledky by to mělo pro biosféru, ale je jisté, že bychom se museli rozloučit s jasnými, slunečnými letními dny.

Má poznámka: Přímo horrová prognóza. A pořád se zapomíná, že sluneční svit je potřeba k dozrání úrody. Čím se pak bude živit lidstvo?  Planktonem, který bude vázaný s oxidem uhličitým?  Doufám, že všechny tyto návrhy zůstanou jen jako sci-fi a nikdy nebudou uskutečněné. Že se najde dost rozumných vědců, kteří takovým praktikám zabrání.

BAMBUSOVÉ PLANTÁŽE

Rozsáhlé porosty rychle rostoucích bambusů nebo eukalyptů vážou velmi účinně oxid uhličitý. Jejich výsadba a ukládání sklizených kmenů neprodyšně po zem by atmosféře ulevily, tvrdí chemik Ning Zen z marilandské univerzity. Ve svém návrhu však již podrobněji nerozebírá technické problémy tohoto řešení, nemluvě o nedostatku půdy pro výsadbu nových plantáží.

SÓJA

Kalifornský geofyzik Christopher Doughty propaguje použít proti globálnímu oteplování sójové plantáže. Sója, speciálně její odrůdy s dlouhými chloupky na povrchu listů, prý odráží část infračervených paprsků zpět do kosmu. V tropických oblastech by tak bylo možné docílit ochlazení zhruba o 1,9 stupnně Celsia. 

JINÉ PLÁNY

Vedle návrhů na prevenci oteplování se objevují i plány na ochranu před jeho důsledky. Již v roce 1979 nastínila egyptská delegace na světové klimatologické konferenci v Ženevě svou představu přehrady v oblasti Gibraltaru. Tou by se po zvednutí hladin světových oceánů zabránilo rozlití Středozemního moře a zaplavení nilské delty. Odpůrci návrhu ihned poukázali na nepředstavitelné škody, které by vyvolalo násilné přerušení výměny vod mezi oběma systémy. Za normálních okolností proudí povrchová voda do Středozemního moře a ve spodních vrstvách odtéká slanější voda do oceánu.

Má poznámka: Viz článek v této rubrice „Středozemní moře je čím dál slanější a rychleji se ohřívá“, kde je uvedeno, že právě nejhlubší vrstva vykazuje nárůst teploty. Slanost vody se pak zvyšuje s tím, jak se z moře odpařuje více vody, než kolik se jí do moře dostává.

Návrhy na nekonvenční řešení klimatických problémů chápe část odborné veřejnosti jako možnou odpověď na extrémní situaci. Nevylučuje aplikace některého z nich, pokud by oteplování pokračovalo a ohrožovalo lidstvo hladomory a ztrátou životního prostředí. 

ČÁST VĚDCŮ VŠAK JAKÉKOLI VELKÉ ZÁSAHY DO PŘÍRODY ODMÍTÁ S POUKAZEM NA MOŽNÉ NEPŘEDVÍDATELNÉ  NÁSLEDKY.

Otázkou také je, kdo by případné projekty financoval a prováděl. Je nepravděpodobné, že by se v takovém případě dosáhlo konsenzu všech zemí. Rusko nebo Kanada mohou koneckonců dalším oteplováním získat nové prostory tam, kde je dnes nevyužívaná věčně zmrzlá plocha.

Má poznámka:

Tyto dvě země nejvíce spekulují, že po roztání ledovců by na zpřístupnělém území mohly začít s těžbou ropy a dalšího nerostného bohatství.  

Viz rovněž  článek v rubrice Zajímavosti: „Zelená Antarktida „, kde je zmínka i o Arktidě – severním pólu. Dokladů o teplých polárních oblastech je stále víc. Před deseti lety vědci objevili v kanadské Arktidě zbytky koster plazů zvaných champososauři, kteří se živili rybami a měřili na délku 2,4 metrů. Tělesná teplota těchto plazů závisí na teplotě okolí, nemohla proto být příliš nízká. Pokud se nelišila od dnešní, musely se průměrné roční teploty pohybovat okolo čtrnácti stupňů Celsia. V nejchladnějších měsících nesměla teplota klesnout pod 5,5 stupně, takže tam nikdy nemrzlo. Teplá minulost obou pólů Země budí zájem dodnes v souvislosti s otázkou změn zemského klimatu. ZEMĚ ZŘEJMĚ PROCHÁZÍ Z JEDNOU ZE STUDENĚJŠÍCH FÁZÍ SVÝCH DĚJIN.

Umělé ochlazováni Země by ovšem oddálilo problém fosilních paliv do budoucnosti a umožnilo by průmyslovým podnikům dál vypouštět skleníkové plyny. Skleníkový efekt a oteplení by se dostavily později, za to s ještě větší silou                 (ak)

 


 

NATIONAL GEOGRAPHIC, WASHINGTON, 100+1 – úryvky – z mého archivu

Význam psaného slova

Od samého počátku vzniku písma je lidé používají k vyjádření pocitů a ke komunikaci s dalšími členy společnosti. Aristoteles ve čtvrtém století př.n.l. dokonce charakterizoval psaní jako způsob, jímž lze vyjádřit pocity a vášně duše. Nejnovější psychologické studie dokazují, že vypsat se z pocitů pomáhá odstraňovat depresi, posiluje imunitní systém a snižuje krevní tlak.

Význam písma a psaného textu pro vývoj lidské civilizace dnes nikdo nezpochybňuje, ale většina z nás si to ani neuvědomuje. Gutenebergův vynález knihtisku z poloviny 15.století umožnil masové rozšíření psaných textů. Brailovo písmo zprostředkovalo psané projevy i pro nevidomé. (Má poznámka: Louis Braille (1809-1852)  oslepl ve třech letech, když upadl v otcově dílně na výrobu kůží.  Louis byl velmi chytrý, chtěl se stát hudebníkem a učil se hrát na cello. V deseti letech vyhrál stipendium do Národního institutu pro nevidomé děti v Paříži. Sice mohl hrát na cello, ale nemohl číst a psát. V roce 1819 francouzský voják, Charles Barbier, vynalezl noční psaní. Použil speciální tečky na papíru, aby vojáci mohly číst v noci. Louis Braille pochopil důležitost tohoto vynálezu pro nevidomé,  a když mu bylo 15 let začal ho rozvíjet. V roce 1829  se začal používat v Institutu. V roce 1932 „Braillovo písmo“ bylo používáno v celém světě.  Avšak Louis zemřel v roce 1852, a tak se nedozvěděl nakolik důležitý byl jeho vynález.)

Nejnovější generace komunikačních prostředků představují e-mail a elektronické knihy. Základem však byly znaky, jejichž historie je stará mnoho tisíc let.

 

Můj osobní názor na otázku: Jak je to zřejmě s tzv.globálním oteplováním a změnou klimatu  

Z níže uvedeného článku „Středozemní moře je čím dál slanější a rychleji se ohřívá „  mě zaujala  následující myšlenka - Slanost vody se pak zvyšuje s tím, jak se z moře odpařuje více vody, než kolik se jí do moře dostává.

Domnívám se, že právě tohle může být tím pravým důvodem. Jsem samozřejmě laik, ale jak se říká příslovečně, podle zdravého selského rozumu, žádné globální oteplování nepozoruji. Změna klimatu je očividná, ale ne z toho věčně omílaného důvodu. V USA řádí tornáda v nebývalé míře, ve střední Evropě jsou stále častěji opakované povodně, na Středním východě je neustále velmi silný vítr,  který  podle mého názoru může podporovat postup pouště a  k tomu je vysoká oblačnost, která v této roční době je zcela neobvyklá, a ke všemu slunce dosud hřeje daleko slaběji. Četla jsem, že slunce je nyní v minimu, nikdo neví proč a jak dlouho v tomto minimu zůstane. Nejsou na něm tmavé skrvny, které svědčí o jeho větší aktivitě, a že právě tato okolnost může podstatně zpomalit tzv. globální oteplování. Ano, ledovce se rozpouští, a to by mělo být z důvodu právě vyšší teploty, ale co když právě na pólech se projevuje jen celková změna  klimatu?  Protože nakonec všechno se vším souvisí. Stačí delší činnost sopky na Islandu, aby se ledovce rozpouštěly a může to vést i k slabšímu slunečnímu svitu na delší čas.

Kopíruji krátký a velmi důležitý odstaveček z článku „Zelená Antarktida“, celý článek je v rubrice „Zajímavosti“, a který jistě nejenom moji domněnku potvrzuje:

DŘÍVE A DNES

Teplá minulost obou pólů Země budí zájem dodnes v souvislosti s otázkou změn zemského klimatu. Země zřejmě prochází z jednou ze STUDENĚJŠÍCH FÁZÍ SVÝCH DĚJIN.  Zalednění polárních oblastí sice není tak rozsáhlé jako v ledových dobách, kdy hladina moří poklesla až o 120  metrů, led a sníh tu však zůstává. Přitom před 34 miliony let bylo na Zemi tak teplo, že sníh na pólech  nebyl. Hladina moří byla až o 70 metrů vyšší než dnes a voda pokrývala značné části dnešní pevniny. Severoamerický kontinent byl rozdělen na dvě části vnitřním oceánem. Před sto miliony let rostly v Grónsku chlebovníky, které jsou dnes doma na Havaji

 

pst, Novinky

Středozemní moře je čím dál slanější a rychleji se ohřívá

Každý rok vzroste teplota v hloubkových vrstvách na západě Středozemního moře o dvě tisíciny stupně Celsia a je slanější o jednu tisícinu jednotky slanosti. Tento trend je podle nové španělské studie setrvalý a podle všeho se i zrychluje.

Středozemí moře zapadá do celkové mozaiky, kdy se podle vědců světový oceán ve svrchní vrstvě ohřál od roku 1993 do roku 2008 o 0,64 wattů na metr čtvereční. Jakkoli se to může zdát zanedbatelné, odpovídá to energii, kterou by oceánu dodal výbuch stovky atomových bomb během sledovaného období.

Ve Středozemí navíc srovnání s podobnými měřeními z roku 1990 naznačují, že se procesy kvůli oteplování klimatu v oblasti během posledních deseti let zrychlují. Nicméně to podle autora studie Manuela Vargase-Yáñeze musí potvrdit další dlouhodobá měření.

Vědci analyzovali teplotu a slanost mořské vody ve třech vrstvách - od hladiny do hloubky 200 metrů, druhá vrstva od 200 do 600 metrů, kterou tvoří voda z Atlantiku a také masa, která se do západního Středomoří dostává přes Sicilský průliv. A třetí měřená vrstva zahrnovala hloubky větší než 600 metrů.

Právě nejhlubší vrstva vykazuje nárůst teploty. Slanost vody se pak zvyšuje s tím, jak se z moře odpařuje více vody, než kolik se jí do moře dostává. „Objem vody klesá, ale sůl zůstává,“ vysvětluje Vargas-Yáñez. Zvýšené odpařování souvisí nejen s vyšší teplotou vody, ale i se vzrůstající teplotou atmosféry v oblasti.

 

malvaj

Malá úvaha nad českým rasismem

Když se někdy při čtení zprávy velmi vyjimečně podívám na diskuzi pod článkem, jsem skoro vždy šokovaná bezmezným rasismem přispěvovatelů.  Zveřejňuji níže tři zákony, které mají rasismus trestat, ale podle řádění rasistů nevěřím,  že se v praxi vůbec uplatňují. Původně hluboké ideály jsou ve skutečnosti jen výkřikem do prázdna.  Zvlášť diskuze na internetu jsou anonymním semeništěm nenávisti teď většinou k muslimům, dříve k židům,  přestože z nich nikdo o nich z historie nic neví., nebo jde jen o naprosto zmatené a bezcenné útržky. Představují si každého muslima jako fanatika, přestože jsou to právě oni, kteří fanaticky obhajují názory, které ani zbla nemají nic společného s realitou. ŽIVOT NENÍ NIKDY ČERNOBÍLÝ. 

Pokud se jeden spokojí jen s naprosto nedostatečným českým zpravodajstvím a všeobecnými rastistickými náladami, diskuze s takovými lidmi podložená argumenty je  zcela beznadějná. Jak se říká: „Kdo hledá, najde“. Ale mnozí diskutéři rozhodně nic nehledají, chtějí si jenom vylít beztrestně svou nenávist, do omrzení neustále omílanou, a chovají se přitom suverénně, jako kdyby to byli  právě oni, kdo mají patent na rozum. Samozřejmě jsou i čestné vyjímky, ale nějak se v tom fanatickém řádění ztrácejí. 

Zmíněné zákony:

S 198a

Podněcování   k nenávisti vůči skupině osob nebo  omezování jejich práv a svobod

KDO VEŘEJNĚ PODNĚCUJE K NENÁVISTI K NĚKTERÉMU NÁRODU, RASE, NÁBOŽENSTVÍ, TŘÍDĚ NEBO JINÉ SKUPINĚ OSOB NEBO K OMEZOVÁNÍ PRÁV A SVOBOD JEJICH PŘÍSLUŠNÍKŮ,  bude potrestán odnětim svobody až na dvě léta.

S 260

Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

     KDO PODPORUJE NEBO PROPAGUJE HNUTí, KTERÉ PROKLAZATELNĚ SMĚŘUJE K

     POTLAČENÍ PRÁV A SVOBOD ĆLOVĚKA  NEBO HLASÁ NÁRODNOSTNÍ, RASOVOU,

     NÁBOŽENSKOU ČI TŘÍDNÍ ZÁŚŤ VŮČI JINÉ SKUPINĚ OSOB,  bude  potrestán

     odnětím svobody na jeden rok až pět let.

     S 261a

KDO VEŘEJNĚ POPÍRÁ, ZPOCHYBŇUJE, SCHVALUJE NEBO SE SNAŽÍ OSPRAVEDLNIT NACISTICKÉ GENOCIDUM NEBO JINÉ ZLOČINY NACISTŮ PROTI LIDSKOSTI,  bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Poznámka: Upozorňuji, že v dnešní době už nejde o německý nacismus, ale o děsivě propagované myšlenky neonacismu, z příspěvků je naprosto zřejmé, že mnozí přispěvovatelé jsou naprosto negramotnými, avšak o to víc arogantními stoupenci neonacistických myšlenek.

 

 

Britské listy – převzato z anglického tisku – pasáže jsem zkrátila

Co spojuje změnu klimatu, ropný zlom, meze růstu atd.?

aneb Systémy přesvědčení

KD Mnoho témat diskutovaných v tomto pásmu jsou témata velká, dlouhodobá a ohrožující. Vezměme tři primární celospolečenská témata analýzy a diskursu: Klima, energii a ekonomiku. Jsem přesvědčen o tom, že tato témata jsou navzájem propojena kulturním růstovým/dluhovým imperativem tvořícím společný podklad a narážejícím na planetu s konečnými zdroji a samočistícími kapacitami. Avšak v každé z těchto kategorií navzdory identické dostupnosti fakt a uplynutí dlouhého časového období existují hluboce neslučitelné a silně zastávané názory. Jde například o následující protiklady: Změna klimatu vznikla převážně antropogenní aktivitou/je způsobena hlavně přirozenými změnami; ropný zlom je za námi/ropný zlom je vzdálen celé desítky let; finační krize skončila/vládní dary finanční tíseň ještě zhoršily, atd. Pokud se zúčastníte debaty o některém z těchto témat, narazíte na apatii, nebo nebo v pozadí polarizovaného názoru naleznete kognitivní zkreslení, napsal na serveru „The Oil Drum“ jeho editor, ekonom a expert na přírodní zdroje Nathan Hagens.

Tento esej bude věnován některým sociálním a psychologickým příčinám toho, proč problému naléhavosti nebo naší prekérní situaci v zásobování zdroji na individuální rovině nelze čelit, a i na vládní úrovni k tomu dochází pouze šnečím tempem. Mezi fenomény, které prozkoumáme, bude:

 

  • a) proč si vytváříme přesvědčení a jakým způsobem se tato přesvědčení mění
  • b) naše dispozice důvěřovat autoritativním postavám
  • c) naše záliba v optimismu
  • d) teorie kognitivní zátěže (cognitive load)
  • e) relativní fitness
  • f) efekt "posledního stimulu" (recency effect)

a ještě několik dalších jevů.

Prolog

Naše společenská infrastruktura byla vybudována na bázi levných tekutých paliv a na základě očekávání, že tyto podmínky potrvají i do budoucna. Tato pevná infrastruktura ve spojení s neuspokojitelnými lidskými požadavky na energetické služby mohou vyústit v krizi, kterou každý živočišný druh prochází pouze jednou, pokud naše planetární zdroje a ekosystémy už se zmíněnými nároky neudrží krok.. V podstatě zde totiž čelíme lidskému problému. Naše kolektivní kognitivní systémy přesvědčení a z nich vyplývající chování sehrají při adaptaci na ohromné výzvy spojené s vyčerpáváním zdrojů a s environmentálními limity, případně při našem selhání, stěžejní úlohu.

 (Výstraha: Neurovědy představují složité a rozšiřující se výzkumné pole. Při debatě o lidských sklonech k různému chování samozřejmě tak jako ve většině vědeckých studií generalizuji - pokud tedy například říkám, že si lidé více cení přítomnosti než budoucnosti, tvrdím to obdobným způsobem, jako výrok "muži jsou vyšší než ženy (v průměru)".)

Popření

Popření je obranný mechanismus uplatňovaný tam, kde osoba čelí faktu příliš bolestnému, než aby ho přijala; místo toho jej odmítne a tvrdí, že není pravdivý, případně i navzdory nevývratným důkazům.

Jared Diamond se v Kolapsu zmiňuje o chování lidí žijících v prostoru pod přehradou, která může prasknout:

"Představte si úzké říční údolí pod vysokou přehradou, takové, že pokud přehrada praskne, výsledná vodní záplava zatopí lidi daleko po proudu. Když se výzkumníci veřejného mínění ptali lidí bydlících po proudu, jak velké mají obavy z prasknutí přehrady, nepřekvapí, že strach byl nejmenší daleko po proudu a rostl mezi obyvateli spolu s tím, jak se snižovala vzdálenost dělící je od přehrady. Nicméně bylo překvapující, že poté, co jste se k přehradě přiblížili pouze na několik mil, tam kde byste očekávali, že bude strach největší, obavy spolu s tím, jak jste se blížili k samotné přehradě, klesaly k nule! To znamená, že lidé žijící bezprostředně pod přehradou, ti kteří by v případě jejího prasknutí byli zatopeni nejjistěji, vyjadřovali nezájem. Příčinou je psychologické popření: Jediný způsob, jak si zachovat příčetnost, zatímco každý den hledíte na přehradu, je popřít možnost, že by mohla prasknout. Pokud něco co vnímáte vyvolává bolestnou emoci, můžete podvědomě potlačit nebo popřít svou percepci, abyste se vyhnuli nesnesitelné bolesti, i když praktický výsledek ignorování vaší percepce se může ukázet jako katastrofální. Emoce, které tohle nejčastěji způsobují, jsou strach, úzkost a zármutek."

Dosažení sociálních limitů růstu představuje potenciální celosvětové protržení přehrady. Není divu, že počáteční reakce na informace o změně světa, který známe, se vyznačují skepsí.  Teorie kognitivní zátěže

Teorie kognitivní zátěže tvrdí, že lidé mají maximální kapacitu pracovní paměti. Po nějakých sedmi 'dávkách' informace se naše pracovní paměť zaplní a nemůžeme už přijmout nic dalšího bez toho, abychom některou z předchozích 'dávek' zapomněli. Pokuste si zapamatovat následující čísla: 1-9-1-4-7-6-7-5-9-5-9. Je to dost těžké. Ale pokud je přeskupíte do dávek, takto: 1-914-767-5959, stane se to mnohem snadnějším. Měřením tohoto fenoménu se zabývala řada studií... Pochopitelně, že v naší společnosti s mobilními telefony, taxíky, Internetem, kávou, fotbalem a přemírou dalších stimulů připomínajících čokoládový koláč smysluplná kontemplace a výuka týkající se vyčerpávání energie a planetárního prostředí obyčejně reprezentuje stimul druhého řádu, který je zapomenut.

Přehnané diskontní sazby

Vyvinuli jsme nervové mechanismy, které přehnaně upřednostňují přítomnost před budoucností (měřeno tím, čemu ekonomové říkají 'diskontní sazby'. Vyvinuli jsme se tak, že v okamžiku stresu nebo nebezpečí máme okamžitý přístup k naší emocionální mysli - před mnoha miliony let by příliš mnoho racionálního myšlení znamenalo sebevraždu. Vyčerpání ropy, změna klimatu a zanik planetárních ekosystémů jsou problémy s dlouhou dobou vzniku. Proto informace, která nás přesvědčí, že ropný zlom buď a) není ničím, z čeho kouká velký kšeft, nebo b) dojde k němu po roce 2030, v zásadě nebude naší emocionální myslí zpracována. Průměrná osoba nebo politik vyhodnotí tuto informaci jako volnou vstupenku na pokračování v dosavadním způsobu života. Bude také těžké kolektivně jednat, dokud se tyto věci nestanou aktuálním problémem. \

Efekt posledního stimulu

Kognitivní psychologové zjistili, že lidé mají sklon ve svých rozhodovacích procesech přikládat nadměrnou váhu nejčerstvějším údajům a stimulům. Možným důvodem efektu posledního stimulu je fakt, že tyto věci dosud setrvávají v pracovní paměti. Efekt má ve vztahu ropnému zlomu a globálnímu oteplování dvojí důležitý vztah. Za prvé, kolektivně očekáváme, že dnešek bude převážně připomínat včerejšek a zítřek zase bude podobný dnešku - obchody plné chutného pohoštění subvencovaného ropou, čerpací stanice s levným a snadným doplněním nádrže, nadbytek nových možností zábavy a rozptýlení brání naší mysli v tom, aby si představila, že zítra to může být jiné. Za druhé, v různých kampaních zaměřených na informování veřejnosti i politiků o nebezpečích vyčerpávání ropy má každá 'poslední' optimistická zpráva, která ropný zlom popírá, tendenci mentálně 'přepsat' něco z možných výsledků předchozí kampaně.

Jedním z důvodů, proč jsem se začal efektem posledního stimulu zabývat, byl fakt, že jsem si sám na sobě všiml kolísání ve věci ropného zlomu a změny klimatu v závislosti na tom, s kým jsem právě mluvil nebo co jsem viděl. Začal jsem si všímat vzorce, v němž mé 'přesvědčení' významně korelovalo s tím, co jsem naposledy četl nebo s kým jsem naposledy mluvil. Protože u obou témat existuje tak mnoho neznámých, slyšet objasňující slova z důvěryhodného zdroje může znamenat výraznou změnu názoru, pokud dotyčný nemá čas metodicky prozkoumat argumenty během následného individuálního šetření...

Témata klimatické změny a ropného zlomu jsou tak široká a složitá, že věda i aktivismus zde podléhají efektu posledního stimulu. Každý kdo je nejhlasitější, nejdůvěryhodnější a nejopakovanější (mj. naposledy slyšený), má výhodu.

Důvěra k autoritativním postavám

Sociologie uznává, že máme sklon věřit autoritativním postavám. Ačkoliv se ještě neví proč, Richard Dawkins je přesvědčen, že jde o adaptivní vedlejší produkt existence dětí, které se po tisíce generací bez dotazování řídily instrukcemi dospělých. Poslušné děti, které nejedly zakázané bobule, nesahaly na hada a neplavaly do vodopádů přežily - a později měly vlastní potomky.

Vyhýbání se riziku

Vyhýbání se riziku je finanční a psychologický koncept, který předpokládá, že spotřebitelé preferují vrabce v hrsti před holubem na střeše. Ve vztahu k ropnému zlomu to znamená, že riziko spojené s opuštěním teplého obalu moderní, na síť napojené energeticky intenzívní společnosti může být emocionálně odrazující.

Relativní fitness

Velká část lidské komunikace směřuje k dosažení toho, aby druzí přemýšleli, chovali se a věřili stejně jako my. Současně s tím se druzí snaží dosáhnout toho, abychom my následovali jejich preference.

 Podobně ti, kdo se domnívají, že máme dost ropy na dalších 20-30 let, budou vypadat hloupě (poškodí svou reputaci, což povede k 'vnímanému' poklesu statusu jejich fitness), jestliže se ukáže, že už se nedočkáme 90 milionů barelů denně a že za několik let přijde roční pokles těžby o 5%. Ve skutečnosti jsou pro mnohé fakta nepodstatná - jejich systémy přesvědčení jsou relativně neměnné a nová fakta podporující jejich názor jsou považována za 'vítězství', i když světu jako celku přinášejí neštěstí. Podobně nová fakta odporující přesvědčení jsou vnímána jako 'selhání' a odpovídá se na ně defenzívně.

Sebeklam

Součástí přesvědčivosti pro ostatní je přesvědčivost před sebou samým. Lidé jsou rafinovanými podvodníky i odhalovači podvodníků. Všímáme si u dětí zrudnutí, pocení, zrychleného tepu atd. coby známek stresu a nepoctivosti. Klamání je v přírodě fundamentálním aspektem komunikace, vnitrodruhové i mezidruhové. Existuje teorie o tom, že sebeklam se u sociálně žijících druhů vyvinul kvůli lepšímu zamaskování klamu před druhými.

Víra v optimismus

Lidé, kteří nahlas hovoří o rizicích ropného zlomu, jsou často považováni za pesimisty, ačkoliv se domnívám, že by sami preferovali výraz 'realisté'. Od raného dětství nás učí 'dívat se na to z té lepší stránky' a věřit, že 'všechno zlé je pro něco dobré'. Lidé mají sklon k optimismu, který vede k okamžité kognitivní disonanci, pokud začne diskuse o ropném zlomu.

Lidé mají sklon být nadměrně optimističtí, a tedy přirozeně berou na lehkou váhu 'pesimistická' hlediska a světové názory. Dospělí jsou zvlášť náchylní k sebeklamu, pokud srovnávají svou inteligenci a atraktivitu s druhými. Výzkum ukázal, že systematicky přeceňujeme naše šance na úspěch a věříme, že jsme kompetentnější a máme věci více pod kontrolou, než jak tomu ve skutečnosti je. 88% lidí věří, že jsou nadprůměrnými řidiči. 94% profesorů je přesvědčeno, že jsou ve své práci lepší než průměrný profesor, atd.

Seznámit se s problematikou ropného zlomu může být poněkud šokující. Je těžké být nadšen z faktů o spotřebování ropy a z jejich důsledků, nicméně nepochybně můžeme (a měli bychom) být šťastnější i s menším množstvím energie.

 

 

 

Novinky.cz

Země bude za 300 let pro lidi neobyvatelná, varují vědci

Bojovníci proti oteplování se nevzdávají. Nová studie varuje, že pokud se vlády nezaměří na zvrácení současných trendů, tak se stane Země někdy kolem roku 2300 neobyvatelnou pro lidi kvůli důsledkům globálního oteplování klimatu.

Neobyvatelnost planety je pak svázána s předpovědí, že průměrné teploty se v globále zvýší o 12 stupňů Celsia oproti dnešku. Studie, která vznikla na univerzitě v Novém jižním Walesu a na Prurdue University, tvrdí, že předpověď vyjde s přesností 50:50.

„Není pravděpodobné, že by teplota vzrostla o sedm stupňů již v tomto století. Ale většina diskusí se točila kolem odhadu, že do roku kolem 2100 vzroste teplota o dva stupně Celsia, jakoby se na této hodnotě mělo oteplování zastavit. Jenže bude růst dál,“ varuje jeden ze spoluautorů studie profesor Tony McMichael. Většina území bude pro lidi horká.

Vzrůst průměrné teploty o sedm stupňů se nezdá tak strašný, ale tato globální průměrná teplota bude dosažena za cenu teplotních extrémů v různých oblastech během roku, kvůli kterým se celé oblasti Země stanou nevhodné pro život. Další zvýšení na 12 stupňů učiní většinu Země pro lidi neobyvatelnou.

„Naše současné obavy ze stoupající hladiny oceánů, vln úmorných veder a přibývajících požárů pralesů s narušením zemědělské produkce budou zcela bezvýznamné. Nejméně polovina v současnosti osídlených území se stane pro lidi příliš horká, aby tam mohli žít,“ tvrdí McMichael.

Podle druhého spoluautora studie doktora Keitha Deara je Mezivládní panel ke klimatickým změnám, který dosud zastřešoval mezinárodní aktivity související s bojem proti globálnímu oteplování, ve svých varováních příliš konzervativní a opatrný. Ostatně není divu: Poté, co se v sérii skandálních odhalení od loňského roku ukázalo, že vědci často využívali nedůvěryhodné podklady a přefouknuté články ekologických aktivistů. Mezinárodní konference v Kodani tak skončila víceméně fiaskem.

Dear proto varuje, že se problém pokračujícího oteplování podceňuje, protože klimatické druhy ohrožují bezprostředně zdraví každého jedince, ale v

dlouhodobé horizontu i přežití lidí jako živočišného druhu.

 

Má poznámka: Tento článek jsem dostala mailem a byly u něho následující komentáře. Sama nemám na čtení diskuzních příspěvků čas, ale když jsem se dříve na nějaké příspěvky podívala, většinou nebyly na úrovni.  Ale tyto tři komentáře mi připadají výstižné a zabývající se opravdu daným tématem, a tak jsem je ponechala k přečtení. 

Komentáře

Mirek Grog, Dvůr Králové nad Labem

Tak si myslím,že HOMO sapiens(consumensis),je jedinný živočišný druh na této planetě,který si-záměrně ničí-SVOJE životní prostředí!(unikající ropa-do moře, kácení deštních pralesů,těžba zlata-pomocí kyanidů, příprava na těžbu ropy a uhlí v Arktidě a na Aljašce, (bude se i tam opakovat katastrofa z mexického zálivu?)

Čína,Indie,ti všichni chtějí v "konsumním blahobytu", dostihnout-USA! Ale, zkuste tam říci lidem-stačí vám jedno auto,musíte se USKROVNIT,v tom je problém "bohatých" států-žít si nad poměry-po nás potopa! Abych nezapomněl,nejsem ani "zelený,

"modrý",atd...

Tomáš Veníček , Písek

Za tenhle stav nemůžou rozhodně muslimové, ale jen ta západní vyspělá ekonomika. Kdo tady produkuje tuny odpadu a chrlí z komínů veškeré nečistoty? To je ten pokrok, kterému se oni tak brání. Je to zhouba pro lidstvo.

Vladimír Šneider, Praha: Myslím, že tzv. oteplování (mj. módní nesmysl) nemá šanci soupeřit s přelidňováním. Troufnete si někdo spočítat, kolik za 300 let bude na Zemi lidí? Já myslím, že v tom je hlavní problém, nikoliv v oteplování. Osobně se obávám toho, jak lidstvo bude řešit otázku přemnožení, tudíž nedostatek potravin a dalších zdrojů. Zcela nezvratně to už dnes spěje zatím jen k lokálním nepokojům. Ale v postupujícím čase se

mohou lokální incidenty rozhořet v další celosvětový konflikt, tentokrát už jen o přežití lidského rodu jako celku. Už dnes je lidstvo schopno vyhubit samo sebe. A zkuste každý uvážit, jestli by to pro planetu nebylo vlastně užitečnější.

Moje poznámka: Připadá mi, že počasí je stále nějak chladnější a ne teplejší.  Zrovna jsem z médií slyšela zprávu, že nyní je slunce je v tzv. minimu, tím může klesnout teplota a zastavit se tzv. globální oteplování.  Takže přesně se dá těžce odhadnout, jaké podnebí bude za 300 let. Nedej Bůh, výbuch jednoho supervulkánu by způsobil, že svit slunce na zem  by nedopadal několik let. Tím by po celou dobu nebyla úroda a existence lidstva by byla ohrožena úplně jinak. Nechci v žádném případě nijak zlehčovat to, jak lidé drancují přírodu kvůli svému životnímu nadstandardu, honění se za bohatstvím ať to stojí co to stojí.  Zatímco je nevyšší čas řešit nejpalčivější problémy, abychom přežili nejenom my, ale i příští generace.  Je nabíledni, že ropa rapidně ubývá a stále nejsou ještě přijatelné náhradní energie. V současné situaci by vážný  nedostatek ropy způsobil naprosté rozvrácení našeho života. 

Rozsáhlé pěstování biopaliva na orné půdě, která má sloužit k pěstování plodin, je nešťastným řešením.  Bude se muset pokračovat ve vývoji  výroby elektromobilů, který byl na několik let zcela neprozřetelně a nepochopitelně zmrazen, jiné řešení nakonec nebude. Je velmi nebezpečné, když se řešení problémů odkládá na příslovečných za pět minut dvanáct. Lidé mají  také tendenci věřit, že to co oni napáchají za nenapravitelné škody, vyřeší za ně sama příroda. To je ovšem krátkozraká představa.  Chovat se jako pštroši, a před nahromaděnými problémy strkat hlavu do písku, to se nám rozhodně nevyplatí.  Nakonec příroda se proti nám může ochránit jen tak, že naši existenci zničí, možná že stejným způsobem, jak kdysi vyhynuli dinosauři. (Viz články v rubrice Informace :  „Dinosaury dorazily jedovaté sinice a ne asteroid“ a „Dinosaury prý zabila sopečná činnost, ne pád meteoritu“ – tedy opět jen samé hypotézy)

A lidstvo, pokud přece jen najde alternativní zdroje energií,  za dobu 300 let (a spíše ještě mnohem dříve) bude muset řešit i to přelidnění, protože je velmi pravděpodobné, že to jeho existenci bude ohrožovat nejvíce.  

 

pst, Novinky – aktuální zpráva:

Genetická revoluce: vědci stvořili umělý život

Může to být začátek nové průmyslové revoluce nebo velké pohromy. Američtí vědci syntetizovali "software" pro bakterii, který transplantovali do hostitelské buňky. Stvořili tak mikroba, který se podle BBC choval jako živý organismus ovládaný umělou DNA. A začal se množit.

O svém úspěchu informovali vědci v novém vydání časopisu Science. Jde o významný mezník v genetice, ale kritici varují před riziky spojenými s vývojem umělého života. Vědci mohou začít navrhovat mikroorganismy k produkci léčiv, výrobě paliv nebo k pohlcování skleníkových plynů. Odvrácenou stranou však může být výroba velice nebezpečných biologických zbraní.

Umělá bakterie se rychle rozmnožila

Týmu doktora Craiga Ventera na jeho soukromém institutu v Marylandu se tak poprvé podařilo uměle člověkem vytvořenou DNA kontrolovat živou buňku. 

Jestliže přimějeme buňky k produkci podle našich potřeb, mohly by nás zásobovat ropou a napravit škody na životním prostředí pohlcováním oxidu uhličitého.

"Byli jsme schopní vzít náš syntetický chromozom a transplantovat ho do hostitelské buňky. Jakmile se nový software dostal do buňky a ona jej přečetla, změnila se na nový druh se specifickým genetickým kódem," řekl doktor Venter.

Nová bakterie se pak začala replikovat - množit. Velmi rychle byly na světě miliardy jejích kopií, které se řídily podle stejné, uměle vytvořené DNA. „Myslím, že mohou odstartovat novou průmyslovou revoluci,“ prohlásil Venter, který společně s kolegy věří v možnost programování bakterií ke specifickým účelům.

Jestliže přimějeme buňky k produkci podle našich potřeb, mohly by nás zásobovat ropou a napravit škody na životním prostředí pohlcováním oxidu uhličitého,“ načrtl možnosti využití umělého života Venter, který již spolupracuje s farmaceutickými firmami i producenty paliv.

Nový zdroj nebezpečného znečištění?

Nicméně umělé bakterie vyvolávají i značné obavy, protože mohou být snadno zneužity a navíc je otázkou, co se stane při rozšíření umělých bakterií mimo laboratoř. BBC například cituje doktorku Helen Wallaceovou z britské organizace Genewatch, která sleduje rozvoj genetických technologií: „Když vypustíte nový organismus, můžete napáchat více škody než užitku.“

Nikdo podle Wallaceové nezaručí, jak se budou umělé mikroorganismy chovat při vystavení různým vlivům prostředí. Mimo užitku se mohou umělé bakterie stát zdrojem nového a velmi nebezpečného znečištění životního prostředí. Podle ní není Venter Bůh, ale člověk, který chce vydělat peníze.

Doktor Venter však v rámci diskuse o rizicích zdůrazňuje, že sám inicioval diskusi o potřebě zavedení regulací na tomto poli.

 

Z mého archivu

Etnická zbraň  

Bývalý vědecký pracovník CIA, Michael Riconosciuto potvrdil, že byly vyvinuty ,,rasově specifické,, organismy, které byly geneticky manipulovány, aby útočily proti určitým rasám nebo skupinám. Kdyby byl vypuštěny, mohly by zabít nebo způsobit nemoci u všech členů určité etnické skupiny a ostatní nechat naprosto nezraněny.

 

Ze 100+1

ZPRÁVY A LIDÉ

CNN, SKY News, al-Džazíra. Čtyřiadvacetihodinové zprávy o čemkoli a odkudkoli. Aktuality v přímých vstupech, analýzy známých odborníků, diskuze na žhavá témata.

Když se před několia lety NBC, jedna ze tří největších amerických televizních stanic, rozhodla spojit s Microsoftem a poskytovat novou informační službu MSNBC, musela se nejprve přestěhovat z elegantní newyorské redakce na  Rockefellerově náměstí do New Jersey – do upravené bývalé továrny. A redakce se doslova proměnila v továrnu  na výrobu informací.

Ještě před pár lety bylo shánění a psaní zpráv považováno za určitý druh umění. Dnes je to v podstatě průmyslová aktivita. Zprávy se shromažďují  a vysílají čtyřiadvacet hodin denně. Přitom je neustále obnovována a doplňována internetová stránka redakce.

INFORMACE V MALÝCH DÁVKÁCH

Stanice NBC je jen jedním z mnoha příkladů změn, k nimž dochází nejen v USA, ale na celém světě. Lidé žádají ryhlé, časté, zajímavé informace. Vyžaduje to současný styl života, v němž informovanost má mnohdy větší cenu než peníze. Zatímco dříve lidem stačily večerní rozhlasové, popřípadě později televizní zprávy v určitou hodinu, dnes je situace jiná. Většina lidí nemá příležitost anebo ani nechce usednout každý večer ve stejnou dobu před televizní obrazovku a obětovat půl hodiny nebo více sledování zpravodajské relace. Sledovanost pravidelných večerních zpráv ve vyspělém světě soustavně klesá. Čtyřiadvacet hodin nepřetržitého vysílání zpráv a informací umožňuje sledovat je kdykoli. Navíc se stále důležitějším zdrojem informací stává internet.

Počítače dnes nabízejí nejen pohotové a rychlé internetové zpravodajství, ale převzaly i řadu činností, které dříve vykonávali speciálně vyškolení lidé. Dnes už není třeba posílat na reportáž rozsáhlý tým techniků. Stačí malá kamera a přenosný počítač, který ovládá všechny potřebné technické funkce

LOKÁLNÍ INFORMACE

Také obecné zpravodajství z celé planety ztrácí přitažlivost. Mnohem víc než takzvaná velká politika diváky zajímá, co se děje v jejich blízkosti, co ovlivňuje jejich každodenní život. CNN už dávno není stanicí, která by přinášela jen zprávy. Ve čtyřiadvaceti hodinách vysílání je mnoho času věnováno publicistice, k pravidelným pořadům patří diskuze, analýzy, ale také talk show anebo pořady o módě a životním stylu.

Totéž platí o vysílání Sky News. Diváci se tam dozví nejen zprávy, ale také co jíst, co se právě nosí, jaké knížky jsou hitem a kde je zajímavá výstava či koncert.

V případě velké události se schéma vysílání samozřejmě mění. Odpadají pravidelné pořady a nové informace se vysílají průběžně tak, jak jsou získávány. Pohřeb pricezny Diany přenášelo například přímým přenosem mnoho hodin několik stanic. A skoro každá jej v následujících hodinách a dnech opakovala.

CNN si své jméno získala především aktuálním zpravodajstvím například z války v Perském zálivu. Dnes informace stále častěji prokládá pořady, které nemají se zprávami příliš společného. Divák si žádá oddech, zajímavé informace, drby a přímo skandály. (Má poznámka: Tak drby a bulvár mě absolutně nezajímají, ztrácet čas posloucháním – ale i čtením – skandálů a drbů o tom, kdo se s kým rozvedl,  s kým chodí a co plácá o svém osobním životě  a o svém partnerovi za intimnosti či spíše za hlouposti,  proboha co je tohle  za zajímavosti???  Představuji si oddech s dokumentárními pořady např. ze světa zvířat, zajímavostí  o vesmíru apod. a ne sedět a poslouchat naprosté banality!)

Nesmí chybět ani pravidelný přehled zpráv, na který mu ale stačí pět minut na začátku každé hodiny.                                                     (sei)

 

Můj dodatek: Viděla jsem velmi zajímavý dokumentární pořad na stanici Z 1 „Válka médií“. Vůbec to není tak idylické, jak nám to tento článek předkládá. Hodně západních reportérů poskytlo velmi cenné záběry z války v Iráku, ale televizní zpravodajské stanice, na základě předešlé konzervativní politiky vlády Bushe, neměly o jejich odvysílání zájem. Světu měla být předvedena  tzv. čistá válka, plošné bombardování ano, předváděné spíše jako ďábelský ohňostroj,  ale žádní mrtví,  žádní roztrhaní lidé,  žádné nesmírné tragédie a nezměrné utrpení iráckého obyvatelstva, traumatické zážitky dětí, jejich neustálý děs, který jim způsoboval šoky a těžké psychické choroby. Jako kdyby nějaká válka mohla být čistá!! Takové záběry  právě vysílala arabská stanice al-Džazíra a přední americké politiky tím tenkrát rozzuřila.  Přímé záběry z války do dnešního západního způsobu vysílání zpráv nepatří. Lidi sedí před televizí, chroupají smažené brambůrky, tak se přece nehodí válka v přímém přenosu...  Vysílání zpráv ano, ale ne o počtu mrtvých amerických vojáků a ani o nespočitatelném počtu mrtvých civilistů.  Vzápětí na to museli být západní reportéři ve válce „svázani“ s armádou, bylo to vysvětováno jejich ochranou, ale oni ve skutečnosti už neměli možnost svobodně používat kameru a ukazovat válku takovou jaká je, plnou drastických  záběrů a s mnoha obětmi.

Nakonec přidávám malou informaci  z mého archivu o stanici al-Džazíra, i když je nyní v oblibě zdaleka více nyní zdaleka arabská zpravodajská stanice al-Arabiya, která také dává občas do svého vysílání dokumentární pořady.
 

≥ Al Džazíra má globálně obrovský význam, sleduje ji podle odhadů po celém světě 50 milionů diváků a stala se známou jako "CNN arabského světa".

Během útoku proti Iráku měla al Džazíra přístup k nejrůznějším činitelům vlády Saddáma Husajna a její vysílání kritizovaly britská i americká vláda.

Britští a američtí vládní činitelé kritizovali al Džazíru, že odvysílala záběry jejich vojáků, usmrcených a uvězněných během útoku na Irák. Avšak al Džazíru kritizovala také bagdádská vláda za to, co charakterizovala jako její "proamerické" vysílání. Reportéři al Džazíry byli dočasně vykázáni z newyorské burzy i vyhoštěni z Iráku.

Několik novinářů z al Džazíry bylo usmrceno, když její kanceláře v Bagdádu "omylem" zasáhly americké letecké údery.≥

Zrovna tak byla zasažena raketou „opětně omylem“ kancelář al Džazíry v Kábulu a jen zázrakem její reportér unikl smrti (na štěstí v ní nebyl přítomen).

Al-Džazíra má specielní TV stanici na které vysílá  velmi kvalitní dokumentární pořady a také na sport. Navíc má zpravodajskou stanici vysílanou v angličtině a pochopitelně i své internetové stránky. 

 

 

Z časopisu Rytmus života

Pevnosti ze skla

Poblíž skotského města Inverness stával hrad Craig Phadraig. Zbylo po něm jen kamení. Ale ne ledajaké – roztavené!

Piktové, starověcí obyvatelé dnešního Skotska, zvládli podivuhodnou techniku: Hradby svých pevností vybudovali z roztavených zesklovatělých kamenů. Dodnes existuji pozůstatky  zhruba šedesáti z nich. Nacházejí se pouze ve Skotsku a byly postaveny v době železné (cca od 7 století před Kristem).

Badatelé tápali celá tři století

Už od 18. století (našeho letopočtu)  se vědci snaží zjistit, jak Piktové dokázali kameny roztavit. Zeslovatění podle všeho vyžadovalo vystavit kameny po několik hodin vysokým teplotám minimálně 1 100°C.  Nemohlo jít přitom o „divoký“ oheň, hoření muselo být kontrolované. Není tedy možné, že zesklovatění hradeb bylo výsledkem požáru při dobývání pevnosti. Proti náhodnému „skleněnýchí“ hradeb zase hovoří fakt, že jich bylo tolik – šedesát stejných náhod, to skutečně není pravděpodobné.

Příjít na „fígl“ starých Piktů  se nepodařilo ani pomocí pokusů. V letech 1934 a 1937 zkoušeli archelogové V.Gordon a Walace Thorneycroft roztavit pokusnou hradbu. Proložili a obložili hradby dřevem, konstrukci zapálili a přikládali další a další dřevo.

Obléhaní pokus zcela vyloučil

Výsledkem byla hromada kamení – zeď se zhroutila. Pokusem tito badatelé vyloučili, že by kameny zesklovatěly při obléhání, i když některé kameny byly natavené.

Další pokus proběhl až v roce 1980. Byl mnohem lépe připravený, vědci využili nejnovějších poznatků a vše se zdařilo. Jak ale staří Piktové v prvním tisíciletí před Kristem přišli na metodu, která hradby jejich sídel nejenom zpevnila, ale také znemožnila obléhatelům využívat mezer mezi kameny ke šplhání po hradbách? Jak je vůbec napadlo něco takového udělat?

Kdo Pikty naučil tavit kámen?

Různí badatelé odpovídají na takové otázky různě – „učiteli“ byli mimozemšťané, lidé z bájné Atlantidy.... Možné je, že naši předkové měli daleko větší znalosti o materiálech, než si dnes umíme představit, ale jejich poznatky se nedochovaly.

Pokud jsme tedy získali odpoveď na jednu otázku, vynořila se spousta dalších. Budeme někdy o lidské vědomosti vědet všechno? Nejslavnější pevnost ze skla Craig Phadraig u skotského Invernessu ani její „sestra“ Tap O' Noth blízko městečka Rhynie, ani žádné jiné z podivuhodných hradišť naši zvědavost uspokojit nechce.

 

 

Dagmar Plecháčová,  Novinky

Mamuti by mohli znovu ožít

Podle vědců není vyloučené, že by mamuti mohli znovu chodit po naší planetě. K jejich vzkříšení by mohl pomoci experiment z filmu Jurský park. Právě v tomto sci-fi thrilleru z roku 1993 biologové použili DNA vyhynulých dinosaurů a dokázali je znovu probudit k životu. Tento pokus je sice u opravdových dinosaurů nemožný, ale na tisíce let vyhynulé mamuty by údajně zafungovat mohl.

Toronto

Mamuti museli před 25 tisíci lety přežít i velice drsné podmínky na Arktidě. K uchování tepla jim tehdy nestačila pouze hustá srst odolná vůči mrazu, ale také nemrznoucí krev, která kolovala v žilách těchto impozantních zvířat.

Kanadští vědci věří, že ke znovu vzkříšení mamutů by mohli použít nejen jejich vlastní DNA, ale také proteiny z těl jiných dosud žijících zvířat. Pomoci v experimentu by mohl především slon indický, který je blízký příbuzný mamuta.

DNA stará 43 tisíc let

Vhodnou mamutí DNA by odborníci získali z dochovaných zmrazených kostí sibiřských exemplářů starých až 43 tisíc let. Krev mamutů se dobře přizpůsobovala mrazům a právě proto se dochovalo i jejich DNA v kostech, které se před lety našly ještě stále ještě zmrzlé.

„Jejich nemrznoucí krev byla schopná přenášet kyslík do celého těla i při velice nízkých teplotách,“ řekl profesor Kevin Campbell, který se podílí na výzkumu mamutů. Z tohoto důvodu je proto nepravděpodobné, aby se tato technika použila i na jiné druhy zvířat.

 

Ze 100+1

DROGA MŇAU-MŇAU
Oficiálně se nazývá mefedron a její účinky jsou přirovnávány k extázi nebo kokainu. Nová rekreační droga získala velkou oblibu v nočních klubech v Evropě i v USA. V řadě států není zakázána a je poměrně dobře dostupná.
Je to droga, po které je člověk velmi komunikativní, chce se mu tančit, mluvit a sbližovat se se všemi lidmi. Nepříjemné je, že ji provází velká žízeň a srdce bije jako o závod. Ve Velké Británii se začátkem letošní roku stal mefedron čtvrtou nejpopulárnější klubovou drogou za marihuanou, extází a kokainem. Na trhu drog se velmi rychle prosadil také proto, že v poslední době se celosvětově zhoršila kvalita extáze a hlavně kokainu. Mefedron je ze všech drog nejvíce podobný pervitinu a má podobné vedlejší účinky jako pervitin. Nikdy nebyl testován na lidech ani na zvířatech, a tak se neví, co může udělat.
VELKÁ BRITÁNIE
Na konci letošního března se v br itském tisku objevily zprávy, že mefedron se našel zhruba u dvou desítek zemřelých mladých lidí a jejich úmrtí bylo s drogou dáno do souvislosti, i když pevné důkazy o smrtelných účincích mefedronu neexistovaly. Krátce poté 16. dubna 2010 byl mefedron v Británii označen jako nelegální. Jeho držení tam může být potrestáno sazbou až pěti let a obchod s ním až čtrnácti lety vězení.
Zatím neexistuje žádný vědecký výzkum, který by dokázal, jak droga skutečně působí. Zatím popsané vedlejší účinky zahrnují mimo jiné modrající končetiny, možnost zúžení aorty, silné pocení, prudké zrychlení srdeční činnosti, nauseu, krvácení z nosu, problémy s krevním oběhem, halucinace, svědivé vyrážky, úzkost a paranoiu. Člověk se špatně koncentruje a objevují se výpadky krátkodobé paměti. Mefedron by údajně mohl vést i k snadnější závislosti než jiné drogy, protože jeho účinky rychle slábnou a vytrácejí se, a člověk si proto bere další dávku.
ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Mefedron neb oli 4-methylmethacathion (4-MMC) je syntetický stimulant, který má podobné složení jako známý khat (qat), který se získává z africké rostliny zvané kátovník a žvýká se v Jemenu a v dalších zemích. Mefedron se prodává v tabletách nebo jako bílý prášek použitelný orálně, k šňupání nebo injekční formou. Slangová přízviska jsou mef, drone (bzukot), MCAT, bubliny či už uvedený název mňau-mňau.
ÚSPĚŠNÉ TAŽENÍ
O existenci drogy se poprvé dozvěděli ve Francii. V květnu 2007 francouzská policie dala do laboratoří prozkoumat zabavenou tabletu, o níž se domnívala, že je zvláštním druhem extáze. Ukázalo se, že jde o jinou látku. V následujícím roce a zejména v roce 2009 už mefedron zaplavil svět diskoték, nočních klubů a hudebních festivalů a volně se prodával i na internetu.
Současné výzkumy naznačují, že zdaleka nejde jen o klubovou drogu pro mladé, ale užívají ji podobně jako kokain tvůrčí pracovníci, umělci, designéři a také lidé po čtyřicítce, kteří až dosud s drogami neměli nic společného, ale teď si chtějí s nějakou drogou dopřát zkušenost a mňau-mňau se zdá málo nebezpečná. Vražedná je zřejmě kombinace mefedronu s jinými drogami. V roce 2008 například zemřela osmnáctiletá Švédka poté, co zkombinovala marihuanu s mefedronem. Držení mefedronu bylo ve Švédsku 15. prosince 2008 označeno za nelegální.
PŘÍSTUP VLÁD
A jak je tomu jinde? V Austrálii není mefedron na seznamu zakázaných látek, v Polsku také ne. Legální je mefedron i v Singapuru. Ve Finsku je k dostání jen na lékařský předpis.

V USA je mefedron ilegální, v Chorvatsku byl zakázán letos 4. ledna, v Německu 22. ledna, v Dánsku loni v prosinci, v Maďarsku letos. Ilegální je mefedron rovněž v Izraeli, v Nizozemsku a ve většině evropských zemí. V Irské republice by měl být mefedron zakázán letos v červnu. Evropská unie vydá závazné stanovisko k mefedromu v červenci.
INTERNET
V současné době je užívání mefedronu široce roz šířeno především ve Švédsku, ve Finsku, Velké Británii, Irsku a v Austrálii. Hlavním dodavatelem na světové trhy je Čína. Kilogram se prodává za 2500 až 4000 dolarů. Nikdo zatím netuší, kolik se ho prodá, kde všude se vyrábí a jaká je jeho celosvětová spotřeba. Jak přiznávají britští kriminalisté, zatím nikdy v historii neexistovala tak oblíbená a rozšířená droga, o které by se přitom vědělo tak málo.
Mefedron se dnes vyskytuje na stovkách webových stránek. V sociálních sítích je velmi diskutovaným tématem. Jsou tam popisovány jeho účinky, lidé si vyměňují zkušenosti, jaké s drogou mají i informace, kde je možné drogu koupit.
V současné době existuje databáze více než čtyř set nových takzvaných rekreačních drog. Podklady k databázi byly získány právě monitorováním internetových fór. Podle odborníků jde ale vývoj v této oblasti tak rychle, že výskyt nových drog si udržuje poměrně velký náskok před vědci i zákonodárci.

Další podobné drogy

Asi nejznámější jsou směsi ke kouření prodávané jako Spice nebo K2. Původně byly vydávány za čistě bylinkové, ve skutečnosti jsou jejich hlavními složkami, které fungují podobně jako THC obsažené v konopí. V mnoha zemích byly nedávné některé z nich zakázány. Podobným typem produktu je zřejmě EcsphoriaX4. Ve všech případech jde o málo prozkoumané látky, zejména jejich dlouhodobé účinky jsou neznámé.

 

 

Novinky.cz

Nejdelší fontánu na světě najdete na mostě Banpo v Soulu

Dvoupodlažní most Banpo v Soulu není obyčejným mostem, ale zároveň také nejdelší fontánou zapsanou v Guinessově knize rekordů. Moonlight rainbow fontána (Duhový měsíční svit) má téměř 10 000 světel podél obou stran mostu a během pěti minut vytryskne 190 tun vody.

Fontána čerpá vodu přímo z řeky, proto je oceňována také jako ekologicky šetrná vůči prostředí. Má 38 čerpadel a 9380 trysek po obou stranách. Voda padá z 20 metrů a dostříkne až 43 metrů daleko.

Město věří, že zápis fontány do Guinessovy knihy rekordů pomůže nalákat více zahraničních turistů.

Banpo je důležitou spojnicí mezi městskou čtvrtí Seocho a Yongsan v hlavním městě Jižní Koreji. Fontána byl na most instalována v září roku 2009.

Co ještě určitě navštívit v Soulu

Soul je jednou z největších metropolí světa, žije zde přes deset miliónů lidí. Pyšní se hned dvěma památkami zapsanými na seznam světového dědictví UNESCO.

První je palác Kyongbokkung. Představuje tradiční korejskou architekturu 15. století. Byl zapsán na seznam roku 1997.

Další pamětihodností je konfuciánská svatyně Čongmyo. Jedná se o nejstarší dochovanou svatyni tohoto typu. Původní stavbu postavenou roku 1394 zničili japonští nájezdníci. Současná budova pochází z roku 1601. Dodnes se zde konají rituální obřady hudby, zpěvu a tance, jež navazují na tradici založenou ve 14. století.  Na seznam UNESCO byla stavba zapsána roku 1995.

 

 

Z mého archivu

PŘÍSLUŠNÍCI RODU HOMO
Homo antecessor - stáří 800 tisíc let, nalezen u španělského Atapuerca. Jde o velkého předchůdce neandertálců.
Homo cepranensis - stáří 900 tisíc let, nalezen u italského města Ceprano. Svými charakteristickými znaky se nejvíce podobá předchůdcům moderního člověka nalezeným v Africe.
Homo heidelbergensis - stáří 600 až 100 tisíc let, nalezen poprvé v roce 1907 u německého Heidelbergu. Ani tento druh není všemi odborníky považován za právoplatný. Představuje přechodný stupeň mezi Homo erectus a Homo neandertalensis. Od člověka vzpřímeného se liší například větším obsahem mozku a změnou ve tvaru lebky.
Homo rhodesiensis - stáří 200 až 125 tisíc let, nalezen v roce 1921 v tehdejší Rhodésii (dnes Zambie). Nejprve byly fosilie přirovnávány k zástupcům neandertálců, později byl vzhledem k jinému tvaru lebky a obsahu mozku vytvořen nový druh.
Homo neanderthalensis - stáří 300 až 200 tisíc let, nalezen roku 1856 v jeskyni v Neanderthalu nedaleko Düsseldorfu. Člověk neandertálský žil v Evropě a v Asii, místy zřejmě docházelo k jeho spolužití nebo migračnímu střídání s Homo sapiens. Přibližně před třiceti tisíci lety tento druh vymizel a byl nahrazen modernějšími, vyspělejšími druhy.
Homo sapiens - stáří 100 tisíc let. Byl objeven poprvé roku 1868 při stavbě železnice ve francouzském Les Eyzies.

 

 

Ze 100+1

KDYŽ DOJDOU POTRAVINY

Bude mít lidstvo v příštích letech co jíst? Ukazuje se, že produkce potravin roste daleko pomaleji než jejich spotřeba. Na tuto, ale i na další životně důležité otázky usilovně hledají odpověď vědci celého světa.

 

Austrálie patří k největším vývozcům obilí na světě. Běžně jde na export šedesát procent její produkce, v roce 2007 to však bylo jinak. Vlivem velého sucha tu místo obvyklých 25 milionů tun obilí sklidili jen 10 milionů. Celosvětová statistika je ještě horší. V letech 2005-2007 se světová produkce oblinin zvýšila o 46 milionů tun, přitom spotřeba vzrostla o 80 milionů. Rozdíl byl kryt zásobovami, které se menší. Co se stane, až jednoho dne nebudou?

V dějinách lidstva neexistuje závažnější problém než hlad. Od pradávna byl spojován s přírodními katastrofami, jako jsou sucha, záplavy, epidemie a přelidnění, a s válečnými konflikty. Vědci jsou ale přesvědčeni, že je to problém řešitelný. Nedostatek potravin nelze omlouvat přírodními kkatastrofami. Planeta Země je obrovskou sýpkou a mohla by nasytit všechny.

RŮZNÁ ŘEŠENÍ

Na světě žíjí jedna až dvě miliardy lidí trpících nadváhou nebo obezitou. Spotřeba potravin kopíruje ekonomickou úspěšnost zemí. Na zdražování nejvíce doplácejí ti nejchudší, zatímco nejbohatších se téměř nedotýká.

Různé země světa na růst cen potravin reagují různě. Spojené státy posilují přímé dotace svým zemědělcům, podobně postupuje i Indie, která se navíc potýká s odchodem obyvatel z venkova do měst. Čína měla v tomto roce zvýšit výdaje na zemědělství více než trojnásobně.

ČERNÝ KONTINENT

Pozadu zůstává Afrika, která nakupuje většinu potravin na světových trzích. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se za poslední čtvrtstoletí produkce potravin  v Africe trojnásobně zvýšila, kvůli nedostatečné infrastruktuře však nedorazí polovina úrody tam, kam má. Afrika tak zůstává kontinentem s největším nedostatkem potravin. Miliony Afričanů žijí pod stálou hrozbou sucha, válek a hladu. Neutěšená situace panuje na rozsáhlém území jižně od Sahary. Africké země nemají finanční prostředky na nákup hnojiv a potravin ze zahraničí ani na zavedení odrůd s vysokými výnosy. Zatímco v některých asijských zemích se sklidí až sedm tun rýže z hektaru, v západní Africe půl tuny z hektaru. Příčínou kritické situace nejsou jen přírodní katastrofy, které pravidelně postihují černý kontinent, ale i časté občanské války a hospodářský model zděděný z koloniálních dob.

ASIJSKÉ PROBLEMY

V Asii trpí chronickou podvýživou na pět set miliónů lidí. Každým rokem tam dochází průměrně k pětatřiceti přírodním katastrofám, což je šedesát procent všech katastrof na světě. Pro asijský kontinent jsou typické cyklóny, záplavy, zemětřesení, sopečné výbuchy, rozsáhlé požáry, epidemie i další tragédie. Pro řadu asijských zemí, například  Čínu, Bangladéš, Pákistán či Jižní Koreu, je proto životně důležitý dovoz obilí a základních potravin a růst cen cen potravin se jich proto životně dotýká.

EVROPA

Ve státech Evropské unie se stále více diskutuje o současné společné zemědělské politice. Do roku 2013 by se měl změnit způsob poskytování dotací, které by neměly napříště záviset na tunách produkce, ale na opatřeních ve prospěch zlepšení životního prostředí. Současně narůstá napětí mezi zeměmi s větším podílem zemědělské výroby v čele s Francií a mezi státy evropského severu, za něž často hovoří Velká Británie. Tyto země už delší dobu nakupují potraviny na světových trzích, zatímco Francie a další státy jsou v jejich výrobě soběstačné a nechtějí o tuto výhodu přijít.

Předmětem sporů je v poslední době i pěstování rostlin pro výrobu biopaliv, zejména kvůli nárokům na zemědělskou půdu, vodu a nepřímým dopadem na růst cen potravin.

PESTICIDY

Velkým problémem současného zemědělství je nadměrné používání pesticidů. Obilniny, které se vysévají počátkem podzimu, jsou delší dobu vystaveny slunečnímu záření, mívají vyšší výnosnost, ale také jsou náchylnější vůči chorobám, jako je například septorióza. Zemědělci ozimům dávají přednost, takže množství pesticidů neklesá.  Pesticidy už zamořily téměř všechny vodní toky, studny i zásoby podzemní vody. Nacházejí se v těle každého Evropana.

V osmdesátých letech byl proti hmyzím škůdcům obilnin nasazen nově vyvinutý pesticid fipronil, který narušuje činnost nervového systému hmyzu. Ukázalo se, že je vysoce toxický pro včely. Jde o přípravek, který se prodává pod názvem Frontline proti blechám a klíšťatům u psů a koček nebo pod názvem Termidor proti termitům. V USA se přípravky s fipronilem používají k ošetřování kukuřice a trávníků na golfových hřištích.

KŘÍŽENÍ NEBO MODIFIKACE?

Podle výpočtů FAO je na světě asi 9 miliard hektarů půdy, kterou lze obdělávat, skutečně je obdělávána jen asi 1,5 miliardy hektarů. Pokud se tento podíl zvýší, bude to na úkor pastvin a lesů a sníží to přirozenou biodiverzitu. Stálý úbytek zemědělské půdy je vážným problémem. Příčinami jsou přirozená eroze půdy spojená s úbytkem rostlinného porostu, vylidňování venkova, výstavba továren a dalších budov na dříve úrodných místech a negativní dopady chemického znečištění.

Řešením by tedy bylo vypěstovat na stejném množství půdy více potravin. Jak? Pomocí genových modifikací rostlin.

Existují dvě možnosti zvýšení výnosnosti obilnin. První je přirozené křížení, druhou umělé obohacení o nepůvodní geny. Křížení obilí začalo už v mladší době kamenné a dodnes nejsou vyčerpány možnosti vedoucí ke zvýšení odolnosti proti suchu nebo škůdcům. V Evropě právě probíhá TriticeaeProject s rozpočtem 7,5 milionů eur. Jeho cílem je detailní průzkum genů, které ovlivňují jejich vlastnosti požadovaným způsobem. Sekvencování genů je poměrně náročné, navíc genom obilnin je složitý. Obilniny mají šest párů chromozomů, takže výzkumy potrvají několik let. Výsledkem by měla být plodina přirozeně odolná proti suchu nebo slané půdě. Na rozdíl od genově modifikovaných potravin se touto metodou do obilí neukládají žádné cizí genetické informace, pouze se urychluje předávní požadované vlastnosti podobně jako při tradičním křížení. Odpadá proto námitka ze zamoření přírody nekontrolovatelným šířením genově modifikovaných nepůvodních rostlin.                             (hh)

 

 

Reportáž ropa hot line Lenka

 

(poslaná e-mailem 1.5., zdroje článků neuvedené)

Exploze před 10-ti dny, stále uniká ropa!!!

Pozor Ropa , není to skvrna, je to řeka!!

Skvrna větší než Česko ohrožuje i rozsáhlé oblasti přírodní rezervace.

Exploze se z ropné plošiny Deepwater Horizon u pobřeží Louisiany ozvala minulý týden. Při výbuchu bylo zraněno sedmnáct dělníků. Dalších jedenáct dělníků se stále pohřešuje, se vší pravděpodobností jsou však po smrti.

Plošina po explozi začala hořet a naklonila se. Poté klesla pod hladinu úplně. Každý den uniká z vrtu 160 tisíc litrů ropy. Společnost British Petroleum (BP) nasadila na likvidaci havárie podmořské roboty, 700 odborníků, pět letadel, 32 lodí a téměř 320 kilometrů norných stěn. Ropná skvrna se od pátku do 26.4.2010 rozrostla pětadvacetkrát a nyní je velká jako Hongkong. Likvidaci ekologické katastrofy ale komplikuje špatné počasí . Proč se jedna z nejmodernějších ropných plošin americké společnosti Transocean potopila, není dosud jasné. Ropa z potopené plošiny v Mexickém zálivu dosáhla v pátek pobřeží amerického státu Louisiana a začíná sešířit k pobřeží Alabamy, Mississippi a Floridy.

Americký prezident Barack Obama slíbil pomoc, Louisiana a část Floridy už vyhlásily stav nouze. Zprávy o ropné skvrně sledují se strachem i místní rybáři a lidé, kteří zpracovávají mořské plody. Mazlavá hmota je nyní může připravit o živobytí.

Zoufalství začíná přepadat i Američany podnikající v cestovním ruchu, zejména na plážích, které skvrna ohrožuje. Kromě toho hrozí, že úřady budou muset uzavřít pro lodní dopravu největší americkou řeku Mississippi.

Aktuáhě

Májový deštíček a lá ropáček

1.května 2010

Plošina byla od pevniny vzdálena asi 80 kilometrů. Za deset dní po výbuchu ale do moře uniklo podle odhadů na šest milionů litrů ropy. I dnes mají být v oblasti vysoké vlny a jižní vítr, takže se očekává, že mastná skvrna pronikne hlouběji do členité louisianské pobřežní krajiny a do pondělka může dosáhnout i státy Mississippi, Alabamu a Floridu.

První obětí ropné havárie v Mexickém zálivu z živočišné říše je terej bílý. Americká pobřežní stráž jej našla na louisianském pobřeží sice živého, ale zcela pokrytého toxickou mastnotou je předzvěstí pohromy, jaká se zřejmě blíží na ostatní ptáky, želvy a mořské savce žijící u jihoamerických břehů.

Podle agentury AP britská ropná společnost BP podcenila možnost nehody na ropné plošině, která vybuchla 20. dubna a únik ropy se dosud nepodařilo zastavit.Kromě národní gardy a hlídek se mobilizují ekologové. V blízkosti ropy jsou v moři vorvani, ohroženo je mnoho pobřežních druhů včetně ústřic. Louisiana uzavřela některé oblasti rybolovu a také sádky na ústřice.

"Očekáváme v příštích dnech mnoho obětí, doufáme jenom, že jich nebude katastrofické množství. Doufáme v nejlepší, avšak připravujeme se na nejhorší," uvedl veterinář Michael Ziccardi z louisianské Houmy

Co konkrétního se stane? Ropa znečistí peří ptáků. Ti se pokusí očistit a spolykají ji. Pak zemřou na bolestivé poruchy krevního oběhu, třeba na vnitřní krvácení. Ropa, která se usadí na dně, se zase skrze mikroorganismy dostane do larev krevet. U delty Mississippi se proto odehrává velká záchranná operace. Norné stěny chrání třeba ostrov

Breton, kde hnízdí kolonie pelikánů, racků a zobounů černých.

Ropa – stalo se 1989, následky na Aljašce dodnes 

Asi nejděsivějším symbolem ropných katastrof zůstává ztroskotání amerického tankeru Exxon Valdez v březnu 1989 u břehů Aljašky, kdy do moře vyteklo přes 40 milionů ropy. Přestože to zdaleka nebyl největší únik v historii, důsledky byly pro nedaleké pobřeží fatální.Ropa v krátkém období zabila miliony zvířat, kromě nespočtu ryb přes 250 tisíc ptáků, 4 tisíce mořských vyder či dvacet kosatek a dalších živočichů. O obživu přišlo přes 30 tisíc rybářů. Přestože ropu odklízelo na 11 tisíc lidí až do roku 1994, region zůstává paralyzovaný i více než dvacet let po katastrofě.

První obrovskou ropnou katastrofu svět zažil už v roce 1967, kdy tanker Torrey Canyon narazil poblíž britského souostroví Scilly na útes. Další obrovskou ekologickou katastrofu způsobila liberijská cisternová loď Amoco Cádiz, která v březnu 1978 ztroskotala na mělčině u francouzského Brestu. Do moře tehdy vyteklo 260 milionů litrů ropy, která zamořila přes 300 kilometrů pobřeží. Během dvou týdnů moře vyplavilo miliony těl měkkýšů, mořských ježků a dalších živočichů. Kromě nich napočítali místní téměř 20 tisíc mrtvých ptáků.
 

Úvahy: 

Mají lidé na ropu vůbec právo? Likvidujeme omezené bohatství Země skutečně ve prospěch člověka ?

Ničíme si vlastní planetu.  Lidstvo dluží hodně přírodě, celému ekosystému, dokážeme to napravit?

Nebo, že by nás zachránili mimozemšťané? Možné je vše. Kéž existují dobrá řešení, příznivá pro budoucnost lidstva.

(c) L.Ur

 

Reportáž sopka hot line Lenka

(napsaná 21.4.2010 a poslaná e-mailem, zdroje použitých článků neuvedené, Je v ní však i dost vlastních úvah pisatelky)
 

Dým vulkánu Eyjafjallajökull ustává, respektive činnost sopky nyní výrazně poklesla.  V případě , že sopka zcela vyhasne, což si přeje celý svět, následky budou dlouhodobé.

Střední Evropa obnovila mezikontinentální lety. Letecký provoz ČR se vrátil k normálu. Když to vadilo strojům,  pro živé citlivé bytosti to muselo být horší, nemělo by se to podceňovat. Taková situace v Evropě ještě nikdy nenastala.

Včerejší mrak dýmu co se na nás blížil a vypadal hrozivější než předchozí, část popela spadla odpoledne na Prahu kolem 15.hodiny, nakonec zeslábl a hlavní předpovídaný nával sopečného prachu se již ve večerních hodinách k Evropě nevalil, naopak stav se vrátil do normální situace.  Po předchozích  mračnech sopečného popela vulkán dštil oheň, což Evropa považovala za příznivější.

Ovšem když ze sopky teče láva je to pro místní obyvatele krutější . Vulkán pod ledovcem Eyjafjalla znepříjemňuje už měsíc život tisícům Islanďanů, okolní vesnice evakuovali.  Vrstva sopečného popelu na některých místech dosahuje tloušťky i deseti centimetrů. Daleko nebezpečnější jsou však sopečné plyny, které chrlí zemské nitro. Vedle kysličníku siřičitého je to hlavně fluorovodík. Když se fluór zvířatům dostane do plic nebo do střev, hrozí otrava. Fluorovodík způsobuje u zvířat stejně jako u lidí vnitřní krvácení. Po delší době  se váže na vápník a způsobuje měknutí kostí a ničení zubní skloviny.  Zvířata to vycítí, zděšené prchají . Jejich plíce se zanáší popelem a částečkami zeminy, to způsobuje těžší dýchací obtíže. Na Islandu žije 80 tisíc koní, ti jsou nejvíce ohroženi.

Islandští vulkanologové poukázali na to, že poslední erupce islandského vulkánu z roku 1821 zcela utichla až po dvou letech. Tato sopka je známá jako mírnější, bohužel ale dlouhodobou aktivitou.  Činnost sopky může nadobro přestat, ale může pokračovat i po mnoho měsíců. Pravděpodobnost jak se situace bude ve skutečnosti nadále vyvíjet  je jako věštit z křišťálové koule. 

Pokud by erupce trvala déle, může vyvržený sopečný prach na určitou dobu celkově ovlivnit světové klima, a to jeho ochlazením.  Při erupci supervulkánu se lidstvo může setkat s neúrodou a následným hladem kvůli nedostatku potravin. Situace nyní není zatím kritická, ale nelze ji podceňovat. Jak vypadá katastrofický scénář? Mrak popela  zahalí slunce, to nesvítí vůbec, nebo jen slabě. Pořád prší a úroda hnije. Tato situace může trvat několik měsíců. Na jak dlouho pak může lidstvo počítat se strategickými zásobami jídla? Na pouhých 26 dnů!

Svět není tak bezpečný,  moderní civilizace má tendenci podceňovat možná nebezpečí. Žijeme na společné planetě, buďme si toho všichni vědomi, následky explozí sopek mohou být nedozírné.  Ohromné přírodní katastrofy berme jako varování. Žádám všechny státy světa, přestaňte s bezohledným vykořisťováním přírody, jsme její součástí  a nemůžeme bez ní přežít.  Zastavte výrobu biologických zbraní a hromadného ničení!  Přestaňte s nebezpečnými vědeckými výzkumy (jako je  např. zařízení cyklotron – urychlovač nabitých jaderných částic), vývojem, který přestanou mít lidé pod kontrolou a proti své vůli zničí přírodu, bez níž je náš život nemyslitelný.  Každý chápe,  že po každé akci nastane i reakce,  vše co se nepatřičného děje má negativní následek. Chci tímto apelovat především na vědce, uvědomujme si že následky některých experimentů skutečně mohou být nedozírné, způsobit nenapravitelné globální škody.  Dnešní svět je  přeautomatizovaný.  Pokud zkolabují „sítě“ nebudeme schopni fungovat.

Považujeme za samozřejmé, že stisknutím vypínače se rozsvítí, otočením kohoutku teče dostatek vody,  počítače potřebují fungovat, bez nich by všechno zkolabovalo,  mobil není jen pro naše vzájemné hovory, můžeme ho potřebova k přivolání pomoci,  bez dopravních prostředků daleko nedojdeme. Všichni potřebujeme jíst a když máme dostatek peněz, tak si prostě koupíme, co chceme,  ale už nepřemýšlíme jakým způsobem  potraviny byly vyrobeny, plody vypěstovány, zpracovány a dovezeny.  Nic     z toho nemusí být automatické, pokud dojde k nedostatku potravin, bude  to zlé.  Zamysleme se nad svou závislostí, představme si sami sebe ve světě bez civilizačních výhod,  jak dlouho přežijeme? Zkusme si představit každý z nás, jak přežít s nedostatkem vody, o hladu, s nedostatečným oblečením, venku v mrazu, vedru, uragánu, ve tmě,  v akutním nedostatku.  Nemusíme žít v extrémním suchu a hladomoru v Africe ani být bezdomovcem,  ale musíme si uvědomit, že vše co máme, není tak samozřejmé, važme si toho a ničím neplýtvejme!  Může se stát i nám osobně, že vyšší moc zasáhne a o všechno přijdeme. Nezapomeňme na neočekávané povodně, teroristické útoky, zemětřesení,  erupce sopek, ať žijjeme kdekoli, nemáme zajištěno, že nás nějaká katastrofa nepostihne . Proto nevyvolávejte žádné koflikty s druhými národy, buďme tolerantmější, pokornější k přírodě, vzájemně si pomáhejme, podporujme a neponižujme slabší, sami nevíte, co se může stát i vám samotným. Mějme se rádi. Přeji mír a pokoj každému, celému světu.

(c) L.Ur
 

Můj přídavek (malvaj): Apokalyptický scénář je bohužel teoreticky možný.  Viděla jsem pořad o erupci supervulkánu v Yellowstonském národním parku na National Geographic. Stejně děsivá prognóza je i v následujícím článku, který z tisku převzali John a Liz Soars, a který jsem přeložila z  angličtiny:  

„ Na Zemi je 40 supervulkánů, které představují nesmírné nebezpečí, i  když k jejich posledním erupcím došlo dosud jen v dávné minulosti.  K poslední erupci supervulkánu v Indonésii došlo před 74 000 lety. V Yellowstonském parku v Americe naposledy erupce byla před 640 000 lety.

Yellowstonský národní park, Wyoming, USA

Tento park navštěvuje každý rok 3 milionů návštěvníků. V letních měsících pojídají zmrzlinu, zaujati podívanou na tryskající  horké gejzíry a páru.  Málokdo z nich ví, že stojí na samém vrcholu nejdelšího aktivního vulkánu na světě. Vědci po dlouhý čas věděli, že  v Yellowstonském parku je vulkanická oblast. Nejpodivnější  na tom  však bylo, že až do roku 1960 nedokázali nikde tuto oblast nalézt.  Až podle nových  fotografií  NASA  byla zjištěna příčina  – celý Yellowstonský park, v rozloze 9 000 čtverečních metrů je vulkán!

Vulkány, jako ten Yellowstonský se nazývají supervulkány, protože jsou obrovské a nebezpečné, jsou tisíckrát silnější než obvyklé sopky.   

Co by se stalo, kdyby došlo k opětné erupci Yellowstonského supervulkánu? Možný scénář následků, ke kterým by mohlo dojít: 

První den – Yellowstonský Park, USA

Kdyby došlo k erupci, horký popel a kameny by se dostaly do ovzduší rychlostí 250 kilometrů  v hodině. Města Denver a Slané jezero by byly ihned zničeny a 87 tisíc lidí by zemřelo. Popel by mohl pokrýt ¾ Spojených států a pitná voda a potraviny by byly kontaminovány.

První týden – Evropa

Celá Evropa by byla pokryta šedivým mračnem. Léto by se změnilo v zimu a na některých místech by zamrzla moře. Evropské země by nemohly pěstovat  plodiny na dobu čtyř až pět let.

Další tři měsíce – celosvětově

90% slunečního svitu by neproniklo na Zem a nastala by vulkanická zima. Tropické lesy by byly zničeny a v teplých zemích, jako je Indie a Čína by nevyrostla úroda. Jen oblast severního a jižního pólu by mohla katastrofu přestát. Island by byl na tom dobře, protože většina plodů se pěstuje ve sklenících. Možná, že by z něho mohly být potraviny posílány do zbytku světa. 

Jaká je pravděpodobnost takové katastrofy?

Naštěstí vědci ve vulkanické observatoři  v Yellowstonském parku prohlašují, že nejsou žádné důkazy, že dojde k erupci supervulkánu v blízké budoucnosti. Říkají, že je nepravděpodobné, že by k ní došlo v příštích několika staletích. Nemusíme se tedy obávat, což je dobré vědět. „ 

Doufejme, že vědci se nemýlí, ale nikdo nemůže s jistotou tvrdit co se stane či nestane, když ne v Yellowstonském parku, protože tento supervulkán by byl zničující  svou abnormální silou pro celou planetu, mohlo by však dojít k jiným katastrofám v jiných částech světa, které by mohly mít globální nedozírné následky. Například roztání ledovců by zvedlo hladinu oceánů a potopilo mnoho měst v jejich blízkosti.  

Když autor tento článek psal, nepředpokládal, že dojde k erupci sopky zrovna na Islandu, když uvažoval, že by právě Island se svými skleníky mohl zachránit celý svět rozesíláním potravin.  Nevěřím, že by tato představa vůbec mohla být uskutečnitelná, aby jedna jediná země mohla uživit všechny obyvatele všech  postižených zemí.  Bohužel vědci nejsou neomylní , nedokáží ani dodnes rozpoznat blízké zemětřeseni, jen zvířata ještě než k němu dojde, před ním utíkají. Lidé tento instikt nemají.    
 

Další reportáž sopka hot line Lenka

(poslaná e-mailem  1.5. - články vybrala pisatelka bez udání zdrojů)

Následky sopky. Budou umírat lidé? Ochladí se?

Islandské sopky už v minulosti několikrát výrazně zasáhly do života na evropském kontinentu. Při erupci vulkánu Laki 8. června 1783 zahynula jen na Islandu čtvrtina obyvatel a další desetitisíce v Evropě. Byla aktivní osm měsíců. Exploze zapříčinila jednu z největších klimatických katastrof minulého tisíciletí. Velkou část severní polokoule postihlo znatelné ochlazení, vedlo to k neúrodě a propuknutí hladomoru na Islandu, ale také ve velké části Evropy. Jejím důsledkem byly pravděpodobně i povodně v Praze v roce 1784, kdy léto bylo nejchladnější za posledních 500 let.

Bouchne větší sopka? Ožije Katla ???

Po menší sopce může vybuchnout druhá, větší, která v minulosti "ožila" vždy s odstupem měsíce až jednoho roku.. Samotná islandská sopka Eyjafjallajökull v minulosti velkou zkázu nepáchala a nyní to zřejmě nebude jinak.

Erupce ale předznamenaly výbuchy vulkánu Katla. Sopky, nazývané "větší zlou sestrou" Eyjafjallajökull.

Eyjafjallajökull za posledních jedenáct století vybuchla třikrát, Katla stihla za stejný čas šestnáct erupcí.  Po každé ze tří erupcí Eyjafjallajökullu následoval výbuch Katly. Prach z ní se pokryl třeba v roce 1755 Skotsko, později zase trhal kusy ledu velké jak dům.

V roce 2004 sopka Katla rozpustila ledovec a v místě, kde téměř nic neteče, byl najednou průtok jako tři Amazonky. Způsobilo to dokonce tsunami, které došlo až do Anglie. V roce 1918 kvůli pyroklastickému oblaku po výbuchu Katly zemřelo i mnoho lidí v Evropě.

Pokud Katla nevybuchne, je nepravděpodobné, že by současné soptění její menší sestřičky nějak ovlivnilo klima v Evropě. Několik posledních století, z nichž mají lidé o explozích sopek data, není z hlediska života a chování vulkánů dost na to, aby učinili přesnější závěry.

Úvahy:

Pokud  sopečná činnost způsobí ochlazení, zastaví to globální oteplování?

Může mít vliv erupce sopky na další katastrofy v jiných částech planety?

Co když za to můžou černé díry, možný vedlejší produkt experimentů v CERNu!

Můžeme ovlivnit další zemětřesení, povodně, tornáda, sopky a jiné katastrofy, či očistit a zklidnit přírodu?
 

(c) L.Ur

 

 

Novinky.cz

Šanghaj je moderní ale také tradiční čínské město

Když si v čínské televizi pustíte předpověď počasí, máte zábavu skoro na půl hodiny. A to je předpověď pouze pro ta největší čínská města, která mají více než milión obyvatel.

Šanghaj požívá v rámci Číny poněkud výjimečného statutu jako „byznyscentrum“ celé země a podle toho město vypadá. Výškových budov, tedy mrakodrapů od autorů z celého světa jsou tu stovky. Dopravu tvoří celé propletence estakád, nadjezdů, podjezdů, víceproudých vozovek a křižovatek je neuvěřitelné množství.

Provoz na nich – nechce se věřit očím: auta malých a středních tříd jsou vidět výjimečně. Samá velká, v množství srovnatelném třeba s Paříží, či Londýnem, o USA nemluvě. Mezi nimi spousty motocyklů, mopedů a záplava cyklistů.

Za chvíli si jeden zvykne i na úkaz u nás naprosto nepředstavitelný – při krajích víceproudých tepen jedou s ledovým klidem v protisměru jednostopá vozidla, bez ohledu na dopravní signalizaci a značky – a všichni si vyhoví. Dokonce i když si to namíří šikmo napříč křižovatkou.

K lítosti našince, shodou okolností příznivce Kaplického knihovny, kterou čeští zapadlí konzervativci nedokázali vydýchat, jsou podobných velkorysých projektů nejen v Šanghaji, ale i v dalších městech Číny, možná stovky. Lze jen tiše závidět.

Jak se tu staví, to ilustruje jeden příklad, který jsme míjeli. V délce asi 50 km při naší cestě do města Sužou, podél dálnice o třech proudech tam a třech zpět vyrůstala v bezprostřední blízkosti paralelní estakáda – snad pro železnici – a po celé délce se pracovalo. Na betonové pylony ve tvaru T se kladly jednodílné překlady v takovém tempu, že tato stavba rostla takříkajíc před očima.

Lepší město, lepší život

Zbrusu nový, moderní výstavní areál, který se otevře 1. května 2010 jako dějiště světové výstavy EXPO 2010, nevyrostl v pravém smyslu slova na zelené louce. Tu bylo třeba nejprve vytvořit tím, že na ploše 5,28 km2, po obou březích řeky Huangpu, zmizely zbytky staré chátrající zástavby.

Výstaviště, ohraničené dvěma technicky velmi odvážnými, nově vybudovanými mosty – Nanpu a Lupu, bude zanedlouho obdivovat předpokládaných sedmdesát miliónů návštěvníků z celého světa.

Na obdiv budou mít celkem 184 dnů, výstaviště se uzavře až 31. října. Pořadatelé jsou hrdí na své motto: Lepší město – lepší život. Poprvé v historii se světová výstava zabývá problematikou urbanismu. Na toto téma se v Šanghaji představí dvě stovky expozic v desítkách pavilonů. Česká republika nebude chybět a ukáže Číně a celému světu kompozici nazvanou Perly ČR.

Již loni na podzim na výstavišti fungovalo multimediální středisko s virtuální elektronickou „knihovnou“, promítacím sálem, přehledným modelem výstaviště a expozicí, dokumentující historii světových výstav.

Město pod střechou

EXPO rozhodně nebude jedinou atrakcí, kterou si může člověk v Šanghaji užít. Za návštěvu rozhodně stojí např. zdejší Světové finanční centrum. Mrakodrap, který se svou výškou 492 m řadí mezi prvních pět nejvyšších budov na světě, nese hned několik světových rekordů: ve svém stém patře ukrývá nejvýše položenou rozhlednu na světě a mezi sedmdesátým devátým a devadesátým třetím podlažím nejvýše položený hotel Park Hyatt.

Celkově má budova 101 pater nad a 3 pod zemí. Uvnitř, pod jednou střechou, se nachází – obrazně řečeno – celé svébytné město, se vším, co je k životu potřeba, navíc nabité nejmodernější technologií a elektronikou.

Neopakovatelný zážitek skýtá návštěva vyhlídkových podlaží – 97. a 100. – kde po skleněné podlaze a podél obrovských skleněných oken lze procházet a obhlížet město všemi směry od mrakodrapů v centru na březích řeky Huangpu až ke vzdáleným předměstím – to vše ve večerních hodinách navíc fantasticky barevně osvětlené.

Oázy tradic

Obdiv moderní Číny nevylučuje touhu spatřit i historické odkazy minulých staletí. Jsou k nalezení jak přímo v Šanghaji, tak v bezprostředním okolí. Pokud čas a okolnosti dovolí, lze se vypravit do ostatních částí země.

Mezi ty zdejší se řadí např. zahrada Yuyuan. Byla založena za časů dynastie Ming, před 400 lety. Později byla několikrát renovována a v poslední době je pod ochranou státu. Vytváří zcela unikátní prostor pro odpočinek a rozjímání. Najdeme tu scénické sekce, charakterizované názvy jako Hory a lesy ve městě, Velkolepá stromoví a krásná údolí, Pozůstatky historie a prameny heraldiky, Vodní a skalnaté scenerie apod.

Při procházce zahradou vás znenadání okouzlí nádherný zpěv krásné dívky, doprovázený typickými místními hudebními nástroji, romantické představy navodí džunka s převozníkem, po zdejších jezírcích vozící milenecký pár. Ocitáte se na chvíli mimo čas…

Atmosféru Číny starších časů přibližuje vodní město Fengjing, po jehož kanálech se můžete projet na malebných člunech, podobně jako v italských Benátkách.

Za jinými zážitky se můžete vydat do vzdálenějších míst, jako je Sužou, či Hangžou, přezdívané rajské město na zemi.

Autorský tým olympijského zahajovacího ceremoniálu se proslavil ještě jiným autorským počinem: na Západním jezeře právě v Hangžou můžete spatřit večerní show na vodní hladině, kde za použití nejmodernější scénické technologie probíhá představení, plné fantazie a netušených efektů.

 


pst,
Novinky

 

Biblické pohromy dokládají vliv klimatických změn, tvrdí vědci

Biblických deset ran egyptských, jimiž byl stižen Egypt za to, že vládce nechtěl nechat odejít izraelský lid, nejsou jen mýtem. Podle vědců se skutečně staly a byly důsledkemklimatických změn a sopečné erupce v době vzniku příběhu o Mojžíšovi.

Na základě nových výzkumů vědci podle National Geographic Society tvrdí, že pro deset pohrom existují důkazy o začátku putování do Země zaslíbené popsaném v knize Exodus. Vykreslují řetěz přírodních jevů, které vyústily v katastrofy.

Egyptské rány dopadly podle archeologů na starověké město Pi-Ramesse v nilské deltě, které bylo sídelní metropolí za vlády Ramesse II., který vládl mezi lety 1279-1213 př. n. l. Město bylo také před 3000 lety opuštěno nejspíše právě v důsledku biblických pohrom.

Klimatická změna

Klimatologové, kteří své studium zaměřili na vývoj podnebí v tomto období, zjistili výraznou až dramatickou proměnu, která poznamenala konec vlády velikého krále. Rekonstrukci klimatu jim umožnily analýzy stalagmitů v egyptských jeskyních, které obsahují radioaktivní prvky.

Ramsesovu dlouhou vládu provázelo stabilní teplé a vlhké klima, které však na konci přešlo náhle v období sucha. „Ramesse vládl v éře bohaté na srážky a jeho země vzkvétala. To však trvalo jen několik desetiletí. Pak se klima rychle zhoršilo,“ uvedl profesor Augusto Magini, paleoklimatolog z Univerzity v Heidelbergu. Ramses Veliký patří mezi nejslavnější a nejdéle vládnoucí faraony starověkého Egypta, jeho velkolepé stavby a kolosální sochy zdobí dodnes celý Egypt.

Náhlý vzrůst průměrných teplot způsobil podle vědců nejprve rapidní pokles hladiny životadárného Nilu, který se z veletoku změnil na mělkou bahnitou řeku. Vytvořily se tak podmínky pro první egyptskou ránu - vody Nilu se proměnily na krev. Biolog Stephan Pflugmacher z Leibnizova ústavu v Berlíně se domnívá, že tento úkaz souvisel s namnožením řas a sinic. A jedna z nich známá i pod názvem Burgundská krev (Oscillatoria rubescens), může vodě dodat neobvyklou rudou barvu. Mimo jiné má podíl na pojmenování Rudého moře.

Líný, na živiny bohatý tok v horkém počasí pak dominově vedl k dalším pohromám - zaplavení Egypta žábami, komáry a mouchami.

Žáby se vyvíjejí v mělkých vodách a jejich vývoj může být v zátěžové situaci urychlen působením hormonů. Jedovaté řasy mohou být takovým činitelem, který spustí rychlejší vývoj žab a jejich migraci z otráveného prostředí. Ovšem ohromné množství žab v nehostinných podmínkách vede i k jejich rychlému úhynu. Tím se vytváří příhodnější podmínky pro mouchy a komáry, které patří k hlavním přenašečům chorob. Žáby jako hlavní predátoři snižující počty hmyzu jsou ze hry a roje much a komárů napadají dobytek i lidi.

Posloupnost ran je zachována - šíří se dobytčí mor. Nákaza, nedostatek čerstvé pitné vody a potravin pak u lidí může vyvolat epidemii. Komáři jsou i dnes přenašeči malárie a horečnatých onemocnění.

Ovšem po této šesté ráně egyptské vstoupila do hry jiná událost, která se stala 600 kilometrů daleko a postarala se o další tři pohromy: krupobití, kobylky a temnotu.

Výbuch sopky Théra

Do sledovaného období totiž spadá jedna z největších erupcí v lidských dějinách: výbuch sopky Théra, která byla součástí ostrova Santoriny. Před třemi a půl tisíci lety vyvrhla do atmosféry miliardy tun sopečného popela.

Nadine von Blohm z Ústavu pro fyziku atmosféry v Německu vytvořila model, podle kterého se mohla oblaka vulkanického popela srazit s bouřkovým systémem nad Egyptem a způsobit silné krupobití, které není pro tuto oblast obvyklé.

Invaze kobylek pak podle kanadského biologa Siro Trevisanata také souvisela se sopečným spadem. Protože popel stimuluje srážky a tím vlhkost, což zvyšuje i pravděpodobnost migrace kobylek. A předposlední rána - temnota vyplývá ze zaclonění slunečního svitu.

Ostatně archeologové při vykopávkách v Egyptě zjistili přítomnost sopečného popela, přestože v Egyptě se žádná aktivní sopka nevyskytuje. Analýza jeho složení v příslušné době pak potvrzuje shodu s ostrovem Santorini.

Pokud jde o poslední ránu - smrt prvorozených, tu dávají vědci do souvislosti s plísní, která napadla obilí, a protože prvorození dostávali jako první svůj díl, mohli být i prvními obětmi.

Biblický příběh tak v očích vědy vychází jako logický sled událostí, které mohly snadno přimět k emigraci z Egypta velké skupiny obyvatel, zvláště pokud se jednalo o lidi druhé nebo ještě nižší kategorie, což byli v zemi faraonů všichni cizinci, nejen Izraelité.

 
 
 

pst Novinky.cz

Planeta Země byla i celá bílá, nejen modrá

Geologové našli důkazy, že planeta Země připomínala před 716,5 miliónu let sněhovou kouli. Led totiž tehdy pokryl všechny oblasti až k rovníku a neomezoval se jen na póly jako dnes nebo pás sahající přes sever Německa jako v dobách ledových.

Tým vedený odborníky z Harvardu informuje o svém výzkumu v nejnovějším vydání časopisu Science. Analýza hornin podle nich dokazuje, že planeta byla kompletně pokryta ledovou krustou.

"Poprvé se nám podařilo získat přímý důkaz zalednění i v tropech, které bylo součástí období, kdy Země připomínala sněhovou kouli,“ uvedl vedoucí výzkumu, profesor Francis A. Macdonald. "Naše data zároveň dokládají, že toto zalednění trvalo minimálně pět miliónů let.

Podle Macdonalda i v tomto období existovaly oblasti s povrchovou vodou a útočiště, kde mohl přetrvat život, byť v nepříliš rozvinuté formě

Celoplanetární dobu ledovou podle vědců pravděpodobně ukončilo období zvýšené vulkanické aktivity. Ta tavila nejen led, ale mohla vést i k vytvoření skleníkového efektu, který díky emisím vulkánů uvěznil v atmosféře větší množství sluneční energie a tím celkově ohřál klima.

Informace zveřejnila webová stránka news.bbc.co.uk  

Převzato ze sme.sk - přeloženo ze slovenštiny
 
Spánek během dne zvyšuje schopnost učit se  

Podle nejnovějšího experimentu amerických vědců je spánek během dne užitečný. Jiní odborníci to však zpochybňují.

Bratislava

Krátký spánek během dne zvyšuje schopnost mozku zpracovávat nové informace. Tvrdí to amerčtí vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley, kteří výsledky svého výzkumu prezentovali na výročním setkání Americké asociace pro vědecký pokrok (AAAS) v kalifornském San Diegu.

Vědci během experimentu podrobili 39 dospělých lidí náročnému kognitvnímu testu  v kterém dosáhli všichni přibližně stejné výsledky. Po testu polovinu účastníků nechali, aby si na 90 minut pospali. Potom se všichni dobrovolníci znovu podrobili testu, přičemž ti, kteří měli možnost si před ním pospat, v něm dosáhli lepší výsledky.

Odborníci předpokládají, že mozek potřebuje spánek, aby dokázal zpracovat informace krátkodobé paměti a uložit je do dlouhodobé. Na základě kontroly elektrické aktivity mozku vědci dospěli k závěru, že se tak děje mezi fází hlubokého spánku a fází, kdy se lidem zdají sny. Derk-Jan Dijk z Výzkumného centra spánku na University of Surrey však výsledky tohoto výzkumu zpochybňuje a tvrdí, že neexistuje žádný jasný důkaz o pozitivním vlivu takzvaného odpoledního spánku na paměťové procesy. Podle jeho slov je spánek u každého člověka individuální, a proto si myslí, že výsledky tohoto experimentu by v reálných podmínkách dopadl odlišně.

 
 
 

 

pst, Novinky

Energii je možné teleportovat, dokazuje japonský vědec

Vědci již prokázali možnost kvantové teleportace informace a elementárních částic. Startrekovskému přenesení osob z jednoho místa na druhé pomocí rozložení na elementární částice a opětovného složení v cíli jsou však na hony daleko. Japonský fyzik Masahiro Hotta přesto našel cestu k praktickému využití teleportace - přenos energie. Otvírá tak dveře do světa bez drátů.  

Ve své teoretické práci Hotta podle článku v časopise Technology Review zakládá teleportaci energie na fenoménu propletení (spřažení) kvantového stavu dvou a více částic. Částice v něm vlastně sdílejí existenci, i kdyby byly vzdáleny několik světelných let.

Kvantová mechanika je pro běžného smrtelníka velmi nesrozumitelný obor. Hotta však tvrdí, že přenos založený na dodání energie u první částice ve spřaženém kvantovém stavu se projeví odpovídajícím způsobem změnou energie u druhé spřažené částice.

Jinými slovy vstup energie v jednom místě by se projevil výstupem energie na jiném, třeba i vzdáleném místě. Praktické využití této myšlenky je nabíledni - přenos energie bez ztrát, které dnes vznikají v drátech vysokého napětí.

 

Blíží se soumrak doby plastové? Japonci vynalezli pevný hydrogel

Plasty objevené v polovině 19. století se staly dominantním materiálem moderní civilizace jako o tisíce let dříve bronz nebo železo. Nicméně se vyrábějí zatím z ropy, jejíž zásoby nejsou neomezené a tvoří značnou část životnímu prostředí škodlivého odpadu. Japonští vědci nyní přicházejí s možnou náhradou plastů - jílem vylepšenými hydrogely.

Hydrogely se běžně využívají především v medicíně. Nicméně materiál připomínající želé postrádal potřebnou pevnější konzistenci, tuhost, aby mohl nahradit, alespoň z části, plasty. Jak totiž název napovídá, hydrogely jsou z 99 procent tvořeny vodou.

Výzkumníci na tokijské univerzitě podle zprávy v časopise Nature hydrogel polymer zkombinovali s nanočásticemi jílu a ejhle: zrodil se nový materiál, který je schopný držet tvar. Vyrovná se tedy plastům a je navíc ekologičtější. Nutno ovšem dodat, že bez z ropy produkovaných polymerovaných molekul se ani nový hydrogel zcela neobejde, ale ty tvoří jen 0,4 procenta jeho objemu.

Přidané částice umožňují vytvořit hydrogelu pevnější strukturu makromolekul bez toxických vlastností plastů. Ovšem japonští výzkumníci nezveřejnili nic o tom, jaké jsou náklady na produkci nového materiálu, zda bude efektivnější než u levných plastů.

Na druhou stranu, jak poznamenává server Ars Technica, vše vypadá jednoduše, k výrobě nového materiálu stačí kádinka s vodou a něco na míchání.

 

pst.novinky
Výbuch bílého trpaslíka v naší galaxii by jednou mohl ohrozit Zemi

Astronomové zjistili, že jedna ze sousedních hroutících se hvězd v Mléčné dráze, masivní a také výbušný bílý trpaslík, je k Sluneční soustavě blíž, než si dosud mysleli. A je dokonce možné, že jeho supererupce by mohla ohrozit i Zemi. Panika není podle serveru Space.com nutná, výbuch se dá očekávat v řádech miliónů let.

Možný scénář hvězdné pohromy vyplynul z pozorování bílého trpaslíka a jeho hvězdě podobného společníka v systému T Pyxidis, vzdáleném 3 260 světelných let.

Podle zprávy zveřejněné na 215. setkání Americké astronomické společnosti by se bílý trpaslík mohl proměnit v supernovu. Zemi by pak mohlo zasáhnout vysoce energetické gama záření, až 1000krát silnější, než jsou sluneční erupce. Takový záblesk supernovy v sousedství Sluneční soustavy by mohl mít katastrofální následky. Například by zcela zničil ozónovou vrstvu v atmosféře, která chrání živé organismy před UV zářením.

Nebezpečí je však minimální. Nejenže sem případné záření z T Pyxidis poletí přes tři tisíce let, ale navíc výbuch supernovy údajně nenastane nijak brzy. Vědci to odhadují na deset miliónů let, přestože jistí si nemohou být.

Bílý trpaslík mlčí

„Ačkoli se můžeme uklidnit, je to ve skutečnosti z pohledu astronomického nebo geologického času jen krátká doba,“ komentoval objev člen výzkumného týmu Edward Sion z Villanova University.

Systém T Pyxidis je známý tím, že se v minulosti periodicky „ozýval“ přibližně každých dvacet let od roku 1890 do roku 1967 termonukleární erupcí. Tyto erupce jsou slabé a neznamenají pro zemi nebezpečí. Nyní však bílý trpaslík mlčí a astronomové si nejsou jisti, proč tomu tak je.

Je otázkou, zda bílý trpaslík nehromadí hmotu a nevysává svého hvězdě podobného souputníka. V takovém případě by totiž mohl dosáhnout kritické meze a skončit v ohromné termonukleární superexplozi, která by skončila zhroucením celé hvězdy. Pak by se uvolnilo nesmírné množství energie, vyjádřené stěží představitelným údajem - 20 miliard miliard miliard megatun

 

Lidovky.cz

Kde je národní plán?

Dvacet let po svém nástupu tu angličtina pořád kulhá.

Ze všech dílčích bilancí dvacetiletí svobody patří následující údaje České školní inspekce k těm jednoznačně smutným: výuka angličtiny je tu špatná, na základních školách chybí kvalifikace čtvrtině, a na středních školách dokonce třetině angličtinářů. O formální kvalifikaci by tolik nešlo, kdyby české děti uměly anglicky dobře. Například v Praze, která je dost velká na to, aby se mezi školami rozvinula jakási konkurence, to není tolik vidět, typické české dítě ale hodinami angličtiny prochází v zásadě netknuté.

Tento nedostatek nemůžeme svádět jen na tradiční biflovací sklony našeho pořád ještě rakousko-uherského školství. Čtenáři válečných memoárů vědí, že když čeští piloti, často mladíci po maturitě, v roce 1939 odcházeli na Západ, běžně se ve Francii domluvili francouzsky. Představa, že by se dnešní typický maturant v Anglii domluvil tak, aby tam obstál v nějaké organizaci, prostě nedrží.

Když před časem ministryně školství Buzková vyhlásila intenzivnější učení cizím jazykům, byl to od ní dobrý, ale polovičatý tah. Druhou polovinu cesty ona ani její vláda už nešla – k tomu by totiž bylo třeba odvahy vytvořit z angličtinářů (a dalších učitelů cizích jazyků) kastu s řádově vyššími platy, než mají kolegové ve sboru.

Jistě, společensky by to bylo trochu nepříjemné, pořád ale lepší privilegovaná vrstva uvnitř učitelstva než podřadná vrstva deseti milionů (minus několik desítek tisíc vzdělaných šťastlivců), kteří si připadají hloupě, když se setkají s příslušníkem některého menšího západoevropského státu. Máloco by si zasloužilo národní plán tak jako potřeba naučit české děti dobře anglicky.

 

Britské listy – Jan Čulík

Angličtina v ČR: Něco shnilého ve státě dánském...

Lidové noviny právem poukazují na skandální zkušenost, že ani dvacet let po pádu komunismu nenaučí české školy mladou generaci slušně anglicky.

Je to skutečně velký problém: Skoro vždycky, kdy se dostane do anglosaských médií nějaký Čech, angličtinu tvrdě láme. Plynně mluvit a hlavně psát anglicky, to je dnes běžný požadavek na slušnější zaměstnání nejen v Británii a v Americe, ale i v neanglických západoevropských zemích. Je velmi smutné, že Češi (a Slováci) žijící např. v Británii právě kvůli tomu, že nedokáží většinou napsat bezchybně anglicky ani krátký email, pracují jen v těch nejpodřadnějších, špatně placených manuálních zaměstnáních.

Lidové noviny by ovšem na tuto skandální situaci měly poukazovat pořád, do doby, než dojde k radikální nápravě.

 

 

Britské listy

Na velké části planety Země je teď tepleji, než je normální!

 

Britští meteorologové poukazují na to, že nynější extremně mrazivé počasí se sněhem je důsledkem nezvyklého vzniku velmi stabilní tlakové výše nad Arktidou, v jejímž důsledku vanou nad Evropou východní větry od severního pólu a přinášejí zimu, na rozdíl od normálních západních větrů z Atlantiku. Kromě Evropy postihla tato arktická tlaková výše ještě také Čínu.

V severovýchodní Americe, v Kanadě, v severní Africe, ve Středozemí a v jihozápadní Asii jsou v současnosti teploty vyšší, než je normál. Na mnoha místech jsou vyšší o více než 5 stupňů Celsia a v Kanadě až o 10 stupňů Celsia. V Británii sice byla teplota v prosinci 2009 nejnižší za posledních 14 let, avšak prosinec 2009 byl jen jedním z dvou měsíců v tom roce, který zaznamenal nižší teplotu než je dlouhodobý průměr. Britští meteorologové upozorňují také, že krátkodobé změny počasí nijak neovlivňují situaci globálního klimatu i to, že dochází k radikálnímu globálnímu oteplování, což dokazují statistiky. Rok 2009 byl od r. 1850 globálně pátým nejteplejším rokem.

 

pst, Novinky

Revoluční zařízení umí přečíst mozkové vlny a převést je na řeč

Vědcům z Bostonu se podařilo s úspěchem vyzkoušet zařízení, které umí převést mozkové vlny na řeč. Dávají tak do budoucna naději lidem, kteří oněměli po mozkové mrtvici, nebo je postihla amyotrofní laterální skleróza (ALS), že budou schopni komunikovat s vnějším světem pomocí syntetického hlasu.

Zařízení bylo podle serveru Discovery News vyzkoušeno na šestadvacetiletém muži, který prodělal mozkovou mrtvici a zůstal kompletně paralyzován, tedy uzamčen ve svém těle, ačkoli jeho další duševní schopnosti zůstaly nedotčeny. Takto postižení pacienti komunikují s okolím jen velice komplikovaně pomocí pohybů očí.

Podobně uvězněn je i mozek jednoho z nejgeniálnějších současných teoretických fyziků Stephena Hawkinga, kterému kvůli ALS dnes trvá několik minut zformulování jednoduché věty a její převedení na řeč s pomocí počítače.

Nové zařízení je založeno na implantování elektrody do hloubky pěti milimetrů v oblasti mozku, centru řeči, kde se formulují slova. Po několika měsících nervové buňky prorostou do elektrody a vysílají detekovatelné signály.

Tato první fáze je poměrně jednoduchá, ale vývoj zařízení, které by dokázalo správně přešíst signály a odfiltrovat hojný šum na pozadí, trval řadu let.

"Všechny neurony neustále něco vysílají, ale existují proměny v četnosti signálů," vysvětlil podstatu vyvíjeného systému vedoucí výzkumného týmu Frank Guenther z Bostonské univerzity.

Elektroda signály zesiluje a převádí na radiové FM vlny, které se bezdrátově přenáší na cívky schované ve vlasech, které slouží jako antény. Poté se musí dekódovat a přévést na řeč, která se ozve z napojeného počítače.

První slova byly vlastně jen zlomky, hlásky, které se však syntetizovaly s rychlostí kolem 50 milisekund, což odpovídá běžné řeči.

 

 

ťas, Právo

Čeští vědci zahájí v Antarktidě čtvrtou výzkumnou sezónu

Do Antarktidy odcestovala hned začátkem nového roku patnáctičlenná expedice českých vědců. Čtvrtou sezónu budou pokračovat ve zkoumání antarktických ekosystémů na Mendelově polární stanici, jejímž zřizovatelem je brněnská Masarykova univerzita

Expedice potrvá dva měsíce," uvedlas mluvčí univerzity Tereza Fojtová. Stanice se nachází na Ostrově Jamese Rosse nedaleko Antarktického poloostrova. Vědci v této lokalitě zkoumají takzvané antarktické oázy.

Oázy jsou místa, z nichž ustoupil ledovec a na kterých vzniká první život v podobě nižších rostlin - řas, mechů a lišejníků. Výzkum se zabývá i geologií této oblasti a jejím počasím. Mohl by odpovědět na některé otázky spojené s globálním oteplováním.

Expedice by měla pokračovat v detailním průzkumu ledovců Davies Dome a Whisky Glacier. Průzkum byl zahájen v loňském roce instalací linií sněhoměrných tyčí a mikroklimatických stanic. "Letošní program bude zaměřen na porovnání mikroklimatu, které je celoročně zaznamenáváno pomocí automatických meteorologických stanic umístěných ve středních částech obou ledovců," upřesnila Fojtová.

Expedice odstartovala z letiště ve Vídni. Odtud vědci odlétěli  do Santiaga de Chile, pak se přesunou do jihochilského přístavu Punta Arenas. V prvním lednovém týdnu odsud společně s expedičním materiálem vyplují na palubě ledoborce Amirante Oscar Viel do oblasti ostrova Jamese Rosse.

Vědci vyrážejí na jih v době, kdy je tam nejmírnější počasí. Touto dobou totiž v Antarktidě panuje léto. Mendelova stanice bude využívána až do konce března, pak opět osiří.

Kromě Antarktidy bude mít Česko svoji vědeckou základnu i v Arktidě. Na Špicberkách ji buduje Jihočeská univerzita.

 

Novinky.cz

Egyptští archeologové objevili v Sakkáře 2500 let starou hrobku

Starověkou hrobku starou přibližně 2500 let objevili egyptští archeologové v blízkosti Džóserovy stupňovité pyramidy v Sakkáře. Stavba se člení na několik komor a chodeb. Oznámil to v pondělí podle agentury DPA generální tajemník egyptské Nejvyšší rady pro starověké památky Zahí Havás.

Havás uvedl, že hrob pochází z 26. dynastie, tedy z doby 664-525 před naším letopočtem. Nalezený hrob byl podle jeho názoru několikrát otevřen a vyloupen, naposledy prý v 5. století našeho letopočtu.

Archeologové v hrobce našli několik skeletů, hliněné nádoby, mumifikované sokoly a stavební suť. V jedné komoře objevili také sedm metrů hlubokou jámu, jejíž funkci zatím vědci neznají a bude předmětem dalšího výzkumu.

Nekropole na archeologické lokalitě Sakkára patří k nejdůležitějším pohřebištím starověkého Egypta. Nachází se na západním břehu Nilu na okraji libyjské náhorní plošiny přibližně 30 kilometrů jižně od Káhiry na ploše přibližně sedm krát jeden a půl kilometru. V jejím středu leží pyramida panovníka Staré říše Džósera datovaná do doby 2720-2700 před naším letopočtem.

 

 

Vědci našli "alkohol budoucnosti", vystřízlivět bude možné za několik minut

Britští vědci hlásí průlom. Náhražka etanolu, lidově známého jako alkohol, by mohla způsobovat stav uvolnění a relaxace stejně jako sám etanol. Měla by ovšem velké výhody, které by umožňovaly vystřízlivět okamžitě po pozření speciální tablety či netrpět nepříjemnou ranní kocovinou.

Londýn

Vědci tvrdí, že hlavním pozitivem nové látky je možnost okamžitě odstranit její účinky a například usednout za volant či jít do práce. Syntetický alkohol je vyvíjen z chemikálií spojovaných nejčastěji s Valiem. Funguje stejně jako běžný alkohol, ale na rozdíl od něj nepůsobí na ty části mozku, které kontrolují změny nálad a způsobují závislost.

Velkou výhodou novinky by mělo být to, že půjde snadno "spláchnout" z těla ven. Jelikož má užší efekt na tělo, než běžný etanol, může být v libovolnou chvíli její účinek eliminován protilátkou, po které člověk takřka okamžitě vystřízliví.

Na novém alkoholu pracuje vědecký tým v londýnské Imperial College pod vedením profesora Davida Nutta. Právě Nutt je britským drogovým expertem, který byl nedávno propuštěn za své komentáře k marihuaně a extázi.

Tradiční alkohol jako palivo

David Nutt se domnívá, že není problém žít ve světě, kde budou moci lidé pít alkohol a vystřízlivět, kdy budou chtít. Lobby korporací vyrábějících běžný alkohol však prý nechtějí něco takového dopustit, protože by je to přivedlo na mizinu.

Britský vědec tvrdí, že podobně jako běžný alkohol by měl být i tento syntetický zcela bezbarvý a bez chuti, aby neovlivňoval chuť nápoje, ve kterém se nachází. Nutt tvrdí, že by tento nový typ etanolu mohl nahradit svého předchůdce ve všech typech nápojů včetně piva a vína. Etanol, jak ho známe dnes, by se pak mohl prodávat jako palivo.

 
 

Famous

Nejsložitější jazyk světa má více než 50 rodů

Britský časopis The Economist si položil otázku, který jazyk světa je ten nejsložitější. Vítězem se stala vzácná řeč amazonských indiánů známá pod označením tuyuca. Je tvořena fonetickým systémem jednoduchých souhlásek a několika málo nosových samohlásek. Není tedy nejsložitější z hlediska výslovnosti, ale rozhodně je složitá pro chápání.

Indiánský jazyk velmi často tvoří spojená sousloví. Takže „Hóabãsiriga“ například znamená „Nevím, jak psát“. Podobně jako jazyk kwaio má všeobsažný i výlučný význam pro zájmeno „my“.

Největší zajímavostí jsou pak jednoznačně rody, kterých je mezi 50 a 140. Například v češtině jsou tyto rody tři - mužský, ženský a střední. V jazyce tuyuca jsou ale zvláštním rodem označeny například nejrůznější příbuzní. Některé z nich se ale používají jen málo.

Rozhoduje chápání

„Nejzajímavější znak by zamotal hlavu nejednomu novináři. Tuyuca vyžaduje slovesné koncovky u sdělení podle postoje mluvčího,“ píše The Economist a uvádí i příklad.

Věta „Diga ape-wi“ znamená, že „Chlapec hrál fotbal“, protože mluvčí ho sám viděl. Ale věta „Diga ape-hiyi“ znamená sice to samé, ovšem mluvčí chlapce neviděl, jen to předpokládá.

„Tzv. průkazné jazyky nutí mluvčí velmi složitě přemýšlet nad tím, jak se dozvěděli o tom, co říkají,“ dodává k jazyku The Economist.

Jazykem tuyuca se hovoří v Brazílii a Kolumbii. Alternativními jmény jazyka jsou tuiuca, dochkafuara, koda-poara, doxká-poárá a oficiálním dialektem tsula. Mezinárodní zkratkou jazyka je TUE.

 

 

Rusko chce misi k asteroidu, který se za 26 let přiblíží Zemi

Ruští vesmírní vědci chtějí naplánovat misi, která by zabránila srážce země s planetkou v roce 2036. Asteroid Apophis, který se modré planetě přiblíží v letech 2029 a 2036, objevili vědci v roce 2004. Podle nich je ale málo pravděpodobné, že by hmota Zemi zasáhla.

Moskva

Šance, že by 350 metrů velký asteroid planetu zasáhl, je 1:250 000. Šéf ruské vesmírné agentury Anatolij Permitov řekl, že investice do mise není zbytečná. "Raději bychom měli zaplatit stovky miliónů dolarů a postavit systém, který neštěstí zabrání, než sedět a čekat, až to zabije tisíce lidí," řekl Perminov.

Doplnil, že od vědců slyšel, že by asteroid měl zemi zasáhnout v roce 2032. Nepamatuje si to prý ale přesně. Ke schůzce, která by měla případný projekt řešit, hodlá pozvat zástupce NASA a vesmírných agentur Evropy a Číny.

Britský Guardian přirovnal snahu Rusů k realizaci filmové vize Armagedonu. "Rusko se připravuje vyslat člověka tam, kde ještě nikdo vyjma Bruce Willise nebyl," napsal list.

Bývalý astronaut Russell Schweickart řekl, že je malá šance, že by asteroid zemi zasáhl. "Jsou jich ve vesmíru milióny, najdu vám klidně další." Odmítl, aby se na planetce  testovaly nové technologie, protože by to znamenalo vyšší riziko srážky, pokud by se pokus nepovedl.

NASA odhadla, že pokud by se Apophis se Zemí srazil, uvolnila by se energie 100 000 krát silnější než při výbuchu atomové pumy v Hirošimě. Byly by zničeny tisíce kilometrů čtverečních povrchu.

 

Právo (aa)

Rusko: urychlovač neutronů hotov

Vysokonapěťový reaktor pro výzkum subatomových částic převzali tento týden ruští vědci. Zařízení – svazkový výzkumný komplex PIK – bývá díky vědeckému potenciálu srovnáváno s hadronovým urychlovačem LHC evropské agentury CERN u Ženevy.
„Připravovaný výzkumný program se v mnoha směrech podobá LHC,“ řekl v Gatčině u Petrohradu šéf výzkumného zařízení jaderné fyziky Vladimír Samsonov. PIK bude pracovat s neutrony, zatímco LHC zkoumá protony. Výzkum v rámci PIK má umožnit větší zaměření na aplikovanou vědu – fyziku, chemii, biologii, geologii a další s důrazem na medicínu. „Z 50 až 60 procent půjde o výzkum pro výrobce špičkových technologií,“ upřesnil Samsonov s tím, že PIK bude uveden do zkušebního provozu do konce roku.
„V Evropě je neutronový hlad, kapacita zařízení je poloviční, než by věda potřebovala,“ vysvětlil význam urychlovače Samsonov. Zatímco vědci kolem LHC zkoumají, „z čeho je složen“ svět, Rusové budou hledat odpověď na otázku, proč funguje tak, jak funguje. „Budeme hledat superčástice a zkoumat jejich novou fyziku, takže se s LHC budeme doplňovat,“ uvedl ředitel PIK Anatolij Serebrov.

 

 

Právo (mcm)

Pentagon zvažuje úklid odpadků kolem Země

Americká agentura DARPA, která má na ministerstvu obrany USA (Pentagon) na starosti rozvoj novátorských technologií, připravuje studii o odstraňování odpadků, které se již po mnoho let hromadí na oběžné dráze okolo Země.
Součástí příprav této studie se stala podle internetových stránek SpaceflightNow také mezinárodní konference, které se zúčastnilo na 300 odborníků na vesmír z celého světa.
Na šedesát odborníků na kosmos nabídlo ve svých vystoupeních nejrůznější řešení, mezi nimiž „zametání“ laserem a odtlačování odpadu do méně používaných oblastí oběžné dráhy kolem Země patřilo ještě k méně exotickým.
Ke slovu se dostali i zastánci využití slunečních plachet nebo tetherů – lan, která spojují na oběžné dráze dvě, tři či více družic. Kolem naší planety dnes podle odhadů vědců krouží nejméně patnáct tisíc předmětů, které mají větší průměr než 10 centimetrů. Jde převážně o zbytky raket nebo o nepoužívané družice. Úlomků a zlomků menších než dlaň jsou statisíce.
Experti varují, že kvůli tomuto kosmickému odpadu bude s největší pravděpodobností narůstat počet srážek na orbitě, což však může zasáhnout komunikační satelity a další funkční zařízení. Taková nehoda se už odehrála v únoru letošního roku, kdy se ruská družice Kosmos srazila s telekomunikačním satelitem.

 

Novinky.cz

Amsterdamské letiště nainstaluje tělesné skenery

Letiště Shiphol v nizozemské Amsterdamu chce během tří týdnů zavést tělesné skenery pro cestující do USA. Právě tímto letištěm prošel třiadvacetiletý Nigerijec, který se pokusil vyhodit do povětří letoun na trase do amerického Detroitu.

Nizozemská ministryně vnitra Guusje ter Horstová uvedla, že jeho země tím chce podobným incidentem zabránit.

"Unikl nám velmi vážný útok, s vážnými důsledky. Na tomto světě jsou bohužel lidé, kteří se nestydí útočit na nevinné lidi," řekla Horstová.

Skenery jsou schopny vidět i pod oblečení (Má poznámia: tělesný skener vidí cestujícího prakticky nahého) a případného dalšího útočníka by odhalily. Odpůrci ale argumentují výrazným zásahem do soukromí cestujících.

Nigerijec Umar Fauruk Abdul Mutallab prošel při kontrole rentgenem, bylo mu zkontrolováno zavazadlo. Horstová připustila, že tento způsob zřejmě nebyl schopen výbušninu, kterou umístil do spodního prádla, odhalit. Rentgen objeví pouze kovové předměty.

 

 

Severní magnetický pól se posouvá rychlostí 64 km za rok

Nová měření ukázala, že severní magnetický pól nabral nejvyšší rychlost od roku 1831 a z arktických oblastí Kanady se každý rok posune o 64 kilometrů blíž k Rusku. Na svědomí to mají podle serveru National Geographic News změny v magnetickém poli Země a především v jejím jádru.

osouvání magnetického pólu, místa na které ukazují střelky v kompasech, je známý jev. Náhlé změny magnetismu v nedávné době, vedly podle francouzského geofyzika Arnauda Chulliata k zrychlení jinak pomalého posouvání.

Od roku 1831, kdy byl magnetický pól oficiálně určen, se posouval jen minimálně a první zrychlení bylo zaznamenáno v roce 1904, kdy magnetický pól vyrazil na severovýchod rychlostí 15 kilometrů za rok. Další zrychlování začalo na konci 80  let. V roce 2007 rychlost posuvu dosáhla 55 až 60 kilometrů za rok.

Pohyb pólu nelze předvídat 

Teoreticky by severní magnetický pól mohl jednou doputovat k severnímu pólu, v němž se na mapách protínají poledníky. Kompasy proto ukazují na sever s jistou odchylkou a s posouváním magnetického pólu na sever se vlastně zpřesňují. Ovšem to, zda se posouvání opět nezpomalí, nebo se pól dokonce nevydá jiným směrem je podle Chulliatta nemožné předpovědět.

Moderní navigace v současnosti stejně využívá k určení přesné polohy spíš než kompasy družicový systém GPS. Tradiční kompasy se nicméně dál používají především pod vodou nebo pod zemí, kam signál GPS nepronikne. 

Zemské jádro je pro vědce nedostupné 

Vědci nemohou zemské jádro, které ovlivňuje magnetické pole Země, sledovat přímo, protože je příliš hluboko (v hloubce 2900 km). Detekují změny v magnetickém poli na povrchu nebo pomocí satelitů na oběžné dráze.

Střed Země je podle v současnosti všeobecně uznávané teorie vyplněn polotekutým vnějším jádrem (2900-5000 km pod povrchem) a pevným vnitřním jádrem (též jadérkem). Otáčení jádra vytváří ohromné dynamo, které generuje geomagnetické pole Země.

Toto pole, které sahá až sto tisíc kilometrů daleko od planety a chrání zemi i před slunečním zářením. Bez jeho existence by nebyl na Zemi možný život. Geomagnetické pole je přitom proměnlivé a kromě posouvání magnetických pólů došlo v minulosti i k jeho přepólování. 

 

 

Oteplování požene živočichy a rostliny na sever, třetina vymře

Oteplování planety přinutí velký počet živočišných a rostlinných druhů stěhovat se víc na sever nebo do větších výšek, ale třetina z nich to nezvládne dost rychle a vymizí. Uvádí se to ve studii, o které v úterý informovala agentura AFP.

Studii vypracovala skupina vědců pod vedením Scotta Loarieho ze Stanfordovy univerzity a Davida Ackerlyho z Berkeley ve Spojených státech.

Vědci vypočítali, že průměrná rychlost přesunu přirozeného prostředí jednotlivých druhů na sever dosáhne během tohoto století 0,42 kilometru za rok. Tento průměr ale v sobě skrývá velké rozdíly: pro jehličnaté lesy z horských tropických a subtropických oblastí to bude jen 0,08 kilometru, zatímco u zaplavovaných prérií, mangrovových oblastí a pouští to bude až 1,26 kilometru. Kromě toho v horském prostředí stačí přesun o několik metrů výš, zatímco v rovině je potřeba počítat s mnohem delšími přesuny.

V cestě bude stát člověk

Problém je, že četné druhy nebudou schopny udržovat s tímto tempem krok. "U asi třetiny prostudovaných životních prostředí bude přesun rychlejší, než jsou nejoptimističtější předpoklady možností migrace rostlin," uvádí se v komuniké Kalifornské akademie věd.

Situaci zhoršuje to, že velkou část přirozeného životního prostředí jednotlivých druhů narušil člověk, takže četné druhy "nebudou mít kam jít".

Přírodním rezervacím, které, za předpokladu, že jsou dost velké, umožňují proti tomuto narušování bojovat, hrozí nebezpečí, že se z nich "odstěhují" druhy, které mají tyto rezervace chránit.

Stanfordova univerzita v jiném komuniké podle AFP upozorňuje, že za sto let bude v celosvětovém měřítku schopna udržet nynější klimatické podmínky jen méně než desetina chráněných oblastí.

 

 

pst, Novinky

Svrchní vrstva atmosféry se dramaticky ochladila

S tím, jak bylo Slunce v posledních letech v klidové fázi, se podle měření dramaticky ochlazovala svrchní vrstva atmosféry. Vědci se s pomocí nových údajů snaží podle serveru Space.com analyzovat s teplotními výkyvy spojené nafukování a smršťování pozemské atmosféry, které mimo jiné ovlivňuje i oběžné dráhy satelitů a kosmického smetí kolem Země.

Údaje poskytla mise NASA nazvaná TIMED, která měřila teploty ve výškách od 100 kilometrů nad zemským povrchem. "Ukázalo se, že jedenáctiletý sluneční cyklus ovlivňuje atmosféru dramaticky," uvedl Stan Solomon z amerického Národního centra pro výzkum atmosféry.

Vědci přitom mohli měřit nejen vliv dopadající sluneční energie, ale ověřit i předpovědi, že emise oxidu uhličitého v atmosféře pomáhají prohlubovat ochlazování svrchní vrstvy atmosféry. Protože skleníkové plyny se tím, jak zadržují více sluneční energie v povrchové vrstvě atmosféry, podílejí  podle vědců i na ochlazování svrchní vrstvy atmosféry.

Měření od posledního slunečního maxima

Mise TIMED začala v roce 2001, aby pomohla vytvořit přesnější obraz stavu vnějších vrstev atmosféry. Mimo jiné měřila množství dopadající sluneční energie, množství pohlcené atmosférou a množství vyzářené nazpět do vesmíru.

V uplynulých letech poklesla sluneční aktivita na minimum (poslední sluneční maximum bylo v roce 2002). V uplynulé fázi Slunce vyzařovalo méně energie. Dopadající UV vlny absorbují částice atmosféry a ve formě infračerveného záření je vyzařují zpět.

Rozdíl teplot se mění, ale ve výšce 300 kilometrů nad zemským povrchem je kolem 427 stupňů Celsia během solárního minima a 927 stupňů Celsia během solárního maxima. Přestože jde o vysoké teploty - horko tam není, protože molekuly jsou příliš vzdálené.

S teplotou se mění hustota atmosféry

A přestože rozdíl v teplotě oproti běžnému solárnímu minimu představoval jen několik stupňů, mělo to podle odborníků velký dopad na hustotu ve svrchní atmosféře. Podobně může o pár stupňů ovlivnit svrchní atmosféru i zvyšování skleníkových plynů v atmosféře.

Měnící se teplota vede ke snižování nebo zvyšování hustoty atmosféry a posouvání jejích hranic, což může ovlivnit i oběžné dráhy satelitů a jejich životnost.

 

 

Tání grónských ledovců se urychluje

Ledová pokrývka Grónska taje mnohem více a rychleji, než v předchozích letech a výrazně tak přispívá ke zvyšování hladiny světových oceánů, uvedl časopis Science. Podle vědců se letos rozpustilo 273 miliónů tun ledu. Vycházejí z meteorologických dat, satelitních údajů a modelů.

Londýn

V letech 2000 až 2008 rostla hladina moří v důsledku tání grónských ledovců v průměru o 0,46 mm ročně. Nebylo to ovšem rovnoměrné, od roku 2006 hladina stoupala o 0,75 mm ročně.

„Ukazuje se, že tání ledu se urychluje a to přispívá k růstu hladiny moře, u níž je také vidět, že se její stoupání akceleruje,“ uvedl Michiel van den Broeke z utrechtské univerzity.

Podle něj současný vývoj jde daleko za prognózy klimatologů ohledně stoupání hladiny moří do roku 2100.

Led na okrajích taje dvakrát rychleji

Z jiné analýzy satelitních dat plyne, že 81 ze 111 grónských ledovců jich taje dvakrát rychleji než pomalu se pohybující led za nimi.

Podle van der Broekeho je urychlování tání ledovců na okraji pokrývky snadno vysvětlitelné. Voda v tekutém skupenství absorbuje více slunečního záření a méně ho odráží než led. To vede k dalšímu tání ledovců. Působí na ně teplo zdola. Jasně to ukazují i satelitní záběry, kdy led taje především v nižších polohách na jihovýchodě, jihozápadě a severozápadě. Ve vyšších polohách, kde je vzduch chladnější, protože není ohříván mořen, není tání tak rychlé.

„Od roku 2000 je jasně vidět, že se ztráta ledu urychluje. Je to docela jednoduché. Oteplování Grónska vede k tomu, že se tání akceleruje, podtrhl vědec, který je zklamán tím, že výzkumný projekt Grace zaměřený na získávání dat z Grónska a Antarktidy poběží už jen dva další roky a nemá náhradu.

 

Z Kilimandžára mizí sněhová pokrývka

Sněhy na Kilimandžáru, které v jedné ze svých povídek zvěčnil i Ernest Hemingway, by brzy mohly být minulostí. Podle nejnovějšího výzkumu vědců Ohijské státní univerzity by sněhová pokrývka z nejvyšší africké hory měla zmizet do 13 až 24 let.

Washington

Tým vědců pod vedením geologa Lonnie Thompsona porovnával dostupné údaje o sněhové pokrývce Kilimandžára od roku 1912 do současnosti. Vědci zkoumali ztenčující se sněhovou pokrývku na základě dobových fotografií, map ledovců nebo satelitních snímků z let 1976 a 1989. Podle jejich závěrů ztratily oba ledovce na vrcholu hory od roku 1912 do roku 2007 okolo 85 procent svého objemu.

"Je více než pravděpodobné, že pokud se současné podmínky nezmění, sněhová pokrývka zmizí do deseti nebo dvaceti let," uvádí studie. Dřívější výzkumy přitom dokazují, že sníh pokrývá Kilimandžáro tisíce let. "Klimatické podmínky,které způsobují úbytek sněhu na Kilimandžáru jsou v perspektivě 11.700 let něčím neobvyklým," píše se ve studii, podle které je hlavní příčinou oteplování atmosféry spojené s menší oblačností a větším suchem.

Kilimandžáro je s 5896 metry nejvyšší horou Afriky, která každoročně přiláká davy turistů. Ti mohou během několika dní zažít tropické počasí i vysokohorský výstup. Podle Thompsona by ztráta ledové pokrývky poznamenala především turistický ruch, který každoročně přináší zisky okolo 50 milionů dolarů (890 miliónů korun).

alt, Novinky

Astronomové objevili planetu podobnou Zemi, zřejmě je na ní voda

Astronomové objevili ve vzdálenosti 40 světelných let od Země planetu, která je domovu lidstva podobná. Předpokládají, že je na ní voda a chtějí prozkoumat její atmosféru. Planeta dostala název GJ 1214b.

Londýn
Objevy publikovali astronomové v časopise Nature. Planeta je třikrát větší než Země, obíhá kolem červeného trpaslíka, je od něj vzdálená dva milióny kilometrů. To je sedmdesátkrát méně, než je vzdálenost Země-Slunce.

"Je to vrchol všech vrcholů ve zkoumání planet podobných Zemi," řekl Geoffrey Marcy z univerzity v kalifornské Berkeley, která se na "lov" planet specializuje. I když je GJ 1214b třikrát větší než modrá planeta, stále patří spíše mezi mrňousy. Splňuje ale hlavní naději - může se na ní nacházet voda v tekutém stavu, což je předpoklad pro to, aby se tam mohl rozvinout život.

Aby tento předpoklad planeta splnila, musí se nacházet v pásmu kolem své hvězdy, v němž není ani příliš zima, ani příliš horko. Na povrchu GJ 1214b by teplota podle odhadů měla být kolem 190 stupňů Celsia. Při zemském tlaku je to vysoko nad hranicí bodu varu, tlak na objevené planetě je ale mnohem vyšší, což bod varu zvyšuje. Je tak možné, že voda v tekutém stavu se na planetě nachází. Objevitelé doufají, že by jí v tomto skupenství mohly být až tři čtvrtiny.

Planeta má pevné jádro složené povětšinou ze železa a niklu, ve velmi husté atmosféře je obsažen především vodík a hélium.

Astronomové považují objev za velmi zásadní, především proto, že planeta je v okolí červeného trpaslíka. Dosud hledali hvězdy hlavně v okolí hvězd podobných Slunci. "Mysleli jsme, že nám to bude trvat tak dva roky, než takovou planetu najdeme, ale bylo to půl roku," popsal astronom David Charbonneau.

Překvapilo ho, jak blízko planeta je. Může ji pozorovat i amatérský astronom s kvalitním vybavením, tvrdí Charbonneau.

 

 

Řízená sebevražda bakterií má umožnit efektivní výrobu biopaliv

Hlavní problém s biopalivy spočívá v tom, že získaná energie je stejná, nebo i nižší než množství, které bylo na jejich produkci vynaloženo. Jako náhražka ropy se zatím příliš neosvědčila. Nyní však vědci slibují, že našli klíč k výrobě biopaliv ze sinic (bakterie schopné fotosyntézy), díky možnosti naprogramovat jejich sebevraždu

Již loni vědci pomocí genetické manipulace přiměli sinice produkovat celulózu a jednoduché cukry (sacharózu a glukózu). To všechno jsou suroviny pro výrobu etanolu, který může být využit jako pohonná hmota ve spalovacích motorech. Pro pěstování sinic přitom stačí volná plocha a třeba i slaná voda (takže by produkce nezatěžovala zdroje pitné vody).

Celulóza se dá získávat i z rostlin a dřevin, ale jde o zatím poměrně nákladný proces, který celkovou produkci prodražuje. I produkce paliv ze sinic naráží na požadavek efektivity, protože i sinice jsou na povrchu chráněny membránami, které by mohly ztěžovat získávání biopaliv.

Řízená sebevražda s pomocí virů

Proto se vědci z Arizonské univerzity rozhodli, že sinice naprogramují k řízené sebevraždě. Za určitých podmínek se začnou rozkládat ochranné membrány sinic a získání surovin pro biopaliva bude mnohem jednodušší a hlavně levnější. O svém výzkumu informovali v článku pro časopis Proceedings.

Výzkumníci, Roy Curtiss a Xinyao Liu, vložili do sinic geny z jejich úhlavního nepřítele - bakteriofágu (viru), který bakterie infikuje a způsobuje, že se rozprsknou jako balón. Vložené geny produkují enzymy, které zvolna rozpouštějí membrány sinic. 

Program manipulace sinic s cílem dosažení efektivní produkce biopaliv získal na dva roky grant od vlády ve výši 5,2 miliónu dolarů. Oproti jiným zdrojům energie má naznačená produkce biopaliv výhodu v tom, že by mohla využít stávající infrastrukturu, která využívá paliva na ropné bázi. 

Navíc by odpadla i případná hrozba zdražení potravin, která se projevila v uplynulých letech, když se farmáři vrhli na výnosné pěstování rostlin vhodných pro produkci dotovaných biopaliv.

 

Novinky.cz

Obrovská světelná koule se spirálou ozářila temné nebe nad Norskem

Na potemnělé obloze severního Norska se během ranní špičky v 7:47 objevila obrovská rotující a zářící koule, ze které jakoby vystřelila spirála. Ohromnou kouli viděla podle listu Altaposten řada lidí a na internetu se okamžitě objevila spousta fotografií.

Všichni první obrázky spirály na nebi s bílými a modrými okraji považovali za nepovedený vtip vytvořený v programu pro úpravu fotografií. Nicméně množství svědků a fotografií z různých úhlů svědčí o to, že se na obloze nad Norskem opravdu něco stalo. A muselo to být poměrně vysoko.

Spirála, která za sebou zanechávala modrou stopu, se nakonec změnila v tmavý prstenec se zeleným ocasem za sebou. Vše trvalo poměrně dlouho, až 10 minut.

Hlavním podezřelým z autorství podivného jevu je ruské námořnictvo, které provádělo v Bílém moři nějaký test rakety odpálené z ponorky. Rusko něco takového ovšem popírá. 

Nicméně experti se podle internetového magazínu Discover shodují, že teorie o raketě  je správná. Je pravděpodobné, že se test vymkl kontrole. Raketa mohla přijít o stabilizátory a proto se vytvořily spirály. O světelný efekt se postaralo unikající hořící palivo.

 

Britské listy

Čína chce do roku 2050 pokrýt třetinu spotřeby energie z obnovitelných zdrojů

KD Čínská strategie rozvoje obnovitelné energetiky předpokládá, že v roce 2050 země pokryje z obnovitelných zdrojů třetinu své spotřeby. Země v současnosti závislá na uhlí, která je největším světovým producentem skleníkových plynů, minulý měsíc oznámila, že do roku 2020 sníží množství oxidu uhličitého vyprodukovaného na jeden jüan ekonomického výstupu ve srovnání s rokem 2005 o 40-45%, s odvoláním na deník China Daily informuje Lucy Hornbyová pro Reuters.

V roce 2020 by měl podíl obnovitelné energie činit 15% primární energetické spotřeby a představovat ekvivalent 600 milionů metrických tun uhlí. Podle prognóz ekonomického růstu by měly celkové emise přesto vzrůst. China Daily se odvolává na dokument předložený Chanem Wen-kchem, generálním  ředitelem Ústavu pro energetický výzkum při Národní komisi pro rozvoj a reformu (ekvivalent a následník "státní plánovací komise" známé Čechům z dob minulého režimu - KD).

V roce 2030 by podíl obnovitelných zdrojů měl dosáhnout 20% národního energetického mixu a nahradit miliardu metrických tun uhlí, a v roce 2050 by tyto zdroje měly nahradit až dvě miliardy tun uhlí a zajistit celou třetinu spotřeby.

Čínské úsilí kvůli zdravotním a environmentálním důsledkům spalování uhlí rozvíjet obnovitelné zdroje však čelí také značným výzvám.

Kapacita větrných elektráren vzrostla tak rychle, politici nyní varují před vážným nadbytkem kapacit v daném sektoru. Ohromné počty nádrží hydroelektráren narušují proudění vody, ohrožují ryby a představují potenciální riziko v případě zemětřesení. Instalovaný výkon čínských větrných elektráren teď činí 12 170 megawattů a plánuje se také výstavba velkých solárních elektráren.

Čína se zaměřuje na bioethanol vyráběný bez použití potravinářských zrnin a na biodiesel, tak aby nedocházelo k ovlivnění dodávek potravin a krmiv.

 

 

Britské listy

Pavel Frost – velmi krátký výňatek z velmi dlouhého článku

Cesta na východ

Čínské přísloví

Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.

 Čína je krásná země pracovitých lidí a prastaré kultury, která dala světu kompas, papír, papírové peníze a cenné papíry, knihtisk a noviny, hedvábí, porcelán, střelný prach, reaktivní pohon raket a další vynálezy, bez kterých by Evropa například ani neobjevila Nový Svět nebo nevzlétla do vesmíru. Proto si dle mého názoru jistě zaslouží nikoliv opovržení, nýbrž obdiv kulturně vyspělého českého národa.

Čínské přísloví praví, že má-li člověk v duši světlo, vyzařuje z něj krása. Vyzařuje-li z člověka krása, vládne v jeho domě harmonie. Vládne-li v domě harmonie, panuje řád v národě. Panuje-li řád v národě, je mír v celém světě.

Co bych si přál

I v České republice se blíží doba, kdy všichni pochopí, že ne Čína, ale český lid je zaostalý v informovanosti. Snad přijde doba, kdy se informovanost veřejnosti dostane alespoň na úroveň Německa, kde díky skvělým kulturně-politicko-obchodním čínsko-německým vztahům a díky objektivním německým médiím by postoje komentátorů českých médií neměly šanci.

Představa, že bude mít většina české veřejnosti informace z vlastní zkušenosti, a zejména představa toho, že se čeští podnikatelé vrátí na čínský trh, který nyní patří světovým velmocím (bez provokačních výhrad na téma čínské svrchovanosti či politického uspořádání), je jistě pro mnohé české komentátory velmi deprimující. Až občané České republiky naleznou vlastní svobodné myšlení, pak se konečně dostaneme na úroveň česko-čínských vztahů srovnatelných s vyspělými zeměmi jako je Německo, Francie nebo USA. Přestaneme spílat udivenému čínskému národu za něco, o čem nic nevíme a čehož nechápeme kulturní, historické a politické kontexty, a budeme moci obnovit někdejší slávu České republiky, české kultury a průmyslu v Číně. Jistě to nebude příjemné jak pro ani pro německou, francouzskou nebo americkou obchodní konkurenci. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku čínského kapitálu v krizi, o kterou přichází pokorně žádat vládci mocností, jako je Barack Obama nebo Angela Merkel. Pak budou Češi připraveni přijmout nabízenou pomocnou ruku nikoliv jako někdejší devótní kolonie SSSR nebo nynější servilní radaroví lokajové USA, ale jako hrdí partneři Číny, členové malého, ale sebevědomého kulturního národa, hrdého na svou slavnou minulost a svobodně tvořící svoji budoucnost

 

 

Z Britských listů

Data z pliocénu vedou k revizi stávajícího modelu:

Vliv CO2 na změny klimatu může být výrazně větší, než se dosud myslelo

KD Změny koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře mohou z dlouhodobého hlediska způsobovat až o 30-50% větší změny průměrné globální teploty, než jak to vyplývalo z předchozích odhadů, tvrdí studie publikovaná tento týden v časopise Nature Geoscience. Studie na historickém materiálu ukázala, že komponenty globálního klimatického systému, které podléhají dlouhodobým změnám - jako je kontinentální zalednění a vegetace - mají na změny globální teploty důležitý vliv. Právě tyto faktory jsou však často v běžně používaných klimatických modelech zanedbávány.

Dan Lunt z bristolské univerzity spolu se svými kolegy srovnal výsledky globálního klimatického modelu s rekonstrukcí teplot pozemského prostředí před třemi miliony lety, kdy byly globální teploty i koncentrace oxidu uhličitého poměrně vysoké. Rekonstrukce vycházela z dat získaných ze sedimentů na mořském dně.

"Zjistili jsme, že vzhledem ke koncentracím oxidu uhličitého před třemi miliony lety model původně predikoval významně menší nárůst teploty, než odpovídá rekonstrukcím. To nás vedlo k přezkoumání toho, co v modelu chybí."

Autoři ukázali, že zvýšení teploty indikovaná rekonstrukcemi mohou být vysvětlena, pokud jsou do modelu zahrnuty také dlouhodobě proměnné faktory měnící albedo (poměr odraženého záření k záření dopadajícímu), jako kontinentální zalednění a rozsah pokrytí vegetací. Tání ledu a mizení vegetace vedou ke zvýšené absorpci slunečního záření, což následně zesiluje efekt oteplení.

Zavedení těchto dlouhodobě proměnných faktorů do modelu vedlo k růstu předpovídané odezvy na změnu koncentrací oxidu uhličitého, což indikuje, že teplota Země je patrně ke změnám koncentrace citlivější, než se dosud mělo za to.

Klimatické modely používané institucemi jako Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) často tyto dlouhodobé procesy v plném rozsahu nezahrnují, takže reakci klimatického systému Země na změny koncentrací CO2 patrně reprezentují neadekvátně.

Alan Haywood, spoluator studie z univerzity v Leedsu, řekl: "Pokud si přejeme vyhnout se nebezpečné změně klimatu, měly bychom vzít v úvahu tuto vysokou senzitivitu Země na oxid uhličitý při definování cílů dlouhodobé stabilizace atmosférických koncentrací skleníkových plynů".

"Tato studie ukázala, že studium minulých změn klimatu může poskytnout důležitý vhled do možných budoucích změn," dodal Lunt.

 

Britské listy

 Milan Daniel (Autor je jednatelem o. s. Most pro lidská práva se sídlem v Pardubicích) - kráceno

 

Cizinci: miska povinností a miska práv

Produktivní dialog o postavení cizinců v české společnosti se prostě nevede

Zákon je bohužel v některých případech nepřiměřeně tvrdý. Např. v případě nedodržení lhůt pro žádost o prodloužení víz nedává policii žádnou vůli pro zmírnění fatální sankce, jíž je zrušení pobytu. Dříve platilo, že cizinec v takovém případě zaplatil pokutu, nyní musí bez kompromisu odjet, jakkoliv je to často spojeno s pro něj osudovými následky.

Z hlediska lidských práv je to samozřejmě špatně. Špatně je však především to, že norma je legislativním odborem azylové a migrační politiky ministerstva vnitra upravována bez toho, že by do jejích ustanovení mohl zasáhnout korektiv na MV nezávislý . Do poloviny minulého roku byla oblast integrace cizinců, jež má na cizinecký zákon úzkou vazbu, v gesci ministerstva práce a sociálních věcí. Potom přešly tyto kompetence z MPSV na MV. Zatímco na MPSV byla za Vladimíra Špidly komunikace mezi státem a neziskovým sektorem nastavena tak, že zde existovala smíšená komise, která se tématem integrace zabývala, po přechodu gesce na MV přestala tato komunikace existovat.

ČR a Stockholmský program

Zjevně z popudu svých úředníků se ministr vnitra Martin Pecina vyjádřil kriticky na adresu Stockholmského programu EU . Českému ministerstvu vnitra vadí zejména to, že by v případě přijetí závazné směrnice vycházející z tohoto programu, musela zajistit férové zacházení s občany třetích zemí, kteří žijí legálně na území členských států, poskytovat jim stejná práva a povinnosti, jaké mají i občané EU.

Podle Peciny s tím má Česká republika „velký problém“. Velký problém je ovšem spojen s tím, jak český stát pojímá imigrační a integrační politiku jako celek.

Aby bylo jasno: Stockholmský program staví na čtyřech základních pilířích: na ochraně práv občanů, zakotvených v Listině základních práv, a to včetně ochrany jejich osobních údajů, dále na konsolidaci legislativy jednotlivých členských států, také však na posílení spolupráci policií těchto států a konečně na podpoře a sjednocení politiky v oblasti imigrace a azylu. Program v tomto posledním bodě mluví o tom, že by politika měla nabídnout legálním přistěhovalcům jasný a jednotný status.

Souhlasím s tím, že by jej měli logicky dosáhnout až po splnění určitých integračních předpokladů, na nichž by se měly členské státy EU shodnout.

Nejde tedy o to, že by Stockholmský program měl znamenat nějaké bezprecedentní otevření dveří problematickým imigrantům. Česká republika má právo do dalšího procesu zasáhnout a také to dělá. Roli mluvčího přitom má však hlavně ministerstvo vnitra.

Zatímco Stockholmský program staví proces svého uskutečňování na dialogu s občanskou společností , praxe českého státu je zcela jiná. Odbor azylové a migrační politiky MV žádným vlastním grantovým programem nepodpořil integrační činnost nevládních organizací a nevytvořil pro formulování české politiky vůči cizincům veřejný prostor. Rezort podporuje jen právní poradenství.

Pro cizince to znamená, že o mantinelech imigrační a integrační politiky se rozhoduje pod stejnou střechou, pod níž sídlí represivní orgány státu. Politika českého státu vůči cizincům je jednoznačně postavena na jejich povinnostech.

V případě přijetí Stockholmského programu by měl proces směřovat k vydání směrnice, jež by cizincům zaručila i jejich práva zaručená evropskou Listinou, včetně např. práva volebního či práva na volný pohyb. Obojí by bylo nejspíš zaručeno jen cizincům s trvalým pobytem a azylantům.

V případě cizinců s trvalým pobytem není k obavám ze strany českého státu žádný přijatelný důvod. Tito lidé museli splnit zákonné podmínky, které jsou v některých členských zemích Unie stanoveny dokonce přísněji než v ČR. Nejčastěji jsou v postavení tzv. rezidentů EU. Azylová politika některých členských zemí je ovšem možná liberálnější, ale i tady je trend spíše opačný. Práva cizinců v ČR jsou však dosud limitována především vůlí akceptovat je politicky , a to přes to, že jejich počet v zemi významně vzrostl (na více než 4% obyvatel).

To je hlavní dluh českého státu vůči politice EU v oblasti integrace cizinců, který odporem vůči přijetí Stockholmského programu jen potvrzuje.

 

 pst, Novinky

Revoluci v létání přináší první pilotované letadlo na solární pohon

Pilotované letadlo poháněné výlučně sluneční energií se ve čtvrtek poprvé vzneslo. Je to výsledek šestiletého snažení týmu na švýcarské polytechnice v Lausanne.

Skutečného vzduchoplavce by podle časopisu NewScientist uskutečněný let příliš nenadchl.  Dobývání oblohy zůstalo zatím při zemi a navíc letoun absolvoval vzduchem jen 350 metrů. Sami konstruktéři stroje nazvaného Solar Impulse spíše než o letu mluví o bleším skoku.

Nicméně je to historicky první letadlo, které se vzneslo s člověkem jen díky energii získané ze slunečního záření. Letadlo má rozpětí křídel 61 metrů a váží 1600 kilogramů. Ve vzduchu navíc unese už jen váhu pilota.

Po prvním opatrném vzletu mají následovat další testy. Cílem je za dva roky podniknout přelet Atlantiku, nebo možná i oblet Zeměkoule během 25 dní.

 

pst, Novinky

Elektřina se dá získávat i z jedoucích aut a letících letadel

Úspěšné testy, kdy do silnice zabudované piezoelektrické krystaly generovaly elektrický proud pod tlakem, který vznikal při průjezdu aut, vedly vědce k dalšímu kroku. Princip který dlouho využívali hlavně jen kuřáci v zapalovačích, by mohl generovat energii i při zabudování do střech karosérií aut nebo trupů letadel.

Samozřejmě by nešlo o megawatty, ale elektrický proud generovaný vibrací v piezoelektrickém zařízení, by mohl rozsvěcet kontrolní panely nebo dobíjet mobily. Tým odborníků z New Yorku vedený profesorem Yainnisem Andreopolosem se snaží prototypy takového zařízení optimalizovat pro střechu osobního auta nebo velkého nákladního tahače.

Proudění vzduchu při jízdě vyvolá v zařízení vibrace a rezonanční vlny. Jde nejen o stálé proudění, ale i o nárazové vlny.  Andreopolos již provedl se svým týmem testy e zkušebním aerodynamickém tunelu a ověřili funkčnost zařízení.

Pro současné spalovací motory je možnost využití piezoelektrického jevu omezen. Naopak pro elektromobily, které se pomalu dostávají na trh, jsou budoucí výhledy značné. Představa, že energie spotřebovaná na jízdu aut se vrací zpět, jak z aut, tak z kilometrů zatížených dálnic, hraničí s ideou perpetua mobile.

 

pst, Novinky

Malá doba ledová může nastat během pár měsíců a trvat přes tisíc let

Scénář klimatické katastrofy podle hollywoodského filmu Den poté, kdy poměrně rychle pokryje většinu severní polokoule led, nemusí být tak úplně jen fantazií. Nový výzkum ukazuje, že v minulosti doba ledová nastala kvůli narušení proudění v Atlantickém oceánu nanejvýš během několika měsíců, ne let.

Přibližně před 12 800 lety zasáhla severní polokouli malá doba ledová, která přetrvala 1300 let. Vědci podle článku na webu Evropské nadace pro vědu odhalili i spouštěcí mechanismu pro její nástup. Vše odstartovala změna v cirkulaci proudů v Atlantickém oceánu.

Začalo to údajně provalením břehů ledovcového jezera Agassiz v severní Americe. Tím se uvolnilo ohromné množství vody do Atlantiku a Severního ledového oceánu. Objemem se tato "injekce" rovnala objemu vody ze všech velkých severoamerických jezer mezi USA a Kanadou. Naředění slané vody a také změna teploty vedla k oslabení sacího efektu, který přivádí teplou vodu z rovníkové oblasti na sever a tím ohřívá i klima v Severní Americe i Evropě.

William Patterson z kanadské University of Saskatchewan in Canada pak varuje, že taková doba ledová, by mohla nastat kdykoli právě jako následek vyrovnávání globálního oteplování: "Pokud by náhle roztály grónské ledovce, byla by to katastrofa."

Ze studia Grónských ledovců se zdálo, že změna klimatu proběhla během dvou let. Z nových analýz sedimentů v irském jezeře Lough Monreach se ukazuje, že změna nastala během jednoho, nanejvýš tří měsíců. Překvapivá informace vyplývá z obsahu isotopů uhlíku a kyslíku, kteří poskytují obraz o tom, jak bylo jezero produktivní, jakým teplotám a srážkám bylo vystaveno.

Z dat dále vyplývá, že i po opětovném nastartování proudění z Atlantiku, které začalo Evropu ohřívat, trvalo dvě stě let, než se jezero z doby ledové zotavilo.

 

zdroj: www.liveleak.com

Meteorit jako ohnivá koule rozzářil oblohu nad Utahem

Meteorit vypadající jako obrovská ohnivá koule přeletěl ve středu krátce po půlnoci oblohu nad americkým Utahem. Mnozí obyvatelé byli tímto úkazem fascinováni. Někteří náhlé rozjasnění uprostřed noci stačili zachytit kamerou.

Salt Lake City

Tisíce lidí telefonovaly úřadům, zda se náhodou nejednalo o UFO, nebo padající hvězdu. Jiní obyvatelé Utahu měli strach, že přichází konec světa, nebo že viděli nějaké rozsáhlé vojenské testy.

Mnozí lidé vypověděli, že asi po pěti minutách slyšeli výbuch. Zástupce NASA a Solárních systémů v Utahu Patrick Wiggins řekl, že se jednalo o meteorit. Wiggins také slyšel explozi, podle něj meteorit explodoval asi o 100 kilometrů dál směrem na sever.


Pavel Stöckl, Novinky

Planeta Merkur je železnější, než NASA tušila

Údaje získané ze sondy Messenger vyslané k první planetě Sluneční soustavy odborníky v NASA překvapily. Dřívější průzkum doložil jen nízký obsah železa v křemičitých horninách na povrchu malé planety.

Předpokládalo se, že je železo ukryté především v jádru, které tvoří až 60 % hmoty planety. Čerstvá měření však naznačují, že železa je na Merkuru více a jeho oxidy jsou vázány v povrchových horninách společně s titanem. Údaje mají dále zpřesnit teorie o vzniku Sluneční soustavy a formování planet.

„Nová měření zaměstnají teoretiky,“ řekl stanici BBC Sean Solomon. Má se za to, že Merkur je vlastně jen zbytkem větší planety, která ztratila velkou část povrchových vrstev během dávné vesmírné srážky s jinou vznikající planetou. Merkur je přibližně třikrát menší než Země a na jeho povrchu vládnou teploty od 435 stupňů Celsia po 180 stupňů pod nulou.

Sonda Messenger proletěla nad Merkurem přibližně ve výšce 228 kilometrů. Šlo již o třetí průlet, který byl součástí brzdného manévru, který má umožnit sondě vstoupit s nižší rychlostí do atmosféry Merkuru v roce 2011.

Průlet ovšem postihl výpadek energie a tak sonda poslala zpět na Zemi jen polovinu předpokládaných dat. Nicméně přesto Messenger získal dosud nejpodrobnější snímky asi šesti procent povrchu planety.

Messenger má postupně nasnímat až 98 procent povrchu planety v různém rozlišení. Sonda také provede rozbor jeho extrémně slabé atmosféry a částic, které byly uvolněny z povrchu dopadem meteoritů nebo vulkanickou aktivitou.

  

aktuálně.cz

Na Měsíci je voda, potvrdilo bombardování řízené NASA

Washigton - Otázka, zda je na Měsíci voda, se zdá být s definitivní platností vyřešena. Odpověd zní: ano.

Potvrzují to výsledky zkoumání, které provedl v říjnu americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) v rámci mise LCROSS.

"Skutečně jsme našli vodu," potvrdil na dnešní tiskové konferenci jeden z představitelů NASA Anthony Colaprete.

Jde tedy o přelomový objev, který může výrazně ovlivnit další případnou kolonizaci Měsíce.

Pokus v médiích často nadneseně nazývaný "bombardováním Měsíce" byl založen na nárazu několikatunové rakety do jižního pólu tělesa

Součást "posádky" sonda LCROSS následně zkoumala vše, co z nově vyhloubeného kráteru vyletělo vzhůru.

Vědci tvrdí, že mezi mezi vzedmutým prachem bylo také devadesát litrů vody.

  

veda.sme.sk – přeloženo ze slovenštiny
Nalezena rekordně vzdálená hvězda

Satelit NASA ve vesmíru zachytil výbuch hvězdy. Vědci ze Země potvrdili, že jde o dosud nejvzdálenější vesmírný objekt. Je daleko 13 miliard světelných let.

Bratislava  -  Na konci jejího života zůstala masívní černá díra. Ještě předtím však dala hvězda o sobě vedět celému vesmíru. Vybuchla a následné záblesky gama záření pozorovali dokonce i na Zemi.

Takovýto kosmický jev je ve vesmíru relativně běžný. Co však dělá nedávnou červenou tečku na hvězdné mapě oblohy vyjimečnou, je její věk. Zdrojem záření, které označili jako GRD 090423 je pravděpodobně nejvzdálenější vesmírný objekt, jaký se kdy podařilo zachytit dalekohledem.

Vzdálený – a teda i starý – je více jak třináct miliard světelných let, výbuch tedy nastal asi 630 milionu roků po Velkém třesku.

Dva nezávislé týmy

Záblesk podle časopisu Nature sledovaly dva nezávislé týmy vědců. Nejdříve si ho však všiml ve vesmíru umístěný teleskop Swift, který patří americké NASA. Ten poslal na Zem upozornění, že se v kosmu cosi děje. Takových upozornění však ročně pošle asi sto. Je potom na rozhodnutí vědců, zda se signál rozhodnou sledovat. Na záblesk v aktuálním případě nasměrovaly teleskopy dva mezinárodní týmy vědců: z britských a italských institucí.

Z jeho spektra zjistili, že výbuch se musel odehrát ve velmi velké dálce. "Víme z našich teoretických modelů, že takové objekty by měly existovat," řekl pro Nature Ruben Salvaterra, který vedl "italský" tým z Národního institutu pro astrofyzku.

Být však jedním z lidí, kteří ho našli, je úžasné. Je to něco, co jednou budete vyprávět svým vnoučatům.

Jaký byl mladý vesmír?

Podobné vesmírné události vědcům umožňují poznávat mladý vesmír. I když teoretické modely vysvětlují, co se v tom období dělo, existuje jen málo přímých důkazů. Právě sledování gama záblesků – které vznikají když po výbuchu hvězdy vymrštěný plyn z hvězdy narazí na jiný plyn v kosmu – by však mohlo prozradit něco nového. Netřeba přitom zapomínat, že ještě před sto lety si lidé mysleli, že ve vesmíru existuje jen naše Galaxie.  

Rodící se hvězda září teprve 330 let

Za Valdštejna tu ještě nebyla. Podle studie v časopise Nature začala neutronová hvězda v troskách supernovy Cassiopeia A vznikat teprve po roce 1670, kdy v Amsterdamu umírá Jan Amos Komenský. Z pohledu astronomů je dodnes ve stavu zrodu.

Cassiopeia A budila zájem astronomů už od roku 1999, kdy ji objevila Chandra, vesmírná observatoř NASA. Pozůstatky supernovy, které jsou od Země vzdáleny jedenáct tisíc světelných let, zaujaly jako mocný zdroj rentgenových paprsků. Teprve nyní se ale podařilo vysvětlit, že jejich zdrojem je neutronová hvězda s tenoučkou uhlíkovou atmosférou.

Hvězda v Cassiopei A se zrodila před 330 lety a je tak nejmladší, jakou kdy vědci zachytili. Autoři studie soudí, že supernova, z níž se zrodila, explodovala kolem roku 1680, kdy ji pozoroval anglický astronom John Flamsteed.

„Hvězda se zrodila tak horká, že na jejím povrchu došlo k jaderné reakci, která vytvořila atmosféru širokou jen deset centimetrů. Její objev nám pomáhá pochopit, jak se neutronové hvězdy rodí při mohutných výbuších supernov,“ konstatoval kanadský astronom Craig Heinke, který byl jedním z vedoucích výzkumu.

Neutronové hvězdy jsou supertěžkým jádrem velkého slunce, jehož vnější obal odmrštil obří výbuch, při němž vznikají supernovy. Jak říká název, skládá se takové těleso téměř výlučně z neutronů. I čajová lžička neutronové hmoty váží miliardy tun. A tak i když má hvězda v Cassiopeji A průměr jen asi 20 kilometrů, je dvacetinásobně těžší než Slunce.

 

sme.sk – přeloženo ze slovenštiny

Nad Indonézií explodoval asteroid

NASA potvrdila, že nad ostrovem Sulawesi v říjnu explodoval ateroid. Astronomové o něm neměli tušení.

MAKASAR, BRATISLAVA  Na počátku to byla mezinárodní senzace. Na území severního Lotyšska měl dopadnout meteorit, který v poli vyhloubil několikakilometrový kráter.

Geologové však zjistili, že jde o podvod a jámu nedaleko města Mazsalaca vykopali lidé. Nakonec se přiznal jeden z místních mobilních operátorů, že tímto způsobem chtěl zpopularizovat kraj.

Do zemské atmostéry však nedávno vstoupilo skutečné vesmirné těleso. A odhalilo, že ochrana před dopadem nebezpečných těles z kosmu je stále nedostatečná.

Výbuch nad Sulawesi

 

Minulý týden americký Národní úřad pro letectví a vesmír potvrdil, že nad územím Indonézie vletělo začátkem října do zemské atmostféry těleso rychlostí více jak 70 tisíc kilometrů za hodinu. Vybuchlo asi patnáct až dvacet kilometrů nad povrchem Země a exploze byla asi třikrát silnější než atomová bomba, kterou Američané shodili na japonskou Hirošimu. Podle New Scientist to byl jeden z největších pozorovaných výbuchů mimozemského tělesa v naší atmosféře. Naštěstí  těleso, které podle vědců měřilo až deset metrů v průměru, nezpůsobilo žádné škody. Vystrašilo však obyvatelstvo a stopy po explozi zaznamenali i ve vzdálenosti 16 tisíc kilometrů. Nebezpečí nepoznáme Problémem jevu je, že astronomové o dopadu tohoto tělesa nevěděli. Žádný z dalekohledů ho před nárazem do Země nezachytil. Naznačuje to, že schopnost předvídat kosmické nebezpečí je dosud relativně malá. Tim Spahr, ředitel cambridgského Centra menších planet, tvrdí, že v současnosti rozpoznáme jen málo drah asteroidů menších jak 100 metrů. Zničující následky by však měl už i dopad tělesa s průměrem třicet metrů. Známý Tunguský meteorit měl průměr asi 60 metrů. Výbuch nad ostrovem Sulawesi je možné vnímat jako varování. Mapovaní drah asi 20 metrových asteroidů by však podle odborníků stálo miliardy dolarů. Museli bychom vybudovat nové a ještě větší dalekohledy.   ČTK Vatikán se táže, zda existuje mimo Zemi život Vatikán se na několikadenním semináři o astrobiologii tázal, zda existuje nějaká forma mimozemského života. Mnozí účastníci semináře vyjádřili přesvědčení, že takový objev přijde poměrně brzy, napsala v úterý agentura AFP k ukončení semináře. "Ačkoli život tam nebyl nalezen, učí nás tento výzkum mnoho důležitých a užitečných věcí o našem světě, které mají vliv na filozofii a teologii," řekl tisku ředitel vatikánské astronomické observatoře José Gabriel Funes. Seminář byl uspořádán u příležitosti Mezinárodního roku astronomie. Na pozvání Pontifikální akademie věd se jej zúčastnila třicítka astronomů, biologů, fyziků, geologů a chemiků. Pozvaní vědci byli experti ve svém oboru, "nežádali jsme od nich křestní list", zdůraznil Funes, aby ukázal otevřenost církve v těchto otázkách. Profesor Chris Impey, astronom z Arizonské univerzity, řekl, že si je jist, že za několik let, rozhodně nejpozději za jednu generaci, nalezneme formy života ve vesmíru, ať už to bude ve sluneční soustavě nebo mimo ni. Připomněl, že vesmír je tvořen uhlíkem, vodou a energií a že toho je ve vesmíru mnoho. Připomněl, že ve výzkumu planet bylo dosaženo neuvěřitelného úspěchu: v roce 1995 byla objevena první planeta mimo sluneční soustavu a nyní jich známe přes 400. Mimozemšťané by mohli být bez prvotního hříchu Argentinský jezuita Funes je spíše skeptický pokud jde o možnost, že by byly brzy objeveny další formy života. V roce 2008 však prohlásil, že víra v Boha je slučitelná s vírou v mimozemšťany, a dokonce řekl, že by mohla existovat planeta obydlená bytostmi, které se neprovinily prvotním hříchem. Astrofyzička z francouzského Státního ústředí vědeckého výzkumu (CNRS) uvedla, že máme ty největší naděje nalézt život ve sluneční soustavě spíše než jinde. "Pokud existuje, nalezneme jej brzy," řekla a zdůraznila, že v astrobiologii denně realita překračuje představivost. Profesor Jonathan Lunine, fyzik z univerzity Tor Vergata v Římě, zdůraznil, že existence nějaké formy mimozemského života ještě nebyla prokázána a možná nikdy nebude, vědci však nyní mají představu, kde by ji bylo možné nalézt.    Tomáš Reiner, Novinky Slunce nad Saharou pomůže zásobovat elektřinou Evropu Konsorcium dvanácti evropských firem tento týden oznámilo dohodu o mamutím solárním projektu v saharské poušti a na Blízkém východě. Iniciativa Desertec Industrial (DII) má do roku 2050 zásobovat elektřinou z obnovitelných zdrojů Evropu a pokrýt z 15 procent její potřebu.  Mnichov Mezi společnostmi, které přistoupily k dohodě o projektu za 400 miliard dolarů (okolo sedmi biliónů korun), jsou například Deutsche Bank, Siemens, RWE či E.On. Jejich konsorcium se sídlem v Mnichově doufá v první dodávky elektřiny do roku 2015. Koncept DII byl představen v roce 2007. Počítá s výstavbou sítě solárních elektráren a přenosových soustav napříč severní Afrikou a Blízkým východem, což podle výkonného ředitele konsorcia Paula van Sona předpokládá intenzivní spolupráci mnoha stran a kultur. V první fázi se bude budovat v poušti Sahara. Energii budou kumulovat parabolická zrcadla, která mají sluneční paprsky soustředit na nádrže s vodou. Ohřátá voda bude pohánět parní turbíny generující elektřinu 24 hodin denně. Do Evropy ji dopraví speciální kabely s malými ztrátami, část však budou čerpat i afričtí spotřebitelé. Projekt DII není jediným svého druhu - podobný se připravuje například ve Španělsku -, je ale rozhodně největším. K projektu se podle serveru BBC hlásí stále další severoafrické země a podpořil ho jordánský princ Hassan či německá kancléřka Angela Merkelová.    100+1 DO VESMÍRU BEZ LIDÍ Vesmírný výzkum potřebuje samostatně myslící stroje, které nebude nutné řídit a programovat na každém kroku. Rodí se nová generace robotů nezávislých na člověku?
Dvojice pojízdných robotů prozkoumává povrch vzdálené planety. Náhle si všimnou podezřelého pohybu. Mají jej zachytit kamerou a odeslat záznam k řídicímu středisku, nebo budou pohyb ignorovat? Rozhodnutí musí padnout v okamžiku, energie v bateriích ubývá. Roboti volí provedení záznamu. První test jejich schopnosti samostatně se rozhodovat dopadl dobře.
Zatím jde pouze o simulaci. Řídicí středisko se nachází v hangáru Laboratoře pro proudový pohon (JPL) v kalifornské Pasadeně a roboti se pohybují jen pár metrů od něj. Stejným způsobem by měli fungovat na vzdálené planetě, kde je nebude možné ovládat na dálku.
PRVNÍ AUTOMATY
Autonomní systémy se při průzkumu vesmíru používají již od sedmdesátých let. Sovětská loď Progress dokázala samočinně dopravovat náklad k vesmírné stanici už v roce 1978. V roce 1999 byla sonda NASA Deep Space-1 schopná samostatně zjišťovat překážky při cestě dlouhé přes 600 milionů kilometrů. Od roku 2003 obíhá okolo naší planety družice Earth Observing-1, která se zaměřuje na sledování sopečných erupcí a povodní. Je vybavena autonomním řídicím systémem. Do určité míry samostatně pracují i rovery Spirit a Opportunity na planetě Mars. Jeden z nich zanedlouho dostane nový software, který poslouží k výzkumu vzniku hornin a učiní rover ještě méně závislým na lidech.
Vysílání robotů do vesmíru vyjde vždy levněji než cesty lidské posádky. Nezbytnou podmínkou úspěchu je však samostatnost robotů. Čím dále se dostanou, tím hůře je lze řídit na dálku z pozemského střediska. Jen na Mars letí signál ze Země asi dvacet minut, na některý z měsíců Jupiteru asi hodinu.
CO DOKÁŽOU?
Co vše lze od průzkumných robotů očekávat a jak náročné úkoly budou moci plnit? Rovery Spirit a Opportunity, které přistály na Marsu v roce 2004 a fungují proti všemu očekávání dodnes, se od počátku musely vyrovnat s řadou nesnází, jako byl vadný paměťový modul nebo zaseklé kolo. Bez lidské asistence na dálku by se tyto závady nepodařilo odstranit, takže o skutečné samostatnosti nemůže být zatím řeč.
Spirit a Opportunity dokážou samostatně plnit jednodušší úkoly, například dojet z bodu A do bodu B a pořídit při tom snímky nebo sledovat oblaka a miniaturní prachová tornáda. Bez pomoci se umí bránit náhodnému poškození například tím, že se vyhýbají strmým svahům a velkým kusům horniny.
Úkolem robotů nikdy nebude zaznamenávat vše, co je před nimi. K tomu nemají dostatek energie, času ani podmínek pro odeslání na Zemi. Právě z tohoto důvodu je ve středisku JPL vyvíjen software, který by jim umožnil analyzovat obrázky, které zachytí, a samostatně se rozhodnout, co s nimi udělají.
Klíčem softwaru je systém OASIS, jehož název je odvozen od slov On-Board Autonomous Science Investigation System, palubní autonomní systém pro vědecký výzkum. Práce s ním by měla vypadat takto: vědci předem do systému zadají seznam cílů, na které se má robot zaměřit, například na určité druhy hornin. Když robot začne provádět snímkování, OASIS vytřídí fotografie podle seznamu. Kromě toho bude znát i další doprovodné údaje, třeba o tom, že erodované horniny vodou jsou pro průzkum významnější než neerodované. Díky tomu se roboti mohou rozhodovat samostatně.
CESTA K SAMOSTATNOSTI
Při samostatné činnosti musí robot také sledovat, zda má dostatečně nabité baterie, jaký uběhl čas a kolik mu zbývá volné paměti. Tým JPL proto vyvinul program Taskmaster určený pro plánování aktivity robota. Taskmaster zasahuje vždy, kdy se to zdá nutné, aby byl dosažen sledovaný cíl bez rizika neúspěchu. Protože program OASIS umí rozeznat, jaké horniny jsou pro vědce zajímavé, nic nebrání tomu, aby se k nim robot vydal sám a podíval se na ně zblízka.
Tato rozhodnutí bude činit další řídicí systém nazvaný AEGIS (Autonomous Exploration for Gathering Increased Science, samostatný výzkum pro získávání hlubších vědeckých poznatků). Díky němu bude rover Opportunity schopen samostatně zaměřit kameru a odvysílat záznam na Zemi, aniž by k tomu dostal pokyn. Budoucí roboti by měli sami provádět vědecké experimenty, ukáže-li se, že jsou potřebné.
POZNAJÍ ŽIVOT?
Ani ti nejdokonalejší roboti zatím nesvedou to, co roboti ve sci-fi románech. Nemají vlastní vědomí, necítí, a pokud by se setkali s nějakou formou života, pravděpodobně by si jí vůbec nevšimli. Teorie sice tvrdí, že buňky mohou být popsány v počítačovém kódu, ale to ještě neznamená, že robot vybavený takovým kódem odhalí jakoukoli formu života.
Úspěch by mohla přinést kombinace více druhů sond použitých současně. Některé by byly vybaveny tzv. neurálními sítěmi, a mohly by se proto stále rozvíjet a zdokonalovat, jiné by pracovaly s tzv. fuzzy logikou, matematickým nástrojem pro zvládnutí neurčitosti. Sondy by spolu komunikovaly inteligentním způsobem. Pokud by například nebylo předání signálu bezpečné, bylo by odloženo na pozdější dobu. Informace by byly přeneseny sice později, zato však bezpečně.
   aktualne.c.cz   entrumS Soumrak otců a matek? Vědci vyrobili spermie i vajíčko Vědci ze Stanfordské univerzity v Kalifornii dokáží ve svých laboratořích vytvořit spermie a vajíčka z kmenových buněk.  Podařilo se jim totiž vynalézt směs z umělých látek a vitamínů, pomocí kterých se kmenová buňka přemění na vajíčka a spermie. Párům, které nemohou počít dítě kvůli neplodnosti jednoho či obou z nich, se tak podle britského listu Daily Mail otvírá nová možnost, jak mohou zplodit biologického potomka.  Stanfordští vědci ale nejsou první, kterým se to podařilo. Již v červenci letošního roku ohlásili britští vědci z Univerzity v Newcastlu, že se jim jako prvním na světě podařilo vytvořit lidské sperma z kmenových buněk. Uvedli však zároveň, že potrvá nejméně dalších pět let, než by se jejich technika mohla začít používat v nemocnicích. Dítě by se tak podle vědců mohlo narodit za pomoci umělých prostředků, zatímco rodiče by stáli stranou zcela mimo tento proces. To však s sebou přináší mnoho morálních a etických znepokojení. Podle odpůrců tohoto nového objevu totiž není dobré "šťourat" se v základních prvcích života. Dokonce vědce varují, že by tento nový objev sice mohl vyřešit neplodnost, ale na druhé straně také narušit či zcela zničit vztahy mezi členy rodiny. Podle listu Daily Mail vědci dokáží ženské vajíčko vytvořit z buňky těla muže a opačně mužskou spermii z buňky ženského těla. To by umožnilo počít potomka i homosexuálním párům. Mnoho vědců ale o tom, že by se dala mužská spermie vytvořit z ženské buňky, pochybuje. A to prý z toho důvodu, že ženská kmenová buňka postrádá mužský chromozom.   sme.sk - přeloženo ze slovenštiny Nedaleko Jupitera by mohl existovat život Bratislava Z posledního výzkumu vyplývá, že oceán nacházející se na Jupiterově měsíci Evropa, který obsahuje asi dvojnásobek veškeré vody v mořích a oceánech na Zemi, by mohl ukrývat stokrát více kyslíku než se předpokládalo. Toto množství je více jak dostatečné pro poskytnutí podmínek vhodných pro život. A to ne jen mikroorganizmům, ale i jiné makrofauně.  Dosud není jisté, zda se bude vůbec dát najít nějaká forma života na tomto měsíci, poněvadž oceán leží pod několkokilometrovou vrstvou ledu, který má asi 50 milionů roků. Ta ho dělí od produkce kyslíku na povrchu. Bez tohoto základního prvku by se však život mohl formovat pouze na bázi síry a metanu, což jsou však podmínky, o kterých se neví, zda se nacházejí na dně vod. Richard  Greenber z University v Arizoně se proto rozhodl, že se pokusí prozkoumat možnost přítomnosti kyslíku na tomto měsíci i stáří jeho ledové  přikrývky. Greenber se domnívá, že koncentrace kyslíku je dostatečně velká na to, aby poskytla přístřeší mikroorganizmům i složitější makrofauně, která si pro svůj život vyžaduje více kyslíku. Podle jeho tvrzení by v těchto vodách mohlo dýchat až 3 000 miliony kilogramů makrofauny, která potřebuje stejné množství kyslíku jako pozemské ryby.   pst, Novinky Dinosaury dorazily jedovaté sinice a ne jen asteroid, tvrdí vědci Nikoli obrovský asteroid, ale docela nepatrné, ovšem hodně jedovaté sinice dorazily dinosaury po téměř 160 miliónech let jejich existence na Zemi. Tvrdí to podle serveru Telegraph.co.uk alespoň američtí geologové a toxikologové na základě analýz vzorků ve vrstvách uložených před desítkami miliónů let po celém světě Jakkoli byl dopad asteroidu před 65 milióny let ničivý, nezpůsobil podle nové studie úplné okamžité vyhlazení dinosaurů a dalších druhů. Nestačil možná ani v kombinaci s následnými tsunami a zvýšenou sopečnou činností a klimatickými změnami. Odhaduje se, že zahynout mohlo 50 procent živočichů a rostlin. O přeživší dinosaury se podle geologa Jamese Castlea a toxikologa Johna Rogerse z Clemson University postaraly smrtelně jedovaté sinice. Vědci strávili dva roky analýzou fosilních vzorků. Zjistili že sinice, produkující jed a spotřebovávající kyslík, se vyskytovaly v takovém množství, že byly schopné vyhubit značné množství živočichů a rostlin v oceánu i na pevnině. Možná trochu módně oba vědci v článku pro časopis Environmental Geosciences upozorňují na obdobný zvýšený výskyt jedovatých sinic v některých oblastech na zemi, který je dáván do souvislosti s globálním oteplováním. „Fosilní stopy dokazují, že vyhynutí dinosaurů na konci křídy probíhalo jako následek proměn životního prostředí a nešlo o výlučný následek katastrofické události (dopad asteroidu),“ řekl Castle. Rodgers pak zdůraznil, že v současnosti přibývá výskyt jedovatých sinic. Zvyšuje se podle něj jejich množství i geografické rozšíření. Sinice způsobují lidem vyrážku, či onemocnění pokud se dostanou do zažívacího traktu. Při jejich rostoucím množství spotřebovávají kyslík ve vodě, což vede k udušení ryb. Produkované toxiny mohou následně zahubit i zvířata a ptáky.   pst, Novinky Astronomové objevili tři desítky nových planet Celkem 32 planet objevili astronomové za hranicemi Sluneční soustavy u cizích hvězd. Tělesa ve velikostech od pětinásobku Země po desetinásobnou velikost Jupiteru potvrzují, že u cizích hvězd je plno planet a s počtem roste i pravděpodobnost, že někde vznikl podobně jako na Zemi život. Nové planety přibyly na seznam díky analýze údajů z citlivého zařízení na teleskopu na Jižní evropské observatoři v chilském La Silla. "Z našich závěrů tak vyplývá, že přinejmenším kolem 40 procent hvězd podobných Slunci obíhají i menší planety. Je to opravdu důležité, protože to znamená, že menší planety se dají najít prakticky kdekoli," uvedl Stephane Udry z univerzity v Ženevě. Důležité podle něj také je, že existenci planet předpověděly modely, načež je vědci skutečně našli. A modely předvídají existenci mnohem většího počtu malých, Zemi podobných planet. V současnosti už je na seznamu cizích planet 400 těles. K objevu planet na observatoři La Silla byla opět použita metoda nepřímé detekce, která je založena na měření výchylek při pozorování hvězd. Tentokrát však pozorovatelé využili nové zařízení - supercitlivý spektrometr.    Pavel Stöckl, Novinky Teleskop zachytil srážku dvou planet u mladé hvězdy Spitzerův teleskop zachytil ve vesmíru stopy po dávné srážce dvou vesmírných těles. Planetka velká přibližně jako Merkur se srazila s menším tělesem zhruba o velikosti Měsíce. Menší těleso se po srážce rozpadlo, vypařilo se ohromné množství horniny a horké lávy. Planetky se srazily před několika tisíci lety, ve vesmírném věku tedy "před chvílí", a to v blízkosti mladé hvězdy nazvané HD 172555, která je asi sto světelných let od Země. Vědci jsou objevem nadšeni, protože podobně se planetky srážely při vzniku Sluneční soustavy. Infračervená čidla na Spitzerově teleskopu zachytila stopy odpařené horniny společně s kusy zamrzlé lávy - tzv. tektity (přírodní sklo). "Ta srážka musela být opravdu velká a při vysoké rychlosti, když se horniny takto vypařily či roztavily," uvedl Carey M. Lisse z laboratoře aplikované fyziky na Johns Hopkins University, který analýzu zachycené srážky zveřejnil v srpnovém čísle Astrophysical Journal. "Šlo o velmi vzácnou událost, která má velký vliv při formování Zemi podobných planet a jejich měsíců. Měli jsme štěstí, že jsme ji mohli zachytit," poznamenal vědec. Menší z planetek byla velká asi jako Měsíc, druhá jako planeta Merkur, který je je o necelou polovinu větší než Měsíc. Země se kdysi srazila s planetou velkou jako Mars Obě tělesa se před srážkou k sobě přibližovala vysokou rychlostí kolem 10 kilometrů za sekundu. Podobná srážka vedla podle Lisse před čtyřmi miliardami let k vytvoření vazby mezi Zemí a Měsícem. Do Země tehdy narazilo těleso o velikosti Marsu. "Ta srážka musela být také ohromná, dost nato, aby se vypařil zemský povrch," uvedl spoluautor článku Geoff Bryden Jet Propulsion Laboratory. "Trosky zřejmě vytvořily prstenec kolem Země a až později z nich vznikl Měsíc. Pozorovaná srážka je podobná. Nevíme, jestli se zformuje měsíc, ale víme, že povrch většího tělesa byl rudý, roztavený a narušený." Novinky, ČTK Vesmírné kolize jsou běžné Kolize v planetárních systémech neustávají ani po zformování, což dokazuje i nedávný dopad asteroidu, či komety na povrch Jupiteru, který po sobě zanechal citelný šrám i na největší planetě Sluneční soustavy. Záběry pořídil infračervený teleskop NASA na vrcholku Mauna Kea na Havaji.Na snímku je vidět rozptýlení částic a také nárůst teploty svrchní části troposféry v místě nárazu s možným uvolněním plynů. Podobné "bombardování" Jupitera naposledy zaznamenali astronomové přesně před patnácti lety - v roce 1994 tuto planetu zasáhly kusy komety Shoemaker-Levy 9. Existence Jupitera podle některých poskytuje vnitřním planetám a především Zemi jakýsi štít před hustějším bombardováním vesmírnými tělesy, které by jinak mohlo zlikvidovat veškerý život. Zásahu si povšiml amatérský astronom NASA na možný zásah Jupitera upozornil amatérský astronom Anthony Wesley z Austrálie. "Měli jsme nesmírné štěstí, že jsme viděli Jupiter přesně ve správnou dobu, ve správnou hodinu a ze správné strany, abychom to mohli zaznamenat. Nemohli bychom si to lépe naplánovat," říká vědec Glenn Orton z vědeckého střediska kosmického výzkumu NASA v kalifornské Pasadeně. "Mohl by to být náraz komety, ale zatím to nevíme jistě," dodal.  Novinky, BBC Nově objevený ptakoještěr potvrzuje Darwinovu teorii V Číně byl nalezen nový druh pterosaura, který představuje spojnici mezi vývojově mladšími formami pterodaktylů s lehkou hlavou se staršími druhy s mohutnější hlavou a dlouhým ocasem. Na počest velkého vědce byl druh nazván Darwinopterus. O objevu informoval časopis Královské společnosti Proceedings of The Royal Society B. Paleontologové nalezli na severovýchodě Číny dvacet fosilií dosud neznámého druhu, na němž jsou patrné primitivní znaky vedle modernějších. Darwinopterus, který vypadá trochu jako jestřáb a žil v juře před 160 milióny lety, má stavbu hlavy a krku jako pozdější pterodaktylové, tedy úzkou a dlouhou, s ostrými zuby, které mu umožňovaly lovit jiné druhy létajících tvorů. Má však ocas jako primitivnější druhy, připomíná jurského Rhamphorhyncha se zpevněným dlouhým ocasem zakončeným kosočtverečným kožovitým útvarem, jímž řídil let. Rhamphorhynchus však měl krátkou kulovitou hlavu s velkýma očima. Překvapivý objev "Darwinopterus pro nás představoval určitý šok,“ řekl paleontolog David Unwin u Leicesterské univerzity. "Vždy jsme očekávali, že druh, který vyplní mezeru, bude mít typické přechodové znaky, jako mírně prodloužený ocas, ani dlouhý, ani krátký. Podivné je, že Darwinopterus má hlavu a krk jako pokročilejší pterosauři, zatímco zbytek kostry včetně velmi dlouhého ocasu je stejný jako u primitivních forem.“ Podle Unwina to jasně potvrzuje teorii modulární evoluce, kdy se některé znaky vyvinou rychleji, zatímco další zůstanou stejné jako u primitivních forem a změní se až později. Pterosoauři se objevili na zemi před 220 milióny let, vyhynuli spolu s dinosaury před 60 milióny let na konci křídy.   Novinky.cz Dnešní děti se většinou dožijí 100 let, slibuje nová studie  Bude-li se průměrný věk zvyšovat stejnou rychlostí jako nyní, pak se víc než polovina dětí, které se teď rodí v rozvinutých zemích, dožije sta let a přitom se budou těšit dobrému zdraví. Vyplývá to z vědecké studie, kterou v pátek její dánští autoři zveřejnili ve vědeckém časopise Lancet. Bude to sice znamenat výzvu pro zdravotnické a sociální systémy, ale ze studie vyplývá, že starci budou za sto let zdravější než jsou jejich vrstevníci nyní. "Dlouhověkost není nedostupná výsada vzdálených budoucích generací, je to pravděpodobný osud lidí, kteří už nyní v rozvinutých zemích žijí," napsal jeden z autorů studie Kaare Christensen. Ve 20. století se v rozvinutých zemích zvýšil průměrný věk o víc než 30 let a v zemích s průměrně nejdéle žijícím obyvatelstvem, tedy v Japonsku, Švédsku a Španělsku, se i v případě, že se nezlepší zdravotní stav populace, dožijí tři čtvrtiny nynějších kojenců 75 let. Bude-li se věk prodlužovat stejnou rychlostí jako dosud, pak se většina dětí narozených od roku 2000 dožije 100 let. Dánové srovnávali údaje několika mezinárodních studií, protože chtěli prověřit převládající názor, podle něhož je příčinou zvyšujícího se počtu starých lidí péče o staré a nemocné na účet společnosti. Zjistili ale, že mezi pětaosmdesátníky je mnoho lidí s chronickými nemocemi jako cukrovka nebo artritida a že mnozí z nich nejsou nemohoucí. "Tyto nemoci díky včasné diagnostice a léčbě lidi méně ochromují," napsali autoři. Údaje pro starší ročníky ale nejsou tak hojné a jasné. Je možné, že mimořádná dlouhověkost je chmurná nejen pro dotyčné, ale i pro společnost, v níž žijí. Ze studie také vyplývá, že v roce 1950 se tehdejší osmdesátníci dožili 90 let s pravděpodobností 16 procent pro ženy a 12 procent pro muže. V roce 2002 to bylo už 37 procent, respektive 25 procent. V Japonsku, které má vůbec nejdelší průměrný věk obyvatelstva, se tento údaj posunul v současnosti v případě žen na 50 procent. Další z údajů se týká ekonomické zátěže, jakou stárnoucí populace představuje. V Německu například v roce 1956 připadalo na 100 občanů ve věku mezi 15 a 64 lety 16 lidí starších 65 let. V roce 2056 jich bude 60. Mnoho zemí proto už dnes zvyšuje věk odchodu do důchodu, aby udrželo lidi v pracovním procesu. "21. století může být stoletím přerozdělení práce" mezi věkovými kategoriemi, domnívají se autoři. Množství pracujících důchodců zřejmě přinese také zkrácené úvazky mladším věkovým kategoriím, což se projeví zase ve zvyšování průměrného věku.    Michal Mocek, Právo Na pekelné planetě 490 světelných let od Země prší kamení Ze všeho nejvíce připomíná planeta COROT-7b peklo. Atmosféru oběžnice v souhvězdí Jednorožce totiž tvoří odpařené skály. A když na ní začne pršet, do jezer či oceánů lávy na rozpáleném povrchu padá jen kamení. Planeta vzdálená od Země 490 světelných let krouží okolo tzv. oranžového trpaslíka a má jednu zvláštnost: podobně jako Měsíc Zemi, i COROT-7b ukazuje své hvězdě jen jedinou polokouli. Navíc se pohybuje ve vzdálenosti pouhých 2,5 miliónu kilometrů od své hvězdy (i nejbližší planeta Slunce, Merkur, je od něj vzdálena 23krát více). Na osvětlené polokouli podivné planety proto panuje ďábelský žár: pomyslný teploměr by tam ukázal 2800 stupňů Celsia. To stačí, aby se odpařovaly i skály. „Jedinou atmosféru, kterou toto těleso má, tvoří páry stoupající z roztavených křemičitanů v lávovém jezeře či oceánu,“ uvádí profesor Bruce Fegley, který se svou asistentkou Laurou Schaeferovou z Washington University ve St. Louis analyzoval atmosféru nově nalezené planety, již v únoru objevil evropský teleskop Corot. Druhá část planety však zůstává ve věčném stínu a chladu. Odhaduje se, že tam panuje teplota okolo mínus 220 stupňů. Pokud pronikne studená fronta z této polokoule na osvětlenou část, odehraje se něco podobného, jako na Zemi. „Ale místo formování vodních oblaků a deště z kapek vody tu vznikají kamenná oblaka, z nichž začínají pršet oblázky,“ soudí Fegley, který k modelování atmosféry na COROT-7b nasadil program MAGMA. Ten byl již dříve využit při výzkumu sopek na Jupiterově měsíci Io. pst, Novinky Před 250 milióny let vyhynuly i stromy a Země se zmocnily houby Jen nejprimitivnější organismy přežily katastrofu, která postihla Zemi před 250 milióny let. Dominantními druhy se staly houby, které podle nové studie zveřejněné v časopise Geology žily na mrtvých stromech. Na výzkumu souvislostí pradávné katastrofy, která se odehrála 20 miliónů let před tím, než ovládli Zemi dinosauři, se podíleli odborníci z univerzit v Británii, USA a Nizozemsku. Jejich teorie se zakládá na zjištění, že se zkamenělé zbytky pra-houby dochovaly po celém světě. Podle nové teorie byl po pradávné katastrofě zničen lesní porost po celém světě a na mrtvých stromech se rozšířily právě houbovité organismy. Vědci předpokládají, že katastrofě padlo za oběť 96 procent mořských organismů a 70 procent pozemských. Dříve se však předpokládalo, že pozemská flóra mohla pohromu přečkat bez větší újmy, nebo se z ní na pradávném superkontinentu Pangea rychle vzpamatovat. Kyselé deště a zničení ozonové vrstvy Z analýz fosilií se totiž ukázalo, že po katastrofě raketově vzrostla přítomnost hub, tedy jejich množství. Znamená to, že měly mnohem více příležitosti růst a nejlépe se jim daří na rozkládajících se, mrtvých dřevinách. Prudký nárůst odpovídá globálnímu zničení lesního porostu. Ostatně díky takovým pohromám se vytvářely zásoby ropy a zemního plynu, které dnes využíváme. „Z našeho výzkumu plyne, že živočišné i rostlinné druhy doplatily na následky této katastrofy. Ironicky řečeno, ty nejhorší podmínky pro život zvířat a rostlin byly tím nejlepším pro růst hub,“ řekl jeden ze spoluautorů studie profesor Mark Sephton z londýnské Imperial College. Během pohromy, která mohla být vyvolána supervulkanickou činností, se z ohromných výronů lávy uvolňovaly toxické plyny. To mělo dvojí efekt: kyselé deště a likvidaci ozonové vrstvy. Následkem byl poměrně rychlý konec lesů, jejichž rozkládající se zbytky vytvořily ráj pro houby.   pst, Novinky Brouci s implantovanými čipy mají sloužit v americké armádě Americká armáda vyvíjela malé robotické létající špióny, jakýsi robo-hmyz, který imitoval zvířecí říši. Na několika univerzitách si řekli, že zkonstruovat celého umělého brouka je zbytečně pracné a zkoušejí jinou metodu - zotročit hmyz implantovanými čipy, které je budou na dálku ovládat. Experti z University of California v Berkeley svůj záměr ohlásili letos v lednu a v pátek představili již první kybernetické brouky, kteří měnily směr na základě na dálku vysílaných příkazů prostřednictvím implantovaného čipu. Článek popisující celý experiment vyšel v časopise Frontiers In Neuroscience. Vědci prostřednictvím čipu stimulovali pohyb křídel na jedné či druhé straně, takže brouk se pohyboval zcela proti své vůli. Cílem je vyvinout ovladatelný hmyz, který díky své velikosti bude moci nepozorovaně proniknout do budov a pomocí miniaturních senzorů přenášet obraz, zvuk či další informace. Především z míst, kam by se lidský špión ani nemohl bez větších potíží dostat. Brouci jsou levnější Jedním z hlavních motivů, proč chtějí vědci zkusit brouky namísto miniaturních robotů, je pro potřeba odpovídajícího zdroje energie a také celkové náklady na výrobu jednoho minišpióna. Připojit mikročip stimulující nervy a svaly u vybraných druhů hmyzu je v současnosti určitě mnohem levnější. Senzorům a čipu pak energii může dodávat vlastní mechanický pohyb hmyzu. První pokusy byly spojeny s připojením čipu na dospělé jedince. Jako vhodnější se však ukazuje implantát během růstu hmyzu v určité vývojové fázi - především, když jsou méně pohyblivý, aby se zavedení čipu mohlo dělat jako "na běžícím páse výrobní linky". Americká DARPA, která koordinuje vývoj a výzkum technologií pro vojenské účely zatím do programu od roku 2006 investovala 12 miliónů dolarů, v současnosti podporuje několik podobných programů. Kromě univerzity v Berkley zkouší roháče také  University of Michigan, šváby se pokouší ovládnout v Texas A&M a tým MIT dělá pokusy s můrami. Samozřejmě nasazení hmyzu má svá omezení, protože jeho jedinci žijí v poměrně drsném prostředí plném predátorů a většinou nežijí dlouho. Také se počítá, že rádius nasazení se bude od pěti do 100 metrů.    pst  Novinky Překvapení vědců: Slunce bičuje Zemi vlnami energie i v klidové fázi cyklu Dosud se předpokládalo, že maxima sluneční aktivity doprovází skvrny na jeho povrchu, kdy je Země častěji vystavena silnějšímu bombardování vlnami sluneční energie. Během posledního jedenáctiletého cyklu však vědci Michiganské univerzity zjistili, že Země je vystavena vysokoenergetickým slunečním „šlehům“, i v obdobích zdánlivého slunečního klidu, který připadl na loňský rok. Slunce nás nepřestává překvapovat,“ uvedla vedoucí výzkumu Sarah Gibsonová. Vědci již dlouho vědí, že sluneční skvrny, což jsou ve skutečnosti oblasti s vysoce koncentrovaným magnetickým polem na slunečním povrchu, souvisejí s jedenáctiletým slunečním cyklem a nejvíce se jich objevuje právě na vrcholu sluneční aktivity. V období těchto maxim je možné denně pozorovat silné sluneční erupce. Následné geomagnetické bouře pravidelně zasahují Zemi a v moderní době způsobují výpadky satelitů. Gibsonová a její kolegové zaměřili svou pozornost na jiný proces, jímž Slunce „upouští páru“ - na superrychlé proudy ve slunečním větru, které šíří turbulence v magnetickém poli napříč celou soustavou. Když tyto poryvy zasáhnou Zemi, zvýší energii v radiačním pásu kolem planety a mohou tak ohrozit satelity na vyšších oběžných drahách i stálou posádku na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Projevuje se to mimo jiné úkazy známými jako polární záře a megaampérovými elektrickými výboji ve 120 kilometrech nad povrchem. Toto ohromné množství energie vede k ohřívání a rozpínání svrchních vrstev atmosféry. Rozpínání zvyšuje hustotu vzduchu ve svrchní vrstvě a tím zpomaluje a stlačuje satelity na nižších oběžných drahách. Dosud se předpokládalo, že i sluneční vítr souvisí se stoupající a klesající aktivitou Slunce a četností skvrn. Nicméně při srovnání posledního slunečního minima v roce 2008 s předcházejícím v roce 1996, bylo „bičování“ Země slunečním větrem třikrát silnější, přestože loni byl počet skvrn během minima nejnižší ve zdokumentované historii - během posledních 75 let. Z loňského pozorování se tak podle Gibsonové zdá, že intenzita slunečního větru klesá až dva roky od minima sluneční aktivity, kdy je na povrchu Slunce nejméně skvrn. Energie takto předaná Zemi během solárního minima se přitom vyrovná úhrnné energii vyslané erupcemi na vrcholu sluneční aktivity. Studie, na níž se podíleli i další odborníci z americké NASA a Národního úřadu pro oceán a atmosféru, byla zveřejněna v Journal of Geophysical Research - Space Physics.   Život a doba spisovatele Karla Čapka Putovní výstava, která probíhá od 1.9.2008 – 30.11.2009 byla loni sestavena  k  70. výročí úmrtí  jednoho z nejslavnějších českých spisovatelů.  Je zpracována v několika jazycích a navštíví různá německá města (Ulm, Tübingen, Freiburg, Norimberk, Mnichov, Kostnici) i belgický Brusel. Její návštěvník se seznámí s osobností Karla Čapka v mnoha rovinách – i v těch méně oficiálních. Vedle připomenutí autorova dramatického a prozaického díla známého a překládaného ve světě (R.U.R., Bílá nemoc, Válka s mloky,....) postihuje i jeho činnost novinářskou, občanské postoje, přátelské a milostné vztahy, záliby. Součástí výstavy je i krátký umělecký filmový dokument o Čapkově životě od režizéra Josefa Císařovského.   Martinů Revisited Hudba Bohuslava Martinů, ač ovlivněna internacionálními vlivy včetně jazzu, vyvěrala vždy z hloubky českých a moravských pramenů. Pro svoji oduševnělost, krásu a nezaměnitelnou harmonii si však našla mnoho příznivců v celém světě. Letošní rok je rokem 50. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů, Bohuslava Martinů (1890 – 1959). Tento světoobčan z donucení odešel z domova před válkou do Francie načerpat nové zkušenosti. V roce 1939 zde byl již jako renomovaný skladatel zaskočen překotným vývojem událostí. Po okupaci Československa Německem nebylo již návratu a v roce 1940 volí Martinů emigraci do USA. Zde vznikají další jeho významná díla, především symfonie, a dosahuje světového uznání.   Sme.sk – přeloženo ze slovenštiny Nejstarší mapa vznikla asi před 14 tisíci roky Madrid – Nejstarší mapa na světě asi vznikla před necelými 14 tisíci roky. Jde o kamennou tabulku, kterou archeologové v 90. Letech objevili v jeskyni ve Španělsku, napsal britský deník The Daily Telegraf. Rytiny na tabulce, kterou  archeologové našli v jeskyni Abauntz v oblasti Navarra na severu Španělska, zřejmě představují hory, meandry řek a oblasti dobré pro spásání a lov. Pravěká "mapa" měří necelých 18 krát 13 centimetrů, tlouštka je 2,5 centimetrů. Tým vědců z univerzity v Zaragoze strávili 15 roků bádáním, co mohou znamenat čáry na tabulce, kterou objevili v roce 1993. Nyní jsou si jisti tím, že jde o mapu. Ať ji vyrobil kdokoliv, snažil se na kameni zachytit tok řek, hory u jeskyně a zvířata vyskytující se v dané oblasti, řekla vedoucí vědeckého týmu Pilar Utrillová. Dodala, že na mapě znázorněná krajina odpovídá realitě. Výsledky tohoto výzkumu, které byly zveřejněné v posledním čísle odborného časopisu Journal of Human Evolution, prohlubují současné poznatky o tom, jak lidé v pravěku vnímali prostor, jak plánovali pastvu a lov. Utrillová se domnívá, že si lidé na tabulce zaznamenávali místa, na kterých našli hodně hub, ptačích vajec nebo pazourků. Mohlo však též jít o prostředek zaznamenání určitého příběhu nebo plán lovecké výpravy.

   Luděk Fiala, Novinky, BBC Vědci poprvé zachytili skutečný obraz molekuly Výzkumníkům se poprvé v historii podařilo zachytit fyzickou podobu jednotlivé molekuly. Nová metoda expertů z IBM dokonce dokáže zobrazit i chemické vazby. Poznání struktury molekuly v tomto měřítku pomůže při vědecké práci na molekulární úrovni, zejména v elektronice nebo v lékařství. Tým vědců IBM ve Švýcarsku k zachycení obrazu molekuly použil technologii mikroskopie atomárních sil AFM (Atomic Force Microscopy). Výsledky zveřejněné v magazínu Nature by mohly znamenat obrovský posun na poli nanotechnologií. "Používáme atomové mikroskopy, abychom zobrazili atomové struktury, které tvoří kostru jednotlivých molekul,“ řekl výzkumník IBM Gerhard Meyer. "Nová technologie nabízí úžasný potenciál pro navrhování komplexních, funkčních struktur a přizpůsobování a studování jejich elektrických a chemických vlastností v atomovém měřítku,” dodal. Atomový mikroskop AFM měří nepatrné síly, které působí mezi ostrým kovovým hrotem a vzorkem, a na základě zjištěných údajů vytváří reálný obraz. Přístroj dokáže ve vysokém vakuu za velmi nízké teploty (-268 stupňů Celsia) zobrazit chemickou strukturu jednotlivých molekul pentacenu - polycyklického aromatického uhlovodíku. Poprvé v historii je tak možné prohlédnout skrz elektronový mrak a spatřit atomovou kostru samotné molekuly. Pentacen je obdélníková organická molekula sestávající z 22 atomů uhlíku a 14 atomů vodíku, měří na délku 1,4 nanometru. Vzdálenost mezi jednotlivými atomy uhlíku činí pouhých 0,14 nanometru. Přestože použitou metodou lze zjistit propojení atomů, nelze rozlišit mezi jejich jednotlivými druhy. Klíčem k dosažení rozlišení na úrovni atomů je atomově přesný hrot stejně jako stabilita celého systému,“ řekl Leo Gross, lídr vědeckého týmu. Přínos pro celou chemii Gross upozorňuje na úžasné možnosti, které vyplývají ze schopnosti poznat molekuly v měřítku, které nemá v historii obdoby. Naznačuje například budoucnost elektroniky. V tzv. molekulární elektronice by mohly jednotlivé molekuly fungovat jako spínače a tranzistory. Vědci chtějí postup zkombinovat s podobnou technikou zkoumání molekul, v rámci níž se na vzorek aplikuje nepatrné elektrické napětí, aby zjistili, zda tak budou schopni určit povahu jednotlivých atomů na obrázcích z AFM. To by znamenalo obrovský přínos pro celou chemii, zejména pak při vyvíjení nových léků.   Ze 100+1 VYMÝVANÍ MOZKŮ Charismatičtí vůdcové, politici, ale i cestující obchodníci či reklamní a marketingoví pracovníci se snaží manipulovat lidmi, ovlivňovat jejich myšlení. Ti nejschopnější manipulátoři dokážou lidi dohnat i ke kolektivní sebevraždě. Tajemství jejich úspěchu má název brainwashing, vymývání mozků. Nejvýznamějším příkladem velmi  účinného brainwashingu byla v roce 1997 hromadná sebevžda členů sekty Nebeská brána. Tehdy si devětatřicet lidí dalo k večeří jablkový nákyp a vědomě ho zapili vodkou se smrtící dávkou fenobarbitalu. Pak s lehli každý na své lůžko, všichni stejně oblečeni, přikryli se stejnými fialovými pokrývkami a čekali v přepychovém kalifornském ranči na smrt. Všechny tehdy přesvědčil charismatický vůdce sekty šestašedesátiletý Manhal Applewhite, že v ohonu Hale-Boppovy komety se blíží k Zemi vesmírná loď, která je, zbavená pozemské přítěže těla , odnese do vzdálených lepších světů. Každý měl u sebe pětidolarovou bankovku jako vstupné na loď a drobné mince, aby si mohl kupovat věci v automatech na vesmírné lodi. Není to jediný případ hromadných sebevražd členů sekt. Na sektě Nebeská brána bylo pozoruhodné, že jejími členy nebyli mladí, nevyrovnaní a snadno ovlivnitelní lidé z rozvrácených rodin. Byli to vzdělaní lidé středního věku, kteří před příchodem do sekty zastávali velmi odpovědná místa. HISTORIE Vymývaní mozků není novodobou záležitostí. Skutečnost, že jednotlivci, ale celé skupiny se dají přesvědčit k určitým akcím, lze vystopovat v době čínské občanské války ve třicátých letech minulého století. Čínští komunisté používali techniku známou jako hsi nao, což doslova znamená vymývání mozku (wash brain). Díky tomu byli schopni ovlivnit a doslova přeprogramovat zajatce tak, že po několika týdnech bojovali proti svým bývalým druhům.  Stačilo na to několik týdnů. SOUDOBÉ VYUŽITÍ Dnes se technika vymývání mozků používá nejen v armádě, ale zejména v nejrůznějších sektách. Využívají ji i politici, prodavači, policisté a jiní. Lidé jsou snéze ovladatelní, jsou-li unaveni. Na tom založily sekty úspěšné ovlivňování členů. Ve svých táborech jim předkládají nízkokalorickou stravu, většinou ovoce a zeleninu, pořádají dlouhá a únavná shromáždění, kde se složitě diskutuje nebo přednáší o zásadních otázkách bytí. Členy společenství to zcela vyčerpá a zbaví i pouhé myšlenky na odpor. Přidá-li sek tomu celodenní těká fyzická práce, je úspěch zaručen. Navíc noční odpočinek bývá záměrně přerušován. Podle psychologů je klíčovou podmínkou k úspěšnému vymývání mozků a ovládání lidí prostředí, kde je předem zmanipulováno všechno, co tito lidé vidí a a slyší.  Proto například členové sekt nesmějí mít kontakt s rodinami, přáteli a normálním světem a žijí v komunitách. RŮZNÉ TECHNIKY Je spousta různých způsobů, jak nabourat a ovlivnit lidskou psychiku. Existují speciální kurzy, v nichž se to lze naučit. Využívá je zejména armáda a policejní vyšetřovatelé. Pro různé typy osobností jsou vypracované individuální techniky. Jde-li o silný agresivní typ, jednou z možností je urážet sebevědomí takového člověka a ponížit ho. Posmívat se mu, vtikovat na jeho účet a tvářit se, že ho nikdo nebere vážně. Subjekt znejistí a jeho odpor se nalomí. Chladnější, racionálně založené typy lze ničit velmi rychlou palbou otázek a pak nesprávně citovat jejich odpovědi. Následující zmatečná tvrzení a vysvětlování člověka tohoto typu znejistí. Také politici užívají brainwashing.  Jejich projevy, pečlivě připravené štáby psychlogů,  jsou často založeny na takzvaných kladných odpovědích. Začíná-li politik otázkami typu "Chcete platit menší daně?  Chcete se na ulicích cítit bezpečně?  Požadujete dokonalejší zdravotní péči?"  vyvolává tím sérii kladných odpovědí. Posluchač to přesně tak cítí. Následuje-li konstatování o špatné ekonomické situaci a rostoucí nezaměstnanosti zaviněné dosavadní vládou, zcela jistě mu posluchač přitaká. Pak přichází výzva, aby lidé dali hlas řečníkovi, který situaci změní. Protože posluchač souhlasí s předchozími  tvrzeními a na všechny otázky si odpověděl kladně, je náchylný souhlasit s touto výzvou. Další dokonale propracovaná technika ovlivňování lidí spočívá ve snaze vyřadit levou stranu mozku, centrum logického myšlení, a působit přímo na pravou polokouli, která je daleko přístupnější emotivním tvrzením. Pokusy o vypnutí či vyřazení levé strany mozku mohou mít i formu určité hypnózy nebo sugesce. Využívá se k tomu například monotónního hlasu. Říká se, že nejúčinnější k částečné hypnóze je kadence zruba čtyřicet pět slov za minutu. Důležitou roli mohou v brainwashingu hrát drogy. Za druhé světové války davali nacisté zajatým britským vojákům scopolamin. Potlačuje reakce centrálního nevového systému do takové miry, že i lidé, kteří nechtějí s nepřítelem spolupracovat, udělají nakonec cokoli a zodpoví jakékoli otázky. Také LSD a extáze byly vyzkoušeny už za druhé světové války. Měly být použity jako drogy pravdy, ale nikdy se nepoužívaly v širokém měřítku. Na každého působí jinak a jejich účinky jsou nepředvídatelné. SPRÁVNÝ ODHAD Klíčem k úspěšnému využívání brainwashingu je perfektní znalost a odhad, jakou techniku je vhodné použít na daném místě, v daný čas a pro určitou osobu. Základním rysem úspěšného vymývání mozku je skutečnost, že zmanipulované osoby si nejsou této skutečnosti vědomy, odmítají uvěřit, že by je někdo ovlivnil, a přístupy a akce, které jim byly v průběhu brainwashingu zakódovány, provádějí obvykle s vervou a nadšením.          (sei)   Dostala jsem mailem: Trocha ranní deprese, NĚKOLIK VĚT   Vydano 02. 08. 2009   Pred 20 lety se schylovalo ke konci vlady komunistu nad nasi zemi a o tuto zmenu jsme aktivne usilovali. Za 20 let mnozi z nas svym umem, pili a inteligenci dosahli profesnich uspechu a blahobytu, o kterem se nam za komunismu ani nesnilo. Budovani soukromeho uspechu jsme vykoupili tim, ze jsme az prilis ochotne odevzdali osud veci verejnych do chtivych a chamtivych rukou.   Skandaly dnesnich politiku sledujeme se stejnym znechucenim jako nekdejsi tupost tech komunistickych. Napric zemi se rozrostl bezprecedentni system korupce na komunalni, krajske i centralni urovni. Vstupenkou na lukrativni posty polostatnich podniku a organizaci s miliardovymi rozpocty je legitimace nebo spriznenost s velkou politickou stranou.   Nepozastavujeme se nad tim, ze v zemi, kde je pracovni sila 3x levnejsi nez v zapadni Evrope, je kilometr dalnice 2x drazsi. Nepozastavujeme se nad tim, ze narozeniny primatora ci  statniho urednika rozhodujiciho o miliardach, stoji jeho "oficialni" rocni plat. Nepozastavujeme se nad tim, ze miliardove verejne zakazky  ziska ministrova firma s momentalne neznamym vlastnikem - akciemi na dorucitele. Nepozastavujeme se nad tim, ze byvaly premier vydelal desitky milionu na obchode s akciemi od podnikatele, kteremu predtim zajistil miliardovou dotaci. Nepozastavujeme se nad tim, ze vyroba tramvajenky s cipem stoji v Praze 10x vice nez v Londyne nebo v Parizi. Vlekla vysetrovani, kdyz k nim vubec dojde, konci tim, ze obvineni se neprokazala. Pokud magistratni urednici uviznou v siti policie, tak jedine te svycarske nikoli ceske.   V nasi zemi lze dnes ustat jakykol skandal, za nekolik dni ho prekryje ten dalsi.   Hlave statu,  zamestnane vlastni jesitnosti a bojem proti nebezpeci evropske integrace,  nestoji korupce za pul slova. I kdyz je to dnes mene okate, media vedi o cem psat vic, o cem mene, o cem nic.   Zatimco v dobach komunismu jsme museli prekonavat strach, nyni je prekazkou lenost. Nadavame na ceny, ale jsme lini zmenit banku nebo telefonniho operatora. Nechame se strihat jak ovce. Jsme lini se informovat, vytvaret si, prosazovat a branit svuj nazor. Misto prisunu a zpracovani informaci si vymyvame mozky stupidnimi serialy. Misto zprav a nazoru cteme v bulvaru o celebritach, kdo komu zahyba a s kym. Nas narodni cynismus se masochisticky vyziva v tom, jak hrozne panuji pomery a sami krome vymysleni vtipu nedelame nic. Ti prihloupli se jeste rozciluji nad stotisicovymi platy, ale miliardove causy jim unikaji. Svou lenost pak omlouvame filozofii, ze "jsou stejne vsichni stejni" pripadne "tihle budou jeste horsi".   Za nezajem a lhostejnost k osudu veci verejnych zaplatime vysokou cenu. Korupce prodrazuje vetsinu investic financovanych z dani i z obrovskeho deficitu. Ukrajuje sance nasich deti, na nichz v soukromi tak usilovne pracujeme. Zadluzuje zemi, ktera bude jednou jejich.   Dve nejvetsi strany si rozparcelovaly tuto zemi s tim, ze stejne budeme muset volit jednu z nich bez ohledu na to, jak prezirave se k nam budou chovat. Mysli si, ze staci provetrat strasaky, zahrat na strunu socialnich jistot pro jedny a strunu nizkych dani pro druhe. Technika jejich vladnuti pritom dlouhodobe vylucuje jedno i druhe. Monopol jedne strany v nasi zemi nahradila stridava a na komunalni urovni i spolecna vlada dvou stran, ktere se vzdycky nejak dohodnou. Je pritom zrejme, ze i ostatni strany vyuzivaji sve zaslepene loajalni "fanousky", ochotne jim odpustit uplne cokoli.   Vedeni velkych stran sazi na to, ze se budeme bat zahodit nas hlas podporou malych, novych ci exotickych a ze nam nezbude nez zvolit jejich oranzovou ci modrou kosili blizsi nez toho druheho kabat. Kolikrat jsme uz slyseli, ze "neni koho volit", mnozi volit nechteji a nepujdou. Kolikrat jsme svou volbu s pocitem studu nikoli hrdosti, zduvodnovali mensim zlem. Neni snad prave takovyto vynuceny hlas z rozumu ten "vyhozeny"? Jakou cenu ma vubec nas hlas, kdyz ho davame se skripenim zubu?   Nikdo z nas si nedela iluze, ze by male politicke strany byly lepsi a cestnejsi nez ty velke. Moc korumpuje vzdy. Ale absolutni moc korumpuje absolutne. Sance podzimu 2009 nespociva v konkretni strane ci programu, spociva ve zmene, v tom, ze premichame jiz zdanlive rozdane karty a dame pruchod nasi nespokojenosti alespon ve volbach, kdyz uz to neumime na namestich.   Nemylme se, dve nejvetsi strany budou urcovat osud zeme i v budoucnosti, ale pokud dnes jejich arogantni chovani odmenime, odepreme jim tim duvod ke zmene a k obrode. Prejeme-li si zmenu jejich vedeni, pripadne v nich chceme pozdeji najit misto pro vlastni prave ci leve ambice, cesta paradoxne vede pres jejich podzimni volebni neuspech.   Mozna jsme se nekdy ptali nasich rodicu a prarodicu: "A proc jste s tim tehdy neco neudelali?" Pripravujme si dnes odpoved pro nase deti.   Nemusite to podepisovat. Muzete to poslat dal.   Jirina Šiklova, Praha 1. Klimentska 17- e-mail  jirina.siklova@ecn.cz   Miloslav Fišer, Novinky    

Spamy spolknou víc energie než velkoměsto

 

Ročně přijde do e-mailových schránek 62 biliónů nevyžádaných zpráv, tzv. spamů. Rozesílání, prohlížení a mazání těchto mailů ročně stojí 33 miliard kilowatthodin energie. To je spotřeba velkoměsta s 2,4 miliónu lidí.

Palivo na výrobu této energie (ročně asi 7,5 miliónu tun benzínu) by mohlo celý rok pohánět flotilu 3,1 miliónu automobilů. Uvádí to studie, o níž informoval německý deník Die Welt. Spamy jsou největší zátěží v USA. Je to však problém, který se dá řešit, jak loni ukázalo uzavření spamovacího místa McColo – počet spamů poté klesl o 70 procent.

Podle studie by energetická a ekologická cena nevyžádaných e-mailů mohla být ještě daleko vyšší nebýt automatických filtrů, které většinu této „pošty“ zadrží. Bez nich by se totiž spotřeba energie na spamy vyšplhala až na 135 miliard kilowatthodin. To by na rok stačilo pro desetimiliónovou megapoli.

 
 Co je to hoax: http://www.hoax.cz/hoax/co-je-to-hoax  Mimo jine: Jako hoax můžeme také označit šířenou zprávu, která je obsahuje nepřesné, zkreslující informace, účelově upravené polopravdy nebo směsku polopravd a lží.   Čím hoax škodí http://www.hoax.cz/hoax/cim-hoax-skodi  Mimo jine:   Zbytečné zatěžování linek a serverů Přestože výkonnost serverů a rychlost vzájemného propojení se zvyšuje, je také nutné si uvědomit, že zatížení sítí také narůstá. Vyšší nároky na sítě jsou dány nejen narůstajícím počtem uživatelů, ale také stále větším počtem šířících se wormů - červů nebo jiného spamu. Velké množství HOAXů rozesílají uživatelé způsobem předat dál a na všechny adresy. Tím dochází k postupnému přidávání adres k textu zprávy a samozřejmě narůstá velikost zprávy, často až do velikosti přesahující 100 kB. Pro porovnání, běžný e-mail mívá velikost 2-6 kB, e-mail s přiloženým dvoustránkovým doc dokumentem přibližně 65 kB. Představte si, že několik takto rozrostlých zbytečných zpráv pak stahujete obyčejným modemem. Nebo v případě podnikové sítě odešle několik zaměstnaců desítky zpráv mimo firmu. V součtu pak jejich velikost může dosáhnout i několika MB.  Šířením HOAXu můžete vyzradit důvěrné informace Jestliže se HOAX přeposílá výše uvedeným způsobem, dává se k dispozici obrovský seznam e-mailových adres náhodným příjemcům. Kvůli lavinovitému šíření zprávy nemůžete vědět, komu v dalších úrovních bude e-mail doručen. Seznam adres je rájem pro spamery, kteří pak mohou na získané adresy posílat nevyžádané e-maily. Někteří uživatelé se pak mohou divit, jak mohli spammeři získat jejich adresu, kterou svěřili pouze několika známým  A na zaver ...  Jak na HOAX reagovat   Jestliže nemáte jistotu, zda obdržená zpráva je hoax, prohlédněte si nejdříve některý ze seznamů HOAXů. Také je možné zadat i ve vyhledávačích klíčová slova typická pro příslušnou zprávu. Je velice pravděpodobné, že stejný nebo obdobný text najdete. V takovém případě můžete e-mail s klidným svědomím vymazat.   Také je možné slušně odpovědět pouze odesílateli a upozornit ho například tímto textem, že zpráva, kterou Vám poslal je HOAX. Aktuální hoaxy na odkaze http://www.hoax.cz/export/rss_hoaxy.php Dále můžete využívat RSS kanál, který najdete na adrese http://www.hoax.cz/export/rss.php Server HOAX.CZ můžete podpořit například propagací na Vašich stránkách a to buď umístěním ikonky (najdete ji zde) nebo odkazem v textu Pavel Stöckl, Novinky Pod pyramidami v Gíze se skrývá rozsáhlý jeskynní komplex Britští výzkumníci objevili pod majestátními pyramidami v Gíze rozsáhlou síť jeskyní propojenou tunely. Podzemní svět obývaný především jedovatými pavouky a koloniemi netopýrů dosud unikal pozornosti, přestože prostor pyramid patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům na Zemi. Je to archeologicky nedotčené a také jde o jedinečný ekosystém, kde jsme objevili netopýří kolonie a pavouky, které jsme zatím pojmenovali jako bílé vdovy,“ cituje stanice MSNBC britského výzkumníka Andrewa Collinse. Collins zorganizoval průzkum podzemí poté, co si přečetl zapomenuté poznámky britského diplomata a vzdělance z 19. století.  „Ve svých memoárech se britský konzul Henry Salt zmiňuje o svém průzkumu systému katakomb v roce 1817 v doprovodu italského výzkumníka Giovanniho Caviglii," vysvětluje Collins. Salt popisuje katakomby jako rozsáhlý systém. Collins s pomocí egyptologa Nigela Skinner-Simpsona rekonstruoval Saltovu průzkumnou cestu a našel i vchod do podzemního systému západně od Velké Cheopsovy pyramidy. Předobraz podsvětí „Prozkoumávali jsme jeskyně dokud nebyl vzduch tak nedýchatelný, že jsme nemohli pokračovat dál. Jeskyně jsou nebezpečné, jsou tam skryté trhliny a průrvy,“ popsal své dojmy Collins,který chce v září vydat o svém dobrodružství knihu. Collins se domnívá, že tento rozsáhlý systém mohl inspirovat před tisíci let představy starověkých obyvatel Egypta o podsvětí - říši mrtvých. „Starověké texty se jasně zmiňují o existenci podzemního světa pod pyramidami v Gíze,“ upozorňuje Collins. Navíc Gíza byla v minulosti známa také jako Rostau - čili ústí chodeb, což odpovídá staroegyptskému jménu této oblasti, které znělo Duat. Hlavní egyptský archeolog Zahi Hawass nicméně Collinsova tvrzení odmítl s tím, že vědci o plošině v Gíze už vědí vše a on neobjevil nic nového. Collins však jeho zpochybňování odmítá. Podle něj v moderní vědecké litaratuře zcela chybí popis podzemí v Gíze.   Famous Časté česání vlasů může vést až k plešatosti Nemálo žen se bez hřebenu neobejde několikrát denně. Kdo ale svou hřívu podrobuje česání vícekrát denně, dobrovolně podstupuje násilné řídnutí vlasů. Podle nové studie z Izraele totiž ženským vlasům časté projíždění hřebenem nesvědčí. A ty, které se češou dvakrát denně, mají vlasy mnohem řidší a rychleji plešatí než ty, které se spokojí s jediným takovým zásahem. Studii z Hebrejské univerzity otiskl deník Haaretz s odvoláním na dermatologa Alexandera Kirdmana. Ten pak listu svěřil: „Ženy, které se češou dvakrát denně, ztrácejí třikrát více vlasů než ty, které se češou jen jednou denně.“ Ze studie také vyplynulo, že úplně nejlepší je v péči o vlasy hřeben vůbec nepoužívat. Mnohem zdravější je, pokud vlasy upravujeme pouze prsty a to i třeba několikrát denně. Toto zjištění pak překvapilo většinu odborníků. „Výsledky nás skutečně překvapily, protože v lékařských kruzích byl hřeben doposud považován za prostředek zlepšující oběh krve a omezující tím ztrátu vlasů,“ dodal Kirdman.   Sme.sk – přeložené ze slovenštiny Světové katastrofy?  Příčinou je člověk Globální oteplování, znečištěné oblasti, málo pitné vody, nedostatek ryb. Za mnohé ekologické katastrofy je zodpovědný člověk. Americký zpravodajský týdeník Newsweek publikoval seznam světových přírodních neštěstí. Bratislava   Extrémní výkyvy počasí, vedra, nedostatek vody. Vysychání povrchu, zrychlující se rozpouštění Arktidy, vymírající živočišné druhy. A následné nepokoje, boj o zdroje nerostných surovin, naleziště ropy a drahých kovů. Tak nějak vypadá či v budoucnosti bude vypadat naše planeta. Ne za všechny ekologické katastrofy může člověk přímo – hurikány, tornáda, požáry či zemětřesení a vlny cunami člověk pod kontrolou nemá. Avšak jeho zásahy do přírody mohou pomáhat jejich ničivosti. Za ekologické katastrofy, jako jsou Černobyl, odlesňování pralesů či havárie tankerů se znečištěným pobřežím, však zodpovědnost nese. Newsweek nyní přišel se seznamem nedávných ekologických katastrof na Zemi. Problémem je voda Na první místo dal roztávající ledovce. Jeho výběr potvrdila i nedávno zveřejněná studie, která tvrdí, že tlouštka arktické ledové pokrývky klesla za posledních několik let až o 40 procent. Jde zejména o víceletý led, který by se během léta neměl rozpouštet. Vlivem globálního oteplování se však rozpouští. Ulehčí to sice lodní dopravu, ale zasáhnout to může zejména pohyb mořských proudů a klima i v Evropě. Asi se dají očekávat více či vydatnější srážky, větší výkyvy počasí – a v konečném důsledku možná i posun klimatických pásem. Dalším problémem je vysychání rozsáhlých území, rozšiřující se pouště a s tím související nedostatek čisté vody. Její zásoby si ničíme systematicky. Mnoho zemí stále používá uhelné elektrárny. Například ve Velké Británii z nich pochází velká část elektrické energie a jen v USA je jich šestset. Při spalování uhlí vznikají nejen škodlivé látky, odpad po vyhořeném uhlí je třeba někde uskladnit. Kupy tohoto odpadu a popela potom znečišťují spodní vody.. Zatímco v bohatých západních zemích je vody zatím jak tak dostatek, velké problémy mají některé oblasti Asie a Afriky. Už nyní se o některé zdroje vedou spory. Málo ryb Na seznamu je i slané Aralské jezero na hranicích Uzbekistánu a Kazachstánu, které je příkladem toho, jak lidské plýtvání a nezodpovědnost vedou k zničení ekosystémů. Od 60. let jezero extrémně rychle vysychá a zvyšuje se jeho slanost. Voda, která ho v minulosti napájela, se dnes používá na zavlažovaní polí, velká oblast jezera se proto prakticky přeměnila v poušť, se slanou a hnojivy znečištěnou půdou. Má poznámka: Na toto téma je v této rubrice i článek pod názvem: "Aralské jezero se rychle mění ve slanou poušť."   Moře však znečišťují i havárie ropných supertankerů. Před dvaceti roky zamořil Exxon Valdez pobřeží Aljašky, zahynuly tehdy statisíce ryb a mořských ptáků a o práci přišlo až 30 tisíc rybářů. Ti jsou přitom příčinou současných ekologických neštěstí. Nadměrný lov má vliv nejen na druhy, které se rybami živí, ale v konečném důsledku i na samotné lidi. Z některých oblastí světa se ozývají zprávy že zmizely některé původní druhy a domorodci mají problém se uživit. Smrtící pesticidy Newsweek však za velké katastrofy považuje i explozi Černobylu s radioaktivním zamořením oblasti nebo používání nebezpečných pesticidů. V roce 1984 vypustila továrna nedaleko indického města Madhya Pradesh do ovzduší toxické výpary, které zabily deset tisíc lidí. Půda je tam znečištěná dodnes. Podobně jako v zemědělských oblastech, kde se na boj proti hmyzu používalo DDT.   Novinky.cz Zajímavý výňatek  z článku Spam existoval dříve než internet Dávno před zrodem internetu dnešní podoby proběhla aféra, kterou lze označit za zrod spamových zpráv. V květnu 1978 odeslal obchodník Gary Thuerk příjemcům pošty v síti Arpanet zprávu s pozvánkou na promo akci nového počítače. Nevyžádaná pošta byla vlastně prvním spamem, ačkoli tento název se začal používat až o patnáct let později.
Teprve v roce 1993 přišel administrátor sítě Usenet Joel Furr s pojmem spam - nevyžádaná pošta. Furr se inspiroval svým oblíbeným seriálem Monty Python a skečem o mase v konzervách, na kterých si skupina Vikingů pochutnávala a opěvala ho: "Spam. Spam. Spam. Spam. Spam." Spam je obchodní značka konzervy s vepřovou šunkou. Název vznikl zkrácením slov sp(ice) a (h)am - koření a šunka.
  ČTK Ve Středozemním moři objevili římské lodě s nákladem Archeologové našli hluboko pod hladinou moře u malého ostrova ve Středozemním moři pět dobře zachovalých vraků římských lodí s nákladem váz, džbánů a dalších nádob. Oznámila to v pátek agentura AP s odvoláním na italské činitele. Lodě, které odborníci datují do období mezi prvním stoletím před naším letopočtem a čtvrtým stoletím našeho letopočtu, jsou ponořeny v hloubce 100 až 150 metrů poblíž ostrova Ventotene, který leží zhruba 65 kilometrů od Neapole ve Středozemním moři, v oblasti, která bývala námořní tepnou. Podle italského ministerstva kultury plavidla, z nichž největší je přes 20 metrů dlouhé, přepravovala amfory na víno a olivový olej, dále kuchyňské nástroje a železné a skleněné předměty, které ještě musejí být identifikovány. Objevy vraků ve Středozemním moři jsou poměrně časté, ale tyto jsou mnohem lépe zachované než většina ostatních, uvedla Annalisa Zarattiniová z italského ministerstva. Prý zejména proto, že klesly do hloubky, kde nebyly vystaveny působení podmořských proudů. Navíc se lodě potopily nepřevrácené, díky čemuž archeologové našli náklad tak, jak byl na plavidlo před staletími naložen. "Je to jako podmořské muzeum," podotkla Zarattiniová. Vraky se podařilo najít i díky snaze archeologů pátrat ve větších hloubkách, do kterých se nedostanou "lovci pokladů". Ti se zatím běžně potápějí do hloubek okolo 30 metrů, ale se zlepšující se technikou brzy proniknou hlouběji. "Je důležité, abychom se tam dostali před nimi," dodala Zarattiniová.   Tomáš Reiner, Novinky  Vědci zjistili, jak ochránit domy před nejničivějším zemětřesením Vědci objevili způsob, jak ochránit domy včetně těch výškových i před nejničivějšími zemětřeseními. V podstatě je učiní neviditelnými, uvedl žurnál Science Zemětřesení, sluneční paprsky a rádio mají jeden společný faktor: šíří se po vlnách. Vlny při půdních otřesech jsou ovšem tak mocné, že je jejich energie srovnatelná s několika jadernými pumami. Vědci z univerzit Aix-Marseille a v Liverpoolu vyvinuli bariéru, která má budovy od takových vln ochránit. Inspirovali se speciálními vojenskými letadly, která díky kombinaci zvláštního tvaru a unikátních materiálů dokáží odklánět radarové signály. Stejný koncept by mohl platit pro zemětřesení. Tým sestrojil zařízení ze soustředně navrstvených umělých kruhů, mědi a čtyř dalších materiálů různé pružnosti, které má neškodně zemětřesné vlny odrazit. Výzkumníci provedli několik simulací, kdy kroužky podrobili působení nápodoby povrchových zemětřesných vln o standardních frekvencích mezi 30 a 150 hertzů. Zařízení vlny pohltilo a přesměrovalo, aniž by byl narušen střed, který ochraňovalo. Podle žurnálu Science by taková zařízení při základech domů mohla v budoucnu chránit před ničivými půdními otřesy. „Je to revoluční myšlenka,“ citoval magazín londýnského fyzika Johna Pendryho. „Mluvíme o zvukové ochraně, ochraně před vodními vlnami či dokonce zemětřesnými,“ doplnil jeho nadšení kolega Ulf Leonhardt z univerzity ve skotském St. Andrews. Oba nicméně přiznali, že uvedení do praxe má ještě háčky. „Ještě to nějaký čas bude science fiction,“ uzavřel Leonhardt.    Tomáš Reiner, Novinky Rozpínání Sahary má zamezit zeď dlouhá 6000 kilometrů Architekt Magnus Larsson na konferenci TED Global, na níž se každoročně diskutuje o "myšlenkách, které stojí za to šířit", jak praví heslo organizace, navrhuje ohradit saharskou poušť. Zabránilo by se tak jejímu šíření. Larsson podle serveru BBC v Oxfordu uvedl, že by ochranná bariéra měla být 6000 kilometrů dlouhá. OSN předloni označila rozpínání pouští za největší ekologickou výzvu doby. Za oběť jí může padnout až třetina světové populace, tedy zhruba dvě miliardy lidí. Šíření pouští vyhání od jejich okrajů lidi a ohrožuje přírodní zdroje. Nejohroženější jsou bývalé sovětské republiky ve střední Asii, Čína a subsaharská Afrika. Larsson navrhuje, aby šíření Sahary zabránila zeď z písku tvrzeného bakteriemi, která by se táhla od Mauretánie na západě po Džibuti na východě. Podobný projekt - známý jako Zelená čínská zeď - byl vypracován i pro poušť Gobi. Také severoafrické státy se zatím stavějí spíše za nápad zasadit na okraji Sahary pás stromů, který má zabránit v šíření písečného kraje. Larsson ale tvrdí, že by bariéra měla stromové aleje doplňovat a být jim podporou. Architekt si představuje, že zrnka písku spojí v pevnou zeď prostřednictvím bakterií Bacillus pasteurii, které produkují uhličitan vápenatý. „Myšlenkou je zastavit poušť prostřednictvím samotné pouště,“ řekl. Inspiraci pro svůj nápad Larsson našel u týmu výzkumníků v Kalifornii, kteří se snažili zjistit, zda by bakterie nemohly posloužit při nápravě oblastí poškozených zemětřesením. Larsson ovšem přiznává, že saharský projekt čelí nesčíslným praktickým překážkám.   Novinky, BBC vka má jen půlku mozku, přesto vidí na obě strany Desetiletá dívka z Německa, která se narodila jen s polovinou mozku, překvapila vědce svým zrakem. Její oko totiž dokáže zachytit zorná pole nalevo i napravo, což je jinak nemožné u lidí, kteří přijdou o část mozku například kvůli závažné epilepsii. V případech, kdy pacientům musí být odebrána část mozku například kvůli epilepsii, člověk ztrácí schopnost vidět jedno ze zorných polí. Podle toho, o kterou hemisféru přišel, přestává vidět objekty napravo či nalevo od sebe.   Desetiletá Němka ale vidí jedním okem doleva i doprava, a to téměř perfektně. Podle lékařů se nervová spojení, která měla přenášet zrakové impulsy do chybějící pravé hemisféry, přesměrovala do funkční levé půlky. Odborníci důkladně proskenovali dívčinu hlavu a zjistili, že její mozek už v matčině děloze prodělal kompletní reorganizaci své struktury. „Mozek je úžasně plastický orgán, ale tentokrát jsme byli jako u vytržení, když jsme zjistili, jak dobře se jediná mozková hemisféra dokázala vyrovnat se skutečností, že druhá půlka chybí,“ řekl Lars Muckli, vedoucí týmu odborníků z univerzity ve Frankfurtu, kteří se unikátnímu případu věnovali. Úplně normální holka“ Dívka přišla na svět jen s levou hemisférou, na což se přišlo v jejích třech letech, když začala mít záchvaty a neovladatelné tiky na levé straně těla. Lékařům se podařilo záchvaty vyléčit, a tak je nyní z děvčete úplně normální školačka, která jen čas od času trpí slabostí levé poloviny těla. „Přestože jí chybí jedna polovina mozku, je po psychologické stránce úplně v pořádku a může bez problémů vést plnohodnotný život,“ řekl Muckli. „Je to chytrá a okouzlující holka,“ dodal.  Pavel Stöckl, Novinky.cz Tajemství, proč byli dinosauři tak velicí, spočívá podle vědců v energii Největší dinosauři, jako byli třeba dlouhokrcí sauropodi, dorůstali do velikosti, kdy se šedesáti tunami vydali za osm afrických slonů. V moři sice plejtvák obrovský nabere, až třikrát více hmoty než sauropodi, nicméně na souši už živočichové takové velikosti nedorůstají. Podle vědců dinosauři spotřebovávali většinu své energie na růst a méně už na udržování tělesné teploty. Velikost tvorů na Zemi tak podle Briana K. McNaba, paleontologa z Floridské univerzity ovlivňují dva hlavní faktory: množství dostupné potravy, a pak to, jak živočichové spotřebovávají potravou získanou energii. „Proto jsou sloni spásající traviny (relativně neomezený zdroj v jejich prostředí) opravdu velcí ve srovnání s kolibříky, kteří sbírají nektar z tropických květů,“ vysvětluje McNab. Výdej energie pak u živočichů závisí na tom, jak kontrolují a udržují tělesnou teplotu. Savci a ptáci, kteří patří k teplokrevným živočichům, musí vydávat nemalé množství energie na udržování stabilní tělesné teploty. Naopak u studenokrevných plazů se tělesná teplota mění a kolísá v závislosti na prostředí, na klimatických podmínkách místa, kde žijí. Dinosauři byli hometermičtí Byli tedy dinosauři studenokrevní, nebo měli k dispozici mnohem více potravy, než suchozemští živočichové dnes? McNab odpovídá na obě otázky překvapivě záporně. Dinosauři měli podle výzkumů k dispozici stejné nebo dokonce menší množství potravy. A přestože se paleontologové neumí shodnout, zda byli dinosauři studenokrevní neb teplokrevní, McNab šalamounsky tvrdí, že nebyly ani jedno, ani druhé. Teplokrevní být prý nemohli protože pro takové spalování pro tělo s desítkami tun nebylo na Zemi dost potravy. Vlastně jediným a největším živočichem se 160 až 180 tunami je plejtvák obrovský, který má k dispozici dostatek potravy a navíc mu jeho tuny pomáhá nadnášet voda. Dinosauři byli podle McNaba hometermičtí – neměli tak náročný metabolismus jako teplokrevní živočichové, ale na druhou stranu – díky svým rozměrům – netrpěli výkyvy teploty. Ohřát, nebo ochladit 60 tun nebylo tak jednoduché jako u současných malých plazů. Má poznámka: Podle obsahu článku to tajemstvi o dinosaurech spočívá v tom, že vědci vlastně nevědí nic a v podobných článcích na toto téma jsou to pouze jen a jen hypotézy, o faktech nemůže býž ani řeč.   pst, Novinky.cz Aralské jezero se rychle mění ve slanou poušť Nové snímky z evropské družice Envisat potvrdily dramatické vysychání Aralského jezera mezi lety 2006 až 2009. Do padesátých let čtvrtá největší vnitrozemská vodní plocha (kdysi označovaná i jako moře) se vzdává poušti, protože do ní již nepřitéká dost vody. Grandiózní zavlažovací projekty, s nimiž se začalo v éře Sovětského svazu, vedly nejprve k rozdělení jezera v 80. letech na menší severní jezero na území Kazachstánu a větší jižní Aralské jezero rozdělené mezi Kazachstán a Uzbekistán. Nedostatek vody postupně vedl k dalšímu drobení někdejšího moře. V roce 2000 se velké jižní Aralské jezero rozdělilo na východní a západní část. V posledních třech letech podle všeho ztratila východní část 80 procent vody a fakticky při pohledu z vesmíru zmizela. Množství vody se sezoně mění, ale strašlivý trend je jednoznačný.  Předpokládá se, že jižní část východního Aralského jezera se již nikdy nepodaří zachránit a do roku 2020 zůstane trvale vyschlé. Severní část má ještě naději. Kazachstánská vláda se s pomocí Světové banky nyní snaží zastavit další vysychání.  Nicméně vyschlá pustina pokrytá vrstvou soli vyvolává nemalé ekologické problémy nejen v oblastech, které k ní přiléhají. Písečné bouře se značným obsahem soli působí škody i stovky kilometrů daleko.   Miloslav Fišer, Novinky.cz    Nejlepšího robota na celé planetě naprogramoval Čech Americký softwarový gigant Microsoft vyhlásil výherce celosvětové technologická soutěže Imagine Cup, která je určena pro studenty středních a vysokých škol. Do mezinárodního finále letos postoupily tři české týmy. Velkým překvapením byla kategorie Roboti a Algoritmy, kde se podařilo Lukášovi Perůtkovi získat pro Českou republiku zlato. V již sedmém ročníku soutěže Imagine Cup ti nejlepší studenti z celého světa soutěžili v kategoriích Návrh softwaru, Embedded vývoj, Vývoj her, Roboti a Algoritmy, IT řešení, MashUp, Fotografie, nebo Krátký film. Čechům se nejvíce dařilo v kategorii Roboti a Algoritmy, do které postoupili dva studenti Karlovy univerzity. Lukáš Perůtka vyhrál zlato a Imrich Živčák patří mezi šest nejlepších na celé planetě. Účast v soutěži Imagine Cup, a v celosvětovém finále zejména, je opravdu vzrušující a zajímavou zkušeností. Studenti si mohou na vlastní kůži vyzkoušet, jak realizovat svůj nápad, obhájit ho, a pokud se usměje štěstí, tak s ním i prorazit,“ komentuje svou účast na celosvětovém finále Lukáš Perůtka. O vítězi rozhodoval souboj robotů Lukáš Perůtka a Imrich Živčák z Univerzity Karlovy měli v rámci finále za úkol naprogramovat během 24 hodin speciálního robota, který vyhraje souboj s konkurenčním protivníkem. Rozhodovala rychlost, logické a abstraktní myšlení, ale také schopnost zpracovat zadání a využít na maximum přidělené prostředky. Velmi dobře se dařilo i českému týmu The Monkey Wrench Gang, složenému z Marka Divékyho, Rudolfa Kajana a Petera Jurnečky z VUT Brno, který patří v kategorii Softwarový návrh mezi 12 nejlepších týmů na světě. Brněnští studenti soutěžili s projektem „HOPE: Healing Of People Everywhere“. Jednalo se o on-line zdravotnický systém určený pro zlepšení komunikace lékařů a šíření informací o nemocech a prevenci mezi obyvateli v zemích, kde lékařská péče není všeobecně dostupná. Právě ve státech postižených vojenskými konflikty, chudinských oblastech Afriky, Indie nebo Číny by tento software mohl pomáhat zachraňovat lidské životy a snížit následky běžných i vážnějších nemocí. Letošního ročníku soutěže Imagine Cup, jehož zadání znělo „Představte si svět, kde technologie řeší nejpalčivější problémy současnosti“, se zúčastnilo přes 300 tisíc studentů ze 124 zemí. Do celosvětového finále poté postoupilo 149 týmů ze 70 zemí, ti nejlepší si rozdělili odměny za 288 000 USD, tedy takřka za 5,5 miliónu korun.   Red Eko  (Aktuálně.cz) Vídeň bude mít první energeticky nulový hotel na světě Vídeňský hotel Stadthalle  si vodu ohřívá sám - solárními panely.  Vídeň - Ekologické standardy v bydlení jsou zřejmě v módě. Vliv na to možná má i úspora, kterou nízkoenergetické domy umožňují. A od letošního podzimu nemusí ze svých požadavků na ekologické ubytování slevovat ani návštěvníci Vídně. Od února totiž v rakouské metropoli vzniká nové křídlo tříhvězdičkového hotelu Stadthalle. Po dostavbě letos na podzim se stane prvním energeticky nulovým hotelem na světě. "Vše je vypočítáno tak, že od prvního poschodí až k půdě bude dům na pasivní úrovni ve spotřebě energie. O zásobování energií se postarají pumpy spodní vody, fotovoltaické a solární zařízení, na střeše budou dvě větrná kola, vyvinutá v souladu s městskou architekturou," uvedl Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.   Miloslav Fišer, Novinky.cz NASA představila nejpodrobnější 3D mapu Země Americká vesmírná agentura NASA vytvořila společně s japonským ministerstvem hospodářství unikátní topografickou mapu celé planety. Jde o nejpodrobnější dostupnou mapou svého druhu na světě, neboť pokrývá 99 procent Země. Uvedl to americký zpravodajský server CNN Nová mapa je složena z více než 1,3 miliónu snímků, které pořídil satelit Terra. „Je to neucelenější mapa, která v sobě ukrývá data o nadmořské výšce, jakou máme k dispozici,“ uvedl Woody Turner z NASA. Díky celému projektu jsme získali cenná data o místech, která dříve nebyla zmapována. Jako jsou například informace o strmém terénu v některých pouštích,“ řekl Michael Kobrick z výzkumných laboratoří v Pasadeně. Dosud byl nejucelenější topografickou mapou soubor vzniklý na základě snímků a údajů, který pořídila posádka raketoplánu Endavour v únoru v roce 2000. Vzniklá mapa pokrývala 80 procent planety. Vizualizace mapy zveřejnila NASA na svých stránkách. Prohlédnout si ji můžete ZDE.   BBC, Právo Tunguzskou katastrofu má na svědomí kometa Neobvykle jasné noční mraky, jaké bývají vidět kolem letního slunovratu, ale které vědci opakovaně zaznamenali po startech amerických raketoplánů, poskytly možné vysvětlení záhady tunguzské katastrofy. Před sto lety tam exploze nebeského tělesa zničila desítky miliónů stromů. „Je to jako dopadnout vraha sto let po spáchání zločinu,“ řekl Michael Kelley z Cornellovy univerzity v USA, když si uvědomil souvislost svého objevu nového meteorologického fenoménu s dávnou záhadou. Světlé noční mraky za normálních okolností vznikají díky slunečním paprskům, přicházejícím z pod horizontu. Vyskytují se ve výšce kolem 85 kilometrů. V rozporu s okolnostmi se ale objevily také při nejméně dvou startech raketoplánů v letech 1997 a 2003. V červnu roku 1908 po výbuchu nad tajgou se objevily až nad Londýnem. Raketoplány mají motory na tekutý vodík a kyslík, takže po jejich spálení se v horní vrstvě atmosféry najednou objeví na 300 tun vody, která vytvoří mraky. Kelley zkoumal, jak se dokáží rychle přemístit tisíce kilometrů daleko a vytvořit rozsáhlé dvourozměrné struktury, místo aby se „na místě“ přeměnily v normální trojrozměrný útvar. Sílu, která jim v pohybu do tří rozměrů brání, Kelley v magazínu Geophysical Research Letters definoval jako „dvourozměrnou turbulenci“ s tím, že může jít například o vliv magnetického pole Země. „Je to naprosto nový fyzikální úkaz. Nejde zatím nijak předvídat, ale výsledkem je přesun vodního materiálu během velice krátké doby na vzdálenosti tisíců kilometrů,“ napsal Kelley. Záře, popisované v mnoha svědectvích z různých míst planety po tunguzské katastrofě, může mít stejné vysvětlení, jestliže příčinou exploze byla kometa - ledové těleso, tedy voda. Při proniknutí do hustých vrstev atmosféry, což je právě výška několik desítek kilometrů, se led proměnil ve vodu a ta se odpařila. Dvourozměrná turbulence pak umožnila vznik plochého výškového mraku a jeho posun na druhou stranu severní polokoule, kde jej osvítily paprsky již zapadlého slunce. To je elegantní důkaz pro teorii, že katastrofu nezpůsobil asteroid (drobná planetka) ani meteoroid (vesmírné těleso do velikosti několika metrů), ale ledová kometa.    Michael Švec, Právo V Římě byly nalezeny ostatky svatého Pavla  Ostatky svatého Pavla, jednoho z nejvýznamnějších apoštolů křesťanství, byly objeveny v Římě. Oznámil to podle vatikánského listu Osservatore Romano v neděli večer papež Benedikt XVI. Podle něj byl poprvé v historii proveden vědecký průzkum sarkofágu za oltářem římské baziliky Svatý Pavel za hradbami. V sarkofágu byly nalezeny fragmenty lidských kostí pocházející z prvního až druhého století našeho letopočtu, prohlásil papež. „To zřejmě potvrzuje jednohlasnou a nespornou tradici, podle níž jde o ostatky svatého Pavla,“ uvedl. „Sešli jsme se zde na hrobě apoštola, jehož sarkofág je ukryt pod papežským oltářem, a nedávno se stal objektem pečlivého vědeckého průzkumu,“ řekl Benedikt XVI. věřícím, kteří se sešli právě u příležitosti dvou tisíc let od narození světce. „V sarkofágu, který nikdy předtím nebyl otevřen, byla vyvrtán malý otvor na zavedení sondy, jejíž pomocí byly nalezeny stopy drahocenné lněné tkaniny obarvené fialovou barvou, zlatá deska a modrá tkanina s lněnými vlákny. Také byla potvrzena přítomnost červeného kadidla a bílkovinných a vápenných sloučenin,“ vysvětlil papež. Kromě toho byly nalezeny malinké fragmenty kostí, jež byly podrobeny výzkumu s použitím C-14 (radiokarbonová metoda). Vědci nevěděli, odkud vzorky pocházejí. Podle výsledků patřily člověku žijícímu mezi prvním a druhým stoletím,“ řekl. „To naplňuje naši duši hlubokými pocity,“ dodala hlava Katolické církve. rei, Novinky Ženy jsou podle Britů nejšťastnější před třicítkou Britské ženy jsou nejvyrovnanější a nejspokojenější se sebou samými a životem svým i svého okolí krátce předtím, než dosáhnou třicátého roku věku. Vyplývá to z průzkumu zveřejněným serverem The Daily Telegraph. Podle studie je to i doba, kdy jsou ženy nejspokojenější se svým sexuálním životem. Období štěstí ale prý potom netrvá dlouho. Hned po třicítce začínají ženám sebevědomí nabourávat obavy ze stárnutí, šedin a vrásek. „V osmadvaceti je sebevědomí žen nejvýše. Jistota zaměstnání, pravidelný příjem, partnerský vztah a pevné přátelství napomáhají k tomu, že všechno do sebe zapadá. Když vám už není dvacet, už neklopíte zrak kvůli nedostatku sebevědomí,“ uvedl mluvčí výrobce barviv vlasů Clairol Perfect 10, který výzkum vypracoval. Průzkum se týkal na 4000 Britek ve věku 25 až 65 let, u nichž se zjišťoval postoj k dvanácti klíčovým oblastem jejich života. Vyplývá z něj, že ženy jsou nejspokojenější se svou kariérou v 29 letech a s partnerským životem o rok později. Britky podle průzkumu mají také pocit, že stárnou rychleji než muži a 56 procent z nich se obává o ztrátu vzhledu s přibývajícími roky. Denně proto v průměru stráví 22 minut zkrášlováním, tedy pět dní v roce.   Novinky.cz Vesmírná turistika pro masy: staví se první soukromý kosmodrom Nová kapitola dobývání vesmíru se začala psát na zaprášené planině americkém Novém Mexiku, kde o víkendu začala stavba prvního komerčního kosmodromu na světě, který má vyrůst během 18 měsíců. Právě odtud budou vyrážet novátorská orbitální plavidla společnosti Virgin Galactic vizionářského milionáře Richarda Bransona. Na programu, který si klade za cíl vybudovat nové centrum vesmírné turistiky, spolupracuje stát Nové Mexiko, který se na něm podílí 200 milióny dolarů (zhruba čtyři miliardy korun). "Tady je budoucnost, nejsme daleko od nového kosmického věku,“ prohlásil při příležitosti zahájení stavby výkonný šéf budovaného vesmírného přístavu. Společnost Virgin nechce posílat do beztížného stavu jen bohaté turisty, ale plánuje i další komerční aktivity související s lékařstvím, sluneční energií a dalších oborů. Novomexický guvernér Bill Richardson ocenil, že se stavba kosmodromu stává realitou. S Richardem Bransonem si plácli již v roce 2005 a záměr byl posvěcen následující rok i speciálním zákonem. Projekt má k dispozici dostatek prostoru. Mimo jiné i kvůli naplánované tříkilometrové přistávací dráze, aby zde mohla bez problémů přistávat speciální letadla WhiteKnightTwo, která Virgin Galactic zkonstruoval. Pravidelné lety už za dva roky Pravidelné lety mají začít krátce po dostavbě letiště, tedy někdy na konci roku 2011. Přes dvě stě zájemců již zaplatilo 200 000 dolarů (asi čtyři milióny korun) za let, který je vynese během 90 sekund do výšky 110 km nad zemským povrchem. Desítky tisíc dalších se zaregistrovaly jako zájemci o let. Letadlo WhiteKnight nejprve vynese kosmickou loď do výšky 15,2 kilometru, kde ji vypustí k střemhlavému letu vzhůru. Podobný systém plánuje společnost využít i k vypouštění komerčních družic na oběžnou dráhu. Poznámka: Viděla jsem na toto téma strhující dokumentární pořad v TV na stanici Z 1.  Nadšenců bylo už hodně, dlouhá leta snili o vesmírné turistice a věřili v její uskutečnění. Nakonec se jejich sen, poté, co  se k nim připojil další  nadšenec milionář Richard Branson a za jeho velké finanční pomoci společné věci, uskutečnil pokusným krátkým vesmírným letem právě za pomoci letadla WhiteKnight.   Famous Přesčasy mohou u lidí vyvolávat deprese a stavy úzkosti Zaměstnanci pracující přesčas odcházejí možná mnohdy s vyšší výplatou, ale zaplatí za ni dvojnásobnou daň. Vyjma té finanční totiž podle norských odborníků platí také svým duševním zdravím. Časté plnění přesčasových hodin totiž zvyšuje výrazně riziko depresí a úzkostí. Profesorka Elisabeth Kleppová z Univerzity v Bergenu srovnala dotazníky zjišťující míru úzkostí a deprese u 1 350 lidí pracujících 41 až 100 hodin týdně a 9 000 osob pracujících 40 či méně hodin týdně.

Její tým pak prokázal, že přesčasy souvisely se zvýšenou mírou úzkostí a depresí jak u mužů, tak u žen. U mužů pracujících běžnou dobu se deprese vyskytovaly v devíti procentech případů, zatímco u přesčasů vzrostly na 12,5 procenta. U žen pak zaznamenali vědci nárůst ze sedmi na jedenáct procent.

Prudší nárůst úzkostí a depresí zaznamenali odborníci u těch „přesčasových“ zaměstnanců, kteří měli nižší vzdělání, byli méně kvalifikovaní a měli nižší příjmy.

Nejhorší duševní zdraví pak měli muži pracující týdně 48 a více hodin.
  E. Straka, Kariéra Workoholismus je zákeřnou nemocí dnešní doby Makat od nevidím do nevidím“ - to vnímá většina lidí jako kladné ocenění pracovitého člověka. Tato charakteristika ale může být i definicí nemoci. Přesněji chorobné závislosti na práci, zvané workoholismus. Není pravdou, že takoví lidé musí být v práci požehnáním, protože zastanou činnost za několik lidí. Po různě dlouhé době workholici nestíhají udržet nasazené tempo a efektivita jejich práce klesá. Závislost na práci postihuje častěji muže než ženy, většinou jde o lidi s vyšším vzděláním a ve vyšších funkcích. Práce je jediným smyslem jejich života, jsou schopni jí obětovat rodinu, přátele i koníčky. Pokud ale někdo pracuje i déle než dvanáct hodin denně, ještě neznamená, že je workoholik. Docela dobře to může být člověk, jenž si jen neumí zorganizovat práci nebo člověk, který se zapracovává v novém zaměstnání. Spolehlivě se workoholik pozná až podle stylu práce. Příznaky závislosti na práci se projevují různě. Kromě práce v režimu 24/7/365 to může být třeba vyvolávání nejrůznějších komplikací a problémů, které pak workoholik s chutí řeší. Workoholikem je ale i člověk, který hyperaktivitou zrovna nesrší, naopak, práce mu jde neskutečně pomalu. Jeho krédem je totiž perfekcionismus. Což samo o sobě není nic závadného, ale nemělo by se to s ním přehánět. Léčení workoholika je dost těžké, protože i když jde o závislost, jako je například alkoholismus nebo návyk na drogy, nedá se při jejím léčení postupovat stejně. Základem léčby jakékoliv závislosti je totiž doživotní abstinence. Což v případě závislosti na práci dost dobře nejde. Výsledek neléčení – člověk jako troska Rezignovat na boj s workoholismem ale také nejde. Pokud se neléčí, ze závislého člověka se postupem času stane troska, náchylná k depresím, srdečním onemocněním či vysokému krevnímu tlaku. Tito lidé navíc většinou příliš nedbají na životosprávu, buď takřka hladoví nebo se naopak přejídají. Takže ke všem těm předchozím „radostem“ se dají připočítat ještě zažívací potíže. Workoholika může zachránit jen změna životních hodnot. Musí se naučit odpočívat, dodržovat životosprávu, najít si čas na rodinu, přátele a koníčky. Nezvládne to ale bez vydatné pomoci okolí. Protože i když workoholik ví o rizicích svého životního stylu, těžko ho přinutí k tomu, aby ho změnil. On sám si totiž v podstatě nikdy nepřipustí, že je nemocný.   tn.cz / Mediafax / ora  Exprezident USA: K Palestincům se chováme jak ke zvěři 17.06. Bývalý americký prezident Jimmy Carter se netají sympatiemi k Palestincům. Svět se prý k nim chová macešsky. Carter prohlásil, že mezinárodní společenství ignoruje žádosti obyvatel Gazy o pomoc a spíše než jako k lidským bytostem se k nim chová jako ke zvířatům, informuje televize CNN.
Carter podle vlastních slov "musel zadržovat slzy", když viděl destrukci způsobenou lednovou ofenzivou izraelské armády. "Ještě nikdy v historii nebyla tak velká komunita lidí vystavena hladu, bombám a raketám bez možnosti na obnovu," uvedl Carter.

Místo pomoci v obnově země a v boji s hladem se ale podle Cartera Palestincům v Gaze dostává bombardování a útoků. "Odpovědnost za tyto hrozné zločiny na lidských právech leží na Jeruzalémě, Káhiře, Washingtonu a na celé mezinárodní komunitě," dodal Carter.

Bývalý americký prezident, který byl v úřadě v letech 1977 až 1981, v roce 1978 zprostředkoval mírovou dohodu mezi Izraelem a Egyptem.

Peníze pro Afghánistán a Irák

Američané mají problémy i na jiných místech Blízkého výhodu a ve střední Asii. Sněmovna reprezentantů USA v úterý poměrně těsným poměrem hlasů schválila zákon o rozpočtu 106 miliard dolarů na válku v Afghánistánu a Iráku.
Pro zákon hlasovalo 226 poslanců, proti bylo 202. Demokratům, kteří mají ve Sněmovně většinu, se pro podporu rozpočtu podařilo získat jen
pět republikánů, naopak 32 demokratů hlasovalo proti.   Pavel Stöckl, Novinky Roje meteoritů přinesly zemi vodu a teplo pro vznik života Bombardování Země z vesmíru meteority nebo asteroidy mají lidé spojeno s hrozbou, že taková srážka může ohrozit vše živé na planetě. Před čtyřmi miliardami let tomu však mohlo být právě naopak. Vědci z londýnské Imperial College přišli podle BBC s novou teorií, že právě díky meteoritům se staly ze Země i Marsu planety vhodné pro vznik života. Dlouho se vědci snaží objasnit proč je Země o tolik bohatší, pokud jde o zásoby vody, ve srovnání s ostatními planetami sluneční soustavy. Velké bombardování meteority je klíčem. Toto byl základní moment v rané historii Země, kdy se na povrchu konečně vytvořily správné ingredience pro rozvoj života,“ řekl profesor Mark Stephon.  Bombardování meteority podle vědců uvolnilo při průletu atmosférou nejen velké teplo, ale i minerální a organické sloučeniny a také vodní páru a oxid uhličitý. Právě to bylo nesmírně důležité, protože tak se vytvořil prvotní skleníkový efekt, který klima na obou planetách ohřál, a tak přispěl k nastartování dalších změn. Skleníkový efekt totiž uvěznil v povrchové vrstvě atmosféry větší množství sluneční energie. Britští vědci k nové teorii dospěli analýzou minerálních a organických sloučenin patnácti úlomků pradávných meteoritů, které dopadly na povrch. Měřili, kolik oxidu uhličitého a vodní páry se z nich uvolní, pokud jsou vystaveny podmínkám simulujícím průlet atmosférou, který doprovází prudký nárůst teplot až na 20 000 stupňů Celsia. Zjistili, že v průměru meteority při průletu atmosférou uvolní přibližně 12 procent své hmoty ve formě vodní páry a šest procent ve formě oxidu uhličitého. To není nijak velké množství, celkové hodnoty však narostou při vědomí, že před čtyřmi miliardami let trvalo velké bombardování přibližně 20 miliónů let. Miliardy tun vody a oxidu uhličitého Každý rok se podle počítačových modelů do atmosféry Země a Marsu uvolnilo 10 miliard tun oxidu uhličitého a deset miliard tun vodní páry. To už pak během let představovalo dostatečné množství pro vytvoření obyvatelného klimatu. „Složení pradávných meteoritů napovídalo, že právě ony se staly zdrojem, který dodal Zemi vodu. Nyní máme data, která nám umožnila určit kolik vody a oxidu uhličitého bylo uvolněno do atmosféry díky meteoritům. Plyny začaly okamžitě pracovat a nastartovaly cyklus vody a ohřály planetu,“ uvedl vedoucí studie Richard Court. Mars měl však méně štěstí než Země, protože mu chybělo ochranné magnetické pole. Sluneční větry tak Mars připravily o většinu jeho atmosféry a s poklesem vulkanické aktivity se Mars ochladil a tekoucí voda postupně zmrzla.   Z internetu Na chlapce spadl meteorit, když šel do školy Essen (Německo) - Čtrnáctiletého chlapce zasáhl během cesty do školy meteorit. Student Gerrit Blank směřoval do školy, když zahlédl, jak se na něj z nebe řítí svítící objekt. Meteorit o velikosti hrášku zasáhl chlapce do ruky a v chodníku vytvořil třiceticentimetrovou díru. Gerrit má na setkání památku v podobě sedmicentimetrové jizvy. "Nejdřív jsem ucítil bolest v ruce, potom zazněla hlasitá rána, jako kdyby zahřmělo," popsal setkání s vesmírným tělesem britskému deníku The Sun. Vědci z nedaleké observatoře popsali pravděpodobnost takovéhoto střetu šancí jedné ku stu milionům. Dodávají, že většina meteoritů shoří v atmosféře nebo spadne do oceánu. Jedinou další známou osobou, která přežila střet s meteoritem, byla Američanka z Alabamy. K nehodě došlo v roce 1954.     100+1 – částečně upraveno podle nedávno provedené opravě Hubbleova teleskopu První teleskop na oběžné dráze potřeboval poslední opravu.  Jeho budoucnost byla v rukou sedmi kosmonautů raketoplánu Atlantis. (Viz předešlý článek  "Kosmonauti z Atlantisu zasahovali popáté, Hubblův teleskop je opraven") Záchrana pro Hubble 24. dubna 1990 vynesl raketoplán Discovery do vesmíru Hubblův teleskop, první přístroj svého druhu schopný nahlédnout do vzdálených galaxií. Teleskop poskytl  astronomům dosud nevídané množství údajů, které změnily pohled na původ vesmíru. Prokázal existenci obřích černých děr uprostřed galaxií a nabídl pohled na vznikající planterání soustavy. Patnác let prováděl Hubblův teleskop podrobná spektroskopická měření infračeveného a ultrafialového záření, od roku 2002 však na něm začalo být znát stárnutí. Postupně vypověděly službu tři ze šesti gyroskopů, jejichž úkolem je nasměrovat teleskop do žádané polohy. V lednu 2007 se porouchala kamera používaná při sedmdesáti procentech pozorování , spektograf i baterie dosluhují. První výprava zaměřená na údržbu teleskopu odstartovala v roce 1993. Hlavní zrcadlo teleskoppu nepracovalo kvůli malé nepřesnosti při výrobě zcela správně. Kosmonauti proto instalovali několik dalších zrcadel schopných nepřesnost odstranit. Další výpravy měly za úkol vyměnit nebo nahradit jednotlivé přístroje. ZMĚNA PLÁNŮ Podle původních plánů se předešlá údržba Hubblova teleskopu měla konat v roce 2004. V roce 2010 měl být teleskop dopraven zpět na Zemi a sloužit jako unikátní muzejní exponát. Kvůli katastrofě raketoplánu Columbia musely být tyto plány přehodnoceny. Dva a půl roku neodstartoval jediný raketoplán. Komise odborníků navrhovala, aby se astronauti v případě nebezpečí při návratu na Zemi uchýlili na Mezinárodní vesmírnou stanici. Ukázalo se však, že raketoplán při cestě na oběžnou dráhu teleskopu nemá pro takovou odbočku dostatek paliva, a plán byl proto zrušen.   Astronomové se s chátráním Hubblova teleskopu nesmířili a vyvíjeli na NASA nátlak. Nový šéf Mike Griffin nakonec s opravou souhlasil pod podmínkou, že bezpečnost astronautů bude maximálně zajištěna. Teleskop měl definitivně dosloužit v roce 2010, jak bylo původně naplánováno.  Jen místo opětovaného návratu na Zemi a vystavení v muzeu měl být naveden do atmosféry, kde shoří  a jeho zbytky dopadnou do oceánu. CO SE ZMĚNÍ Hubblův teleskop byl navržen a vypuštěn v době, kdy lety raketoplánů byly běžné. Teleskop se skládá z modulů, které lze složit a umístit do nákladového prostoru raketoplánu. Kompletace do výsledné podoby je úkolem kosmonatů, kteří pracují ve volném prostoru. Stejným způsobem probíhaly udržovací práce. Při první vesmírné vycházce astronauti odstranili kameru WF PC2 instalovanou v roce  1993, kterou byly pořízeny nejslavnější fotografie včetně záběru desetitisíců nově vznikajících galaxií na okraji viditelného vesmíru – tzv. Hubblova hluboká pole. Čipy kamery neumožňovaly rozlišení než  640  tisíc pixelů, což je méně, než dnes dokážou třeba mobilní telefony. Nově instalovaná kamera nese označení WFC3 a odpovídá současnému stavu techniky. Má jediný čip pro rozlišení 16 megapixelů a dokáže zaznamenávat jasný obraz při širším spektru od ultrafialového záření k hranici infračerveného. Během prvního výstupu kosmonauti vyměnili také všech šest gyroskopů a část baterií. Při druhém výstupu byl na Hubblův teleskop nainstalován nový přísroj COS – Cosmic Origin Spectrograph, spektrograf pro výzkum původu vesmíru. Po osazení bude asi 3 týdny kalibrován z pozemského řídícího centra, poté se získají první údaje. ZÁLUDNÉ ŠROUBY Nejnáročnější úkoly výpravy byly naplánovány na třetí a čtvrtý výstup do kosmu. Aby všechny přístroje fungovaly správně jako celek, musí být plně funkční i spektrograf  STIS, který vypověděl službu před čtyřmi roky a kamera ACS, která přestala fungovat předloni. V případě spektrografu STIS bylo nutné vyměnit jednu obvodovou desku, což předtím ve vesmíru nikdo nezkoušel. K úspěšnému provedení bylo nutné překonat sto jedenáct šroubů. Žádný z nich se nesměl ztratit, protože by mohl poškodit teleskop. Kosmonauti proto k přístroji připevnili průhlednou desku s otvory, které odpovídaly rozmístění šroubů. Při uvolnění se každý šroub zachytil v desce spektografu STIS se poté s touto deskou odklopil. Kosmonauti vyměnili vadnou obvodovou desku za novou a nasadili nový kryt, který zapadl pomocí západek. Žádné další šrouby tedy nebyly potřebné. Kamera ACS potřebovala výměnu baterií, které předloni přestaly dodávat energii simulátorech a výměnu přístrojů nacvičovala v bazénu laboratoře NASA NBL a na maketě teleskopu v Goddardově centru pro vesmírné lety v Marylandu. Opravený Hubblův teleskop bude pracovat určitou dobu souběžně s chystaným Webbovým teleskopem, který má být vypuštěn na oběžnou dráhu v roce 2013. Webbův teleskop bude studovat infračervené spektrum kosmického záření. Dvojice teleskopů na oběžné dráze bude pro astronomy představovat jedinečnou  příležitost sledovat stejné objekty při rozdílných spektrech zároveň. Dalším nástupcem Hubblova teleskopu má být teleskop ATLAS jehož zrcadlo bude měřitdvojici zabudovaných čipů.  V tomto případě bylo potřeba uvolnit třicet dva šroubů.

 

POSLEDNÍ LET Letošní výprava Atlantisu k Hubblovu teleskopu byla zřejmě  poslední příležitostí k jeho opravě a také jednou z posledních misí současného typu raketoplánů. Ty by měly definitivně dosloužit za dva roky. V roce 2015 by jejich úlohu měla převzít nová raketa Ares s modulem Orion, která sice nebude opakovaně použitelná jako raketoplány, umožní však lety mimo oběžnou dráhu Země a hodí se pro plánovaný návrat člověka na Měsíc. V letech 2010 až 2015 by měli američtí kosmonauti cestovat do vesmíru výhradně  v ruských kosmických lodích.
Posádka tvořená zčásti zkušenými kosmonauty se důkladně na opravu teleskopu připravovala na  osm metrů, zatímco Hubble má jen 2,4 m. Do jeho vypuštění však zbývá nejméně patnáct let.       (hh)      
 
Novinky.cz Británie jen o vlásek unikla jaderné katastrofě Kdyby si v lednu 2007 zaměstnanec jedné externí firmy při třídění špinavého prádla v jaderné elektrárně Sizewell A nevšiml odtékající radioaktivní vody, mohlo dojít k nejhorší jaderné katastrofě v dějinách Británie. List The Daily Telegraph v pátek napsal, že elektrárna Sizewell A na pobřeží Suffolku přestala vyrábět elektřinu v prosinci 2006, kdy ji začali odstavovat z provozu. Částí procedury je i ochlazení uranových tyčí ve vanách s vodou. Na začátku ledna 2007 ale pracovník v místnosti vedle zařízení spatřil kaluž radioaktivní vody a upozornil na ni zaměstnance elektrárny. Do té doby již z praskliny, která se objevila na trubce vedoucí do chladící vany, odteklo zhruba 148 tisíc litrů radioaktivní vody, část do kanalizace, část do Severního moře. Kdyby si muž vody nevšiml, vana, obsahující pět tisíc tyčí, se mohla vyprázdnit, což mohlo vést ke vznícení tyčí a ke vzniku nebezpečného radioaktivního požáru, píše se ve zprávě britského Jaderného inspektorátu. Podle něj by došlo k „významnému ohrožení zaměstnanců i veřejnosti, kdyby náhodně nezasáhl externí pracovník, jenž se nacházel poblíž“. K pravidelné kontrole zasažené části elektrárny mělo dojít až za deset hodin, do té doby už mohl požár vypuknout a zabít podle odhadů stovky lidí a donutit k evakuaci další tisíce obyvatel přilehlých vesnic.  CTK V německém městečku zmizela stovka bot, pachatelem byla liška zlodějka Totožnost tajemného zloděje bot, který před časem řádil v malém německém městečku Föhren, byla odhalena. Ke všeobecnému překvapení odcizila více než stovku střevíců troufalá liška, aby je použila jako hračky pro svá mláďata. Uvedla to agentura Reuters. Identitu pachatele prozradily desítky bot rozházených kolem liščího doupěte, na které náhodně narazila skupina lesních dělníků poblíž Föhrenu. Obuv záhadně mizela přes noc ze zápraží několika domů. "Byly tam všechny druhy bot, od dámských lodiček po tenisky. Dosud jsme našli 110 až 120 kusů obuvi. Podle všeho je liška ukradla pro svá liščata, aby si měla s čím hrát," prohlásil mluvčí místní policie. Boty byly ve velmi dobrém stavu, i když většině chyběly tkaničky. Původní majitelé prý byli potěšeni, že je mohli získat zpět. Proti samotnému pachateli "zločinu" se prý nechystají žádná odvetná opatření, ujistil mluvčí.    Jaroslav Zbožínek , Právo  Snad nejvýznamnější francouzská listina byla objevena po 200 letech   Ze senzačního objevu se těší francouzští dějepisci a s nimi všichni milovníci historie pařížského královského dvora. Po více než dvou stech letech se totiž podařilo nalézt jeden z nejvýznamnějších dokumentů dějin Francie, tzv. politický testament krále Ludvíka XVI. sťatého v lednu 1793 gilotinou. Francouzští historici svorně uváději, že má nález pro Francii nesmírnou hodnotu. Manuskript panovníka, jenž se ve svých patnácti letech oženil s dcerou Marie Terezie Marií Antoinettou, aby upevnil francouzsko-rakouské vztahy, byl považován za nenávratně ztracený. Nedávno jej ale vypátral ve Spojených státech, koupil a dopravil zpět do Francie zanícený sběratel historických dokumentů Gérard Lhéritier. Zmařený pokus o útěk za hranice Podle listu Le Figaro se Lhéritier doslechl od jistého experta z Bostonu, že testament nazvaný Prohlášení ke všem Francouzům má již dlouhá léta jistý americký sběratel. Ludvík XVI. své poselství sepsal těsně předtím, než se v roce 1791 pokusil i s rodinou uprchnout z Paříže do zahraničí. To se mu ale nepodařilo, protože byl u severofrancouzského Varennes - údajně díky místnímu poštmistrovi - odhalen a převezen zpět do Paříže.

Král se v „testamentu“ snažil obhájit a ostře se vypořádal s „barbarským despotismem“ revolučních výborů. Současně se ale přihlásil k reformám a zrušení daňových privilegií. „Francouzi a hlavně Pařížané, vraťte se ke svému králi. On bude vždy Vaším Otcem,“ apeloval na poddané Ludvík XVI. Měl pověst vzdělaného a zbožného člověka, který však nedokázal řešit tíživou finanční krizi a provést tolik potřebné reformy zastaralého feudálního uspořádání Francie. Na šestnáctistránkovém dokumentu pracoval král celých pět měsíců.

Testament poté zaslal předsedovi ústavodárného Národního shromáždění Alexandrovi de Beauharnaisovi s žádostí, aby byl veřejně přečten. Revolucionáři jej ale nakonec použili proti monarchovi v procesu. „Tento manifest dokazuje jeho nepřátelské úmysly. Usiloval o státní převrat,“ hřímali žalobci.

Odpor vůči vládnutí Ludvíka XVI. byl značný, a ještě větší vůči Marii Antoinettě, s níž si král i přes značné hospodářské problémy monarchie dopřával okázalého přepychu, který velmi dráždil.
Stál milióny eur Po sesazení a popravě panovníka se originál dokumentu beze stopy ztratil, i když jeho obsah byl všeobecně znám. V 19. století byl přetištěn v několika sbornících. Lhéritier bez dalšího upřesnění řekl, že americký sběratel mu prodal manuskript za „několik miliónů eur“.

„Myslím, že kdyby po mne chtěl ještě víc, museli bychom učinit vše pro to, abychom jej získali nazpět,“ řekl agentuře AFP.

Jak se dokument dostal do Ameriky, se už asi nikdy nepodaří objasnit. Lhéritier má několik hypotéz, zejména tu, že mnoho Francouzů tehdy emigrovalo na „nový svět“. Už v roce 1814 se text testamentu v plném znění objevil v jisté publikaci michiganské univerzity.

Francouzští experti ani v nejmenším nepochybují o pravosti originálu. Obsahuje podpis Ludvíka XVI. a hlavně potvrzení, že jej Beauharnais skutečně obdržel, poznamenal soudní znalec Thierry Bodin. Od konce května má být manuskript vystaven v pařížském Muzeu písemnictví.

„Z Francie se už nepohne. Uděláme vše, aby tady zůstal,“ ujistil Lhéritier.
    aš, Novinky, ČTK, BBC  

Kosmonauti z Atlantisu zasahovali popáté, Hubblův teleskop je opraven

Kosmonauti z raketoplánu Atlantis úspěšně dokončili opravy a modernizaci Hubbleova vesmírného teleskopu. Pondělní výstup do volného kosmu byl pátý a poslední v řadě, který americká vesmírná agentura NASA naplánovala. Vědecké zařízení by tak mělo pracovat nejméně dalších pět let.

John Grunsfeld a Andrew Feustel u 19 let starého dalekohledu, upevněnému ke speciální servisní plošině v nákladovém prostoru raketoplánu, dokončili výměnu baterií, kterou astronauti zahájili při druhém výstupu. Teleskopu během sedmi hodin a dvou minut  ve volném prostoru rovněž nainstalovali nový navigační senzor a vyměnili tepelnou izolaci.

NASA počítal s výměnou dvou izolačních panelů. Pokud by však byl dostatek času, tak měli kosmonauti nahradit i třetí izolaci. Poslední servisní výstup se uskutečnil s časovou rezervou, takže Grunsfeld a Feustel vyměnili všechny panely.

Výprava na hranici lidských i technických možností

Pátou servisní výpravu k Hubbleovu dalekohledu ještě před jejím zahájením označovala NASA za jeden z nejsložitějších úkolů ve svých dějinách a její dosavadní průběh to potvrzuje. Některé úkony kosmonauti přirovnávali kvůli jejich technické náročnosti k chirurgické operaci mozku, dvakrát ovšem museli na zaseklé šrouby použít také hrubou sílu. V jednom případě - při nedělním čtvrtém výstupu - byli nuceni šroub krytu nefunkčního spektrografu dokonce utrhnout.

Není proto divu, že Grunsfeld volil po návratu z páté vycházky sklutečně patetická slova: "Bylo to skutečně strašné dobrodružství, jehož jsme se účastnili, mise plné výzev, výprava technické síly a lidského důvtipu. Zejména na této misi bylo jediným způsobem, jak najít hranice možného,  jít za ně do oblasti nemožného. Na misi jsme zkoušeli některé věci, které někteří lidí označili za nemožné. Dosáhli jsme toho a přejeme Hubblu vše nejlepší.“

A důvod, proč se tak náročný úkol dělal: "Hubble není jen satelit, je to o lidském hledání znalostí."

Hubble je opraven

NASA již o víkendu označila "opravárenský let" Atlantisu za úspěšný a Hubbleův teleskop za opravený.Většina nových či opravených přístrojů teleskopu funguje dobře. Výjimkou je renovovaná kamera ACS, které "nechodí" jeden ze tří kanálů. Kvůli nízké teplotě zkolaboval podle serveru space.com také spektrograf, k němuž se kosmonauti v neděli horko těžko dostávali. Inženýři NASA plánují jeho testy zopakovat, až se zařízení určené k pozorování černých děr a atmosfér vzdálených planet zahřeje na provozní teplotu.

Astronomům by měl teleskop přinášet další poznatky o historii vesmíru a formování galaxií nejméně do roku 2014. NASA očekává, že teleskop začne pracovat asi tři týdny po odletu Atlantisu.

 V úterý by měla posádka vrátit teleskop pomocí mechanické paže raketoplánu na oběžnou dráhu ve výšce 560 kilometrů na Zemí.

V pátek by se měl Atlantis vrátit na Zemi 

Poté se Atlantis vydá na zpáteční cestu. Přistání na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě, odkud raketoplán před týdnem odstartoval, je naplánováno na pátek 17:41 SELČ.

 

Pavel Stöckl, Novinky

Oceán stoupne o tři metry, pokud roztaje západní Antarktida, upřesnili vědci

O kolik stoupne globálně hladina oceánu, pokud zítra roztaje ledový příkrov v západní Antarktidě? Často se v literatuře uvádělo, že o pět až sedm metrů. Nová měření a jejich vyhodnocení ukázala, že tyto odhady byly přehnané. Skupina vědců v časopise Science publikovala studii, podle které by hladina stoupla „jen“ o 3,3 metru, což by ovšem stejně ohrozilo přes tři miliardy lidí v 300km pásu v pobřežních oblastech.

současnosti existují přesnější metody získávání údajů o síle ledu a o změnách v této mase se změnou teplot. Satelit NASA ICESAT proměřuje laserovým výškoměrem změny na povrchu ledem pokryté Antarktidy a dvojice družic GRACE sleduje změny gravitačního pole s tím, jak masy ledu rostou nebo tají. Vědci mají zároveň informaci o přesouvání ledovcových mas.

Přesto všechno vědci nedokáží určit, zda a kdy by se mohly masy ledu začít rozpadat a zrychleně tát. Mají však k dispozici modely, jak podobné procesy probíhaly v uplynulých pěti dobách ledových.

Hladina oceánu byla vyšší až o 20 metrů 

Podobné procesy spojené s táním ledu a stoupáním hladiny oceánu většinou trvaly tisíce let a ještě déle pak trvá zpětné formování ledu.

„V určitém období stoupla hladina oceánu o 20 metrů během 500 let,“ upozornil v deníku The Christian Science Monitor spoluautor studie, glaciolog Jonathan Bamber s tím, že něco takového mohlo vyvolat jen poměrně rychlé tání ledovcových příkrovů. V současnosti by musely roztát všechny ledovce v západní Antarktidě a také v Grónsku i část ledovců ve východní Antarktidě.

Vědci nyní zaměřují pozornost především na oblasti u Bellinghausenova a Amundsenova moře, kde jsou ledovce údajně nestabilní. „Všechny ztrácejí a jde o značné ztráty,“ uvedl Bamber. Glaciologové také odmítají nedávné zprávy, že zatímco v Arktidě led ubývá, na jihu ledová masa narůstá.

Hladina oceánu bude v případě pokračujícího tání stoupat postupně a nerovnoměrně po celém světě. Odtání obrovské masy ledu podle předpokladů vyvolá i změny v gravitačním poli Země a ovlivní i její rotaci. Dopady na klima se dají tak jen stěží odhadnout.

 

 

Dinosaury prý zabila sopečná činnost, ne pád meteoritu

Dinosauři vymřeli kvůli sopkám, které vybuchly v Indii před 65 milióny lety, tvrdí nová studie. Teorie hovořící o okamžitém vymření dinosaurů po pádu meteoritu na Zemi tak dostává další možnou trhlinu. Podle nedávných nálezů dinosauři mohli žít ještě půl miliónu let po pádu meteoritu.

Včera 19:39

Geoložka Berta Kellerová z Univerzity v Princetonu v New Jersey říká, že dinosaury zabily sopky, nikoli meteorit.

Za posledních 30 let vědci věřili, že obří meteorit, který udeřil na Chicxulub na mexickém poloostrově Yucatán, byl zodpovědný za masové vyhynutí druhů, jako napříkla Tyranosaura Rexe nebo jeho "bratranců“.

Nedávno objevené nálezy pozůstatků hadrosaurů v Novém Mexiku údajně dokazují, že i poměrně velcí dinosauři žili ještě půl miliónu let po dopadu asteroidu, který je měl vyhubit. Dosud se soudilo, že drtivá srážka způsobila před 65 milióny let kataklyzma, které přežili jen menší tvorové. [celá zpráva]

Nicméně tým zkoumající obrovský kráter Chicxulub tvrdí, že vymírání začalo až tři sta tisíc let po dopadu asteroidu.

Vulkanické činnosti nebyla věnována pozornost, tvrdí geoložka

Zkamenělé stopy rostlin a zvířat vykopané na kopcích u El Peňonu v severovýchodním Mexiku ukazují, že vymírání začalo až 300 tisíc let po dopadu asteroidu, říká Kellerová.

"Nyní jsme přišli na to, že skutečným viníkem může být jiná katastrofa, kterou byla vulkanická činnost, jíž zatím nebyla věnována velká pozornost,“ řekla Kellerová.

Vulkanické erupce otřásly pevninskou plošinou dnešní Indie před asi 63 až 67 milióny lety a vyvrhly do ovzduší obrovské množství kysličníku siřičitého.

Podle Kellerové meteorit, přestože měl průměr dosahující šesti mil, neměl zřejmě žádný vliv na vymření druhů zvířat i rostlin. Naopak právě vulkanické erupce a jimi tvořené mraky kouře mohly blokovat sluneční svit, změnit klima a způsobit kyselý déšť.

Teorie o vymření dinosaurů jsou rozličné. Mezi uváděnými důvody jsou dále například také srážka komet, globální změna klimatu, vzrůstající hladina moří nebo výbuch supernovy.

 

Úsporné žárovky pro Evropu devastují zdraví čínských dělníků

Ekologické chování Evropanů se negativně podepisuje na zdraví Číňanů. Kvůli zákazu tradičních žárovek od roku 2012 a výrobě úsporných žárovek, což má vést ke snížení emisí oxidu uhličitého, musí čínští dělníci pracovat se rtutí. Ta ohrožuje jejich zdraví, protože jde o vysoce toxickou látku. Informoval o tom britský Timesonline.co.

Čína dodává velkou část evropské spotřeby kompaktních zářivek, například v Británii to jsou plné dvě třetiny. Vysoká evropská poptávka po úsporných žárovkách s obsahem rtuti vede v dílně světa k prudkému růstu jejich produkce a znovuotevírání dolů na rtuť.

Pracovníci továren na tyto žárovky musí manipulovat s pevnou i kapalnou rtutí, což jsou vysoce toxické látky. Velký počet čínských dělníků má již kvůli tomu otravu a lékaři, úřady a právníci v Číně stále více poukazují na neblahé dopady rozmachu "ekologických" žárovek, píše list.

Evropská komise letos schválila nařízení, která počítají s postupným nahrazováním klasických starých žárovek na trhu jejich novými, údajně ekologičtějšími alternativami. Do roku 2012 mají tradiční Edisonovy žárovky zmizet z trhu. Nejpoužívanější kompaktní zářivky obsahují rtuť, jejíž vývoz a dovoz přitom EU plánuje ze zdravotních důvodů zakázat. Malé množství rtuti v "zelených" žárovkách spouští chemickou reakci, která vytváří světlo.

Nebezpečí hrozí i při rozbití žárovky

Na rizika rtuti upozorňuje podle listu i doporučení britské vlády pro nakládání s úspornými žárovkami. Pokoj, kde se žárovka rozbije, by měl být na čtvrt hodiny opuštěn a vyvětrán, protože do vzduchu se mohou dostat nebezpečné rtuťové výpary.

Dokumenty vydané čínským ministerstvem zdravotnictví označují riziko otravy rtutí v továrnách na výrobu žárovek za rostoucí nebezpečí pro veřejné zdraví. V jižní Číně se kompaktní zářivky určené pro Západ vyrábějí jak v technicky vyspělých a poměrně bezpečných provozech nadnárodních firem jako Osram, tak v obyčejných dílnách a manufakturách.

Testy u stovek zaměstnanců těchto provozů ve městech Fo-šan a Kuang-čou ukázaly nebezpečně vysoké hodnoty obsahu rtuti v těle a mnozí z nich museli jít do nemocnice na léčení, uvádí list. V jednom ze závodů se těžká otrava zjistila u 68 ze 72 zaměstnanců.

V Číně se rtuť také odedávna těží, zejména ve zdevastované a odlehlé jihozápadní provincii Kuej-čou. Čínská vláda v minulých letech kvůli poklesu cen rtuti a znečištění životního prostředí, které odsud vyhánělo obyvatele, uzavřela všechny velké místní doly. Britský list však zjistil, že s vyhlídkou na prudký růst evropské poptávky po rtuti se sem nyní horníci vracejí. Za právo provozovat starý státní důl zaplatil místní podnikatel 1,5 milionu liber (45 milionů Kč) a hodlá zde obnovit provoz ve druhém pololetí tohoto roku.

   

Z internetu

Chytré květináče

Všichni tu situaci známe: odjíždíme na dovolenou a máme starosti s tím, kdo nám zalije květiny. Svěřit někomu klíče vyžaduje důvěru, širší rodina může bydlet daleko. Řešením jsou speciální květináče, které dodávají rostlinkám vodu i v naší nepřítomnosti po dobu až 12 dní.

Jde o samozavlažovací systém Lechuza (čti ledšusa), který je vložen do zdobného květináče (systém lze vyjmout ozdobným rámovým držadlem). Jen naplníme zásobník vodou a rostliny si samy dávkují, kolik vody potřebují. Další vodu doplníme, až nám to ukáže indikátor stavu vody.

 

Luděk Fiala, Novinky, The Guardian

Britská školačka v soláriu utrpěla popáleniny na 70 procentech těla

Desetiletá dívka utrpěla popáleniny na 70 procentech těla poté, co strávila 16 minut na opalovacím lůžku v samoobslužném soláriu v Port Talbotu v jižním Walesu. Matka školačky nyní požaduje uzavření všech solárií, které nemají kvalifikovanou obsluhu.

Port Talbot

Lékaři z Velšského střediska pro popáleniny a plastickou chirurgii uvedli, že pokud by dívka zůstala na lůžku ještě o dvě minuty déle, bylo by nutné přistoupit k transplantaci zasažené tkáně. Malá Kelly po dalších 10 deset let nesmí přijít do kontaktu s přímým slunečním zářením.

"Tahle samoobslužná opalovací lůžka mají velmi vysoký výkon, a přitom u nich neasistuje nikdo, kdo by zabránil dětem, aby si udělali něco takového. Tahle solária by měla být zavřena," řekla matka dívky Sharon Hannafordová.

Radnice v Port Talbotu potvrdila, že incident vyšetřuje.

Nina Goadová z Britské asociace dermatologů varovala: "Samoobslužná opalovací lůžka na mince musejí být zakázána. Používají je děti, a přitom tam není nastaven žádný časový limit. To může vést k vážným zdravotním problémům včetně rakoviny kůže."

 

Pavel Stöckl, Novinky.cz, The Independent

Lékař porušil tabu a naklonoval lidská embrya

 

Americký kontroverzní lékař Panayiotis Zavos porušil tabu a naklonoval lidské embryo, které pak vložil do dělohy ženy toužící po dítěti. A ne v jednom případě. Zavos oznámil, že naklonoval celkem 14 embryí, z nichž pak jedenáct vložil do děloh čtyř žen, které toužily po naklonovaných potomcích. KLONOVÁNÍ Metoda rozmnožování založená na přenosu jader, při kterém se dědičná informace z vajíčka odstraňuje a na její místo putuje jádro tělní buňky klonovaného jedince. Dosud velmi často končívá nezdarem, a to zejména u složitějších živočichů. Klonování a vkládání klonů do děloh zachycuje podle britského listu The Independent filmový dokument. Operace, kterou Zavos provedl, je v Británii a v mnoha dalších zemích světa kriminálním činem. Zavos svou operaci provedl v utajené laboratoři někde na Blízkém východě, kde není klonování oficiálně zapovězeno. Zavos je naturalizovaný Američan, který provozuje kliniky v Kentucky a na Kypru, odkud pochází. Tři ženy, které oplodnil klonovanými embryi, byly vdané a ve čtvrtém případě se jednalo o ženu svobodnou. Klientky pocházely údajně z Británie, USA a jedné blízkovýchodní země. Zatím není jisté, že vložení embryí přejde v plnohodnotné těhotenství a ženám se podaří klony donosit. Pro Zavose je tento pokus pouze první kapitolou v jeho snažení, chce naklonovat lidi z kožních buněk rodičovského dárce. "Možná se mi to nepodaří jako jedinému, ale není pochyb, že klonované dítě už je na cestě,“ prohlásil Zavos. Přestože renovovaní vědci považují Zavose za šarlatána, s žádostmi o pomoc se na něj obracejí desítky lidí. Klonováním dětí se chlubí také italský gynekolog K přivádění dětí na svět metodou klonování se hlásí také kontroverzní italský gynekolog Severino Antinori, který na začátku března v rozhovoru pro týdeník Oggi prohlásil, že naklonoval celkem tři děti. Dvěma chlapcům a jedné dívce je údajně devět let, žijí prý ve východní Evropě a jsou zcela zdraví.  Antinori se proslavil revolučními lékařskými metodami, kterými umožnil starším ženám, aby mohly rodit děti. Jeho techniky, díky kterým například v roce 1994 63letá žena porodila zdravé dítě, jsou podle některých kritiků na hranici zákona.    Sme.sk – ze slovenštiny Saudskoarabský muftí se děsí, že mnoho žen sportuje RIJAD  Saudskoarabský velký muftí je pohoršený, že stále více žen v jeho zemi sportuje. "Dnes sportují ženy společně s jinými ženami, zítra to může být s muži", varoval šejk Abd al-Aziz aš-Šejch, který je největší náboženskou autoritou v království. Chlapci a dívky mají v Saudské Arábii oddělené vyučování. Chlapci mají ve státních školách tělocvik, ale dívky ne. Jak  informoval zpravodajský portál Sabq , muftí v televizním vysílání o nových sportovních a  fitnes klubech  pro ženy,  zřízených teprve vloni,  řekl: "Žena musí být v domácnosti a vychovávat děti." Saudskoarabské ženy nesmí podle něho tuto povinnost přenechávat personálu a místo toho se bavit mimo domov.   ČTK Lékaři odstranili ženě nádor, který vážil polovinu toho, co ona Lékaři v Berlíně vyoperovali pětatřicetileté ženě veliký nádor, který vážil zhruba polovinu toho, co ona sama. Pacientka ze Saúdské Arábie trpěla zhoubným nádorem chrupavky, takzvaným chondrosarkomem. Podle agentury DPA tumor vážil 18 kilogramů. Žena má nyní 37 kilogramů. Nádor měla pacientka, která je matkou tří dětí, na pánvi. Diagnózu stanovili v roce 2003 lékaři v její vlasti. Navrhovali jí operaci, při níž by jí odstranili polovinu pánve a amputovali pravou nohu. Nemocná to odmítla. Od loňského září pak pobývala na klinice v Berlíně. Němečtí lékaři vyzkoušeli jiný postup. Zakázali jí vstávat z postele. Nádor pacientce vyplnil celou pánev. Hrozilo, že by mohl stlačit střeva, a tím je úplně ucpat. Moč se z ledvin nemocné odváděla hadičkami. Na některých místech těla se tumor dostal ven kůží, kterou lékaři nařízli. Chemoterapie tumor zmenšila, takže žena mohla podstoupit operaci. Nyní by měla pacientka odjet do vlasti. Pokud následné prohlídky vyloučí další rakovinu, nahradí jí odborníci část odstraněné pánve implantátem a dají jí umělý kyčelní kloub. Podrobnosti se chystá klinika sdělit na páteční tiskové konferenci. Nádory chrupavek se prý objevují obvykle u kyčelních kloubů u dospělých mezi 30 a 50 lety. Naděje na přežití a vyléčení závisí na množství zhoubných buněk. Ze 100+1 Sken jako důkaz Může se mozkový sken sledující činnost mozku takzvany fMPRI stát platným soudním důkazem? V USA už existují firmy nabízející komerční testy, které přý naprosto spolehlivě určí, zda člověk mluví pravdu, nebo ne. Pokud lže, aktivuje se v mozku velké množství oblastí, což se jasně projeví na fMRI. Donedávna firmy zaručovaly devadesátiprocentní spolehlivost těchto testů. Na sympoziu, které se konalo letos koncem září na universitě v Akronu v Ohiu, přišla americká firma Cephos s tím, že u svých testů zaručuje 97procentní spolehlivost. Tajemství úspěchu spočívá v tom, že různé otázky se nekladou rychle po sobě, protože prokrvení mozku se tak rychle nemění. Z otázek se naopak tvoří celky, které mají stejné zaměření. To umožňuje mozku, aby se po takové sadě otázek dostal do normálu a mohl pak třeba opačně reagovat na další shluk otázek. Tak vysoká spolehlivost by mohla být atraktivní i pro soudnictví. Firma Cephos chce začátkem příštiho roku svůj přístroj nabídnout pro účely soudního vyšetřování. Byl by to významný mezník nejen pro firmu, ale i pro soudnictví. Tam platí takzvaný Daubertův standard. Mimo jiné určuje, že vědecké důkazy, které jsou v americkém soudnictví přijatelné, se musí dát potvrdit testy, které opakovaně vykazují stejné výsledky. Musí být kontrolovatelné a používané metody musely být publikovány ve vědeckých časopisech a přijaty vědeckou obcí. Podle firmy Cephos její testovací přístroj založený na skenech fMRI tato kritéria splňuje. Vědci jsou zatím skeptičtí. I kdyby soudci uznali, že přístroj splňuje požadavky Daubertova standardu, většina vědeckých prací se zabývá použitím fMRI v medicíně. Jako o detektoru lži se o tomto skeneru zatím z vědeckého hlediska neuvažovalo. Testy prováděla společnost Cephos s normálními občany. Kriminalistika by měla mít vyšší nároky. Vypovídat budou třeba protřelí zločinci, kteří jsou ve světě lží a zapírání velmi zběhlí. Navíc MRI skenyvyažadují dokonalou spolupráci zkoumaného. Stačí, aby pohnul hlavou nebo jazykem v ústech a obraz se mění, výsledek je znehodnocen. Takovou spolupráci lze očekávat u pacienta, který má zájem, aby se jeho stav prozkoumal, ale ne od člověka, kterému hrozí trest.   Ze 100+1 Zázračný tlak Z jídla můžete onemocnět, může vás i zabít. Ve vejcích číhá salmonela, v mase i jiných potravinách E-coli. Na celém světě se proto intenzivně hledají způsoby, jak nákazu v potravinách zlikvidovat dřív, než se potraviny dostanou do obchodů. Existuje zbraň, která k likvidaci bakterií nepotřebuje ani chemikálie, ani teplo a ponechává jídlu barvu, chuť i výživnou hodnotu. Tou zbraní je tlak devěttisíckárt větší než atmostférický. Působí-li ze všech stran, potraviny se mírně stlačí a jen některé se změní v kaši. Nová technologie se zkouší na různých druzích mas a mléčných výrobků, na ovoci a zelenině. Její hlavní výhodou je, že zanecháva relativně nepoškozené buňky obsahující výživné, chuťové a barevné molekuly. Příkladem může posloužt hrášek v konzervách. Běžně je ošetřován teplotou sto dvacet stupňů Celsia po dobu jedné hodiny. Ztrácí barvu, proto se k němu musí přidávat aditivum, které původní barvu obnovuje. Ostatní konzervovaná zelenina a ovoce mají podobný osud. (Má poznámka: je známé, že konzervované zeleniny ztrácí svou biologickou hodnotu a proto rozhodně zdravé nejsou,  zásadně se má používat čerstvá zelenina nebo mražená, v žádném případě konzervovanou.) Ochrana potravin vysokým tlakem není v podstatě novinkou. Její kořeny sahají daleko do minulosti. Zhruba před sto lety se výzkumník Bert Hite z univerzity v Západní Virginii pokusil odstranit smrtící bakterie z mléka tlakem. Technologie se tehdy neujala. Zájem o ni ožil na krátkou dobu po první světové válce a dnes ji svět objevuje znovu. V Japonsku se o potraviny upravené vysokým tlakem, zejména čerstvě chutnající ovocné džemy a jogurty, stávají vyhledávanými lahůdkami. Japonci oceňují svěží barvy a uchovanou výživnou hodnotu a jsou za takto ošetřené potraviny ochotni zaplatit dvojnásobné ceny. Tlakem se ošetřuje i japonská novoroční pochoutka yomogimochi. Je to rýžová pasta smíchaná s divokými bylinami. Běžně se připravuje pro děti doma z čerstvých ingrediencí. Průmyslově vyráběné, tepelně ošetřené yomogimochi ztrácí aroma. Tlakově upravené ponechává původní chuť i nezměněnou vůni. Výhoda vysokotlakového ošetřování spočívá i v tom, že na rozdíl od tepelných úprav, které zčásti ničí vitaminy, tlak je téměř nepoškozuje. V Japonsku se prodávají mandarinkové a grapefruitové džusy ošetřené vysokým tlakem. Závody na výrobu pomerančových džusů ošetřených touto metodou jsou například ve Španělsku a v Texasu. Přitom právě ovocné džusy jsou jedním z mála typu potravin, u kterých se vlivem vysokeho tlaku mění chuť. Spotřebitelům ale takto upravené džusy chutnají lépa. Třeba grapefruitový je méně kyselý.   sad, Novinky Kus ledu velký jako Kypr se odtrhává od Antarktidy Podle vědců praská most spojující Antarktidu s Wilkinsovým ledovým šelfem, který je velký přibližně jako Kypr (asi 10 tisíc kilometrů čtverečních). Mohl by to být další důkaz o globálním oteplování, uvedla BBC. Wilkinsův šelf ustupuje už od roku 1990, ale vědci upozorňují, že teď je poprvé porušeno jeho spojení s Antarktidou. K odlamování dochází v nejužší části asi čtyřicet kilometrů dlouhého výběžku ledu. Satelitní snímky ukazují nově vzniklé ledovce, které plují u výběžku Antarktidy směřujícímu k Jižní Americe. "Je ohromující, jak ten led popraskal," uvedl glaciolog David Vaughan z britského antarktického výzkumného projektu. "Před dvěma dny byl neporušený. Tohle jsme dlouho neviděli." Profesor Vaughan v lednu pracoval na ledovém mostě, který teď praská, a umístil tam GPS zařízení ke sledování pohybu ledu. Odtrhávání ledu zatím nebude mít vliv na úroveň hladiny moří, ale zvyšuje obavy týkající se vlivu klimatických změn na Antarktidu. Britští vědci tvrdí, že na Antarktidě jsme posledních padesát let svědky bezprecedentního oteplování. Několik ledových šelfů se v posledních třiceti letech prokazatelně zmenšilo, šest se jich zcela rozpadlo.   Z internetu, Zdeněk Nevělík, Právo Britští vědci vypěstovali umělý lidský minimozek Birminghamským vědcům se podařilo vypěstovat živý lidský mozek – i když zatím jen v mikrorozměrech, v podobě buněčných svazků. Objev by v budoucnu mohl přispět k vyléčení nemocí, jakými jsou například Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba. Vědci na Astonské univerzitě odebrali buňky z rakovinového nádoru a naprogramovali je tak, aby se z nich vyvinuly buňky, z nichž se skládá lidský nervový systém. Získali tím malé buněčné svazky, které se chovaly jako miniaturní nervový systém, napsal list The Daily Telegraph. „Buňky na sebe navzájem reagují a komunikují mezi sebou. Jde v podstatě o umělý mozek, který dokáže zpracovávat impulzy na té nejzákladnější úrovni,“ řekl profesor Michael Coleman. Aby se mozek udržel při životě, každé dva dny ho vědci „krmili“ roztokem z živin a minerálů. „Chceme studovat mozek na jeho základní úrovni za použití živého lidského buněčného systému,“ upřesnil. Pokusy na zvířatech by mohly skončit Technika by také mohla nahradit pokusy na zvířatech. Podle vědců lze díky analýze procesů, které probíhají v tomto laboratorním modelu, doufat v pokrok v hledání léku proti neurodegenerativním nemocem. „Jsme teprve na úplném začátku, ale v budoucnu by zahájený výzkum mohl vést k důležitým objevům v boji proti demenci,“ zdůraznil Neil Hunt, ředitel Společnosti pro Alzheimerovu chorobu.   Z internetu, ze slovenštiny Srbsko trvá na podezření z pašování orgánů z Kosova Bělehr ad -  Srbsko bude požadovat od albánských úřadů více informací o údajném pašování orgánů kosovských Srbů. Nové důkazy podle Bělehradu naznačují, že k nelegálnímu odběru lidských orgánů docházelo na území severní Albánie. Albánský generální prokurátor v říjnu odmítl žádost Srbska o vyšetření z podezření, které ve své knize zveřejnila bývalá hlavní prokurátorka Mezinárodního soudního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (CTY) Carla Del Ponte. Vyšetřovatelé haagského tribunálu podle ní prověřovali zprávy o údajném odebírání organů přibližně 300 kosovsko-srbským zajatcům, ke kterému mělo dojít po skončení konfliktu v Kosově v roce 1999. Zajatce měli do Albánska odvléci příslušníci Kosovské osvobozenecké armády (UCK). Podle albánských úřadů neexistují žádné důkazy podporující toto tvrzení. "Nové důkazy ukazují, že k údajným zločinům došlo v severní Albánii. Zašleme oficiální žádost prokurátorům v Tiraně, aby nám poskytli dodatečné informace", uvedl Bruno Vekarič, mluvčí srbské prokuratury pro válečné zločiny. Bělehrad je připravený předložit získané důkazy Radě Evropy, Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a Bezpečnostní radě OSN. Srbská strana získala sérii fotografií od mezinárodního představitele působícího v Kosově, které dokazují, že členové UCK operovali na severoalbánském území. Podle Bělehradu měli kosovští ozbrojenci v Albánii výcvikové tábory, logistické základny a provizorní nemocniční zařízení. Vyšetřovatelé OSN v roce 2004 vykonali prohlídku domu na severu Albánie, přičemž našli skrvny od krve, obvazy a injekční stříkačky. Místní vesničané ve spolupráci s albánskými úřady jim však zabránili, aby prohlídku dokončili, uvedla ve své knize Dei.     Zajímavosti ze 100+1 Záchranářský nůž Od jiných nožů firmy Viktorinox, pro něž je typická červená barva a bílý švýcarský kříž, ho odlišuje jasně žluté, výrazně fosforeskující zbarvení . Firma v tomto případě spolupracovala na jeho vývoji celých pět let se zachranáři a lékaři z první pomoci.  Nůž odpovídá jejich požadavkům.  Dá se velmi lehce otevřít i v rukavicích. Jeden z jeho nástrojů dokáže bez problému rozbít automobilové okno a další přeříznout ochranný pás řidiče. Nůž je vybaven i velmi účinnou pilkou a dalšími nástroji typickými pro nože Viktorinox. Je vyroben tak, že ho stejně dobře mohou používat praváci i leváci.   Ze 100+1 CESTY POLÁRNÍM LEDEM Úbytek ledové vrstvy v arktických oblastech láká k otevření nových plavebních cest. Vedle klasických ledoborců si cestu zamrzlým mořem budou brzy razit i tankery a obchodní lodě vybavené moderní technologií prorážení ledu. Námořní spojení mezi Skandinávií a Tichým oceánem kolem severního pobřeží Ruska lákalo odedávna svou geografickou výhodností. Problémem byl ledový krunýř, který uzavíral plavební trasy prakticky po celý rok. V období studené války se touto strategicky důležitou oblastí probíjely pouze těžké atomové ledoborce s výkonem 80 000 koňských sil, které byly schopny prolomit i třímetrovou vrstvu ledu. Na pravidelné obchodní spojení však nebylo ani pomyšlení. UVOLNĚNÉ CESTY V posledních letech se během krátkého arktického léta objevuje stále větší plocha, na níž moře zcela rozmrzá. V rekordním roce 2007 se tak poprvé až na malé výjimky uvolnilo celé severní pobřeží Ruska a severovýchodní cesta mezi Evropou a Asií byla prakticky volná. Zatím jde jen o pár dní na sklonku polárního léta, ale rejdaři se pomalu připravují na možnost zavést nové obchodní trasy právě tímto směrem. Jako první sem obracejí svůj zájem naftařské společnosti připravené těžit zásoby ropy a zemního plynu v zálivech Barentsova, Karského a Pečorského moře. Ruské společnosti již delší dobu přepravují vytěžené rudy od ústí řek Obu a Jeniseje po dva tisíce kilometrů dlouhé lodní trase do Murmansku nedaleko norských hranic. Všechny tyto aktivity je však možné provozovat pouze s doprovodem výkonných ledoborců. NEPOSTRADATELNÉ LEDOBORCE Ledoborce tvoří již tradičně součást flotily severských států, především Ruska, Švédska a Finska. V zimě pomáhají udržovat průjezdnost plavebních tras v severních částech Baltského moře a na jejich služby je odkázáno především Finsko, které je jedinou zemí, jejíž námořní přístavy v zimě kompletně zamrzají. Vedle skutečných ledoborců však existuje řada dalších lodí se zesílenou přídí, které se mohou odvážit na zamrzlé moře a plnit tu úkoly výzkumných, zásobovacích nebo dopravních plavidel. Jejich schopnost prorážet led závisí na síle kovového pláště a na konstrukci lodi. Trup běžné kontejnerové lodi musí být relativně štíhlý a na přídi má typický nos, kterým si razí cestu vodou s co nejmenším odporem a tedy i spotřebou paliva. Ledoborce mají naopak širokou prohnutou příď, která se nasouvá nad ledový příkrov a láme ho vlastní hmotností. Na širém oce­ánu se ovšem takové plavidlo ovládá dost obtížně. Totéž platí i o jiném velmi úspěšném tvaru trupu určeném k prorážení ledu. Lodní příď známá jako model Thyssen-Waas je dnes již třicet let starou inovací německého technika Heinricha Waase. Plochým tvarem připomíná výsadkové čluny a při vysokém vlnobití se s hlasitými nárazy nepříjemně otřásá. Při prorážení ledu je však nepřekonatelná. Ledový příkrov odkrajuje dvěma ostrými hranami a vzniklé kry pak sklouzávají po spodní části trupu pod okolní led. Plavební cesta za lodí je čistá a zamrzá mnohem později než u klasických ledoborců. NOVÁ ŘEŠENÍ Nákladní lodě a tankery však potřebují zcela nové řešení, které by skloubilo rychlou plavbu po širém moři se schopností lámat led. Jednou z možností je speciální oboustranná konstrukce označovaná jako double-acting ship (DAS). Takto řešené lodě mají úzkou příď umožňující rychlý pohyb vpřed a širokou záď typickou pro ledoborce. Pokud narazí na souvislou ledovou vrstvu, otočí se do protisměru a postupuje dál jako klasický ledoborec. V současné době brázdí vody světových oceánů již několik plavidel tohoto typu, například tanker Tempera nebo nákladní loď na přepravu rud Norilskij Nikel. Tato loď plavící se na trase Jenisej – Murmansk dokáže při plavbě pozpátku bezpečně prorážet vrstvy ledu do síly 1,5 metru. To by jí mělo v budoucnosti umožnit samostatný pohyb bez doprovodu ledoborců. Systém double-acting je patentovanou inovací finské firmy Aker Arctic, avšak samotná myšlenka je mnohem starší. Schopnost prorážet led při zpětném pohybu je základním předpokladem plavby všech ledoborců. Pokud by nebyly schopné manévrovat na obě strany, hrozilo by jim trvalé uvíznutí v ledových masách. Další inovací, která zvyšuje obratnost ledoborců, je azimutální montáž lodních šroubů. Takové pohonné jednotky jsou obvykle poháněné elektromotory a nemají dlouhou hnací hřídel. Je možné je umístit prakticky kdekoli na trupu a lze je natáčet do různých směrů. Takto vybavené lodě mohou bezpečně manévrovat i v případě, že by kormidlo poškodil náraz do ledové kry. RŮST DOPRAVY Současné úvahy předpokládají v arktických vodách již v příštích pěti letech rychlý nárůst lodní dopravy v souvislosti s těžbou ropy a zemního plynu. Pravidelná nákladní přeprava se zatím nepředpokládá, přestože severní trasa je podstatně kratší než alternativní cesta přes Suezský průplav. Polární led totiž není hladký a rovnoměrný jako na zamrzlém rybníku. Mohutné kry se v mořském proudění a vlivem větru neustále posouvají a často vytvářejí ledové kupy o síle dvaceti metrů i více. Udržování trvalé trasy by vyžadovalo velmi přesné předpovědi těchto pohybů a pružné modelování alternativních plavebních cest. NEJSILNĚJŠÍ LEDOBOREC Výrazným přínosem pro výzkum arktických moří má být nový ledoborec Aurora borealis připravovaný v německém Hamburku. Po spuštění na vodu v roce 2014 se má stát nejsilnějším ledoborcem na světě. S výkonem 120 000 koňských sil bude schopen plynule prorážet 2,5 metru silný led a dovede si poradit i s kupami ledu o výšce patnácti metrů. Během zimy dokáže proniknout do dosud nepřístupných polárních oblastí a bude tu shromažďovat údaje o klimatu a životním prostředí. Aurora borealis je jako první loď vybavena zařízením na provádění podmořských vrtů v oblasti trvalého ledu. Stabilizace polohy nutná při hlubinném vrtu tu vyžaduje účinnou prevenci proti bočním tlakům ledových ker. Proto má plavidlo vespod šest přídavných lodních šroubů, které ho podle potřeby vytlačují bočně proti ledovým krám. Lodní boky jsou uzpůsobeny k lámání ledu stejně jako lodní příď. Pohon obstarávají tři azimutální lodní šrouby, přičemž k bezpečnému manévrování stačí, když je zachována funkčnost alespoň dvou z nich.       Tomáš Reiner, Novinky Po 27 letech za mřížemi prokázaly testy DNA Britovu nevinu V Británii příští týden propustí z vězení 58letého Seana Hodgsona. Strávil v něm téměř 30 let a až teď testy DNA prokázaly, že byl odsouzen neprávem. Vraždu mladé ženy koncem roku 1979 nespáchal. Londýn Informoval o tom deníík The Times, podle něhož případ vznáší vážné otázky ohledně procedurálního postupu před odsouzením za vraždu a bude zřejmě znamenat prošetření dalších případů. „Řekl bych, že každý, kdo věří, že byl odsouzen neprávem, a myslí si, že testy DNA by mu pomohly, by se měl okamžitě spojit s právníkem,“ uvedl Hodgsonův zástupce Julian Young. Hodgsona, jenž je duševně nemocný, odsoudili v roce 1982 za vraždu tehdy 22leté Teresy de Simoneové, jejíž tělo se našlo v jejím autě v Southamptonu v prosinci 1979. Žena byla napřed zneužita a pak uškrcena vlastním řetízkem. Ze zavraždění dívky se o rok později vyznal Hodgson knězi Franku Moranovi. Řekl, že ho de Simoneová našla spícího ve svém autě a začala křičet. Prý ji nechtěl zabít, jen umlčet. Dodal, že ho její tvář stále pronásleduje. Později před soudem však svá tvrzení odvolal a odmítl vypovídat s tím, že je patologický lhář. Hodgson má příští středu naposledy stanout před soudcem, podle Timesů je ale fakticky rozhodnuto o propuštění. Hodgson se stane jedním z nejdéle vězněných Britů, kteří byli odsouzeni neprávem. Jediným srovnatelným případem je odsouzení Stephena Downinga, který si rovněž odseděl 27 let. Wendy Sewellovou však v Bakewellu v hrabství Derbyshire neubil k smrti on. Byl propuštěn před sedmi lety. Vyšetřování vraždy Teresy de Simoneové bylo obnoveno.   Ze 100+1 Auto na elektřinu Má název MyCar, v překladu moje auto. Vyrobila ho britská společnost NICE a jeho hlavními klady jsou levný provoz a ohleduplnost k životnímu prostředí. Automobil je plně na elekřinu, neprodukuje tedy žádný oxid uhličitý. Náklady na jeden kilometr paředstavuji zhruba patnáctinu nákladů na automobil, který jezdí na benzín. Je třeba ho dobíjet po 65 kilometrech adosahuje maximální rychlosti 65 kilometrů v hodině. Kupující si může vybrat verzi s průhlednou střechou a těšit se tak pohledem na přírodu, kterou toto auto neničí. Prodejní cena cca 900 liber.  

 

Z internetu, ze slovenštiny    

 

Londýn, Bratislava         Nákaza krví v  Británii poprvé přešetřena   Britští lékaři před  dvacetii lety nevědomky infikovali pacienty viry HIV a hepatitidou. Zemřelo přitom skoro dva tisíce lidí.   Haydnovi Lewisovi je 52 let a čeká na transplantaci jater. Už zhruba 25 roků trpí chorobou AIDS a hepatitidu typu C. Jak uvedl pro BBC, intekční viry se do jeho těla dostaly, když mu jako hemofilikovi lékaři podali nakaženou krev.   Nákaza lékaři   Obyvatel Cardiffu patří k pěti tisícům lidí, kteří v 70. a začátkem 80. let onemocněli infekčními chorobami poté, co jim v nemocnicích dali špatnou krev. Do nynějška skoro 2 tisíce lidí těmto chorobám podlehlo. Za čtvrt století se oběti dočkaly prvního posudku o selhání, které se označuje za nejhořší v historii britského zdravotnictví.   Pacienti, kteří trpěli poruchou srážlivostí krve se nakazili z krve, kterou Britové dováželi ze Spojených států. Americké komerční společnosti tehdy dárcům krve platily. A proto ji většinou darovaly skupiny jako vězni, závislí na drogách či prostitutky. Americké společnosti při kontrole krve velmi důsledné nebyly.   Vláda vyšetřovat nechce   Oficiální britské úřady až dosud kauzu odmítaly vyšetřit. Rozbor o nehodě vycházel ze soukromých zdrojů a připravil hoi známý lord Archer.   Ve zprávě zkritizoval Británii, že v době, kdy se začali objevovat nakažení lidé,  jednala pomalu. "Letargická" byla též snaha země o omezení dovozu krevních produktů z rizikové Ameriky. Archer se přímým obviněním ve zprávě vyhnul, největší zodpovědnost dává americkým firmám. K podobnému nakažení krví došlo koncem 80. let i v Japonsku.         Z internetu   Za znásilnění a pedofilii církev nevylučuje z katolické církve, za to oběti se z ní vyobcují   Devítiletá Brazilka podstoupila ve středu potrat poté, co lékaři zjistili, že čeká dvojčata. Policejní vyšetřování případu ukázalo, že její těhotenství bylo výsledkem znásilňování, jehož se na ní od jejích šesti let dopouštěl nevlastní otec. Podle lékařů by dívčino nevyvinuté tělo těhotenství a porod nezvládlo.    RIO DE JANEIRO    Třiadvacetiletý muž znásilňoval i dívčinu starší, nyní čtrnáctiletou sestru, která je navíc postižená. Muž se k činlům přiznal a hrozí mu 15 let vězení.   Těhotenství dívky, která byla už v 15. týdnu, lékaři zjistili před několika dny. Dívku, která si stěžovala na bolesti, přivedla do nemocnice v metropoli státu Pernambuco Recife její matka, jež ale o celém pozadí neměla tušení. "Těhotenství znamenalo velké riziko a pro dívku bylo nebezpečné," zdůraznil lékař Sérgio Cabral, který operační zákrok proved.l    Rodiny vyloučili z církve   Arcibiskup z Recife matku i všechny členy lékařského týmu, kteří se na zákroku podíleli, vyobcoval z katolické církve. Hrozí i tím, že matku dívky bude žalovat pro vraždu.   V Brazílii je dobrovolný potrat zakázaný, výjimku tvoří těhotenství v důsledku znásilnění nebo ohrožení života matky. "Stav dívky odpovídal oběma případům a my jako lékaři nemůžeme dovolit, aby byl ohrožen život devítiletého dítěte, jehož orgány ještě nejsou zcela vyvinuté," upozornil Cabral.   I přes zákaz ročně podstoupí v Brazílii ilegální potrat na milión žen. Z nich tisíce tento zákrok nepřežijí.  Lékaře podpořily i nevládní organizace na ochranu žen. V současnosti i brazilské ministerstvo zdravotnictví usiluje o legalizaci potratů, ale naráží na negativní postoj katolické církve. Brazílie je největší katolickou zemí na světě.   Nejenom můj názor:  Církev vyobcovala matku a lékařský tým, ale pachatele trestného činu ze svých řad nevyloučila. To je obludné a je to vrcholem cynismu, protože dívka je jednak docela malé dítě  (od 6  let!!)  a jednak byla znásilněna.  Není to církev, kdekoliv na světě,  která by měla takto naprosto nesmyslně a nelidsky rozhodovat o tom,  zda provést potrat, o tom musí vždy rozhodovat jen lékaři, ti jsou k tomu nejpovolanější.  Jak může církev vydávat takové zrůdné prohlášení  a vydávat to snad  i za vůli Boží?  To je normální zvrhlost. Určitě Bůh není zastáncem znásilňování dětí!!  Viz předešlý článek o pedofilii, kterou praktikovali a určitě někde ještě praktikují samotní  kněží. Ti se božího trestu nebojí. To je tedy příklad pro jejich ovečky! Možná že bude mít nevlastní  otec děvčátka  ve vězeníi i možnost duševní útěchy od kněze., ani bych se tomu už nedivila.     Z internetu   Na světě je první počítač s nulovou spotřebou   Speciální ekologický počítač představila na největším světovém veletrhu informačních technologií CeBIT 2009 společnost Fujitsu Siemens. Počítač má totiž jako první na světě v pohotovostním režimu nulovou spotřebu. Běžné počítače přitom spotřebovávají během spánkového režimu značné množství energie, což může pro domácnosti i firmy znamenat zbytečné výdaje.   6. 3. 2009 15:07   Nový počítač se po chvíli nečinnosti dokáže díky časovému spínači automaticky přepnout do stavu s nulovou spotřebou energie. Uživatel přitom může na počítači jednoduše nastavit přesný čas, kdy se má zase stroj zapnout nebo vypnout.   Pravidelné aktualizace programů, kvůli nimž nechávají kupříkladu administrátoři stroje zapnuté i mimo pracovní dobu, jsou pak zajištěny přepnutím tohoto spínače, který se po stažení nové verze programu opět vypne. K nižší spotřebě slouží také materiál, ze kterého jsou "vnitřnosti" počítače vyrobeny. Neobsahují žádné olovo či prvky, které uvolňují hodně tepla a tím spotřebovávají energii zbytečně.   Společnost Fujitsu Siemens počítač s nulovou spotřebou údajně vytvořila proto, aby vyhovoval novému požadavku Evropské Unie. Podle něj by měly do roku 2013 přístroje v pohotovostním režimu spotřebovávat méně než 0,5 wattu.   Počítače s nulovou spotřebou v režimu spánku plánuje společnost Fujitsu Siemens prodávat na evropském trhu pod označením Esprimo E7935 a Esprimo P7935 ještě během letošního roku.   Monitory s nulovou spotřebou byly na trhu již minulý rok.   Loni v srpnu se na trhu objevily první LCD monitory s takzvanou nulovou spotřebou. Té dosahují jen v úsporném režimu (jejich napájecí adaptér se úplně vypne). Jde o jeden z dalších kroků k ještě „zelenějším“ počítačovým produktům.   Běžné monitory totiž mají i v úsporném režimu spotřebu jeden až šest wattů. LCD panely s dodatkem „Eco“ od Fujitsu Siemens jsou dodávány s aktivovaným ekologickým režimem. Součástí napájecího adaptéru monitoru je spínací modul řízený připojeným počítačem.   Když se obrazovka vypíná, napájecí adaptér se úplně odpojí od napájení. Jakmile počítač vyšle data na výstup z grafické karty, malý elektrický impuls napájení monitoru obnoví. Tato funkce pracuje jak s analogovými, tak s digitálními výstupy.   Domácí počítač může spotřebovat více energie než televize   Ať už používáte počítač k jakémukoliv účelu, v jednom se od ledničky, televize nebo mixéru neliší. Přispívá svým dílem k účtu za elektřinu.         Z internetu Po dvou chodíme už 1,5 milionu let    Washington - Jeden a půl milionu let se už prochází člověk po naší planetě. A to doslova. Britsko-americký výzkumný tým totiž objevil na severu africké Keni otisk nohy starý právě 1,5 milionu let.   Raritou však v tomto případě ani není existence tak starého otisku, ale především jeho tvar.   Vědci z něj vyčetli, že předchůdce člověka už v té době neběhal po čtyřech, ale procházel se po dvou.   Pokud by totiž jeho tvůrce chodil po čtyřech, neměl by palec umístěný tímto způsobem, vedle ostatních prstů, a jinak by vypadala i klenba nohy.   Své poznatky o nejstarším dosud objeveném otisku svého druhu publikovali vědci v americkém vědeckém časopisu Science.   ČTK 5.3.   Francouzi představili automobil poháněný vzduchem   Francouzská společnost MDI prý do konce letošního roku začne vyrábět auto na vzduch. Jeho prototyp představila na nynějším autosalonu v Ženevě. Tříkolka ve tvaru bubliny by neměla mít žádné emise a měla by na jednu stosedmdesátipětilitrovou nádrž se stlačeným vzduchem ujet až 220 kilometrů.     Vůz, který nese označení AirPod, si řidiči budou moci znovu naplnit vzduchem buď doma za osm hodin, během kterých auto zapojí do elektrické zásuvky, anebo u speciální čerpací stanice, kde "tankování" bude trvat jen dvě minuty.   Agentura AP uvedla, že vozítko budou od května zkoušet aerolinky Air France a KLM ve svých ústředích v Paříži, respektive Amsterodamu. Další zkouška pak začne v prosinci ve francouzském Nice.   Potenciální řidič si ale prý na nový vůz bude muset chvíli zvykat, a to nejen kvůli inovativnímu pohonu. Vůz se totiž podobně jako počítačové hry ovládá joystickem a dveře se otevírají jenom dopředu a dozadu. Dvě sedadla pro další cestující jsou obrácena proti směru jízdy a lze je z auta vyjmout, aby se zvětšil nákladní prostor.   Podle mluvčího MDI Sebastiana Brauda se AirPod nepotýká s hlavním problémem aut, které pohání elektřina - nemá totiž těžké a drahé baterie. Auto by se i díky tomu mělo prodávat za relativně nízkou cenu 6000 eur (zhruba 165 000 korun).   MDI už zároveň plánuje nástupce svého vozítka. Měl by to být čtyřmístný kabriolet. A opět by jej měl pohánět stlačený vzduch.       Přeloženo z kuveitského časopisu Al Araby  - únor 2009   Epocha klonování    Fejrúz Abdel Al Salam     Klonování z 16 let mrtvé myši navrací ducha Franksteina znovu vědě.   Japonskému týmu se podařilo získat klon z myši, zmražené před 16 lety,  stalo se to v  klonování  poprvé. Japonští vědci poukazují na to, že se to může použít i u lidí a rovněž u vyhynulých zvířat, jako například u mamuta.   Japonští vědci ve Středisku rozvinuté biologie  použili 16 let  zmražených mozkových buněk myšího samečka , což není obzvlášť dlouhá doba.  Vyňali z nich jádra, která jsou ve středu každé buňky a obsahují DNA a elektricky ošetřená dali do plodného vajíčka myší samičky,  z kterého odstranili původní jádro. Za několik dní se začala dělit a růst jako normální zárodek.  Tato naklonovaná embrya  vložili do děloh myší, které posloužily jako náhradní nositelky.  Za tři týdny se narodili naklonované myši, které nejevili žádné poruchy vývoje ani v jejich  dospělosti.   Obvykle se k zachování buněk  ke zmrazení používá látka  "cryoprotektant" , tato metoda však nebyla použita v případě japonské zmrazené myši. Vědci se předtím  pokoušeli  o klonování  buněk z jiných částí mrtvé myši,  celkem provedli  1100 pokusů, ale z nich se narodilo jen sedm zdravých myší.  Ostatni zárodky z těchto klonů  umíraly v dělohách nahradních nositelek.    K této  nové události došlo po 11 letech, co britští vědci přivedli na svět naklonovanou ovci Doly. Od té doby se vědcům dařilo klonovat různé druhy zvířat,  ale dosud k tomu používali jen živé buňky, domnívali se, že ledové krystaly vzniklé při zmrazení zničí DNA. Japonští vědci došli k předpokladu, že by se dalo použít mozkových  buněk,  které pro svůj obsah a chráněnost v lebce mohou být před tímto procesem více zachované.  Jejich úpěšný pokus byl zveřejněn  v časopise Proceedings the National Academy of Sciences.   Ochránci morálky ve vědě  označili pokus za opětné oživení ducha Franksteina.  Se zakořeněným strachem poukazují na to, že takové zahrávání si s tvořením života  je nezodpovědné.  Svět tak může dojít k tomu, že lidé budou chtít naklonovat své zemřelé příbuzné,  jejichž těla nechají uměle zmrazit.  Povede to také k jevu změny postoje k smrti, možná lidé budou  ponechávat určité orgány v specielních lednicích s nadějí pozdějšího naklonování . Prostí lidé mohou být přesvědčeni,  se tím budou moci  vrátit zpět do života dokonalí, i se svými vzpomínkami. To je samozřejmě naprosto vyloučené,  při naklonování  vznikne nový jedinec, úplně odlišný ve všem,  kromě své podoby.     V Evropě existují banky k  uchovávání  zmrazených vajíček a spermií , které tam ukládají i manželé, kteří počítají s tím, že by jeden z nich odešel ze světa.    Daleko od znepokojivých otázek ohledně klonování lidí, jeho odpůrci nemají nic proti klonování vyhynulých zvířat. Mamut je jediné vyhynulé zvíře, kterého  by vědci nejspíše chtěli naklonovat, ti se mnohdy nalézají v zmrzlé půdě. V červenci v roce 2007 našli ruští vědci tělo mamutího kojence na severním pólu, který tam zůstal zamrzlý po dobu 40 000 let.  Je otázkou, zda by se z takových nálezů podařilo jejich klonování.       Vědci v Antarktidě zmapovali záhadné obří pohoří ukryté pod ledem   Mezinárodní antarktická vědecká expedice dokončila mapování jednoho z nejzáhadnějších geologických útvarů na Zemi - Gamburcevova pohoří. Přestože o jeho existenci se ví už od 50. let minulého století, jeho přesná podoba byla doposud tajemstvím.     GAMBURCEROVO POHOŘÍ Leží ve východní oblasti Antarktidy ukryté pod silným příkrovem ledovce. V roce 1958 ho objevila sovětská expedice a pojmenovala ho po geofyzikovi Grigoriji A. Gamburcevovi. Táhne se přibližně 1200 km do délky. Nejvyšší vrcholek ční 3400 metrů nad okolní bázi, přesto je ukryt asi 600 metrů pod ledem.  Pohoří mohutné asi jako Alpy je totiž zcela ukryté pod ledem. Jeho nejvyšší vrchol se zvedá do výše 3600 metrů, ale i tak je ukrytý zhruba 600 metrů pod povrchem ledovce. Data získaná radarovým zkoumáním útvarů pod povrchem ledovce by měla vědcům posloužit k objasnění největší záhady Gamburcevova pohoří, kterou je jeho samotná existence. Pohoří se totiž táhne v délce 1200 kilometrů ve východní části Antarktidy, hluboko ve vnitrozemí mrazivého kontinentu. To odporuje dosavadním vědeckým předpokladům, podle kterých pohoří vznikají hlavně na okrajích kontinentů, ovšem "pohoří duchů" leží téměř v jeho středu. K detailnímu zmapování pohoří posloužil průzkumný letoun, který nesl na palubě radar schopný proniknout masivním ledovým příkrovem, jehož tloušťka v některých místech činí i několik kilometrů. Stroj nad oblastí nalétal celkem 120 000 kilometrů, což odpovídá třem cestám kolem světa. Vědecký tým se skládal z vědců, inženýrů, pilotů a pomocného personálu z Velké Británie, USA, Německa, Austrálie, Číny a Japonska.     Nad antarktickými "Alpami" se vznášejí další otazníky. "Nejenže je toto pohoří podobné Alpám v Evropě co do rozměrů, ale má i podobný tvar. Našli jsme velmi ostré vrcholky a také četná údolí, která jsou velmi podobná Alpám," řekl jeden z účastníků expedice Fausto Ferraccioli. "To jen přidává na záhadnosti. Z tektonického hlediska je záhada, jak ty hory vlastně vznikly. A z hlediska historie ledovců je záhada, jak je možné, že východoantarktický ledový masiv pohoří pokryl bez toho, aby tyto vrcholy podlehly erozi," dodal Ferraccioli.   POD LEDEM JE TEKOUCÍ VODA "Teploty na našich dvou základnách se pohybovaly kolem minus třiceti stupňů, ale tři kilometry pod námi, kde končí ledový příkrov, jsme zaznamenali přítomnost tekoucí vody v údolích," řekl jeden z vedoucích projektu AGAP (Antarctica's Gamburtsev Province) Robin Bell z americké Columbia University. Podle něj údaje z radaru ukázaly, že teplota v hloubkách, kde začíná ledovec, je mnohem vyšší. Výzkumníci se domnívají, že právě v Gamburcevově pohoří se začaly tvořit první ledovce, které později pokryly celou polární oblast poté, co se kontinent před zhruba 30 milióny let ponořil do hlubokého mrazu.  Nyní se vědci zaměří na hledání ideálního místa pro vyvrtání vzorků z jádra ledovce. Vzduch uvězněný pod různými vrstvami sněhu a ledu by mohl poskytnout převratné informace o historii klimatu na Zemi. "Jsme na první stránce knihy," říká Ferraccioli. "Dosud jsme měli jen ambiciózní plán, ale teď už máme všechna tahle úchvatná data, která musíme důkladně prostudovat," dodává.  
Archeologové objevili u Káhiry vápencový sarkofág KÁHIRA Egyptským archeologům se podařil neobyčejný objev. V starověkem egyptském pohřebišti Sakkara, dvacet kilometrů od Káhiry, našli před třemi týdny v hloubce 11 metrů v pohřebové komoře 30 mumií. Nazvali je skladem mumií. Proč tolik lidí najednou? Mohlo jít o rodinu nebo o nějaké bratrstvo.   Protože tehdy lidé věřili v posmrtný život, dávali k zemřelým do hrobky jídlo, ošacení, obutí nebo nábytek. Kdo nebyl zámožný, dával do hrobky aspoň reliefy. Očekávají se další objevy, zřejmě osmi sarkofágů. V dnešní době se dají archeologické nálezy lokalizovat na základě dálkového průzkumu země. Většinou ale  hrobky s mumiemi byly vypleněné zloději už ve starověku.   Ze 100+! NOVÍ UPRCHLÍCI Nový typ uprchlíků vznikne v souvislosti s globálním oteplováním. Podle údajů OSN za pár desítek let bude muset opustit své domovy na padesát milionů lidí. Důvody? Ekologické. Sucho, záplavy, zatopení pobřeží nebo celých ostrovů v důsledku zvýšení hladiny moří kvůli globálnímu oteplování. Nejvíce ohrožené jsou podle zprávy OSN Marshallovy ostrovy, Kiribati, Fidži, Tuvalu, Bahamy a Maledivy. Pokud jde o metropole, pak je to nigerijský Lagos a indická Kalkata. Na Maledivách berou hrozbu vážně a připravují se na nucenou emigraci. 1192 maledivských ostrovů leží v Indickém oceánu a 85 procent jich je méně než dva metry nad mořskou hladinou, některé dokonce necelý metr. To znamená, že dokonce i malé zvýšení hladin moří a oceánů způsobí zatopení rozsáhlých oblastí Malediv. Nový maledivský prezident Muhammad Našíd loni v listopadu prohlásil, že jeho země nemá možnost globální oteplování zastavit, musí se však připravit na jeho tragické důsledky. Našíd proto plánuje ojedinělý projekt. Maledivy vytvoří fond na nákup půdy v jiných částech světa, kam se obyvatelé potopených Malediv budou moci přestěhovat. Základem fondu budou nemalé příjmy z turistického ruchu, které přinášejí Maledivám roční zisk zhruba miliardu dolarů.?Nevyřešenou otázkou je, kde půdu nakoupit, kam Maledivany přestěhovat. Půjde zhruba o 300 000 lidí. Mělo by to být v jedné zemi, aby neztratili pocit sounáležitosti. Nečastěji se v této souvislosti uvažuje o Srí Lance nebo o Indii, ale také o Austrálii, kde je stále ještě dostatek volného prostoru. SVĚTOVÁ HROZBA Nejde však jen o Maledivy. Problém je, že svět si tuto velmi reálnou hrozbu zatím příliš nepřipouští. Jaký statut budou mít uprchlíci před následky globálního oteplování? OSN uznává uprchlíky z politických důvodů nebo dočasné uprchlíky před katastrofami, jako je sucho v Sahelu či následky tsunami, povodní nebo jiných katastrof. O následcích zatopení ostrovů či částí pevnin se zatím neuvažuje. Platná mezinárodní smlouva, která se vystěhovalectvím zabývá, je z roku 1951, kdy svět o klimatických hrozbách vůbec nevěděl.   FAKTA Podle oficiálních údajů, které zveřejnila OSN, žije v současné době 450 milionů lidí v oblastech vzdálených méně než pět kilometrů od pobřeží a 320 milionů lidí na území, které se rozkládá pět metrů pod úrovní hladiny moře. Pokud se hladina moře zvýší o devět až dvacet centimetrů, zatopí moře území, na kterém dnes žije padesát milionů lidí. Pokud zvýšení bude dosahovat dvacet až padesát centimetrů, potopí jeho vody oblasti, v nichž žije sto milionů lidí. Výzva jedenačtyřicetiletého maledivského prezidenta je v této souvislosti chápána jako velmi aktuální a předvídavá. Ekologové doufají, že vzbudí zájem a rozpoutá se diskuze o této nebezpečné situaci a že o podobných krocích budou uvažovat i další ohrožené země. Už méně se doufá v to, že svět si nebezpečí globálního oteplování uvědomí a pokusí se ho zastavit. (ter)   Praha (lug):  z mého archívu   Svět zápolí s mořem uprchlíků Krveprolití či jiné pohromy jsou dílem často okamžiku, osudy lidí však poznamenávají na dlouhá léta.  A uprchlíků je stále více. Oběti válek, etnické nesnášenlivosti, neřešených územních sporů, případně přírodních katastrof nezřídka žijí v zapomnění a nedostatku. Organizace spojených národů nyní odhaduje jejich počet na 22 milionů. Některé statistiky uvádějí číslo více než dvojnásobné 50 milionů. To by znamenalo, že uprchlíkem je jeden ze stodvaceti lidí na planetě, tedy téměř jedno procento obyvatel. Před nekolika desetiletími přitom bylatato čísla až desetkrát menší... Jen v Evropě podle některých odhadů prožívá strastiplnou zimu téměř milion lidí. Poněkud stranou zájmu stojí etnické konflikty v Africe, kde je podle statistik OSN asi sedm milionů uprchlíků. Přibližně stejný údaj platí pro Asii.  

 

Z geografického magazinu KOKTEJL:
První Češka na Mt. Everestu Klára Poláčková loni ve středu 16.5. ve 3.16 SEČ stanula jako první Češka na vrcholu Mount Everestu. Této vyjímečné chvíle si však Klára příliš neužila, neboť delší setrvání ji a dalším třem Šerpům v čele Tashi Tenzingem znemožňovaly nepříznivé povětrnostní podmínky a velký mráz. "Jsem na vrcholu, ale udělám tu dvě tři fotky a jdeme dolů. Mrznou mi nohy a jsem unavená." O dámském prvenství "na střeše světa" se vedou diskuse. Některé zdroje uváději jako první Češku na Everestu Renatu Chlumskou, která se však narodila ve švédskem Malmö českým emigrantům, ale ta na vrcholu stanula v roce 1999 pod švédskou vlajkou. V roce 2005 stanula Klára Poláčková na nejvyšší hoře Jižní Ameriky Aconcagui a vloni vystoupala na svou první osmitisícovku – Čho Oju. Už v té době už spolupracovala s Tashi Tenzignem, jenž je vnukem legendárního Šerpy Tenzinga Norgaye.     Ani ethanol není čistý Ethanol rostlinného původu podle všeho není tak čísté palivo pro automobily, jak je často prezentován. Nedávná studie ze Stanfordu ukázala, že přechodem na rozšířené palivo E85. což je směs z osmdesáti pěti procent ethanolu a patnáct procent benzinu, stoupne četnost astmatických záchvatů, hospitalizace a případy úmrtnosti o celá čtyři procenta na národní úroveň. Pro samotné Los Angeles to bylo dokonce devět procent.    Benzin je ekologicky výhodnější Spalovaní ropy a současné znovuzalesňování je ekologicky výhodnější než užívání biopaliv. Důvodem překvapivého výsledku studie francouzské agentury International Energy Agency je fakt, že výroba biopaliv není "zelený proces". Používají se při ní traktory, hnojiva a hlavně půda, kterou lidé nadále získávají odlesňováním. Vykácením jednoho hektaru se okamžitě uvolní sto až dvě stě tun uhlíku. Spalováním biopaliv namísto benzinu se takové množství uhlíku ušetří až za padesát až sto let. A v souvislosti s předpokládanými změnami klimatu tak dlouho čekat nelze, upozorňují autoři studie. Podobně je tomu se zalesňováním. Srovnáním se schopnosti lesa vázat uhlík se zjistilo, že při zalesňování by byl efekt snížení emisí uhlíku během třiceti let dvakrát až devětkrát účinnější než při nahrazování fosilních paliv biopalivy.   * * * Z internetu: Vědci objevili houbu, která dokáže vyrobit naftu Vědci objevili v patagonském pralese houbu, která je schopná vytvářet ropné sloučeniny přímo z rostlinného odpadu. Objev, který usnadní výrobu biopaliv, zveřejnil tým vědců v americkém časopise Microbiology.       Houba s názvem Gliocladium roseum roste na stromě Lomech v pralesích jihoamerické Patagonie. "Když jsme analyzovali složení výparů této houby, byli jsme naprosto šokování tím, že vytváří obrovské množství uhlovodíků a jejich derivátů," řekl Gary Strobel z univerzity v Montaně jehož tým houbu objevil. „Dokáže vyrábět naftě podobnou sloučeninu z celulózy, což z ní dělá lepší zdroj biopaliv než cokoliv, což dnes používáme,“ dodal. Palivo, které houba vyrábí, Strobel nazval "mykonafta". Jde o první známé organismy, které jsou schopné vyrábět sloučeniny normálně obsažené v naftě," popsal Strobel.   Právě z celulózy jsou vytvořeny stěny rostlinných buněk. Současné technologie umějí z celulózy vyrobit palivo, napřed jí ale musejí pomocí speciálních enzymů přeměnit na sacharidy. Teprve z něj jsou pak mikroby schopné vyrobit etanol, který se dá použít jako palivo. Při použití Gliocladia rosea by se tento mezikrok dal vypustit. Mykonafta z laboratoře je kvalitnější. "I když houba dělá z celulózy méně mykonafty než přímo ze sacharidů, rozvoj fermentační technologie a genetická manipulace by její výkon mohly zlepšit," pokračuje Strobel s tím, že výzkumníci už mají za sebou první krok. V laboratoři se jim s pomocí houby podařilo vyrobit látku, která se naftě podobá ještě více, než sloučeniny, které houba produkuje v přirozeném prostředí. Objev také vyvolává otázky ohledně původu fosilních paliv. Podle uznáváné teorie je surová ropa tvořena zbytky uhynulých zvířat a rostlin, které byly milióny let vystaveny vysokému tlaku a teplu. "Pokud takovéhle houby vyrábějí mykonaftu po celém pralese, možná přispěly i k tvorbě fosilních paliv," vysvětluje Strobel. O houbu už projevila zájem řada výzkumníků ze státního sektoru i soukromých společností.  

                                               
             
TOPlist