Na místě dopadu UFO se našla těla mimozemského původu, prohlásil v Kongresu bývalý zpravodajec

26. 7. 2023

Petr Jemelka

Američané našli na místech dopadu či přistání neidentifikovaných létajících objektů těla mimozemského původu. Na půdě Kongresu to ve středu pod přísahou vypověděl někdejší příslušník tajných služeb David Grusch. Ten na sebe strhl pozornost tvrzením, že americká armáda má a v utajení střeží havarované i nepoškozené létající talíře.

„Jak už jsem veřejně prohlásil v rozhovoru pro Newsnation, tyhle nálezy učinili (na místě přistání UFO – pozn. red.) biologové,“ vypověděl Grusch v Kongresu.

Na přímý dotaz, zda byla těla vyproštěna z trosek létajících objektů lidská, odpověděl, že ne. „Byla jiného než lidského původu. Takový byl úsudek lidí s přímou znalostí programu, s nimiž jsem mluvil,“ dodal.

David Grusch je bývalý příslušník amerického letectva a zpravodajských služeb, který přišel v červnu letošního roku s obviněními, že americká federální vláda provozuje program na zachycování, ukrývání a zkoumání mimozemských vesmírných lodí a jejich posádek. Od té doby se o něj zajímají média, ale i federální úřady. V Kongresu ve středu vypovídá právě kvůli tomu.

Probíhající vyšetřování podle webu Newsweek inicioval na začátku června předseda hlavního vyšetřovacího výboru Sněmovny reprezentantů James Comer. Reagoval tím na Gruschův rozhovor pro NewNation a článek v The Debrief. Oba mediální výstupy se týkaly stejného tématu. Tvrzení někdejšího zpravodajce, že mají Američané v držení neporušenou mimozemskou vesmírnou loď a těla její mrtvé posádky. Přičemž „strojů nevyrobených lidmi“ mají mít víc.

Pavel Bartos

Na odvrácené straně Měsíce našli gigantickou kovovou strukturu. Sahá do hloubky 300 kilometrů

•    Vědci zkoumají odvrácenou stranu Měsíce
•     Pod kráterem našli kovovou konstrukci
•  

Tým astronomů objevil pod největším měsíčním kráterem extrémní přebytek hmoty. Pravděpodobně se jedná o pozůstatek asteroidu, ale vědci nevylučují, že možná máme co do činění i s něčím mnohem podivnějším.

Jižní Aitkenova pánev je gigantická impaktní struktura na odvrácené straně Měsíce. Údaje ze sond NASA poukazují na existenci velkého přebytku hmoty v měsíčním plášti pod pánví. Podle nového výzkumu může tato hmotnostní anomálie obsahovat kov z mohutného asteroidu, který narazil do Měsíce a vytvořil kráter.

„Představte si, že vezmete hromadu kovu o objemu pěti Velkých ostrovů na Havaji a pohřbíte ji pod zem,“ uvedl v prohlášení hlavní autor studie Peter B. James z Baylorovy univerzity ve Waco v Texasu. „Přibližně tolik neočekávané hmoty jsme zjistili.“

Pozůstatky asteroidu?

„Když jsme je zkombinovali s údaji o měsíční topografii ze sondy NASA Lunar Reconnaissance Orbiter, objevili jsme nečekaně velké množství hmoty stovky kilometrů pod Aitkenovou pánví,“ říká James.

Jedním z možných vysvětlení záhadné struktury je, že kov z asteroidu, který kráter vytvořil, je stále usazen v plášti Měsíce. „Hustá hmota – ať už je to cokoli a odkudkoli – zatěžuje dno pánve směrem dolů téměř o kilometr.“

Počítačové simulace dopadů velkých asteroidů naznačují, že za vhodných podmínek může být jejich železno-niklové jádro při dopadu rozptýleno do horního pláště Měsíce. Další teorie o tom, co hmotu vytvořilo, zmiňuje tuhnutí měsíčního magmatického oceánu, neboli proces, při kterém kdysi roztavený povrch Měsíce během miliard let ztuhl a zároveň se vytvořily husté oxidy.

Na obloze se objeví kometa, kterou naposledy před 50 000 lety viděli neandertálci

Pouhým okem by ze Země mohla být brzy viditelná kometa, kterou bylo ze Země naposledy možné sledovat před 50 000 lety, kdy ještě žili neandertálci.

Informují o tom britská média a časopis Newsweek. Malé těleso pojmenované C/2022 E3 (ZTF)   se nyní nachází asi 161 milionů kilometrů od zeměkoule a k planetě se nejvíce přiblíží na začátku února, kdy bude prolétat ve vzdálenosti asi 42 milionů kilometrů od ní.

Jakmile se kometa C/2022 E3 (ZTF) přiblíží k Zemi, může být za velmi dobrých podmínek viditelná pouhým okem už ve druhé polovině ledna, řekl časopisu Newsweek zástupce ředitele Královské astronomické společnosti Robert Massey.

Podle současných odhadů by měla v době přiblížení k Zemi dosáhnout alespoň 6. hvězdné velikosti, což je veličina udávající jasnost objektu na obloze. Podle Newsweeku je 6. hvězdná velikost zhruba hranice, při níž je vesmírný objekt schopno spatřit lidské oko.

Jasnost komet je však velmi těžké předpovědět - je možné, že nebude viditelná vůbec, anebo  bude zářit jasněji, než se očekává, upozornila astronomka z britské Královské observatoře v Greenwich Tania de Salesová Marquesová.

1001´+1

Vědci objevili na Marsu stopy dávného oceánu

Planetární vědci se již dlouho bouřlivě dohadují, zda se před miliardami let na nížinách severní polokoule Marsu rozkládal ohromný oceán. Nové důkazy do této debaty přinášejí studie publikované v časopisech Journal of Geophysical Research: Planets a Nature Geoscience, které se zabývají topografií a stratigrafií povrchu rudé planety.

Vedoucí výzkumu Benjamin Cardenas z Pensylvánské státní univerzity a jeho spolupracovníci analyzovali topografické mapy Marsu a nabízejí zatím nejpřesvědčivější doklady existence dávného oceánu na severní polokouli rudé planety, v oblasti Aeolis Dorsa, která se rozkládá nedaleko kráteru Gale. Vědci identifikovali pobřeží tohoto oceánu, jehož stáří odhadují na zhruba 3,5 miliardy let.

 Stopy dávného oceánu

Badatelé zároveň narazili na vrstvy starobylých sedimentů, jejichž mocnost by měla být nejméně 900 metrů, které pokrývají stovky tisíc čtverečních kilometrů severní polokoule. Benjamin Cardenas k tomu dodává: „Velkou novinkou ve výzkumu Marsu je, že jsme začali přemýšlet o stratigrafii rudé planety a o jejím sedimentárním záznamu.“

„Člověka okamžitě napadne, že existence velkého oceánu na Marsu je velmi slibná pro možnou přítomnost života,“ přiznává Cardenas. „Také nám to hodně říká o klimatu Marsu a jeho vývoji během historie planety. Teď se zdá velmi pravděpodobné, že rudá planeta před miliardami let byla natolik teplá a měla natolik hustou atmosféru, aby si mohla udržet velké množství vody na svém povrchu.“

Vědci při výzkumu využili software vyvinutý americkou vědeckovýzkumnou vládní agenturou US Geological Survey. S jeho pomocí zpracovali množství dat, získaných od americké vesmírné agentury NASA, včetně údajů z laserového výškoměru Mars Orbiter Laser Altimeter (MOLA), který zhruba před 20 lety pracoval na palubě sondy Mars Global Surveyor na oběžné dráze Marsu

Důkaz existence mostů do jiných vesmírů? Čeští vědci jsou na stopě fantastického objevu

Vědci z opavské univerzity studují doposud nevysvětlené vlastnosti záření pocházejícího z blízkosti superhmotných černých děr. Jedním z vysvětlení je, že záření pochází z okolí tzv. černé díry – mostu k paralelnímu vesmíru, který jako první teoreticky popsali v roce 1935 Albert Einstein a Nathan Rosen.

Sledujeme dvojí oscilace, které se projevují v discích hmoty rotující okolo černých děr. Záření z těchto akrečních disků uniká velmi blízko zóny, odkud už není návratu. Zajímavé je, že dvojí oscilace probíhají na frekvencích, které mají celočíselný poměr, nejčastěji tři ku dvěma,“ popisuje vědec Jaroslav Vrba z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě.

Zmíněné záření se dá dobře vysvětlit u malých černých děr, takzvaných mikrokvazarů, ale u větších černých děr není toto vysvětlení zcela přesné. Hledají se tedy alternativní typy objektů, na které by byl fyzikální model založený na pohybu zářící horké hmoty kolem červí díry aplikovatelný. Jedním z velice pravděpodobných vysvětlení je výskyt červí díry.

Tento pojem označuje hypotetickou zkratku mezi dvěma místy v zakřiveném časoprostoru. Jako první jej popsali již v roce 1935 Albert Einstein a Nathan Rosen ve své vědecké práci. Odborně se tedy také nazývá „Einsteinův–Rosenův most“. Je ale vůbec možné, aby tyto doposud jen teoreticky popsané zkratky ve vesmíru byly brány do paralelních vesmírů a reálné kosmické objekty?

Již dříve vědci z opavské univerzity přišli na to, jak by se daly opticky odhalit, a nově studované záhadné záření by mohlo být další indicií k jejich detekci. Ve spolupráci se zahraničními vědci z Ruska a Brazílie přišli čeští fyzici také na to, že existence stabilní červí díry nevyžaduje ani žádné exotické, zatím neobjevené látky.

„Dlouhá léta jsme si mysleli, že k udržení stabilního hrdla červí díry je zapotřebí exotická látka, jejíž vlastnosti se příčí naší běžné zkušenosti. Naše novější studie ovšem počítají s tím, že červí díry mají také elektrický náboj a magnetické pole,“ vysvětluje ředitel Fyzikálního ústavu SU v Opavě Zdeněk Stuchlík.

Pochopitelně se nabízí otázka, co červí díra vlastně spojuje. Teoreticky může být nejen zkratkou propojující dvě vzdálená místa v jednom vesmíru, ale dokonce spojnicí mezi dvěma různými vesmíry.

Stuchlík však dodává, že v takovém paralelním vesmíru bychom nenašli naše druhé já žijící jiným životem (jak popisuje teorie mnohovesmíru), nýbrž by šlo o úplně nezávislý vesmír, v němž by oproti našemu vesmíru byly jen trošičku odlišné fyzikální vlastnosti hmoty.

Nové studie tedy přinášejí možnost vzniku stabilních červích děr ze stavebních kamenů, které máme ve vesmíru běžně dostupné. Dala by se ale taková červí díra vytvořit i uměle, například v laboratoři?

„Bohužel na laboratorní vytvoření takové červí díry na Zemi zatím nemáme dostatek energie: Konstrukce takových objektů vyžaduje energie, které se nacházejí v centrech velkých galaxií. Bavíme se tu o energii přibližně stomiliardkrát větší, než jakou disponuje naše Slunce,“ odpovídá Stuchlík.

Dotyk 

Ve vesmíru byla nalezena druhá Země: Planeta má 20 stupňů a podobnou atmosféru

Je velmi pravděpodobné, že ve vesmíru nejsme jedinou planetou, na níž je život. Ale je možné, že druhou Zemi nikdy neobjevíme. Anebo že by přece? Nyní se totiž ukázalo, že exoplaneta KOI-3010.01 je pravděpodobně na 84 % obyvatelná. Co to znamená?

KOI-3010 je velmi podobná Zemi a i podmínky na ní jsou možné pro vznik a vývoj života.

Průměrná teplota zde dosahuje příjemných 19,6 °C. Poloměr planety pak převyšuje Zemi 1,35krát.

Objev nedaleké planety, která je potenciálně vhodná pro život, je teleskopův první úspěch. Ross 508b se řadí do kategorie super-Zemí, tedy těles, jež jsou větší než naše domovina, ale nepřesahují desetinásobek její hmotnosti. Zpočátku byly objeveny pouze planety typu plynný obr. Existence vyšší formy života je na nich ale nepravděpodobná. Později se podařilo najít objekty z křemičitanových hornin. Ty by mohly mít dýchatelnou atmosféru, vhodnou gravitaci a

stabilní teplotu.

Právě Ross 508b by mohla tyto podmínky splňovat. Nachází se totiž na vnitřní hranici obyvatelné zóny své hvězdy. Zda je za těchto podmínek na planetě přítomna voda, je stále předmětem diskuze a dalšího výzkumu. Japonský tým je i přesto revolučním objevem nadšený. „Od začátku vývoje IRD uplynulo 14 let. Celou dobu jsme doufali, že najdeme planetu přesně jako Ross 508b," řekl profesor Bun'ei Sato z Tokijského technologického institutu, hlavní řešitel IRD- SSP. „Tento úspěch otevřel dveře pro budoucí pozorování, jenž mohou potvrdit, že kolem hvězd s nízkou hmotností mohou existovat exoplanety.

                         POZOROVÁNÍ KOMETY

ude proto zapotřebí použít minimálně dValekohledB.

 Expertům však dělá vrásky velikost komety. Pí pozorování totiž naznačovala 161 km ale   skutečná velikost je 19 kilometrů. "C/2017 K2 se tak pohybuje mezi legitimně velkými a   hrstkou největších dosud 11 objevených komet," citoval portál CNET odborníky z NASA   Eddieho Irizarryho a Kelly Kizer Whittovou.

 Má poznámka: Na začátku bombastická zpráva, odborníci se obávají velikosti komety a   předpokládaná velikost 161 km a že se blíží k Zemi, podle této zprávy si jeden pomyslí že     může narazit do Země a zničit jí a pak najednou se to splaskne na 19 km a bude bude vidět   jen dalekohledem. To už se stalo vícekrát, že mě zaujme článek podle nadpisu. Proč   odborníci  na začátku uvádějí  jejich nepotvrzené kosmické údaje ?

Astronomové konečně popsali zdroj záhadného gama signálu, který roku  2009 přišel z Mléčné dráhy

Ondřej Štěpán

Roku 2009 byl zachycen záhadný signál vycházející z centra Mléčné dráhy. Původní hypotézy vědců jej dávaly do souvislosti s temnou hmotou.

Tým výzkumníků z Australské národní univerzity přišel s vysvětlením původu záhadného gama signálu vycházejícího z centra Mléčné dráhy. Vědci se domnívají, že může souviset s velmi rychle rotujícími neutronovými hvězdami. Zpočátku existovaly názory, že se jedná o znak temné hmoty, objevila se však nová verze.

První zachycení signálu

Studovaný signál byl poprvé zachycen v roce 2009. Ukázalo se, že je jedinečný svého druhu.    Bylo navrženo několik hypotéz jeho původu, přičemž nejspolehlivější z nich byla verze, že tento signál  je derivátem zmíněné temné hmoty. Důkazy, které by potvrzovaly spojení signálu s temnou hmotou, se však za poslední roky nenašly. Pro astrofyziky to proto nadále zůstává záhadou.          V novém článku poskytuje tým výzkumníků alternativní vysvětlení. Domnívají se, že zvláštní    signál vycházející ze středu naší galaxie může souviset s určitým typem hvězdy.

Přebytek v galaktickém centru

Gama paprsky jsou formou elektromagnetického záření s nejkratší vlnovou délkou a nejvyšší energií. Tento konkrétní signál gama záření je vědcům znám jako „přebytek v galaktickém centru“. Tímto termínem vědci nazvali nečekaně vysokou koncentraci gama paprsků vycházejících ze středu naší galaxie. Ve skutečnosti mohou takové signály pocházet      od určitého typu rychle rotujících neutronových hvězd. Jedná se o velmi husté zbytky hvězd hmotnějších než naše Slunce.

V Egyptě odkryli další tajemné místo. Z nového objevu až mrazí

Jaroslav Krupka

Polští archeologové oznámili objev hrobového komplexu v blízkosti starověkého námořního  přístavu Berenice Troglodytica v Egyptě.

Během 4. až 6. století našeho letopočtu obývali tento region Núbijci zvaní Blemmyes, obyvatelé východní pouště, kteří obsadili Dolní Núbii a založili malé nezávislé království s centrem Kalabša, nacházejícím se ve výběžku poblíž Asuánu v Egyptě.

Podivně svázaní mrtví

Archeologové z Centra středomořské archeologie Varšavské univerzity nyní odkryli na místě někdejšího přístavu hrobový komplex obsahující sedm koster pohřbených ve více vrstvách a pocházející z doby před zhruba patnácti sty lety. Mrtví byli uloženi do hrobů s dolními končetinami položenými na hrudi.

„To není přirozená poloha. Abyste jí dosáhli, museli byste zesnulého svázat provazy nebo látkou,“ uvedl podle webu Heritage Daily Mariusz Gwiazda z Centra středomořské archeologie Varšavské univerzity.

Pohřbení patřili mezi elitu

Artefakty uložené v hrobce naznačují, že pochovaní představovali elitní třídu, pohřbívanou spolu s dovezenými korálky vyrobenými z onyxu (neprůhledného poloprůsvitného černého minerálu chalcedonu) a karneolu (hnědočerveného minerálu), které pocházely z Pákistánu, Indie a dokonce i z Indonésie. Tým také objevil stříbrné prsteny a náušnice a slonovinové náramky.

Vykopávky dále odhalily nový důkaz starověkých pohřebních rituálů, protože archeologové při nich objevili plošinu se zvířecími pozůstatky, jež představovaly pravděpodobně obětiny. Na plošině se našly mísy používané za tímto účelem a také několik amfor umístěných dnem vzhůru, jež byly vyprázdněny během rituálních praktik.

     Astronomové objevili poklad skrytých černých děr

Stanislav Mihulka

• Odborníci věří, že velké spirální galaxie vznikají postupným splýváním             s menšími galaxiemi
• Tyto menší galaxie by přitom měly s sebou přinést i centrální černou             díru
• Zároveň ale není jasné, jak často obsahují masivní centrální černé díry

Odborníci věří, že velké spirální galaxie, jako je třeba naše Mléčná dráha,     vznikají postupným splýváním s menšími, především s trpasličími            galaxiemi. Tyto menší galaxie by přitom měly s sebou přinést i centrální        černou díru, která tím pádem zvětší hmotnost centrální černé díry rostoucí   galaxie.

Zároveň ale není jasné, jak často trpasličí galaxií obsahují masivní centrální
černé díry. Odhady na toto téma se různí. Výzkumný tým, vedený odborníky americké University of North Carolina at Chapel Hill, nedávno přispěl k        vyjasnění této záhady objevem doposud přehlíženého pokladu masivních     černých děr v trpasličích galaxiích. Pugdhaolimera a její kolegové            vystopovali vesmírná monstra, která se v malých galaxiích ukrývala přímo         před našimi zraky. Černé díry obvykle detekujeme díky jejich apetitu. Když         ve  velkém požírají okolní hmotu, tak přitom září tak, že se to nedá přehlédnout. Badatelé to přirovnávají  ke sledování světlušek, kterých si v noci všimneme,      jen když zapnou své světélkující zařízení.

Chyby, nebo...

Problém je v tom, že záření hodujících černých děr se velmi podobá záření     čerstvě zrozených hvězd. Astronomové to rozeznávají detailní analýzou záření.      Polimerová a spol. takové analýzy použili u dat z průzkumů galaxií.                       U některých galaxií se ukázalo, že analýzy poskytují rozporuplné výsledky.      Obvykle se takové výsledky zahazují jako chyby.

Badatelé se ale na tyto „chyby“ zaměřili a simulovali různé situace, které by         to mohly vysvětlit. Nakonec dospěli k závěru, že to nejsou žádné chyby, nýbrž      trpasličí galaxie s masivní černou dírou, v nichž zároveň dochází k intenzivní           vorbě nových hvězd. A takových případů je podle všeho velmi mnoho.

Ukazuje se, že masivní centrální černé díry jsou v trpasličích galaxiích mnohem častější, než jsme si doposud mysleli. Byly tam vždy, jen se před astronomy    umně skrývaly za intenzivní tvorbu hvězd. Nově nalezené černé díry se teď nepochybně dostanou do hledáčku astronomů, protože to nejspíš jsou základní stavebníkameny supermasivních černých děr.

Astronauti vypěstovali ve vesmíru chilli papričky.                   Uvařili si tacos

Astronauti na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) s o víkendu      pochutnali   na tradičním mexickém pokrmu s názvem tacos. Jednou      z použitých ingrediencí byly i chilli papričky, které si sami vypěstovali.              Stalo se tak vůbec poprvé, kdy členové kosmické agentury NASA vypěstovali   tento druh zeleniny ve vesmíru.

Členové vesmírné posádky začali podle vyjádření NASA s pěstováním chilli   papriček v červenci ve snaze porozumět více „interakcím mezi rostlinami a mikroby” ve vesmíru.

Konkrétně se jednalo o druh papriky seté (Capsicum annuum), která je známá   pod názvem Anaheim či pro její původ také jako novomexická paprika.

Astronautům se ve vesmíru již dříve podařilo vypěstovat jiné druhy zeleniny,      jako například salát či ředkvičky. Papriky jsou ale podle NASA pro pěstování obtížnější, neboť trvá relativně dlouho, než vyklíčí a přinesou plody.

Má poznámka: To už je nadějnější zpráva. I když pěstování relativně trvá       dlouho, ale stejně to je úspěch, si nakonec mohou pochutnat na vypěstované zelenině.

Vědci poprvé vypěstovali v měsíční půdě rostliny,

výsledek je překvapil

 Zuzana Rychlá a ČTK

Vědci poprvé ve vzorcích měsíční půdy vypěstovali rostliny. Semínka řeřichy vědci            zasadili do malých vzorků měsíčního prachu odebraných během misí Apollo v letech            1969 až 1972. K jejich velkému úžasu semínka vyklíčila do dvou dní.

Rostliny v měsíční půdě a v kontrolních vzorcích podle Anny-Lisy Paulové z Floridské univerzity vypadaly do šestého dne zhruba stejně. Poté se objevily rozdíly. Rostliny pěstované v měsíční půdě  začaly vykazovat stres, vyvíjely se pomaleji a skončily zakrnělé. I tak ale podle vědců jde o průlom, který má i „pozemské“ důsledky.

„Tento výzkum má zásadní význam pro dlouhodobé cíle NASA v oblasti lidského      průzkumu, protože budeme muset využít zdroje nalezené na Měsíci a Marsu k vývoji      zdrojů potravy pro budoucí astronauty žijící a pracující v hlubokém vesmíru,“ uvedl šéf amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír Bill Nelson. Doplnil, že výzkum má          význam i pro Zemi, jelikož může přispět k zemědělským inovacím, které pomohou pěstovat rostliny        vtěžkých podmínkách

Jeden z problémů, kterým výzkumníci čelí, je nedostatek měsíční půdy pro podobné experimenty. Během tříletého období od roku 1969 přivezli astronauti NASA z měsíčního povrchu 382 kilogramů měsíčních hornin, kamínků, písku a prachu. Tým vědců z Floridské univerzity dostal na experiment pouze gram měsíční půdy na rostlinu.

Má poznámka:  Pouhý gram měsíční půdy na rostlinku ?  Výsledek tedy není podle nadpisu  že výsledek překvapil.  Spíše překvapení ze zakrnělé rostlinky. Předčasně mnoho povyku pro nic za nic. A k tomu           stará zpráva, vypěstovaná rostlinka z roku 1972 a uveřejněna nyní 

                                                                                       Dotyk

Hvězda Tabby neustále bliká: Vědci nevylučují vyspělou mimozemskou civilizaci                                                                 

Nataša Slánská 

Mimozemská megastruktura

V roce 1960 přišel astronom Freeman Dyson se zajímavou myšlenkou: pokud někde ve    vesmíru existuje o poznání vyspělejší civilizace, než je ta naše, její potřeba energie bude tak vysoká,  že svou hvězdu bude muset doslova zakrýt solárními panely. Právě na tuto úvahu si záhadologové vzpomněli po objevu hvězdy Tabby. Co když její stmívání způsobuje uměle vytvořená megastruktura plná solárních panelů?

Tabbyinu hvězdu zakrývá oblak prachu.Zdroj: Profimedia.CZ

Odborníci našli méně senzační, avšak pravděpodobnější vysvětlení: clonu okolo hvězdy tvoří polopropustný prach, který ji obíhá po téměř kruhové orbitě. Jeden oběh mu trvá 1574 dnů.

Tím se však možnost aktivity mimozemšťanů zcela nevyloučila. Nikdo totiž neví, odkud      tento prach pochází, respektive co ho vytváří a "přikrmuje". Navíc je od hvězdy vzdálen   zhruba 3 astronomické jednotky, což prý odpovídá obyvatelné zóně, kde by se mohla  nacházet příhodná teplota k životu a voda v kapalném stavu. Naskytla se hypotéza, že prach okolo sebe víří nějaká exoplaneta, jejíž obyvatelé se chovají k životnímu prostředí ještě hůře než lidé.

Dotyk

Vědci našli na Měsíci velké zdroje vody. Pravděpodobně ji  odčerpává ze Země

Elena Velímská

Při zkoumání planet, hvězd či měsíců astronomové nepátrají jen po              stopách mimozemského života, zajímá je složení planet, které přispívá k poznatkům o vzniku celého vesmíru. A pak je to samozřejmě voda, po            které pátrají. Kde je voda, mohl být život nebo se může vyvinout. Na Měsíci      voda je, ale kde se tam vzala a jak souvisí se „životem“?  

Letmý pohled do historie lunární vody

Pohlédneme-li do historie „vody“ na Měsíci, zjistíme, že už v roce 1645 holandský astronom   M. van Langren zmapoval měsíc a tmavé skvrny na povrchu, o kterých se domníval, že to jsou oceány. Nazval je mare, latinsky moře. Dnes se ví, že to jsou čedičové sopečné pláně, ale     jméno zůstalo. Koncem 19. století na základě svých měření americký astronom W. Pickering objevil, že Měsíc nemá atmosféru a voda by se tak musela vypařit. Dlouhá léta s ním vědci souhlasili. S myšlenkou vody opět přišel teoretický fyzik K. Watson na počátku 60. let        minulého století, který uveřejnil článek o vodním ledu v kráterech v trvale zastíněných      oblastech.

Zkoumání na místě

Vzorky z Měsíce, které posbírali astronauti mise Apollo, stopy vody neprokázaly a vědci        usoudili, že je povrch naší luny zcela suchý. V 90. letech snímky sondy NASA naznačily,               že by v kráterech oblastí, které nejsou vystaveny slunečnímu záření, led být mohl. Avšak dle    snímků nízkého rozlišení to nebylo možné prokázat. S vývojem technologií byly první vzorky z Měsíce znova prozkoumány v roce 2008 a uvnitř střípků sopečného skla byl nalezen vodík.      To byl první významný objev, který naznačil, že v dávné minulosti, možná už při vzniku Měsíce     , voda mohla být v jeho nitru. Následovalo další sbíraní údajů a v roce 2018 byla existence vody zjištěna v zastíněných oblastech. V roce 2020 potvrdila observatoř SOFIA agentury NASA       objev vody i na sluneční straně Měsíce, což znamená výskyt na celém povrchu Měsíce.

Původ vody na Měsíci

Voda, jak naznačují důkazy, pochází ze srážek ledových meteoritů a komet a díky mísení měsíčního prachu slunečním větrem. Jak se uvádí v článku ScienceAlert z počátku května     2022, vědci nově uvádějí, že ionty vodíku a kyslíku se na povrch Měsíce také dostávají,          když se na pět dní v každém lunárním měsíci dostane Měsíc do chvostu zemské magnetosféry. Sluneční vítr některé linie magnetického pole v chvostu narušuje. Když si jím Měsíc proplouvá, dojde k zacelení trhlin a ionty, které před tím unikly ze zemské atmosféry, se vracejí na Zem.      V tu chvíli „… to je jakoby se Měsíc ocitnul ve spršce vodních iontů…,“ říká geofyzik G. Kletetschka z Aljašské univerzity ve Fairbanksu. Z iontů, které se dostávají na povrch Měsíce, se vytváří led, protože   Měsíc nemá magnetosféru.

Měsíc jako zásobárna vody

Údaje sondy NASA Lunar Reconnaissance Orbiter však naznačují skalní zlomy, do kterých se různými geologickými procesy tento led dostává. „V kráterech se vytvářejí strukturní rozšíření        a zlomy, které umožňují vznik sítě pórovitého prostoru, který může být velkou zásobárnou podpovrchové kapalné vody," píše Kletetschka a jeho tým ve studii (nature.com) v březnu 2022. Zlomy  poskytují dostatečnou ochranu před vypařováním. Domnívají se, že si takto Měsíc pěkně v      tichu odčerpává „pozemskou“ vodu už více než tři miliardy let, a že většina vody se dostala na Měsíc právě tímto způsobem. Předpokládají, že se pod povrchem mohlo nashromáždit tolik    vody, že by zaplnilo severoamerické Huronské jezero. „Vzhledem k tomu, že tým NASA Artemis   plánuje vybudovat základní tábor na jižním pólu Měsíce, mohou být ionty vody, které vznikly před mnoha  eony na Zemi, využity v systému podpory života astronautů,“ říká Kletetschka. A tak měsíční voda může nakonec život na Měsíci umožnit. 

Na měsíci Jupiteru může být život                      

Jana Přistoupilová, Novinky

Na jednom ze čtyř měsíců planety Jupiter se pod tlustou vrstvou ledu nachází oceán. Podle nové studie by mohl být obyvatelný. Mezi ledovou vrstvou na Europě a Grónským ledovcem u nás na Zemi jsou totiž některé podobnosti. Uvedla to CNN na svých stránkách.

Vliv vody na topografii ledové vrstvy

Vybavení na palubě letadel pomáhá výzkumníkům studovat polární oblasti Země a sledovat změny v ledovcích a ledových vrstvách, které by mohly mít vliv na hladinu moří. Také hledají jezera povrchové vody, odvodňující kanály a subglaciální jezera.

Operace IceBridge je mise NASA, která v letech 2015 až 2017 sbírala data o nadmořské výšce ledového příkrovu. Odhalila, že trhlina na Grónském ledovci se vytvořila poté, co se led rozlomil kolem vody, která uvnitř ledového příkrovu znovu zamrzala. Tlak vodní kapsy způsobil, že hřebeny pukliny stouply.

To vedlo vědce k otázce, zda se totéž nestalo na Europě. To by znamenalo, že by pod ledovou vrstvou existovaly kapsy naplněné vodou, které by mohly vytvářet potenciálně obyvatelné prostředí pod jinak nehostinným povrchem tohoto měsíce,

Povrch měsíce se neustále mění

Skrz praskliny v ledové skořápce o tloušťce desítek kilometrů stoupají oblaka páry. Tato ledová vrstva by mohla být místem, kde se mísí podpovrchový oceán a živiny důležité pro existenci života.

Kdo žil v Egyptě před faraony? Vědci objevili 7000 let starou záhadnou vesnici

Nataša Slánská

Když se řekne Egypt, představíme si pyramidy a mumifikované faraony ve zlatých   sarkofázích. Historie saharské země rozpínající se okolo toku Nilu je přitom mnohem  starší, jen méně zkoumaná a diskutovaná.   A to přesto, že mnohé archeologické nálezy z  pravěkého období jsou velmi pozoruhodné. Vědci například odhalili, že už před 7000 lety si zde lidé stavěli domy a sýpky.

Zřídkakdy se to říká nahlas, ale Egypťané neradi diskutují o možnosti, že jejich civilizaci předcházely jiné vyspělé kultury. Jistě, Sahara kdysi      bývala mnohem vlhčí a zelená, avšak takové prostředí v tak dávných dobách mohlo hostit akorát tak kočovné pastevce, kteří putovali krajinou s ochočenými kozami a chytali ryby v jezerech. Ty pravé dějiny Egypta začaly až kolem roku 3100 př. n. l., kdy faraon Meni sjednotil místní       kmeny a vytvořil říši, která se už nikdy neměla rozdrobit

Nikoli pastevci, ale farmáři

Původní obyvatele egyptského území přitom rozhodně nelze považovat za primitivní. Svědčí o tom například pozůstatky neolitické vesnice     nalezené na severu země v oblasti Tell al-Samara. Analýza místních předmětů ukázala, že zde žili lidé živící se zemědělstvím už okolo roku                5000 př. n. l., tedy téměř 2000 let před příchodem faraonů. Usedlý způsob života dokazují pozůstatky domů a sýpek; jde o zatím nejstarší       budovy nalezené na území Egypta, které kdy byly objeveny.

Pozůstatky egyptské neolitické vesnice Zdroj: Profimedia.CZ

"Rozbor biologického materiálu z naleziště nám poskytuje jasnější pohled na první komunity, jež se usadily v deltě Nilu, a na původ zemědělství a farmářství v Egyptě," uvedla Nadia Khedr z egyptského ministerstva památek.

Pozoruhodné hřbitovy

Zemědělskou vesnicí zajímavé objevy z předfaronského období samozřejmě nekončí. V západním Egyptě se našel hřbitov užívaný v letech 4600 - 4000 př. n. l., kde odpočívají zesnulí členové neznámé společnosti, jež si na svou dobu žila doslova nad poměry. Musela si užívat dobrou stravu, neboť jejich průměrná výška činila 170 cm u mužů a 160 cm u žen. Úmrtnost novorozenců byla v této komunitě nezvykle nízká a ženy se běžně dožívaly 50 let, což znamená, že neumíraly tak často při porodu, jak tomu bylo kdekoli jinde na světě.

O něco později však byly nedaleko objeveny další dvě pohřebiště, kde už nálezy nebyly tak pozitivní - pohřbení jedinci byli nižšího vzrůstu,     dožívali se nižšího věku a častěji oplakávali své nejmenší děti. Archeologové si jen nejsou jistí, zda šlo o zcela odlišnou kulturu, nebo jen chudší část  jedné větší, strukturované společnosti.

Asi nejznámější neolitickou památkou v Egyptě jsou pak megality v oblasti Nabta Playa. Pocházejí ještě z doby, kdy byla Sahara zelenou plání    plnou jezer a skotačivé zvěře. Kruh vztyčených kamenů tak trochu připomíná anglický Stonehenge, byl však vybudován mnohem dříve, a to už  okolo 7000 př. n. l. Záhadologové v něm vidí nebeský kalendář a vědc jen krčí rameny stejně jako nad všemi ostatními megalitickými monumenty.    Jedno je však jisté: prehistorie Egypta byla pestrá a určitě stojí za to ji blíže zkoumat.

Sluneční skvrny jsou tak obrovské, že by mohly zničit celou Zemi. Musíme být v pozoru

, NASA, objev, vesmír objev, vesmír

Na povrchu Slunce se objevily dva obrovské roje slunečních skvrn, které naznačují zvýšenou možnost živých                         polárních září a potenciálně ničivých slunečních erupcí v nadcházejících měsících. Některé z těchto slunečních skvrn                 jsou  tak obrovské, že by mohly zničit celou Zemi, píše server Live Science.

Nové skupiny slunečních skvrn, známé jako „aktivní oblasti“ 2993 a 2994 (AR2993 a AR2994), zřejmě následuje třetí skupina slunečních             skvrn – dosud skrytá za severovýchodním okrajem Slunce – která zřejmě způsobila silnou sluneční erupci, jež před několika dny minula Zemi.

Každý roj se skládá z několika slunečních skvrn a pokrývá plochu stovek milionů čtverečních kilometrů – mnohem větší, než je průměr Země    . Jsou způsobeny magnetickým narušením viditelné sluneční fotosféry, které odhalí relativně chladnější vrstvy pod ní.                

Tyto roje navíc pocítíme už brzy. V následujících měsících tak bude Země čelit nejen potenciálně ničivým slunečním erupcím, ale také zvýšené možnosti živých polárních září. Zároveň však NASA varuje, že některé z těchto slunečních skvrn jsou tak obrovské, že by mohly pohltit celou     Zemi. 

Sluneční cyklus 25

Jan Janssens, odborník na komunikaci ze Solar-Terrestrial Centra v Bruselu uvedl, že Slunce bylo v posledních týdnech velmi aktivní a  nepředpokládá se, že by v blízké době mělo být méně aktivní. Minulý týden Zemi jen těsně unikl výron sluneční plazmy spojený s ještě dřívější skupinou slunečních skvrn.

„Tato situace je v této fázi slunečního cyklu typická,“ uvedl Janssens. „S tím, jak sluneční cyklus směřuje ke svému maximu, se zviditelňují          stále složitější oblasti slunečních skvrn, které pak mohou produkovat sluneční erupce.“

Podle NASA vědci dělí sluneční erupce do pěti tříd, z nichž každá je desetkrát silnější než předchozí – A, B, C, M a X. Každá kategorie má devět     oddílů; a nejsilnější erupce třídy X mohou mít více než desetkrát větší sílu než erupce X1, takže teoreticky neexistuje žádný limit, jak velké       mohou být – nejsilnější zaznamenaná erupce v roce 2003 zahltila senzory na úrovni X28.

Zdroj: lives.science..com

Má poznámka: Co nám pomůže být na pozoru ? Copak tím můžeme něco ovlivni ?.

Připadá mi, že poslední dobou nás ze všech stran jen straší. Spíše to jev se stále opakující, když nejsilnější erupce byla v roce 2003.

Nová záhada: V Antarktidě se nachází záhadná pyramid

Lenka Samuely

Antarktida patří mezi nejméně pohostinný kontinent. Jižní polární oblast disponuje tak drsnými podmínkami, že zde nenajdeme žádné trvale žijící obyvatelstvo. I přesto zde vědci objevili záhadný objekt připomínající egyptské pyramidy.

Pravidelný tvar, ostré hrany a souřadnice 79°58’39.25″S 81°57’32.21″W. Na pyramidu na Antarktidě se může podívat každý z pohodlí svého domova prostřednictvím aplikace Google Earth. Snímek z roku 2009 nepřestává fascinovat jak laickou, tak odbornou veřejnost. Tento jehlan však není za polárním kruhem jediný.

Zprávy o tom, že se uprostřed nehostinné krajiny objevila pyramida, pocházejí již z roku 1910. O více než sto let později pravdivost tvrzení členů polární expedice potvrdily satelitní snímky. Dvě kamenné hory stojí v jižní části pohoří Ellsworth v oblasti zvané Heritage Range, třetí se našla poblíž pobřeží.

Pyramida na Antarktidě

Antarktida je nejchladnější kontinent na Zemi. Má rozlohu téměř 14 milionů km². Její průměrná nadmořská výška činí       1958  m. Průměrné teploty ve vnitrozemí se pohybují od minus 70 °C do minus 10 °C. Dochází zde často k silnému větrnému proudění dosahující síly uragánu. I přesto zde byly objeveny dva druhy kvetoucích rostlin. Okolní moře obývají kromě ryb také kytovci, bezobratlí živočichové a tučňáci. Hojní jsou zde i mořští ptáci,

Pro lidskou rasu je to krajina nehostinná. Nebylo tomu tak ale vždy. Před 90 miliony lety byla plná deštných pralesů, vlhkých bažin a také dinosaurů. Průměrná celoroční teplota se pohybovala kolem 12 °C, voda v řekách byla o 8 °C teplejší. Často zde také pršelo. Rostlinné zbytky ze sedimentů pod Rossovým šelfovým ledovcem dokazují, že ještě před 15 až 20 miliony lety, bylo na tomto kontinentu o 11 stupňů Celsia více než dnes. Tehdy jeho okraje připomínaly dnešní Island.

Přilétá největší kometa, kterou kdy lidé pozorovali. Je opravdu  gigantická

Nová měření potvrzují ohromující rozměry komety, která se k nám blíží z periferie sluneční soustavy. Je padesátkrát větší než většina známých „vlasatic“.

Je to skutečný kolos. Jmenuje se C/2014 UN271 Bernardinelli-Bernstein po svých objevitelích – astronomech Pedru Bernardinellim a Gary Bernsteinovi, kteří ji identifikovali loni v červnu.

Poutník s ledovým srdcem

Kometa Bernardinelli-Bernstein letí do středu sluneční soustavy a blíží se Slunci i Zemi. Kdyby tato ledová hora         do Země narazila, vyhladila by naši civilizaci. Avšak toho se nemusíme obávat, mine ji v uctivé vzdálenosti.

Nová měření potvrzují ohromující rozměry komety, která se k nám blíží z periferie sluneční soustavy. Je padesátkrát větší než většina známých „vlasatic“.

Je to skutečný kolos. Jmenuje se C/2014 UN271 Bernardinelli-Bernstein po svých objevitelích – astronomech             Pedru Bernardinellim a Gary Bernsteinovi, kteří ji identifikovali loni v červnu.

Velikost komety nicméně astronomy ohromila. Je padesátkrát větší než většina známých vlasatic.

Astrovědci k její dosud nejpodrobnější analýze použili Hubbelův vesmírný dalekohled. Jejich studie objektu potvrdila  , že pevný střed komety (bez komy – dlouhého ohonu ledu sublimujícího na plyny v brázdě komety) měří téměř 140 kilometrů. Jeho hmotnost je gigantická – astronomové ji odhadují na 500 bilionů tun.

Kometa (zastarale vlasatice), je těleso obíhající většinou po výstředné eliptické dráze kolem Slunce. Komety jsou  známé pro své nápadné ohony. Mají ledové srdce, často jsou popisované jako špinavé sněhové koule. Z velké části  je ji tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a led smíchaný s prachem a nerostnými látkami.

Potvrzujeme, že C/2014 UN271 Bernardinelli-Bernstein je ta největší kometa s dlouhou periodou, který kdy byla detekována    píší výzkumníci v obsáhlé studii publikované v The Astrophysical Journal Letters.

Ano, tušili jsme, že bude velká, protože je jasná na tak velkou vzdálenost. Teď potvrzujeme, že velká je. Je opravdu velká a černější než uhlí,“     cituje žurnál Science Alert  profesora planetárních věd Davida Jewitta z Kalifornské univerzity v Los Angeles, hlavního autora studie.

Bernardinelli-Bernstein za sebou zanechává dosud největší nám blízkou kometu, téměř stokilometrovou Sarbat, která sluneční soustavou proletěla roku 1729.

Téměř dvakrát překonává ikonickou kometu Hale-Bopp, která má průměr 74 kilometrů a v roce 1997 nám předvedla úchvatnou show. Tehdy byl ze Země pozorován její dvojitý ohon, jeden modrý plynový a druhý nažloutlý prašný.

Kometu Bernardinelli-Bernstein, která letí rychlostí 35 000 kilometrů za hodinu, poprvé zachytily teleskopy v roce 2014. V té době byla vzdálena od Slunce jako Neptun, tedy 4,5 miliardy kilometru. To je třicetinásobek vzdálenosti Země od Slunce. 

Objekt nejprve unikl pozornosti. Astronomové ho mylně pokládali za planetku. Až Bernardinelli s Bernsteinem,    kteří pracují pro projekt Dark Energy Survey zaměřený na výzkum temné energie, v ní poznali kometu.

Zamává nám v roce 2031

Bernardinelli s Bernsteinem loni propočítali její trajektorii. V nejvzdálenějším bodě byla před 1,5 milionu let. Tehdy se  nacházela od naší hvězdy ve vzdálenosti 40 400 AU (astronomických jednotek, 1AU je střední vzdálenost Země od Slunce = 149 597 870,7 kilometru). Ke Slunci se naposled přiblížila před 3,5 milionu let, ještě před počátkem naší civilizace.    Od naší hvězdy ji tehdy dělilo 18 AU, tedy 2,7 miliardy kilometrů.

Teď se tento kolos nachází mezi oběžnými drahami Uranu a Neptunu. Ke Slunci a Zemi se nejvíc přiblíží koncem ledna 2031, kdy přiletí do oblasti oběžné dráhy Saturnu. Tato planeta je od Slunce vzdálena průměrně 1,42 miliardy kilometru, zatímco vzdálenost Země od Slunce se pohybuje mezi 147 až 152 miliony kilometrů. (Pouhým okem kometu pochopitelně nezahlédnete.)

Poté kometa zase poletí zpět, do temné periferie sluneční soustavy, kde se zrodila. Tam v oblasti nazývané Oortův oblak byla stvořena spojováním zbytků hmoty po kondenzaci sluneční mlhoviny. Při přiblížení Slunci však ztratí led.  Astronomové odhadují, že na zpáteční cestě bude mít pouze polovinu současné velikosti.

„Tato kometa je pouhou špičkou ledovce tvořeného mnoha tisíci komet, které jsou příliš slabé na to, aby je bylo možné vidět  ve vzdálenějších částech sluneční soustavy,“ řekl žurnálu Science Alert  astronom David Jewitt.

 Nejodolnější živočich na světě: Přežije radiaci i vakuum, oživne i po třiceti letech

 Želvušky jsou drobní, okem neviditelní živočichové, kteří jsou naprostí přeborníci v tom, jak přežít  cokoliv. 

  Nevadí jim, když je zmrazíte do ledu, strčíte do radioaktivitou zamořeného prostoru nebo je rovnou v           vystřelíte do vesmíru. Uvedou se totiž do stavu velmi blízkého smrti, ze kterého se umí i po desítkách let zase     probrat.

Vědci už před mnoha lety zjistili, že želvušky mají velmi neobvyklou strategii pro přežití v drsných podmínkách. Uvádějí se do téměř smrtelného stavu zvaného kryptobióza, kdy ze svého těla vyloučí více než 95 % vody, stáhnou hlavu a nohy  a schoulí se do formy jakéhosi dehydratovaného kokonu. Různé formy kryptobiózy u želvušek mohou být způsobeny čtyřmi spouštěcími faktory prostředí: vysycháním, mrazem, nedostatkem kyslíku a nadbytkem soli, uvádí studie z roku 2020 v časopise Scientific reports.

Během kryptobiózy klesá aktivita želvušky až na 0,01 % normální úrovně. V podstatě jsou stejně živé jako zrnko prachu         a také tak vypadají. Buňky želvušek jsou v tomto stavu chráněny před poškozením speciálními proteiny označovanými zkratkou TDP. Když želvušky vyloučí vodu ze svého těla, molekuly TDP vytvoří kolem buněk pevný, sklu podobný kokon. Ten udržuje buněčný materiál v bezpečí, dokud je želvuška v tunelu, a umožňuje jí znovu ožít ve vodě, když jsou podmínky příznivější, uvádí studie  roku 2017 publikovaná v časopise  Molecular Cell.

Želvušky tak mohou ožít i po desítkách let. V roce 2016 vědci oživili dvě želvušky a také jedno vajíčko, které byly   v kryptobióze více než 30 let.  V roce 1948 jeden italský výzkumník údajně oživil želvušku z vyschlého kusu mechu,          která byla stará více než 120 let.

Želvušky nenajdeme na žádném seznamu ohrožených druhů. Je to celkem logické. Podle Wisconsinské univerzity v Madisonu totiž želvušky přežily všech pět masových vymírání na Zemi od doby, kdy se tato skupina zhruba před půl miliardou let vyvinula. Je celkem jisté, že želvušky tu budou i ve chvíli, kdy by lidstvo už dávno vymřelo.

V roce 2017 se vědci z Harvardovy a Oxfordské univerzity zabývali pravděpodobností některých astronomických událostí - například asteroidů, které Zemi rozmetají, výbuchů sousedních supernov a záblesků gama záření, které by se mohly odehrát během několika příštích miliard let. Poté vyhodnotili pravděpodobnost, že tyto události vyhubí i nejodolnější druhy na Zemi.

dotyk

Na Venuši byl pravděpodobně kdysi bujný život a mohl se z ní dostal i na Zemi

Druhá planeta Sluneční soustavy vypadá na první pohled nehostinně. Je rozpálená a obklopená kyselinou sírovou a oxidem uhličitým. Kdysi se však mohla podobat naší Zemi. Dokazuje to její atmosféra.

Fosfan, hydrid fosforu skládající se z jednoho atomu fosforu a třech atomů vodíku, se před třemi lety objevil na seznamu možných biosignatur, chemických známek života na exoplanetách. V pozemské atmosféře je totiž seskupován výhradně antropogenní aktivitou. Vyrábějí ho mikroorganismy žijící v prostředí bez kyslíku. Právě molekuly této látky byly nalezeny v atmosféře planety Venuše.

Fosfan objevil tým badatelů z Astronomického ústavu University of Cambridge na základě rozboru zaslaných dat, které získal havajský teleskop Jamese Clerka Maxwella a soustava teleskopů ALMA v oblasti milimetrových rádiových vln. Vědci vypočetli, že jeho koncentrace se pohybuje kolem 1 ppb (jedna částice z miliardy). I přesto, že se zdá, že je ho zanedbatelné množství, v atmosférické chemii ho může být řádově až miliard tun. Navíc se hromadí v tzv. zóně života, tedy ve vrstvě atmosféry 53–61 km nad povrchem.

Život na Venuši

Na základě současného poznání by se fosfan na Venuši vyskytovat neměl. Běžný by byl, kdyby splňoval model atmosférické chemie na planetě. Podle něj by zde muselo

být 200× více sopek, než se pozoruje, o deset milionů více blesků či o sto milionů více impaktů meteoroidů.

Fosfan totiž vzniká dvěma způsoby. Na plynných obrech je tvořen za extrémních tlaků a teplot. Pak je vzestupným prouděním vynášen do  atmosféry. Na Zemi ho produkují mikroorganismy žijící v bezkyslíkatém prostředí bažin a trávicích traktů živočichů. Odkud se tedy na kamenné Venuši vzal?

Zatím jedinou odpovědí je, že se v atmosféře rozpálené planety vyskytují mikroorganismy, které dokáží přežít extrémně kyselé prostředí. Ke své ochraně mohou využívat „kapsy“ tvořené amoniakem. Ten dokáže spustit chemické reakce, jež umí neutralizovat kapky kyseliny sírové. Mraky se tak stávají potenciálně obyvatelnějšími. Sami autoři objevu však uznávají, že potvrdit „život" na Venuši zatím nemohou. Ke konečnému verdiktu by potřebovali vzorky.

Mimozemská aktivita

Současné vědecké poznatky naznačují, že druhá planeta Sluneční soustavy mohla mít po miliard let stabilní klima a byla tak obyvatelnou. Podle simulace amerického vědce Michaela Waya se na Venuši nacházely oceány a teplota se pohybovala od 20 do 50 stupňů Celsia. Kataklyzmatická sopečná událost však mohla způsobit katastrofu ve formě nadměrného skleníkového efektu.

Mikroorganismy produkující fosfan tak mohou odkazovat na dobu, kdy byla planeta pohostinná. Také na Zemi lze v troposféře i stratosféře nalézt bezpočet spor, jež atmosféru využívají k osídlení dalších stanovišť. Mohly se tyto organismy dostat z naší sousedky i k nám? Vědci tuto možnost nezavrhují.

Dvě obří černé díry míří ke srážce. Exploze otřese vesmírem a vychýlí čas

Dvě černé díry, pojmenované PKS 2131-021, kolem sebe tančí již několik tisíc let.               Vesmírný valčík však ukončí jejich srážka. Bude tak mohutná, že ji astronomové uvidí i na Zemi.

Supermasivní černé díry, vzdálené od nás asi 9 miliard světelných let, se k sobě přibližují už asi 100 milionů roků. Jejich  celková hmotnost se pohybuje v řádech stovek Sluncí. Srážka, ke které by mělo podle výpočtů dojít přibližně za 10 tisíc let, bude tak obrovská, že uvolněná energie pohne časoprostorem.

Vědci proto doufají, že studium PKS 2131-021 by mohlo odhalit nové informace o tom, jak tato monstra vznikají a co se   stane, když se srazí. Černé díry velkých rozměrů má ve svém středu většina galaxií.

Srážka černých děr

Pár černých děr patří do skupiny tzv. blazarů. Je to označení pro aktivní galaktické jádro, které v pravidelných intervalech vypouští plazmu pohybující se téměř rychlostí světla. Kapalina ve výtrysku výrazně září v ultrafialové, rentgenové nebo gama oblasti spektra.

Jas blazaru PKS 2131-021 je však zajímavý tím, že kolísá v pravidelných intervalech. Autoři studie publikované v The Astrophysical Journal Letters tyto výkyvy přirovnaly k tikání hodin. Vědci se domnívají, že právě tyto záblesky jsou důkazem,  že se objekty vzájemně přitahují.

Aby se jejich teorie potvrdila, prozkoumali data z pěti observatoří za posledních 45 let. Ta naznačují, že jasnost binárního blazaru se bude v průběhu času měnit. Supermasivní černé díry se tak staly nejtěsněji propojeným párem, který kdy byl ve vesmíru objeven.

Záhadné černé díry

I přesto, že nynější astronomové nebudou svědky střetu, mohou již nyní sledovat něco, co dosud jen teoreticky předpokládali. „Naše výpočty naznačují, že galaxie byly nejdřív malé, postupem času se srážely a tím se zvětšovaly. Myslíme   si, že se tak chovaly i černé díry," řekl Dr. Ignacy Sawicki z Oddělení kosmologie a gravitační fyziky Fyzikálního ústavu           AV ČR .

Pokud se objekty opravdu spojí, spolknou velké množství hmoty. Do okolí naopak vytryskne mnoho energie. Okolní plyny se zahřejí, dojde k atomovým a chemickým reakcím, které budou pozorovatelné jako velké množství gama a rentgenového  záření. Srážka také vyprodukuje gravitační vlny, jež rozvlní celý časoprostor, jako když člověk skáče na trampolíně. V jejich amplitudě a frekvenci bude zakódována cenná informace o celém procesu zániku černých děr

Vědci našli v Mléčné dráze možné mimozemské

                              megastruktury. Mělo by jich být 36

Už desítky let se astronomové rozhlížejí po vesmíru s cílem nalézt a kontaktovat mimozemské civilizace. Nesnaží se objevit pouze tzv. exoplanety, jež mají podobné vlastnost jako naše Země a teoreticky je tam  možný život, ale také hledají megakonstrukce obklopující hvězdy.

Podle studie profesora Andersa Johansena a jeho týmu z Centra pro tvorbu hvězd a planet je naše galaxie až pozoruhodně živá. Tedy teoreticky. Astronomové totiž zjistili, že voda může být přítomná již při formování planet. „Naše výpočty naznačují,  že voda je jedním ze základních stavebních kamenů. Rozhodující však je, v jakém skupenství se na tělese objeví," říká     Anders Johansen.

Podle počítačového modelu se planety formují také pomocí několikamilimetrových prachových částic ledu a uhlíku. „Než se Země zvětšila na jedno procento své současné hmotnosti, zachytávala masy kamínků plných ledu a uhlíku. Jakmile vyrostla   do dnešní podoby, teplota prudce stoupla, což způsobilo, že se led cestou dolů k povrchu vypařil. Proto dnes voda tvoří jen 0,1 procenta planety."

Tímto principem byly pravděpodobně vytvořeny všechny naše okolní objekty. Což z nich tvoří potenciální místa, kde může     být život.

36 mimozemských civilizací

S tímto názorem souhlasí vědci Tom Westby a Christopher Conselice z britské univerzity v Nottinghamu. Ti se pokusili aktualizovat tzv. Drakeovu rovnici, jež byla zformována Američanem Frankem Drakem v 60. letech minulého století.

Podle jejich výpočtů se by v Mléčné dráze mělo nacházet až 36 inteligentních mimozemských civilizací, jež jsou schopné komunikace. Odborníci však upozorňují, že mohou být velmi daleko. „Naše kalkulace naznačují, že nejbližší je od nás     vzdálená 17 tisíc světelných let," řekl Conselice. Současné technologie tak možná ani nedokáží možné signály zachytit.     Proto se astrofyzici snaží prozkoumat další zdroje, jež by mohly ukázat na to, že v naší galaxii nejsme sami. Mezi jeden    z nich patří tzv. Dysonova sféra.

Mléčná dráha a život

Dysonova sféra je hypotetická superkonstrukce, jež umožňuje využít energii uvolněnou z hvězdy. Navrhl ji britský teoretický fyzik a matematik Freeman Dyson v roce 1960. Podle něj je to ideální řešení pro rostoucí mimozemskou civilizaci, která k  přežití potřebuje velké množství energie.

Dyson založil svou teorii na faktu, že planety přijímají pouze zlomek záření produkovaného hostitelskou hvězdou. Pokud by     se však postavila konstrukce, jež by ji obklopila, množství dodané energie by se až 100 % zvýšilo. Vědci, hledající tyto sféry, by se pak měli zaměřit na zdroje infračerveného záření                                                                                                   Ve vnější části disku Mléčné dráhy byly detekovány neznámé struktury

Astronomové detekovali analýzou dat pocházejících z vesmírné observatoře Gaia Evropské kosmické agentury (ESA) soubor obrovských, rotujících vláken ve vnějších oblastech disku Mléčné dráhy.

Nově objevené struktury ve vnějších oblastech disku Mléčné dráhy objevil tým vědců z Barcelonské univerzity ve Španělsku v datech vesmírné observatoře Gaia, která obíhá Slunce se Zemí po smyčkové dráze kolem Libračního bodu L2 (spojnice Slunce-Země) zveřejněných minulý rok v prosinci, stojí v publikaci na webu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society: Letters. 

Struktury se nacházejí ve „vyhynulé” oblasti Mléčné dráhy, tedy v místech, kde by podobné struktury vznikat neměly. Tato vlákna jsou na okraji naší galaxie nečekaným objevem. Vědci však mají hypotézy o tom, jak mohla vzniknout. 

Kolize galaxií 

Jednou možností je, že jsou tyto struktury pozůstatky spirálních slapových ramen, které vznikly interakcemi se satelitními galaxiemi (menší galaxie, které obíhají větší galaxii). Další možností je, že vědci pozorují deformace disku vzniklé kolizemi s jinými galaxiemi. Odborníci totiž věří, že mohou srážky galaxií vyvolat v galaktickém disku efekt podobný vlnkám šířícím se hladinou jezírka. 

Zkoumat galaxii, v níž se nacházíme, je nesmírně obtížné. Mléčná dráha určitě skrývá nejedno překvapení. Vesmírná observatoř Gaia má však výhodu, díky níž již objevila řadu struktur.

Na planetce Ceres se vyvinul život možná dříve než na Zemi. Může tam být stále

Astronomové se při hledání mimozemského života zaměřují předně na exoplanety či měsíce větších rozměrů. Astrobiolog Joop Houtkooper z Giessenské univerzity již v roce 2009 upozornil, že život ve vesmíru může být mnohem blíže, než si obvykle představujeme.Konkrétně se možná skrývá někde mezi Marsem a Jupitere

Dotyk

Právě těmito místy putuje nenápadná planetka Ceres, jež kvůli svému malému průměru 975 km dosud zájem astronomů nepřitahovala. Podle Joopa Houtkoopera se ale zrovna na tomto drobném tělese mohl vyvinout život ještě dříve než na Zemi. A pokud se vyvinul ve shodné době, jeho původní formy se tu udržely mnohem déle. Možná tam jsou dodnes.

Ledové království

Trpasličí planetka se od většiny podobných těles a planet odlišuje tím, že se na ní nachází voda, a to nejspíš i v kapalné    formě. Poukázala na to studie z let 2015-2018, podle které se pod ledovou krustou na povrchu s největší pravděpodobností skrývá kapalný oceán. Vědci odhadují, že voda tvoří až 25 procent objemu planetky, což znamená, že se zde koncentruje  větší množství vody než v oceánech zemských.

Co je ale ještě zajímavější, oceán se na Ceresu zřejmě udržel v nedotčené formě už od dob, kdy se naše sluneční soustava zformovala. Jak zdůraznil Houtkooper, šlo o období velmi neklidné; nově vzniklá tělesa byla doslova "bombardována"  asteroidy a zásahům neunikla ani Země. Ceres však jako nějakým zázrakem proplula divokými časy bez úhony.

Má poznámka:  Vědci se snaží najít život ve Vesmíru. Ale těžko najít skutečný život  jak na Venuši tak na planetce Ceres   podle mého názoru v obou případech v ledovém  království. Ale mohou tam být nějací mořští živočiši pod ledem                    Už to by byl zázrak.

aktuálně .cz

Zhruba 50 kilometrů nad povrchem Venuše druhé planety naší sluneční soustavy, objevili astronomové fosfan, který je na Zemi spojován s živými mikroorganismy. Ty ho vytváří v prostředí chudém na kyslík, jako například v usazeninách na dně jezer nebo ve vnitřnostech zvířat.

Ve vnější části disku Mléčné dráhy byly detekovány neznámé struktury

Astronomové detekovali analýzou dat pocházejících z vesmírné observatoře Gaia Evropské kosmické agentury (ESA) soubor obrovských, rotujících vláken ve vnějších oblastech disku Mléčné dráhy.

Nově objevené struktury ve vnějších oblastech disku Mléčné dráhy objevil tým vědců z Barcelonské univerzity ve Španělsku v datech vesmírné observatoře Gaia, která obíhá Slunce se Zemí po smyčkové dráze kolem Libračního bodu L2 (spojnice Slunce-Země) zveřejněných minulý rok v prosinci, stojí v publikaci na webu í hypotézy o tom, jak mohla vzniknout. 

Kolize galaxií 

Jednou možností je, že jsou tyto struktury pozůstatky spirálních slapových ramen, které vznikly interakcemi se satelitními galaxiemi (menší galaxie, které obíhají větší galaxii). Další možností je, že vědci pozorují deformace disku vzniklé kolizemi s jinými galaxiemi. Odborníci totiž věří, že mohou srážky galaxií vyvolat v galaktickém disku efekt podobný vlnkám šířícím se hladinou jezírka. 

Objevili obrovskou bariéru, která odděluje střed Mléčné dráhy od moře kosmického záření. Nikdo neví, kde se tam vzala

Střed naší Mléčné dráhy je podle nové studie ještě bizarnější, než si astronomové dosud mysleli.

Vědci tento efekt popsali jako neviditelnou bariéru, která obalila galaktický střed a udržuje hustotu kosmického záření výrazně nižší, než je základní úroveň pozorovaná ve zbytku naší galaxie. Jinými slovy, kosmické paprsky se mohou dostat ven z galaktického středu, ale mají problém se dostat dovnitř.ým výzkumníků prozkoumal mapu radioaktivního gama záření, tedy formy světla s nejvyšší energií ve vesmíru, které může vzniknout, když do něj narazí extrémně rychlé částice zvané kosmické paprsky. A mapa odhalila, že je něco v blízkosti středu galaxie, co urychluje částice na obrovské rychlosti, velmi blízké rychlosti světla, a vytváří množství kosmického záření a gama záření těsně mimo galaktický střed. Nicméně i když galaktický střed tedy fouká do vesmíru neustálou bouři vysokoenergetického záření, něco poblíž jádra Mléčné dráhy brání velké části kosmického záření z jiných částí vesmíru ve vstupu dovnitř.

Jak tato kosmická bariéra funguje nebo proč existuje, zůstává záhadou

Pomocí dat z dalekohledu Fermi Large Area Telescope tým potvrdil, že něco v galaktickém středu skutečně funguje jako obří urychlovač částic, který vystřeluje kosmické paprsky do galaxie. Mezi možné viníky patří černá díra Sagittarius A, protože černé díry by teoreticky mohly vystřelit určité částice do vesmíru, i když pohlcují vše ostatní kolem sebe, třeba zbytky starověkých supernov nebo dokonce silné hvězdné větry z mnoha hvězd nacpaných dogalaktického středu.

Mapa ale také odhalila záhadnou bariéru, tedy jasný bod, kde hustota kosmického záření výrazně klesá na okraji galaktického středu. Podle vědců je obtížné určit zdroj tohoto jevu, ale může jít mimo jiné o změťmagnetických polí poblíž hustého jádra naší galaxie. Například hustá oblaka prachu a plynu v blízkosti galaktického středu by se mohla zhroutit na sebe, stlačit tamní magnetická pole a vytvořit bariéru odolnou vůči kosmickému záření. Nebo možná hvězdné větry z nesčetných hvězd v galaktickém středu tlačí zpět proti moři kosmických paprsků, podobně jako to dělá sluneční vítr. Je zapotřebí další výzkum, abychom přesně zjistili, co se vlastně vůbec děje v bizarních hlubinách naší galaxie. 

Zdroj: Live Science.

Za hranicemi galaxie. Astronomové objevili unikátní planetu

Američtí astronomové našli novou exoplanetu mimo naši galaxii. Jde o první planetu mimo Mléčnou drahu.

Článek

Američtí astronomové přišli s novými důkazy o existenci vůbec první planety mimo naši galaxii. Dosud bylo nalezeno téměř pět tisíc takzvaných exoplanet, tedy planet, které obíhají kolem jiné hvězdy než kolem Slunce. Každé z těchto dříve objevených těles se nachází ve spirální galaxii Mléčná dráha, zdůrazňuje britská stanice BBC.

Nová planeta, která je podle počátečních odhadů o velikosti Saturnu, je první planetou mimo Mléčnou drahu. Nachází se ve Vírové galaxii známe jako Messier 51 nebo M51, která byla objevena v roce 1773 Charlesem Messierem. Od Mléčné dráhy ji dělí asi 28 milionů světelných let.

Za novým objevem stojí doktorka Rosanne Di Stefanová a její kolegové z Harvard-Smithsonova centra pro astrofyziku. Ve svém experimentu americký tým použil rentgenovou observatoř Chandra X-Ray. Tento rentgenový dalekohled, který patří mezi největší projekty NASA, v roce 1999 postavila americká firma TRW Space & Electronics Group.

K nalezení planety astronomové použili takzvanou tranzitní metodu. Tento způsob spočívá v tom, že detekuje planety pomocí sledování pravidelných zastínění hvězdné záře. K nim podle odborníků dochází ve chvíli, kdy exoplaneta mine na oběžné dráze v zorném úhlu od Země svou hvězdu. Tranzitní metoda se ukazuje být pro identifikaci nových vesmírných těles nejvhodnější a nejúspěšnější a vědci ji používají již dlouhou dobu.

„Metoda, kterou jsme vyvinuli a použili, je jedinou implementovatelnou metodou k objevování planet v jiných galaxiích,“ citují britská média Stefanovou.

Co víme o nové planetě?

Průchod planety na pozadí neutronové hvězdy trval asi 3 hodiny, během kterých se emise rentgenového záření snížila na nulu. Pomocí těchto a dalších údajů americký tým zjistil, že nový objekt dosahuje velikosti planety Saturn, která je druhou největší planetou sluneční soustavy. Nová planeta také obíhá kolem neutronové hvězdy nebo černé díry ve vzdálenosti asi dvakrát větší než Saturn od Slunce.

Astronomové ale přiznávají, že pro ověření vlastních zjištění budou muset provést další experimenty. Jedním z problémů je hlavně to, že potenciální planeta má velkou oběžnou dráhu, což znamená, že před svou dvojhvězdou projde nejdříve za 70 let.

Kdo první najde mimozemský život? Nový teleskop má odhalit energii pohánějící vesmír

Astronomové zkoumají v chilské poušti Atacama jasnou noční oblohu a hledají existenci života na jiných planetách. Zkoumají také takzvanou "temnou energii", záhadnou vesmírnou sílu, o níž se předpokládá, že pohání zrychlující se rozpínání vesmíru. Napomoci by tomu měl i Velký Magellanův dalekohled za 1,8 miliardy dolarů, který se staví na observatoři Las Campanas.

Teleskop, jehož rozlišení bude desetkrát větší než u Hubbleova vesmírného dalekohledu, by měl být uveden do provozu do konce desetiletí. Bude konkurovat dalekohledu Evropské jižní observatoře umístěnému v poušti severněji a  třicetimetrovému teleskopu budovanému na Havaji.

"Tato nová generace obřích teleskopů je zaměřena právě na detekci života na jiných planetách a na určení původu temné energie. Je to závod těchto tří skupin o to, komu se to podaří jako prvnímu a kdo učiní první objev. A kdo objeví život na jiné planetě, získá Nobelovu cenu, to vás ujišťuji,“ řekl Leopoldo Infante, ředitel observatoře Las Campanas.

Lidský mozek je uspořádán jako vesmír. Podobnost čistě náhodná?

Náš mozek je úžasná struktura – a totéž se dá říct o vesmíru. A úžasné je i to, že tyto dvě struktury jsou si v lecčems podobné.

Vědci srovnávali jedny z nejsložitějších systémů v přírodě – síť neuronů (nervových buněk) v lidském mozku a síť galaxií ve vesmíru. Dospěli přitom k závěru, že mozek je vlastně otiskem vesmíru.

Nová studie, kterou vypracovali astrofyzik Franco Vazza z Boloňské univerzity a neurochirurg Alberto Feletti z univerzity ve Veroně, upozorňuje, že organizace hmoty v mozku i ve vesmíru se řídí stejnými fyzikálními zákonitostmi.

Co naše oči nevidí

Vazza a Feletti vycházeli ze srovnání obřích kosmických struktur viditelné hmoty spojené hmotou temnou a neuronových sítí uvnitř naší hlavy. Podobnost formací galaxií a neuronů, které se od sebe liší v měřítku 27 řádů, jde za to, co vidí naše oči.elá obrazovka

Pro ilustraci několik čísel: Základní jednotku mozku představuje neuron, ve vesmíru to je galaxie. Neuronů je v lidském mozku zhruba 69 miliard, galaxií v pozorovatelném vesmíru na 100 miliard. Neurony tvoří asi třicet procent hmoty mozku stejně jako na galaxie připadá třicet procent vesmíru. A galaxie i neurony se nacházejí mezi vlákny.

Italové ve studii publikované v časopisu Frontiers in Physics odhalili také podobnou hustotu struktur (v mozečku se vyskytuje v měřítku 1 mikrometr až 0,1 milimetru v galaxii od 5 milionů po 500 milionů světelných let). Kromě toho zaznamenali podobný počet spojení na uzel, podobný poměr vody a temné hmoty nebo obdobnou informační kapacitu.

"Narazili jsme na neočekávané úrovně shody. Propojenost v obou sítích se vyvíjí podle stejných fyzikálních principů, a to i přes výrazný a zjevný rozdíl mezi silami regulujícími galaxie a neurony," řekl neurochirurg Aberto Feletti.

Pseudovědecké weby si smlsnou

Dá se přirozeně předpokládat, že studii zneužijí pseudovědecké weby. Přitom neříká nic o tom, že "galaxie mají vlastní vědomí" nebo cosi podobného, k čemu by téma mohlo svádět.

Vazza a Felleti si však chytře všímají, že oba systémy jsou si podobné a platí v nich stejné fyzikální zákony, kterými se řídí, jak růst lidských tkání, tak i formování galaxií.

Z rozhovoru s  Barborou Tachecí 

Radkin Honzák: Kdo je dnes v čele státu? Smrdí to tím, že Kancléř Mynář nemá bezpečnostní prověrku

„Nejhorší věc na celé této situaci je, a je to už pár let, že tady přestala platit pravidla. Společenství potřebuje určitá pravidla, aby spolu mohla žít, spolu pracovat a nakonec i spolu pouze existovat,“ komentuje aktuální dění kolem prezidenta Miloše Zemana psychiatr Radkin Honzák.

A jak říká jeden velký neurovědec Joshua Greene: Morálka je soubor psychologických pravidel, který umožňuje spolku veskrze sobeckých jedinců zažívat spolu a těžit z výsledků společné práce. A jakmile přestanou pravidla platit, vzniká nejistota,“ dodává psychiatr a vysokoškolský profesor Honzák.

Jakmile vzniká nejistota, tak narůstá strach. To je přirozená reakce našeho mozku. Náš mozek neumí dost dobře odškrtnout ‚tohle je v pohodě‘ a je neustále připraven na to, odkud hrozí nebezpečí.“

Prezident není jen manžel

„Prezident není všehovšudy manžel paní prezidentové, aby ona byla jedinou osobou, která smí být informována o jeho zdravotním stavu,“ zdůrazňuje Honzák.

Pan prezident je velitel české armády, prezident je představitel tohoto státu a je jaksi požadavkem, aby bylo známo, jak to vypadá s takto významnou osobou a co dělat v případě, že tak významná osoba nemůže z důvodu zdravotních plnit svou funkci. Takže pokud máme čtrnáct dní nejistotu, zda prezident je schopen vykonávat své ústavní funkce, tak je to špatně.“

Kdo nám teď vlastně vládne?

Když před lety musel prezident George Bush ml. na kolonoskopii, bylo dopředu známo, že bude čtyři hodiny mimo úřad. Na tu dobu předal veškeré prezidentské pravomoci svému viceprezidentovi, jeho administrativa následně zveřejnila i podrobné výsledky vyšetření.

„Tak nemusel by zrovna předávat výsledky koloskopie,“ komentuje Honzák s úsměvem.

„Nicméně tak nějak bych si to představoval. Protože jak už říkal Václav Havel, že nehodlá být pouhým kladečem věnců, tak prezident opravdu není pouhým kladečem věnců, ale má určité pravomoci, které by měly být jistým způsobem opatřeny. Jak ryba smrdí od hlavy, tak celá ta věc smrdí tím, že prezidentův kancléř nemá bezpečnostní prověrku. Takže je otázka, kdo a jakým způsobem je vlastně dnes v čele našeho státu.“

Já jsem do jisté míry fatalista a nemyslím si, že by se zrovna teď svět blížil do situace, kdy bychom potřebovali někoho, kdo rychle rozhoduje. Je pro mě tedy nepřijatelné, nejen špatné, nevědět, kdo tam skutečně teď rozhoduje. Protože nejrůznější kousky, počínaje ,kamaráčoftem‘ s orientálními vůdci a konče zmatkem kolem poslední situace vnitropolitické, nejsou uklidňující,“ upřesňuje Radkin Honzák.

Přestala platit pravidla,“ shrnuje. „Poslední dekáda, nebo téměř dekáda, začala tím, že dostali amnestii ti největší gauneři. A potom je to tady trošku jako pašalík, to není demokratická země.“

„Tady se právo jaksi velice zajímavým způsobem naklání, ohýbá a vykládá úplně jinak. Je to trochu jako Farma zvířat, kde jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, a bohužel i před právem. Tohle je určitá kulminace nedobré situace, která se táhne příliš dlouho,“ uvPo malérech stoupá spiritualita

Dlouhodobě nelichotivý pohled na politiku vede podle psychiatra k úpadku společnosti.

„Když společnost vidí, že tyto kousky mohou dělat ti nahoře, tak já je mohu beztrestně konat i dole. Společnost za poslední dobu trošku zesurověla, zhrubla, stala se méně přátelskou. Nehledě na to, že poslední dekády vedou k tomu, že příšerně upadá komunikace a s elektrickými vercajky se mladí lidé dostávají do toho, že neumějí dát dohromady větu, ve které by byly dvě čárky a byla napsaná správně,“ míní Honzák.

Honzák se nedomnívá, že se smýšlení společnosti může obratem změnit nebo dokonce vrátit do doby před několika lety. „Mezitím se svět neobyčejně změnil, přišla celá spousta úplně nových fenoménů. Ale myslím, že se lze, obrazně řečeno, vrátit k úctě k pravidlům, ke slušnosti.“

Ale je tady naděje: „Protože po malérech, jako je pandemie, vždy stoupla spiritualita a religiozita.“

A daleko lépe se to lidem snáší, když to spáchala matka příroda, než když to spáchali lidi. Ale že tam je najednou uvědomění si: Člověk je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá,

žárovka, zpívá… To je Jiří Wolker – lidé už ho lidi neznají,“ uzavírá Radkin Honzák citací z Těžké hodiny Balady o očích topičových

Andrej Babiš ml. říká v rozhovoru: Můj otec byl vždy falešný a zlý. Choval se jako primitiv

Deník FORUM 24 požádal o rozhovor Andreje Babiše ml., který se rozhodl bránit před dehonestací, za kterou stojí jeho otec, miliardář a předseda vlády České republiky. Babiš senior označil v roce 2018 svého syna za schizofrenika, aby veřejnost nebrala vážně synův popis, jak   byl zavlečen na Krym, aby nemohl vypovídat v kauze premiérova dotačního podvodu. Toto  využití psychiatrické diagnózy k odstranění svědka přitom pro účely premiérovy krizové komunikace podpořili svými vyjádřeními známí lékaři. Andrej Babiš ml. toto jejich chování považuje za zneužití psychiatrie. Rozhovor, který nyní předkládáme veřejnosti, jsme s Andrejem Babišem ml. vedli písemně. Zároveň jsme provedli ověření jeho totožnosti a autenticity v následném podrobném telefonátu.

Výpovědi Andreje Babiše ml. ukazují na zcela skandální chování premiéra, který neváhal tvrdě poškodit vlastního syna, když mu šlo o jeho zájmy. Andrej Babiš ml. přitom vystupuje klidně, racionálně a ani náhodou nepůsobí jako blázen. Působí ovšem jako člověk, který prošel peklem a stále čelí značnému tlaku. Zde přinášíme text autorizovaného rozhovoru:

Máte svého otce rád tak, jako mívá rád syn svého tátu? Změnila ho politika?

Můj otec si nezaslouží, aby ho měl kdokoliv rád. Já si už v žádném případě takové city nedovolím k člověku (jestli si vůbec zaslouží být pojmenován člověkem), jako je on. Můj otec byl vždy falešný a zlý, politika ho nijak nezměnila, jenom se zlepšila jeho schopnost přetvařovat se. Pravda je ta, kterou zná asi jenom rodina z jeho prvního manželství, že je to sadista. Po nějaké době začal směřovat své sadistické choutky na zaměstnance a do byznysu, kdy na jeho pokyn jiní lidé ztrpčují druhým život místo něho. A někteří i s chutí, jako pan Protopopov.

Pokud mám být maximálně upřímný, tak už jako malý kluk jsem slýchával od otce (omlouvám se předem za slovník), že jsem h*vno, a jeho motto, které mi často opakoval, bylo: větší pes j*be, menší čeká. Nebo nejdřív pán, potom pes…

S tím, jakým je člověkem, nic nenadělám, ale v žádném případě už v něm nevidím ztělesnění slova „otec“.

Jak jste vlastně zjistil, že jste jako svědek v kauze Čapí hnízdo svému otci nepohodlný?

Jasné mi to bylo v tom momentě, když za mnou přišla doktorka Protopopová a dala mi podepsat omluvenku, že nejsem schopen někde vypovídat (předpokládám, že to bylo pro policii). A když mi pak otec mezi čtyřma očima řekl, že chce, abych zmizel z České republiky, tak už jsem neměl vůbec žádné pochybnosti.

Byl jste již předtím pacientem doktorky Protopopové a Národního centra duševního zdraví?

Nikdy předtím jsem nebyl nikde psychiatrickým pacientem.

Jak dlouho před těmito událostmi jste pracoval jako pilot dopravního letadla a proč tato éra skončila? Co ji narušilo?

Pracoval jsem jako pilot dopravního letadla dva roky ve společnosti Travel Service, jejímž spolumajitelem byl Jiří Šimáně, kamarád mého otce. V roce 2014 se začala vyvíjet podivná situace v práci, což mě přinutilo podat výpověď. Nevím, jestli už tehdy to nemělo něco společného s kauzou mého otce.

Jak vznikla spolupráce vašeho otce s manžely Protopopovými? Znal jste je už před tím, než nad vámi začali mít „dozor“?

Neznal jsem je předtím a podle mě je neznal předtím ani můj otec. Pokud vím, tak spolupráce otce s Protopopovou vznikla krátce po mém incidentu na D1.

Říkáte, že nemáte důvěru v českou policii ani justici, nezvažujete ale i tak možnost, že byste vypovídal, a kauzu se třeba pod tlakem veřejného zájmu podařilo osvětlit?

Bohužel obavy z toho, že by má výpověď byla zmanipulovaná, přetrvávají. Byl bych totiž zase s velkou pravděpodobností dehonestován, jako se to děje i dnes, operovalo by se zase s nálepkou schizofrenika. V nějakou nezávislou soudní expertizu v České republice nemůžu ani doufat.

Obrátil jsem se prostřednictvím přátel k cca deseti českým psychiatrům s prosbou, zda by mě nepřijeli vyšetřit do Ženevy například na několik dní. Že bych zařídil konzultaci s mou lékařkou, předložil kompletní zdravotní dokumentaci.

Ačkoliv moc peněz nemám, nabídl jsem zaplatit letenku, hotel i ušlý zisk za pracovní dobu. Jeden vedle druhého to odmítl s tím, že proti dr. Höschlovi a mému otci nikdo nepůjde, aby riskovali například finančák nebo profesní likvidaci.

Měl jsem za to, že by bylo dobré, aby kromě zahraničního experta mne někdo vyšetřil také česky. Někdo, kdo zná okolnosti mého příběhu z různých stran, a tím pádem se může lépe zorientovat v tom, co – a hlavně proč – napsala Protopopová v lékařské zprávě.

Právě proto, že mě odmítli, jsem byl nucen zařídit se jinak. Spolupracoval jsem tedy na „Otevřeném dopisu dr. Höschlovi“ i na jeho kompletní anglické verzi, aby i zahraniční experti poznali pozadí mého případu. Protože Protopopová ve zprávě píše taky o politice v souvislosti s mým otcem, což považuji za něco úplně mimo mísu.

To je pro mne teď důležité, ne nějaké intriky české pseudopolitiky, do kterých jsem byl zatažen a díky kterým jsem se nedovolal ani pomoci u české policie. Právě naopak: policie spolupracovala s těmi, kteří mou situaci zavinili.

Nemůžu věřit Policii ČR po tom, čeho se na mně dopustila, a ani s ní nemám chuť spolupracovat. Nebudu stoupat dvakrát stupovat do stejné  řekky .

V pátek rozhlas.czpublikoval rozhovor se mnou, kde jsem se snažil vysvětlit svou situaci.

V sobotu tam zveřejnili článek, ve kterém rozebírali dokument, který jsem jim poslal já (což nezmínili), a sice dopis obvodního státního zastupitelství do Švýcarska v rámci mezinárodní pomoci.

Má poznámka:

Protože Andrej Babiš mladší  je momentálně  v Česku, pomáhal při tornádu na Moravě a zřejmě momentálně je v Praze, byl osloven českou policií zda je ochoten vypovídat o svém únosu na Krym, s výpovědí souhlasil.

Nerudová k plánu na zvýšení důchodů: Neměla bych nic proti, pokud by vláda řekla, co z rozpočtu škrtne

Poslanci budou řešit vládní návrh na zvýšení důchodů od ledna příštího roku. Vzorec pro jejich výpočet určuje takzvané valorizační schéma. Podle něj by se měl průměrný důchod zvýšit o 450 korun měsíčně, vláda ale hodlá k této částce přidat dalších 300 korun. „Pokud chce někdo zvyšovat důchody, musí zkrátit některý z výdajů,“ upozorňuje pro Radiožurnál předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová.

Jsou to výdaje, se kterými se ve státním rozpočtu nepočítalo, a shodou okolností včera (v úterý) Národní rozpočtová rada zveřejnila zprávu o udržitelnosti, já bych to skoro nazvala zprávu o neudržitelnosti, veřejných financí, ze které jasně vyplývá, že jsme na tom velmi špatně.

Dluhová brzda, ke které jsme se měli přiblížit v roce 2043 – ten čas jsme zkrátili o dvě dekády a hovoříme o roce 2023, respektive 2024. Považuji to za velmi nešťastné a nesystémové. Pokud chce někdo zvyšovat důchody, musí zkrátit některé z výdajů, které jsou součástí státního rozpočtu.

Je tato valorizace dostatečná, nebo ne?
Valorizace vyplývá z valorizačního schématu, který je v zákoně. Můžeme diskutovat o tom, že poměr průměrného důchodu na mzdě neustále klesá. To je také důvod, proč jsme diskutovali a říkáme, že je potřeba provést reformu důchodového systému a reformu daňovou.

Není možné, abychom skončili někde, kdy průměrný důchod bude pod 25 procenty průměrné mzdy. Je to systémová věc, se kterou je potřeba pracovat. Návrh, který vzešel z Komise pro spravedlivé důchody, počítal s valorizací obou dvou pilířů,  prvního o inflaci, druhého o index nárůstu průměrné mzdy.

O důchodové reformě se mluví celkem dlouho. Jak by podle vás měla vypadat?

Jak by měla vypadat, je zobrazeno principiálně v návrhu, který vzešel z komise. Hovoříme o tom, že by měl existovat  minimální důchod, můžeme diskutovat o jeho výši, to je ten nultý pilíř. A měl by existovat i první pilíř, který je zásluhový a odráží produktivní a neproduktivní části kariéry každého občana.

Jsem velmi ráda, že základní koncept převzaly do svých volebních programů v podstatě všechny opoziční strany a je na čem stavět. Pevně věřím, že tentokrát diskuse nevyzní do ztracena a po třiceti letech najde politická garnitura sílu udělat pořádnou důchodovou reformu.

Existuje vůbec šance, že se reforma důchodového systému stihne do říjnových voleb projednat, případně že by ji mohla sněmovna schválit?
Nejsem legislativec. Jedinou možnou cestou v tuto chvíli je to, že by změna byla předložena formou poslaneckého návrhu a mohlo by proběhnout alespoň první čtení, což by poskytovalo dobrý základ, aby mohl být materiál po volbách oprášen, mohlo se o něm diskutovat a mohli bychom se někam dobrat.

Jsem velmi optimistická, protože to, že se v komisi podařilo dosáhnout konsenzu, se zrcadlí i v programu všech opozičních stran, protože staví na stejném systému, tedy na základu minimálního důchodu, což je velký posun.

Můj komentář

Valorizace není zdaleka spravedlivá, nejnižší důchody dostávají naprosto minimální valorizaci, tedy vůbec nepokryje inflaci a drahotu,       střední důchody střední valorizaci s jen nejvyšší důchody dostávají nejvyšší oznámenou valorizaci. Když se dává přídavek nad tzv. valorizaci například   v roce 2022 velmi výjimečně 300 Kč, dostanou ho všichni. Četla jsem v diskuzích, že 300 Kč pro všechny důchodce je plýtvání peněz. Měli by tuto částku dostat ty nejchudší. 300 Kč pro velm vysoké důchody nejsou vůbec podstatné !

Příspěvek z diskuze:

Čestmír Ludvík

Předvolební propagace ANO a ČSAD nás bude stát, jen v příštích třech letech, 57 miliard. To je v situaci, kdy jsme zadlužení až po uši, naprostá šílenost. Tenhle populismus, kdy se kupují hlasy voličů za státní peníze, je hrozně nezodpovědný. Kdo to asi zaplatí? Naše děti a vnoučata. Jen proto, že se pár politiků chtělo udržet u moci.                                                                                                                                                                    Chápu, že jsou někteří důchodci v těžké situaci, ale smysl dává pomoc právě jim, tedy těm, kteří ji opravdu potřebují. Polovina důchodců se má dobře, tři stovky jsou jim naprosto ukradené.                                                                                                                                                                  Už aby byl u moci někdo zodpovědný, někdo kdo se nechová stylem "po nás potopa". Rozhazovat, i když na to nemá !

Žádná spravedlnost bohužel neexistuje, hlavně důchodkyně, které z rodinných důvodů nedosáhly na slušný důchod, se z nízkého důchodu nikdy nedostanou. ČSSZ- důchodové pojištění zase přišlo s podmínkou, že za jedno dítě výchovné v roce  2203  dostáhnout jen matky, které mají i s náhradními dobami výchovné minimálně 10 let – ale neuvádí co je míněno maximální výchovu do závislosti, takže některé matky nemusí opět na výchovné dostáhnout, to je spravedlivé ?  Ještě je u toho poznámka, že i když se potomek dopustí trestné činnosti, matka výchovné dostane !!! Jen když se sama dopustí dopustí při výchově trestního jednání, výchovné nedostane. 7  A pokud zdárně vychovala své potomky, nemusí na výchovné dostáhnout kvůli určenými 35 lety s náhradními dobami.  Co když se matka po výchově potomků musela dál starat o nemocnou matku nebo nemocného otce ? To přece nemohla chodit v té době do prác            

Danuše Nerudová: Kandidovat na prezidentku? Zásadní rozhodnutí

Kdo jsou Češi? Mistři improvizace. Zvykli si na to, že když je něčeho nedostatek, že si to musí nějak zařídit. V tom jsme nejlepší na světě, říká Danuše Nerudová,

Říká se o ní, že by mohla být příštím českým prezidentem. Tedy prezidentkou. A bylo by laciné tvrdit, že se to říká hlavně proto, že je podobná slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové. Těch důvodů, proč by mohla být dobrou prezidentkou, je daleko víc.

Danuše Nerudová je úspěšnou rektorkou brněnské Mendelovy univerzity. Je uznávanou ekonomkou. Patří mezi nejmladší profesory v zemi a je předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody. Což mě mimochodem zajímá, protože doba, kdy půjdu do penze, se pomalu a zároveň jistě blíží.

Danuše Nerudová je zároveň členkou platformy KoroNerv, která propojuje experty různých oborů a hledá, jak minimalizovat škody způsobené pandemií. I o tom s Danuší Nerudovou mluvíme: jaké je její vysvětlení, že se Česko stalo z premianta první vlny jedním z nejhorších žáků vlny druhé? Jak se přihodilo, že jsme najednou uprostřed takové pohromy?

Samozřejmě se jí zeptám i na to, s kým by chtěla uváznout ve výtahu (nápověda: je to sympatický a úspěšný muž) a zda si myslí, že za deset let bude svět horší, anebo lepší.

Sýrie: Rozervaná země

Deset let války roztrhalo Sýrii na kusy. Složí ji ještě někdy někdo?

Ceny potravin v Sýrii raketově vylétly a řadě tamních obyvatel hrozí hladovění.

Jeden z obchodníků ve své kanceláři v Kámišli na severovýchodě země popisuje, jak i přesto úřady komplikují dovoz pšenice na trh. Jeho náklaďáky musí na cestě do hlavního města Damašku překonat řadu kontrolních stanovišť. Na většině jsou požadovány poplatky. V oblasti ovládané kurdskými silami jsou účtovány od tuny, na hranici území Bašára Al-Asada si Čtvrtá obrněná divize pod velením prezidentova bratra bere paušálně tři tisíce dolarů za náklad. 

Obchodník musí podplácet také damašské úředníky a podporovat vládní věc, jinak riskuje, že jej zadrží jako teroristu. Někdy jsou přechody zavřené, protože se jedna strana snaží tu druhou zmáčknout. Mnohem výhodnější a snazší je proto prodávat pšenici do zahraničí. „Politici moří lidi hladem,“ říká.

Před deseti lety rozpoutal Al-Asad raději válku proti vlastním lidem, než by přijal jejich požadavky demokratických reforem. Konflikt, který přitáhl pozornost zahraničních mocností a zdevastoval většinu země, si vyžádal stovky tisíc životů. Polovina z předválečné  22 milionové populace přišla o domov. Mozaika dohod zahrnujících Ameriku, Írán, Rusko a Turecko v současnosti omezuje boje. Syřané mohou cestovat za vzděláním, nákupy a návštěvami příbuzných po celé zemi, ta je však rozdělená do enkláv, na něž dohlíží vždy jedna ze zahraničních mocností. Místní samosprávy se začínají odřezávat od ostatních. Mají vlastní milice, provozují vlastní ekonomiku a často upřednostňují jedno etnikum nebo náboženské vyznání. „Jsme svědky balkanizace Sýrie,“ konstatuje představitel OSN.

Al-Asadovi muži získali zpět většinu velkých měst a momentálně ovládají zhruba 60 procent země – ve srovnání se 30 procenty v roce 2014. Klan Al Asadů vládne v Sýrii přes půl století (před Bašárem stál v čele země jeho otec Háfiz). Pokud se budou v květnu nebo v červnu konat zmanipulované volby, dozajista potvrdí prezidentovo čtvrté sedmileté volební období. 

Všechno jsou to však jen Pyrrhova vítězství. Syrská ekonomika je v nejhorším stavu za posledních deset let. Syrská lira se na černém trhu obchoduje přibližně na jednom procentu předválečné hodnoty vůči dolaru. Al-Asadova vláda si může dovolit platit státním úředníkům pouhých 15 dolarů měsíčně. Lidé po celé zemi stojí hodiny ve frontách na benzin. Krize má celou řadu příčin včetně války, korupce, omezení souvisejících s covidem-19, amerických sankcí a pádu libanonských bank, ve kterých mají bohatí Syřané uložené peníze. Al-Asadovi hlavní váleční spojenci, Írán a Rusko, nabídli jen značně omezenou pomoc – částečně proto, že se sami potýkají s velkými obtížemi.

Al-Asad nemá odpovědi. V projevech obvykle největší syrské problémy ignoruje. Veřejnost se dozvěděla, že on i jeho manželka Asma byli pozitivně testováni na covid-19. Od poloviny února v zemi prudce vzrostl počet případů. Avšak pouze polovina syrských nemocnic je plně funkčních. A dokonce i národní očkovací plány jsou rozdělené, jednotlivé opoziční skupiny vyjednávají dodávky vakcín od výrobců každá zvlášť. Zdá se, že Al-Asadovi záleží spíš na tom, aby měl pod kontrolou své lidi než virus. Jeho špehové slídí po jakýchkoli náznacích odporu. Nedávno skončil ve vězení jinak vůči režimu loajální novinář, který napsal na facebooku, že lidé mají hlad. 

Mimo hlavní město se Al-Asadova vláda zdá podstatně méně vlivná, a to dokonce i v oblastech, které má nominálně pod kontrolou. Ruské jednotky operují bez jakýchkoli omezení. Íránem podporované milice ovládají hranice mezi režimem kontrolovanými regiony, Irákem a Libanonem. Izrael provádí na pozice íránských milic v Sýrii časté nálety. Syřané mezitím hledají pomoc, kterou jim dříve poskytovala vláda, v rámci vlastního etnika nebo vyznání. Drúzské kmeny na jihu, arabské na východě, a dokonce i vlastní Al-Asadova sekta alawitů se čím dál víc starají především samy o sebe. Běžné jsou srážky mezi jednotlivými skupinami. „Pokud se tu objeví osamělý neozbrojený alawita, zabijí ho,“ popisuje starší Arab ze severního  syrského města Darizor.

V severovýchodní části Sýrie ovládané Kurdy vyměnili místní obyvatelé arabštinu za kurdštinu a dávají přednost dolaru. Syřané, kteří z oblasti nepocházejí a chtějí se v ní usadit, potřebují lokálního sponzora. I kurdské úřady nesnášejí odpor. Jejich jednotky pronásledují kritiky a nutí mladé lidi (včetně Arabů) ke spolupráci. Region trpí stejně jako zbytek země, ale na rozdíl od něj má ropu – a americkou ochranu. Ropu spolu s pšenicí prodávají Kurdové do Iráku. Kurdská administrativa v Sýrii si proto může dovolit vyplácet mnohem vyšší mzdy než Al-Asad. Ze zahraničí sem putuje stavební materiál. Minulý měsíc se otevřela továrna na výrobu rostlinných olejů, která zajistila stovky pracovních míst.

Turecko se dlouho obávalo, že by syrští Kurdové mohli podpořit turecké kurdské separatisty. V roce 2016 proto zahájilo ofenzivu v Sýrii a zabralo severozápadní cíp a pásy území podél hranic. Z těchto oblastí byli Kurdové z velké části vyhnáni a oblasti předaly turecké jednotky arabským sunnitským povstalcům, kteří sdílejí s prezidentem Recepem Tayıpem Erdoğanem islamistické tendence. Tamní úřady jsou placené Tureckem, které zároveň umožňuje rekonstrukci. V oblasti se platí tureckou lirou a je připojená na elektrickou síť obsluhující jižní Turecko. Představitel OSN přirovnává situaci k Severnímu Kypru, který Turecko obsadilo v roce 1974 a dodnes jej ovládá.

Syrský prezident by se mohl pokusit dohodnout s regionálními bossy a přenést na ně část moci ve snaze udržet zemi jednotnou. Jenže Al-Asad se bojí, že by si konkurenti mohli snahu o kompromis vyložit jako projev slabosti, a tak místo toho hrozí další válkou. Ve svých projevech oživuje staré fráze svého otce o slávě arabské a islámské civilizace – k úžasu náboženských menšin. Státní zpravodajství pranýřuje Syřany žijící mimo režimem ovládané oblasti jako teroristy a pátou kolonu. Parlament v Damašku schválil 1. března zákon, který zbavuje občanství každého, kdo si po deseti letech neobnoví občanský průkaz. Cílí na ty, kteří uprchli nebo se vymanili z Al-Asadovy nadvlády.                   

Dlouhý arabský podzim 

Před 11 lety začalo arabské jaro. Trvalo krátce a od té doby je na tom většina arabského světa ještě hůř než předtím

Nová bojiště

SÝRIE

VÝVOJ HODNOTY SYRSKÉ LIRY NA ČERNÉM TRHU PROTI AMERICKÉMU DOLARU

2018        2019        2020      2021

1000        2000        3000      4000

INDEX CEN POTRAVIN

                                              2019              2020              2021

MASO, RYBY A VEJCE           200                400               600

OVOCE A ZELENINA              100                200               300

  OBILOVINY A HLÍZY            100               200               300

MLÉKO A MLÉČNÉ VÝROBKY    50              100               200

© 2021 The Economist Newspaper  přeloženo týdeníkem Hrot.

Před 90 lety byla na východě Sýrie objevena první abeceda světa

Na břehu Středozemního moře, blízko syrského letoviska Latákie, leží malá vesnička Rás Šamra. Dříve se však toto místo jmenovalo Ugarit a bylo hlavní částí stejnojmenného království. Ruiny upadlé královské osady ležely pohřbeny pod zemí až do 20. let minulého století.

Přestože nejstarší nálezy jsou již ze 6. tisíciletí př. n. l., nejslavnější vykopávky pocházejí z pozdní doby bronzové, tedy ze 14. století př. n. l., kdy ugaritská společnost byla nejvíce rozvinutá. Z této doby také pochází nejdůležitější nález, který vlastně ovlivnil další pokolení (nejen) „západní“ civilizace. Jedná se o malou destičku, ne větší než ukazováček, na které je vyobrazena nejstarší abeceda světa (do té doby se ve starém Orientu používalo především egyptských hieroglyfů či klínového písma z Mezopotámie - tyto znaky však byly založeny buď na celých slovech, nebo na slabikách).

Na destičce, která byla objevena roku 1929, je zachyceno 30 klínových znaků zastupujících jednotlivá písmena ugaritské abecedy. Ugaritský jazyk byl v království nejrozšířenější, ale např. babylonský jazyk byl hojně využíván v diplomacii nebo právních spore

u...

..

.